ECLI:CZ:NSS:2021:6.AZS.25.2020:35
sp. zn. 6 Azs 25/2020 - 35
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera, soudce
JUDr. Tomáše Langáška a soudkyně Mgr. Veroniky Baroňové v právní věci žalobce: M. K.,
zastoupeného Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem se sídlem Purkyňova 6, Ostrava,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 4. 6. 2019, č. j. OAM-283/LE-VL17-VL11-2019, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2020, č. j.
62 Az 23/2019 - 58,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna ustanoveného advokáta Mgr. Ladislava Bárty se určuje částkou 3 400 Kč.
Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci
tohoto usnesení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem
[1] Rozhodnutím ze dne 4 6. 2019 neudělil žalovaný žalobci mezinárodní ochranu podle §12
až §14b z ákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Důvodem žádosti byla obava ze soukromých osob,
od kterých si na Ukrajině půjčil peníze a které mu vyhrožovaly, že ho donutí podepsat prohlášení
o převodu své části bytu, pokud jim nevrátí peníze i s úroky. Do České republiky přijel pracovat,
aby dluhy splatil. Věřitelé žalobci dle jeho slov vyhrožovali i smrtí, ale nepředpokládá, že by to
bylo tak vážné. Na policii se neobrátil, protože by mu prý nepomohla. Dalším důvodem žádosti
byla obava z povolání do armády a nasazení do válečného konfliktu, který probíhá na východě
Ukrajiny.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce u Krajského soudu v Ostravě, který žalobu
zamítl. Žalobce namítal, že žalovaný nedostatečně vyhodnotil nebezpečí vážné újmy hrozící
žalobci při jeho návratu na Ukrajinu ze strany soukromých subjektů z hlediska naplnění
podmínek udělení doplňkové ochrany.
[3] Krajský soud měl shodně s žalovaným za to, že podmínky pro doplňkovou ochranu
v případě nebezpečí mučení, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestu lze shledat pouze
tam, kde takové nebezpečí reálně a bezprostředně hrozí, nikoli tam, kde vůbec nastat nemusí
či může nastat jedině v případě přidružení jiných okolností nebo skutečností, které dosud nelze
předjímat. Z obsahu napadeného rozhodnutí vyplynulo, že žalovaný se podrobně zabýval
problematikou podmínek pro udělení doplňkové ochrany, přičemž naplnění těchto podmínek
u žalobce neshledal, ačkoliv se explicitně nevyjádřil k nebezpečí, které by žalobci mohlo hrozit
v případě návratu na Ukrajinu ze strany soukromých osob. Krajský soud zdůraznil, že i v případě
zkoumání naplnění podmínek pro udělení doplňkové ochrany je třeba především reflektovat
skutečnosti uváděné samotným žalobcem; ten výslovně uvedl, že jeho obavy pramení z toho,
že dluží věřitelům peníze, přičemž nepředpokládá, že je to tak vážné. Sám žalobce tedy neuvedl žádné
skutečnosti, ze kterých by bylo možno dovodit byť teoretickou možnost nebezpečí vážné újmy
ve smyslu §14a zákona o azylu.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[4] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost. Její
přijatelnost spatřuje v zásadním pochybení krajského soudu, které mohlo mít vliv na jeho
hmotněprávní postavení. Stěžovatel nesouhlasí s posouzením krajského soudu, že se žalovaný
dostatečně vypořádal s otázkou eventuálního udělení doplňkové ochrany podle §14a zákona
o azylu.
[5] Soud se dle stěžovatele fakticky pokusil nahradit absentující úvahu žalovaného a doplnit
chybějící posouzení možnosti udělení doplňkové ochrany s ohledem na stěžovatelova tvrzení.
Takový postup však stěžovatel považuje za nepřijatelný. Úvahy měly být obsaženy
již v napadeném rozhodnutí žalovaného. K posouzení naplnění podmínek pro udělení doplňkové
ochrany odkazuje stěžovatel na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2008,
č. j. 5 Azs 50/2008 - 62.
[6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se podrobně zabýval důvody
pro udělení doplňkové ochrany a odkázal na rozsudek krajského soudu.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[7] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti nejprve hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná. Jedná se však o věc mezinárodní ochrany, a proto
se soud podle §104a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), zabýval
otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li
tomu tak, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou.
[8] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud
podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS,
v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou
kasační stížnost se dle tohoto rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: 1)
kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny
judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou
dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; 3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit
judikaturní odklon; 4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní
pochybení, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[9] Stěžovatel namítá pochybení krajského soudu, které mohlo mít vliv na jeho postavení.
[10] K podmínkám pro udělení doplňkové ochrany se Nejvyšší správní soud již mnohokrát
v minulosti vyjadřoval. Odkázat lze například na rozsudek, jenž zmiňuje sám stěžovatel, ze dne
31. 10. 2008, č. j. 5 Azs 50/2008 - 62. Pro udělení doplňkové ochrany je třeba splnit všechny
podmínky stanovené §14a odst. 1 zákona o azylu kumulativně – tedy žadatel (1) se musí nacházet
mimo zemi svého původu; (2) musí mít důvodné obavy, že mu hrozí skutečné nebezpečí (reálná
hrozba); (3) vážné újmy; (4) nemůže nebo není ochoten využít ochrany v zemi původu;
a (5) nesmí se na něj vztahovat vylučující klauzule. Krajský soud správně poukázal na skutečnost,
že břemeno tvrzení ohledně azylově relevantních důvodů leží na žadateli o mezinárodní ochranu
(viz např. rozsudek ze dne 27. 3. 2008, č. j. 4 Azs 103/2007 - 63).
[11] Nejvyšší správní soud neshledal, že by žalovaný či krajský soud postupovali při hodnocení
azylového příběhu stěžovatele a následných žalobních námitek v rozporu s výše uvedenými
premisami. Krajský soud se správně ztotožnil se závěrem žalovaného, který
konstatoval, že stěžovatel během správního řízení neuvedl, že by mu hrozilo nebezpečí mučení
nebo nelidského a ponižujícího zacházení nebo trestání a ani žalovaný nezjistil, že by stěžovateli
hrozilo nějaké reálné nebezpečí. Takové posouzení dle Nejvyššího správního soudu odpovídá
stěžovatelovým tvrzením, která uvedl jako důvody pro žádost o mezinárodní ochranu, ačkoliv
explicitně nezahrnuje vyjádření ke stěžovatelem vyjádřené obavě ze soukromých osob. Stěžovatel
sám uváděl zejména strach ze ztráty bytu, který zčásti vlastní. Nelze přehlédnout ani skutečnost,
že stěžovatel se svoje problémy ani nepokusil řešit v zemi původu. Jeho domněnka, že by mu
policie nepomohla, není dostatečným dokladem o tom, že by ochrana v zemi původu nebyla
účinná.
[12] Nejvyšší správní soud tak neshledal, že by krajský soud pochybil, a nadto způsobem,
kterým by mohl mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
IV. Závěr a náklady řízení
[13] Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost
jako nepřijatelnou podle §104a s. ř. s.
[14] Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá o §60 odst. 3,
větu první s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.
[15] Stěžovateli byl usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 6. 2019,
č. j. 62 Az 23/2019 - 23, ustanoven zástupcem advokát Mgr. Ladislav Bárta. V takovém případě
platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 10 ve spojení s §120 s. ř. s.). Soud
určil odměnu advokáta v souladu s §7, §9 odst. 4 písm. d), §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif) částkou 3 100 Kč za úkon právní služby spočívající v podání kasační stížnosti
včetně jejího doplnění, a dále částkou 300 Kč, která představuje paušální náhradu hotových
výdajů (§13 odst. 4 advokátního tarifu). Výše odměny tedy činí celkem 3 400 Kč. Tato částka
bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto
usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. března 2021
JUDr. Filip Dienstbier
předseda senátu