ECLI:CZ:NSS:2021:6.AZS.327.2020:29
sp. zn. 6 Azs 327/2020 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Langáška,
soudce JUDr. Filipa Dienstbiera a soudkyně zpravodajky Mgr. Veroniky Baroňové v právní věci
žalobce: O. K., zastoupený JUDr. Matějem Šedivým, advokátem, sídlem Václavské náměstí
831/21, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7,
týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 6. 2020, č. j. OAM-114/ZA-ZA11-
P15-2020, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 30. 9. 2020, č. j. 16 Az 32/2020 - 23,
takto:
I. Kasační stížnost žalobce se odm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení případu
[1] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle
§12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Důvodem podání žádosti
o udělení mezinárodní ochrany byly žalobcem tvrzené ekonomické obtíže. Žalobce v žádosti
uvedl, že chce v České republice pracovat, aby mohl zaplatit dluhy, které má v zemi původu.
V rámci pohovoru (viz protokol ze dne 11. 2. 2020) doplnil, že do České republiky přicestoval
v říjnu roku 2017 na základě pracovního víza, které skončilo v dubnu roku 2019. Od té doby
žalobce pobývá na území nelegálně. V únoru roku 2020 bylo žalobci uloženo správní vyhoštění.
Do země původu, kde má manželku a děti, se kvůli dluhům nevrátil.
[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze, který
ji v záhlaví označeným rozsudkem zamítl.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[3] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost.
Namítal, že ačkoli byly důvody žádosti o mezinárodní ochranu ekonomické (a tedy azylově
nerelevantní), měla mu být přiznána doplňková ochrana. Stěžovatel taktéž zpochybnil jeden
z podkladů, z nějž žalovaný při rozhodování vycházel, obsahující informace o situaci v zemi
původu: „Uzbekistán – Informace OAMP, Bezpečnostní a politická situace v zemi“ ze dne
22. 5. 2020. V této souvislosti upozornil, že se nejedná o objektivní a nezávislý podklad, neboť jej
zpracoval sám žalovaný, čímž nepřípustně (před vydáním rozhodnutí) předposoudil situaci
v zemi původu.
[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti vyslovil názor, že kasační stížnost není
přijatelná, neboť nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. K objektivitě podkladů, z nichž při
rozhodování vycházel, uvedl, že v řízení byly použity informace renomovaných mezinárodních
organizací. Nejednalo se tedy o selektivně vybrané zprávy v neprospěch stěžovatele, který ostatně
měl možnost doložit vlastní podklady vztahující se k situaci v zemi původu. Ke konkrétnímu
dokumentu, který stěžovatel zpochybnil (viz předchozí odstavec), vyhotovenému přímo
žalovaným, připomněl, že je v něm (stejně jako v ostatních dokumentech) obsažen soupis
informačních zdrojů, na jejichž základě byl zpracován.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[5] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je nepřijatelná ve smyslu §104a
odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.), neboť svým významem
podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele (k výkladu tohoto pojmu srovnej usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS).
Ačkoli usnesení, jímž se kasační stížnost odmítá pro nepřijatelnost, nemusí být odůvodněno
(§104a odst. 3 s. ř. s.), Nejvyšší správní soud nad rámec zákonného požadavku stručné
odůvodnění připojuje. Stran přesahu vlastních zájmů stěžovatel v kasační stížnosti nic netvrdil,
ani jedna z uplatněných kasačních námitek není důvodem, který by mohl založit přesah jeho
zájmů, natož přesah svým významem podstatný.
[6] Nejvyšší správní soud nejprve připomíná, že „poskytnutí azylu je zcela specifickým důvodem
pobytu cizinců na území České republiky a nelze je zaměňovat s jinými legálními formami pobytu cizinců na
území ČR, tak jak jsou upraveny např. v zákoně č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR“ (rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 47/2003 - 48). Ekonomické důvody
a s tím související obtížné životní podmínky v zemi původu nemohou být dle setrvalé judikatury
Nevyššího správního soudu relevantním důvodem udělení mezinárodní ochrany (např. rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2003, č. j. 4 Azs 23/2003 - 65, ze dne 30. 10. 2003,
č. j. 3 Azs 20/2003 - 43, ze dne 27. 8. 2003, č. j. 5 Azs 3/2003 - 54).
[7] Stěžovatelem požadovaná doplňková ochrana se dle §14a zákona o azylu udělí cizinci,
který nesplňuje důvody pro udělení azylu v případě, že mu hrozí skutečné nebezpečí vážné újmy
a ochrana v zemi původu selhává. Jednotlivými typy vážné újmy obsaženými v §14a odst. 2
zákona o azylu se Nejvyšší správní soud podrobně zabýval v řadě svých rozsudků, avšak
vzhledem k tomu, že stěžovatel neuvedl, jaký typ újmy by mu měl v zemi původu hrozit, Nejvyšší
správní soud pouze v obecné rovině uvádí, že z podkladů shromážděných v předchozím řízení
nevyplývá žádné nebezpečí vážné újmy hrozící stěžovateli. V této souvislosti odkazuje také
na přiléhavé usnesení ze dne 5. 9. 2019, č. j. 5 Azs 392/2018 - 30, zabývající se situací návratu
ekonomických migrantů do Uzbekistánu.
[8] V souvislosti s namítaným pochybením žalovaného při zjišťování skutkového stavu (stran
bezpečnostní a politické situace v zemi původu), kdy stěžovatel poukazoval na neobjektivitu
jednoho z podkladů vypracovaného přímo žalovaným, Nejvyšší správní soud již v rozsudku
ze dne 21. 12. 2005, č. j. 6 Azs 235/2004 - 57, vyslovil, že „není povinností žadatele o azyl,
aby pronásledování své osoby prokazoval jinými důkazními prostředky než vlastní věrohodnou výpovědí.
Je naopak povinností správního orgánu, aby v pochybnostech shromáždil všechny dostupné důkazy, které
věrohodnost výpovědí žadatele o azyl vyvracejí či zpochybňují“ (pozn.: zvýraznění podtržením doplněno
soudem). Nejvyšší správní soud zároveň doplňuje, že rešerše o bezpečnostní a politické situaci
v zemi původu, zpracované žalovaným, jsou v rámci azylového řízení běžně používány.
V souzené věci představoval dokument „Uzbekistán – Informace OAMP, Bezpečnostní
a politická situace v zemi“ ze dne 22. 5. 2020 jeden z podkladů rozhodnutí žalovaného (vedle
podkladu zpracovaného norským centrem Landinfo a podkladů zpracovaných Ministerstvem
zahraničních věcí), z jehož obsahu vyplývá, že je „pouhou“ rešerší jiných externích zdrojů
(např. ČTK, Reuters, americké a britské ministerstvo zahraničních věcí, Human Rights Watch).
V situaci, kdy stěžovatel v řízení azylově relevantní důvody ani hrozbu vážné újmy netvrdil a blíže
ji nespecifikoval, kdy správní spis obsahuje vícero souladných podkladů zabývajících se
bezpečnostní a politickou situací v zemi původu a kdy podklad zpracovaný žalovaným řádně
odkazuje na informační zdroje, z nichž vycházel, nelze konstatovat namítané nedostatky
při zjišťování skutkového stavu věci.
IV. Závěr a náklady řízení
[9] Vzhledem k tomu, že shora uvedená judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
odpověď na stěžovatelem uplatněné kasační námitky a Nejvyšší správní soud nezjistil,
že by městský soud hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva, kasační stížnost
podle §104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[10] Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti je odůvodněn §60 odst. 3 větou první
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. ledna 2021
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu