ECLI:CZ:NSS:2021:6.AZS.347.2020:21
sp. zn. 6 Azs 347/2020 - 21
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Langáška,
soudce JUDr. Filipa Dienstbiera a soudkyně zpravodajky Mgr. Veroniky Baroňové v právní věci
žalobce: Y. V., zastoupený Mgr. Pavlínou Zámečníkovou, advokátkou, sídlem Příkop 834/8,
Brno, proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, sídlem
Olšanská 2, Praha 3, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalované ze dne 8. 7. 2020, č. j. CPR-
35799-2/ČJ-2019-930310-V234, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Brně ze dne 21. 9. 2020, č. j. 32 A 46/2020 - 21,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. 9. 2020, č. j. 32 A 46/2020 - 21, se r uší a věc
se v rac í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení případu
[1] Žalobci bylo rozhodnutím Krajského ředitelství policie Zlínského kraje ze dne
29. 7. 2019, č. j. KRPZ-42299-47/ČJ-2018-150026-SV, uloženo správní vyhoštění a současně
byla stanovena doba, po kterou žalobci nelze umožnit vstup na území členských států Evropské
unie, v délce tří let. K vycestování z území stanovil prvoinstanční správní orgán dobu 10 dnů
od nabytí právní moci rozhodnutí. Důvodem správního vyhoštění byla skutečnost, že žalobce
v řízení vedeném podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky
a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), uvedl nepravdivé údaje
s úmyslem ovlivnit rozhodování správního orgánu; a dále že nejméně v období od 30. 10. 2017
do 10. 4. 2018 vykonával zaměstnání bez platného povolení k zaměstnání, ačkoli bylo
toto povolení podmínkou k zaměstnání [§119 odst. 1 písm. c) bod 3 a §119 odst. 1 písm. b)
bod 3 zákona o pobytu cizinců]. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaná
v záhlaví označeným rozhodnutím zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila.
[2] Žalobu proti tomuto rozhodnutí Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“) v záhlaví
označeným rozsudkem zamítl.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalované
[3] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti v záhlaví označenému rozsudku krajského
soudu kasační stížnost, v níž namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku
pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů. Dle stěžovatele je z napadeného rozsudku patrné,
že krajský soud přezkoumával zcela jiné rozhodnutí žalované, než jaké stěžovatel napadl podanou
žalobou, konkrétně rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí
Krajského ředitelství policie Zlínského kraje ze dne 30. 7. 2019, č. j. KRPZ-42325-47/ČJ-2018-
150026-SV, které se však vůbec nevztahuje k osobě stěžovatele.
[4] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti toliko odkázala na shromážděný spisový
materiál.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[5] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že je důvodná.
[6] Vzhledem k tomu, že stěžovatel v podané kasační stížnosti uplatnil námitku
nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku krajského soudu, Nejvyšší správní soud se předně
zabýval otázkou, zda je napadené rozhodnutí způsobilé soudního přezkumu. Případná
nepřezkoumatelnost soudního rozhodnutí (ať už pro jeho nesrozumitelnost či pro nedostatek
důvodů) je totiž vadou natolik závažnou, k níž je Nejvyšší správní soud ve smyslu §109 odst. 4
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), povinen přihlížet i bez námitky
z úřední povinnosti. Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá (viz rozsudky
ze dne 3. 12. 2019, č. j. 4 Azs 406/2019 - 28, ze dne 17. 1. 2008, č. j. 5 As 29/2007 - 64,
ze dne 25. 5. 2006, č. j. 2 Afs 154/2005 - 245, ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004 - 73,
č. 787/2006 Sb. NSS, nebo ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 - 44, č. 689/2005 Sb.),
že rozhodnutí soudu je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, není-li z něj zřejmé,
jakými úvahami se soud řídil při naplňování zásady volného hodnocení důkazů či utváření závěrů
o skutkovém stavu, z jakého důvodu nepovažoval za důvodnou právní argumentaci obsaženou
v žalobě, proč považoval žalobní námitky za liché, mylné nebo vyvrácené nebo proč subsumoval
skutkový stav pod zvolené právní normy. Nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost je takové
rozhodnutí, z něhož není zřejmé, jak soud rozhodl, v jaké konkrétní věci, neodpovídá-li výrok
odůvodnění, případně jsou-li v rozhodnutí krajského soudu obsaženy jiné vnitřní rozpory.
[7] Vychází-li Nejvyšší správní soud z výše uvedených závěrů, jakož i z elementárních zásad
vztahujících se k obsahovým náležitostem rozhodnutí soudu, pak je zřejmé, že v posuzované věci
napadený rozsudek tyto základní náležitosti postrádá, a to ve vztahu k výroku a jeho odůvodnění.
Rozsudek krajského soudu sice obsahuje jednoznačný a srozumitelný výrok, který však nemá
oporu v navazujícím odůvodnění.
[8] V záhlaví rozsudku krajského soudu jsou řádně identifikováni účastníci řízení
(byť stěžovatel je označen jako žalobkyně) a krajský soud v záhlaví správně uvedl, že rozhodoval
v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 8. 7. 2020, č. j. CPR-35799-2/ČJ-2019-
930310-V234. Popsanému záhlaví však již neodpovídá navazující odůvodnění rozsudku krajského
soudu, z něhož je patrné, že se týká zcela jiné věci. V úvodní části odůvodnění označené
jako Vymezení věci krajský soud konstatuje, že rozhodnutím specifikovaným v záhlaví rozsudku
bylo „zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Krajského ředitelství policie
Zlínského kraje ze dne 30. 7. 2019, č. j. KRPZ-42325-47/ČJ-2018-150026-SV, jímž bylo
žalobkyni dle §119 odst. 1 písm. b) bod 3 a §119 odst. 1 písm. c) bod 3 zákona o pobytu cizinců
uloženo správní vyhoštění a doba, po kterou jí nelze umožnit vstup na území členských států
Evropské unie, byla stanovena na 2 roky“. Stěžovatel je v odůvodnění rozsudku krajského soudu
opakovaně označován jako žalobkyně a skutečnosti, jež dle krajského soudu vyplývají z obsahu
správního spisu (popsané především v bodě 17 rozsudku krajského soudu), jakož i jejich
hodnocení provedené soudem, rovněž neodpovídají skutkovému stavu nyní souzené věci.
Z obsahu odůvodnění rozsudku v této souvislosti vyplývá, že žalobkyně naplnila podmínky
pro uložení správního vyhoštění jednak tím, že v účelově podané žádosti o vydání povolení
k přechodnému pobytu uvedla nepravdivé informace s úmyslem ovlivnit rozhodnutí správního
orgánu, neboť v kolonce úředního tiskopisu vyplnila jako druha F. D., který však jejím druhem
nikdy nebyl; a dále dlouhodobě (od 31. 10. 2017) vykonávala práci v provozu Hamé Babice mimo
místo uvedené v povolení k zaměstnání (vydaném na období od 23. 10. 2017 do 20. 1. 2018
s místem výkonu práce V. č. X, B.; od 21. 1. 2018 žalobkyně platným povolením k zaměstnání
nedisponovala), což správní orgány i krajský soud hodnotily jako výkon nelegální práce bez
povolení k zaměstnání. Napadený rozsudek se tak v důsledku spojení výroku a odůvodnění stal
matoucím a nepřezkoumatelným pro nesrozumitelnost, neboť krajský soud v rozsudku hodnotí
skutkové okolnosti, které nejsou ve vztahu k osobě stěžovatele relevantní, což v konečném
důsledku vede k závěru, že nelze seznat, o jaké konkrétní věci krajský soud vlastně rozhodoval.
IV. Závěr a náklady řízení
[9] Nejvyšší správní soud tak shledal kasační stížnost důvodnou, a proto rozsudek krajského
soudu podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil. Věc mu současně vrátil k dalšímu řízení, v němž je krajský
soud ve smyslu §110 odst. 4 s. ř. s. vázán závěry vyslovenými v tomto rozsudku. V dalším řízení
krajský soud přezkoumá zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí a náležitě vypořádá veškeré
stěžovatelovy námitky obsažené v žalobě.
[10] V novém rozhodnutí krajský soud rozhodne také o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. ledna 2021
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu