ECLI:CZ:NSS:2021:7.AS.385.2020:12
sp. zn. 7 As 385/2020 - 12
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
JUDr. Tomáše Foltase a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobkyně: Mgr. Z. K.,
zastoupena Mgr. Hanou Hřebenářovou, advokátkou se sídlem Jaselská 14, Brno, proti
žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem třída Tomáše Bati 21, Zlín, za účasti
osob zúčastněných na řízení: I) EG.D, a. s., se sídlem Lidická 1873/36, Brno, II) CETIN, a. s.,
se sídlem Českomoravská 2510/19, Praha 9, III) P.M.T. 2002, s. r. o., se sídlem Palackého
náměstí 231, Uherské Hradiště, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského
soudu v Brně ze dne 26. 11. 2020, č. j. 31 A 94/2019 - 102,
takto:
I. Řízení se zas t av u je .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobkyni se v rac í zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, který bude
vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám její zástupkyně advokátky
Mgr. Hany Hřebenářové, a to do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala v zákonné lhůtě kasační stížnost proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 11. 2020, č. j. 31 A 94/2019 - 102, jímž byla
zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 4. 2019, č. j. KUZL 23626/2019.
Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatelky a potvrdil rozhodnutí Městského
úřadu Koryčany ze dne 29. 11. 2018, č. j. MK/2350/2018, ve věci nařízení odstranění stavby.
[2] Podle §4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), vzniká poplatková povinnost
podáním kasační stížnosti. Podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích platí, že nebyl-li
poplatek za řízení splatný podáním kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho
zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu
kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném
uplynutí lhůty se nepřihlíží. Podle §47 písm. c) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak
tento nebo zvláštní zákon.
[3] Stěžovatelka neuhradila soudní poplatek současně s podáním kasační stížnosti. Nejvyšší
správní soud ji proto vyzval usnesením ze dne 27. 1. 2021, č. j. 7 As 385/2020 - 7, k zaplacení
soudního poplatku ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy. Současně ji poučil, že nebude-li poplatek
ve stanovené lhůtě zaplacen, soud řízení zastaví. Tato výzva byla zástupkyni stěžovatelky
doručena dne 4. 2. 2021.
[4] Podle §40 odst. 1 věty první s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo
rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti
určující její počátek.
[5] Vzhledem k tomu, že dnem, který určil počátek běhu lhůty pro zaplacení soudního
poplatku, byl čtvrtek 4. 2. 2021, byl posledním dnem lhůty pro zaplacení soudního poplatku
pátek 19. 2. 2021.
[6] Stěžovatelka zaplatila soudní poplatek bezhotovostním převodem na účet Nejvyššího
správního soudu. Otázkou, kdy dochází k zaplacení soudního poplatku, je-li poplatek placen
bezhotovostně na účet soudu, se Nejvyšší správní soud zabýval v rozsudku ze dne 12. 4. 2012,
č. j. 9 Afs 7/2012 – 49, kde vyslovil, že „[z]ákon o soudních poplatcích neobsahuje výslovnou právní
úpravu, která by určovala, kdy nastává okamžik splnění poplatkové povinnosti v případech, že se účastník řízení
(resp. jeho zástupce) rozhodne uhradit soudní poplatek bezhotovostním převodem prostřednictvím peněžního
ústavu. V případě takto zvoleného způsobu platby je tedy stěžejním výklad pojmu zaplacen, užitý zákonodárcem
při formulaci jednotlivých pravidel obsažených v ustanovení §9 (tedy nejen v jeho odst. 7) zákona o soudních
poplatcích. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že pojem zaplacen je nutno vykládat ve smyslu hmotněprávním,
tj. že povinnost uhradit soudní poplatek je splněna až okamžikem připsání peněžní částky na účet soudu.
Až v tomto okamžiku je totiž bez dalšího postavena najisto faktická dispozice soudu s poukázanou částkou a je
bez jakýchkoli pochybností potvrzeno, že účastník řízení skutečně soudní poplatek v souladu s pokyny soudu
zaplatil. Do doby, než je částka připsána na účet soudu, je nejisté, zda účastník řízení požadovanou částku
na účet soudu skutečně odeslal a zda vůbec bude tato částka na účet soudu poukázána. Tento výklad odpovídá
významu, který je pojmu zaplacen obecně přisuzován, tj. faktické dispozici příjemce uhrazenou peněžní částkou.
Z hlediska včasnosti splnění uvedené povinnosti tedy není rozhodné, kdy účastník částku soudního poplatku
ze svého bankovního účtu poukáže (resp. kdy dá pokyn bance k bankovnímu převodu), ale je rozhodný až ten
den, kdy je částka skutečně připsána na účet soudu. Dokladem potvrzujícím zaplacení soudního poplatku je
v takovém případě tzv. „záznam o složení“, který vyhotovuje účtárna soudu a který je zakládán do soudního
spisu.“ S tímto názorem se ztotožnil i Ústavní soud, který odmítl ústavní stížnost směřující proti
citovanému rozsudku usnesením ze dne 3. 9. 2012, sp. zn. IV. ÚS 685/12.
[7] V posuzované věci byl soudní poplatek za kasační stížnost připsán na účet Nejvyššího
správního soudu ve středu 24. 2. 2021, tj. až po marném uplynutí soudem stanovené lhůty
pro zaplacení soudního poplatku. Tato skutečnost vyplývá ze „Záznamu o složení“, založeného
ve spisu na čl. 9, který je dokladem o tom, kdy byl soudní poplatek připsán na účet Nejvyššího
správního soudu a soud s ním mohl fakticky nakládat.
[8] Stěžovatelka tak nezaplatila soudní poplatek ve lhůtě stanovené Nejvyšším správním
soudem, přičemž k zaplacení poplatku po marném uplynutí této lhůty nelze přihlížet. Nejvyšší
správní soud proto řízení podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s §47
písm. c) s. ř. s. zastavil.
[9] Podle §60 odst. 3 s. ř. s. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li
řízení zastaveno.
[10] Podle §10 odst. 1 zákona o soudních poplatcích soud vrátí poplatek z účtu soudu, jestliže
jej zaplatil ten, kdo k tomu nebyl povinen. V nyní posuzovaném případě byl soudní poplatek
uhrazen před vydáním usnesení o zastavení řízení (a tedy za trvání poplatkové povinnosti), avšak
v důsledku marného uplynutí soudem stanovené lhůty k němu již soud podle §9 odst. 1 nemůže
přihlížet. Tato následná úhrada totiž nemůže nic změnit na splnění podmínek pro vydání
usnesení o zastavení řízení v důsledku nezaplacení soudního poplatku. Přestože dosud trvá
poplatková povinnost, která zanikne až právní mocí usnesení o zastavení řízení, je třeba
na poplatníka, který poplatek uhradil po lhůtě, hledět tak, že již není k úhradě soudního poplatku
povinen. Proto nic nebrání, aby soud po zastavení řízení vrátil i v těchto případech poplatníkovi
uhrazený poplatek v plné výši s poukazem na §10 odst. 1 zákona o soudních poplatcích (srov.
usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2017, č. j. 7 Afs 327/2017 – 18).
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. března 2021
Mgr. David Hipšr
předseda senátu