ECLI:CZ:NSS:2021:7.AZS.12.2021:41
sp. zn. 7 Azs 12/2021 - 41
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Lenky Krupičkové a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: G. I., proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2020, č. j. 2 Az 53/2019 - 26,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce (dále též „stěžovatel“) domáhal zrušení
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2020, č. j. 2 Az 53/2019 - 26, kterým byla
zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 9. 2019, č. j. OAM-47/LE-BA02-
VL13-2019. Tímto rozhodnutím stěžovateli nebyla udělena mezinárodní ochrana podle §12, §13,
§14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů. Současně
stěžovatel požádal Nejvyšší správní soud o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
[2] Usnesením ze dne 11. 3. 2021, č. j. 7 Azs 12/2021 - 30, Nejvyšší správní soud návrh
na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti zamítl. Soud shledal nevěrohodným, obecným
a ničím nepodloženým tvrzení stěžovatele, že nemá dostatečné příjmy a že mu na nutné pravidelné
výdaje za bydlení, stravu a jízdné v celkové výši 5 850 Kč půjčují blíže nekonkretizované osoby
(známí). Současně stěžovatele vyzval k předložení plné moci udělené advokátovi k zastupování
v řízení o kasační stížnosti, nebo prokázání, že on či jeho zaměstnanci mají vysokoškolské právnické
vzdělání. Ke splnění těchto povinností mu stanovil lhůtu 15 dnů ode dne doručení usnesení a poučil
jej o následcích nedoložení splnění podmínky podle §105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního (dále též „s. ř. s.“) ve stanovené lhůtě. Toto usnesení bylo stěžovateli doručeno dne
17. 3. 2021. Stěžovatel však ve stanovené lhůtě ani později nedoložil zastoupení advokátem,
resp. neprokázal, že on či jeho zaměstnanec má vysokoškolské právnické vzdělání.
[3] Podáním doručeným zdejšímu soudu dne 24. 3. 2021 stěžovatel opětovně požádal
o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti. K této žádosti přiložil čestné prohlášení O. H.
o tom, že stěžovatel bydlí společně s její rodinou, a proto mu nevznikají žádné náklady na ubytování.
Dále uvedená osoba prohlásila, že za stěžovatele hradí měsíčně stravu v přibližné výši 2 000 Kč,
pravidelně mu dobíjí kredit ve výši 200 Kč a také mu hradí jízdné ve výši 550 Kč měsíčně.
[4] Nejvyšší správní soud neshledal důvod rozhodnout samostatným usnesením o opakovaném
návrhu stěžovatele na ustanovení zástupce. Vycházel přitom z judikatury týkající se opakované
žádosti o osvobození od soudního poplatku. Podle ní obecně platí, že o takové žádosti musí soud
rozhodnout dříve, než pro nezaplacení soudního poplatku řízení zastaví. Toto obecné pravidlo má
však své výjimky. Jeho mechanické uplatňování by totiž mohlo v některých případech vést
ke zbytečnému prodlužování řízení opakováním stále stejných žádostí a rozhodováním o nich.
O opakované žádosti o osvobození od soudního poplatku v rámci jednoho řízení je tudíž soud
povinen rozhodnout jen v případě, že tato žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti
(viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 6. 2008, č. j. 4 Ans 5/2008 - 65, nebo
ze dne 16. 12. 2015, č. j. 8 As 145/2015 - 12, nebo ze dne 12. 10. 2016, č. j. 5 As 120/2016 - 32,
a nález Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. I. ÚS 1439/09, č. 10/2010 Sb. ÚS, odst. 17).
Výše uvedené závěry obdobně platí i stran návrhu na ustanovení zástupce (rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 12. 5. 2008, č. j. 3 Ads 43/2007 - 150).
[5] V daném případě stěžovatel v opakované žádosti žádné nové skutečnosti (na základě kterých
by bylo možno vydat rozhodnutí o ustanovení zástupce) neuvedl. Pouze se snažil doložit své
předchozí tvrzení. Nadto tak činil nedostatečným a rozporuplným způsobem, neboť částky uvedené
v čestném prohlášení nekorespondovaly s údaji uvedenými stěžovatelem k dotazu soudu ve formuláři
„Potvrzení a prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech fyzické osoby pro osvobození od soudních
poplatků a ustanovení zástupce ve věci 7 Azs 12/2021“. Konkrétně stěžovateli dle čestného prohlášení
neměly vznikat žádné náklady na bydlení, nicméně on sám uváděl měsíční náklady na bydlení ve výši
4 000 Kč. Rozchází se i údaje o výši průměrných měsíčních nákladů vynaložených na stravování.
Opakovaná žádost - stejně jako původní žádost - nebyla tedy dostatečně konkrétní, a navíc se v ní
obsažené údaje odchylovaly od údajů původně tvrzených. Trpěla tedy totožnými nedostatky, jako
žádost původní.
[6] Nejvyšší správní soud proto o uvedené žádosti znovu samostatně nerozhodoval (vedle výše
uvedené judikatury viz též usnesení ze dne 25. 7. 2018, č. j. 8 Afs 61/2018 - 70).
[7] Podle §105 odst. 2 s. ř. s., v řízení o kasační stížnosti [s]těžovatel musí být zastoupen advokátem;
to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické
vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
[8] Podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. [n]estanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh,
jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky
řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat.
[9] Stěžovatel byl řádně vyzván k předložení plné moci udělené advokátovi k zastupování
v řízení o kasační stížnosti, nebo k prokázání, že on či jeho zaměstnanec nebo člen má vysokoškolské
právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Současně byl
poučen o následcích, které nastoupí v případě, že tak neučiní. Navzdory této výzvě a náležitému
poučení však splnění podmínky §105 odst. 2 s. ř. s. ve stanovené lhůtě (a ani do rozhodnutí soudu)
nedoložil. Stěžovatel tedy i přes výzvu neodstranil nedostatek podmínek řízení o kasační stížnosti.
[10] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle §46 odst. 1
písm. a) s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona odmítl.
[11] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle
kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. dubna 2021
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu