ECLI:CZ:NSS:2015:8.AS.145.2015:12
sp. zn. 8 As 145/2015 - 12
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
JUDr. Michala Mazance a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: B. V., proti žalovanému:
Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 81/11, Praha 5, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 4. 2014, čj. 036836/2014/KUSK, o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2015, čj. 47 A 6/2014 – 72,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
I.
1. Rozhodnutím ze dne 10. 1. 2014, čj. SU 537/14, Městský úřad Čáslav zamítl návrh
žalobce na povolení obnovy řízení ve věcech, jež městský úřad ukončil rozhodnutími ze dne
17. 6. 2008, čj. VÝST 15066/08, 3284/2008-Ob, a ze dne 29. 7. 2008, čj. VÝST 17570/08,
3942/2008-Ob.
2. Žalovaný zamítl odvolání žalobce rozhodnutím ze dne 11. 4. 2014,
čj. 036836/2014/KUSK.
II.
3. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Praze,
se kterou spojil žádost o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Usnesením
ze dne 16. 6. 2014, čj. 47 A 6/2014 – 28, krajský soud přiznal žalobci částečné osvobození
od soudních poplatků v rozsahu 90 %, vyzval jej k zaplacení soudního poplatku za podání žaloby
ve výši 300 Kč a zamítl jeho žádost o ustanovení zástupce (usnesení krajského soudu je, stejně
jako všechna dále citovaná rozhodnutí správních soudů, dostupné na www.nssoud.cz).
4. Žalobce napadl usnesení krajského soudu čj. 47 A 6/2014 – 28 kasační stížností,
kterou Nejvyšší správní soud zamítl, resp. odmítl ve vztahu k výroku, jímž krajský soud vyzval
žalobce k zaplacení soudního poplatku (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2014,
čj. 7 As 109/2014 – 11).
5. Podáním ze dne 5. 7. 2014 žalobce znovu požádal krajský soud o osvobození
od soudních poplatků v plném rozsahu. Usnesením ze dne 21. 9. 2015, čj. 47 A 6/2014 – 72,
krajský soud žádost žalobce zamítl a vyzval jej k zaplacení soudního poplatku za podání žaloby
ve výši 300 Kč.
III.
6. Žalobce (stěžovatel) brojil proti posledně uvedenému usnesení krajského soudu kasační
stížností.
7. Stěžovatel namítl podjatost celého krajského soudu, který jej údajně uráží a znevažuje.
Z toho důvodu měl stěžovatel dále za to, že by měl být osvobozen od soudních poplatků
v plném rozsahu. K věci samé uvedl, že jednání městského úřadu bylo součástí „zločinného
spolčení“.
IV.
8. Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
V.
9. Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
10. Kasační stížnost není důvodná.
11. Vzhledem k tomu, že kasační stížnost směřuje proti usnesení o zamítnutí žádosti
o osvobození od soudních poplatků, soud netrval na zaplacení soudního poplatku za kasační
stížnost ani na povinném zastoupení stěžovatele advokátem v řízení o kasační stížnosti. Trvání
na těchto povinnostech by znamenalo řetězení řešeného problému, které by ve svém důsledku
popíralo smysl samotného řízení (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2004,
čj. 6 Azs 27/2004 – 41, ze dne 24. 10. 2007, čj. 1 Afs 65/2007 – 36, ze dne 19. 7. 2012,
čj. 4 Ads 66/2012 – 22, ze dne 31. 10. 2012, čj. 4 As 64/2012 – 14 nebo ze dne 18. 9. 2014,
čj. 7 As 109/2014 – 11).
12. K námitce podjatosti soudců krajského soudu Nejvyšší správní soud poukazuje
na skutečnost, že o shodné námitce stěžovatele uplatněné v témže řízení před krajským soudem
již rozhodl usnesením ze dne 21. 10. 2014, čj. Nao 261/2014 – 56. Na odůvodnění tohoto
usnesení, jímž rozhodl, že soudci krajského soudu nejsou vyloučeni z projednávání
a rozhodování této věci, kasační soud pro stručnost zcela odkazuje. I pokud by stěžovatel
zamýšlel předmětnou námitkou uplatnit námitku zmatečnosti řízení před krajským soudem
(rozhodnutí ve věci vyloučeným soudcem), nemohla by být úspěšná. Tvrzené důvody k vyloučení
soudce vést nemohly (viz §8 odst. 1 poslední věta s. ř. s.; rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 21. 10. 2014, čj. 8 As 136/2014 – 67).
13. Co do námitky proti nepřiznání osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu,
kasační soud odkazuje na výše zmíněný rozsudek čj. 7 As 109/2014 – 11, v němž se v této věci
plně ztotožnil s rozhodnutím krajského soudu o osvobození stěžovatele od soudního poplatku
v rozsahu 90 %.
14. Zákon o soudních poplatcích v zásadě neumožňuje účastníku řízení, aby v rámci jednoho
řízení opakovaně žádal o osvobození od soudních poplatků. Nejvyšší správní soud ve své
judikatuře připustil, že mohou existovat výjimečné okolnosti, za kterých je taková žádost
přípustná. Bude tomu tak zejména tehdy, pokud žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné
skutečnosti, např. došlo-li ke změně poměrů účastníka řízení (viz např. rozsudky ze dne
17. 6. 2008, čj. 4 Ans 5/2008 – 65, ze dne 5. 8. 2009, čj. 4 As 12/2009 – 119, nebo ze dne
28. 7. 2011, čj. 8 As 65/2010 – 106).
15. Je na žadateli o osvobození od soudních poplatků, aby ve smyslu §36 odst. 3 s. ř. s.
doložil nedostatek prostředků. Soud zde nepostupuje z úřední povinnosti (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005, čj. 7 Azs 343/2004 – 50). Obdobně
bylo na stěžovateli, aby prokázal změnu poměrů, která by odůvodňovala opakované rozhodnutí
o osvobození od soudních poplatků. Stěžovatel ale relevantní změnu poměrů nedoložil a ve svém
podání ze dne 5. 7. 2014 uvedl, že žádá o osvobození od soudních poplatků „jelikož ve věci se jedná
ze strany žalovaného + zdejší kom. sféry o zločinné spolčení a korupci“. Za těchto okolností již krajský
soud nebyl povinen o žádosti o osvobození od soudních poplatků znovu rozhodovat
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2015, čj. 8 Afs 201/2014 – 13).
Rozhodoval-li přesto krajský soud o opakované žádosti o osvobození od soudních poplatků,
nemohl v daném případě dospět k jinému závěru, než že žádost jako nedůvodnou zamítl.
16. Závěrem kasační soud upozorňuje, že podá-li stěžovatel v předmětném řízení další žádost
o osvobození od soudních poplatků, krajský soud v duchu argumentace uvedené shora k takové
žádosti nemusí přihlížet a po marném uplynutí lhůty stanovené k zaplacení soudního poplatku
řízení zastaví. Opačný postup by nevycházel z výše zmíněné judikatury Nejvyššího správního
soudu (rozsudek čj. 8 Afs 201/2014 – 13) a byl by v rozporu se zásadou procesní ekonomie.
17. Nejvyšší správní soud neshledal napadené usnesení krajského soudu nezákonným,
proto kasační stížnost zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
18. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl
podle §60 odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační
stížnosti úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak
právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení
nepřiznal, protože mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 16. prosince 2015
JUDr. Jan Passer
předseda senátu