ECLI:CZ:NSS:2014:7.AS.109.2014:11
sp. zn. 7 As 109/2014 - 11
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Tomáše Foltase a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: B. V., proti
žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha 5 - Smíchov, v
řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2014, č. j. 47
A 6/2014 – 28,
takto:
I. Kasační stížnost proti výroku č. II. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2014,
č. j. 47 A 6/2014 – 28, se odmítá .
II. Kasační stížnost proti výroku č. III. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2014,
č. j. 47 A 6/2014 – 28, se zamítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2014, č. j. 47 A 6/2014 – 28, bylo
stěžovateli ve výroku I přiznáno částečné osvobození od soudních poplatků ve výši 90 %, ve výroku
II. byl stěžovatel vyzván, aby ve lhůtě 1 měsíce od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní
poplatek za podání žaloby ve výši 300 Kč a ve výroku III. byl zamítnut návrh stěžovatele
na ustanovení právního zástupce.
V kasační stížnosti podané proti tomuto usnesení stěžovatel uvedl, že ji podává proti
výrokům II. a III. V kasační stížnosti poukázal na zločinné spolčení v rámci veřejné správy, které
kryje krajský soud a následně i Nejvyšší správní soud. V důsledku výše uvedeného nedisponuje
částkou 300 Kč na zaplacení soudního poplatku. Poukázal i na koordinovanost postupů veřejné
správy vůči jeho osobě a celkové náklady řízení.
Nejvyšší správní soud nevyžadoval uhrazení soudního poplatku a zastoupení advokátem.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu není v určitých případech nutno trvat
na podmínce tohoto zastoupení. K této otázce se Nejvyšší správní soud vyjádřil např. v rozsudku
ze dne 24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007 – 37 (všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu dostupná z www.nssoud.cz), ve kterém vyslovil, že „v řízení o kasační stížnosti proti usnesení
krajského soudu o zamítnutí návrhu žalobce na osvobození od soudních poplatků není třeba trvat na zaplacení
soudního poplatku za kasační stížnost ani na povinném zastoupení advokátem.“ V rozsudku ze dne
25. 4. 2007, č. j. 9 As 3/2007 – 77, pak vyjádřil názor, že „v řízení o kasační stížnosti proti usnesení
městského, resp. krajského soudu, o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku za předchozí kasační
stížnost by trvání na splnění poplatkové povinnosti znamenalo řetězení řešeného problému a ve svém důsledku
by popíralo smysl samotného řízení. Tato okolnost proto sama o sobě nemůže bránit projednání věci a vydání
meritorního rozhodnutí.“ Právní závěry z citovaných judikátů je možno aplikovat i na projednávanou
věc, neboť stěžovatel kasační stížností napadá usnesení krajského soudu, kterým nebylo plně
vyhověno jeho návrhu na osvobození od soudních poplatků. Nejvyšší správní soud proto
konstatuje, že stěžovatelova kasační stížnost je přípustná a projednatelná, i když nebyl zaplacen
soudní poplatek a stěžovatel není zastoupen advokátem, ač sám nemá vysokoškolské právnické
vzdělání vyžadované pro výkon advokacie. Pro podporu těchto závěrů srov. např. rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 7. 2012, č. j. 4 Ads 66/2012 - 22, ze dne 31. 10. 2012,
č. j. 4 As 64/2012 - 14, či ze dne 10. 7. 2014, č. j. 7 As 47/2014 – 22.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s ust. §109 odst. 3 a 4
s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti, a přitom
neshledal vady uvedené v odstavci 4, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
V napadeném usnesení krajský soud s poukazem na ust. §36 odst. 3 s. ř. s. uvedl,
že z „Prohlášení žalobce o osobních, majetkových a výdělkových poměrech“ zjistil, že stěžovatel
žije sám, ke dni 27. 5. 2010 dosáhl důchodového věku, ale starobní důchod mu není vyplácen.
Příjmy doložil stěžovatel oznámením o změně výše dávky státní sociální podpory ze dne 6. 5. 2014,
č. j. 63552/14/KH, vydaném Úřadem práce ČR – krajskou pobočkou v Příbrami, podle kterého
je mu vyplácen příspěvek na bydlení ve výši 2.731 Kč. K výdajům stěžovatel uvedl, že půjčku
ve výši 7.000 Kč hradí formou měsíčních splátek ve výši 200 Kč. Dále uvedl měsíční výdaje ve výši
2.950,- Kč. Jako majetek větší hodnoty uvedl „RD“. Krajskému soudu bylo z jeho dřívější činnosti
známo, že stěžovatel je vlastníkem pozemků p. č. 706, 501/1, 92/2, 88/1 a 2540 a pozemku PZE
č. 372, přičemž na pozemku p. č. st. 706 se nachází rodinný dům č. p. 224, vše v k. ú. Čáslav.
Na základě výše uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že stěžovatel pravidelným, byť nepříliš
vysokým, příjmem disponuje. Navíc nelze odhlédnout od existence nemovitého majetku
ve vlastnictví stěžovatele, které lze vzít v úvahu z toho pohledu, že stěžovatel má vlastní bydlení
a současně mu využívání jeho dalších nemovitostí (pozemků) umožňují získání alespoň občasných
výnosů, ať už zpeněžitelných nebo využitelných pro jeho vlastní osobní potřebu. S ohledem na výše
uvedené nejsou podle krajského soudu splněny podmínky v podobě zvlášť závažných důvodů
pro výjimečné úplné osvobození od soudních poplatků, ale prokázaným a předpokládaným
příjmům je přiměřené osvobození v rozsahu 90 %. Následně se krajský soud zabýval
stěžovatelovým návrhem na ustanovení zástupce. Podle jeho názoru je při zkoumání této podmínky
třeba hodnotit jak hmotněprávní charakter projednávané věci, tak osobnostní a faktické poměry
včetně úrovně jeho legitimně očekávatelného a předvídatelného povědomí o hmotných i procesních
právech, která pro něj z podané žaloby vyplývají. Na základě charakteru věci, kdy stěžovatel brojí
proti rozhodnutí o zamítnutí povolení obnovy řízení, nelze dospět k závěru o nezbytnosti ochrany
jeho práv, a to ani z hlediska obecné povahy sporu, ani z hlediska individuálního významu
chráněného práva ve vztahu k stěžovateli. Proto krajský soud neshledal mimořádné okolnosti
Pokračování 7 As 109/2014 - 12
odůvodňující nezbytnost ustanovení zástupce k ochraně stěžovatelových práv a z toho důvodu
návrh na ustanovení zástupce zamítl.
Krajský soud při posuzování žádosti o osvobození od soudních poplatků vycházel
z informací, které mu poskytl stěžovatel, resp. z veřejně dostupných údajů (z katastru nemovitostí),
z nichž zjistil, že stěžovatel jednak disponuje pravidelným příjmem a jednak je vlastníkem
nemovitého majetku značného rozsahu, ze kterého mu plynou výnosy. Na základě toho rozhodl
o ve výroku I. o osvobození od soudního poplatku v rozsahu 90 %. S tímto závěrem se plně
ztotožňuje i Nejvyšší správní soud. Ostatně stěžovatelova kasační stížnost proti výroku I. ani
explicitně nesměřuje, ale stěžovatel brojí proti výroku II., kterým byl vyzván k zaplacení soudního
poplatku ve výši 300 Kč.
Podle ust. §9 odst. 1 zákona 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o soudních poplatcích“) vzniká poplatková povinnost podáním žaloby. Účelem výzvy k zaplacení
soudního poplatku je naplnění požadavku stanoveného v zákoně o soudních poplatcích tak,
aby bylo možno v řízení pokračovat. Takovou výzvu krajského soudu je proto nutno považovat
za rozhodnutí, jímž se pouze upravuje vedení řízení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 16. 4. 2008, č. j. 1 As 2/2008 – 47, nebo usnesení ze dne 27. 2. 2006, č. j. 5 As 15/2005 –
47). Kasační stížnost směřující proti výzvě krajského soudu proto Nejvyšší správní soud odmítl
pro nepřípustnost podle ust. §104 odst. 3 písm. b) ve spojení s §46 odst. 1 písm. d) a §120 s. ř. s.
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 4. 2008, č. j. 1 As 2/2008 – 47,
nebo usnesení ze dne 27. 2. 2006, č. j. 5 As 15/2005 – 47).
Podle ust. §35 odst. 8 s. ř. s. může předseda senátu navrhovateli, u něhož jsou předpoklady,
aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, na návrh
ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Usnesení o ustanovení zástupce může tedy
krajský soud vydat jen tehdy, je-li to nezbytně třeba k ochraně práv navrhovatele. Jak uvedl Nejvyšší
správní soud např. v rozsudku ze dne 26. 2. 2004, č. j. 6 Azs 19/2003 – 45, při posuzování tohoto
předpokladu je nutno posuzovat „jak hmotněprávní charakter projednávané věci, tak osobnostní a faktické
poměry včetně úrovně jeho legitimně očekávatelného a předvídatelného povědomí o hmotných i procesních právech, která
pro něj z včas podané žaloby vyplývají.“ Přesně tímto způsobem postupoval i krajský soud, když
se charakterem dané věci a poměry stěžovatele včetně úrovně jeho povědomí o hmotných
i procesních právech důkladně zabýval. Stěžovatel podal obsáhlou žalobu splňující základní
požadavky ve smyslu ust. §71 s. ř. s., v níž poukazoval na konkrétní ustanovení právních předpisů,
shrnoval skutkové okolnosti dané věci, přičemž ve věci činil řadu procesních úkonů (návrh
na osvobození od soudních poplatků, návrh na přiznání odkladného účinku atp.). Stěžovatel tedy
jednoznačně disponuje povědomím o svých hmotných, jakož i o procesních právech. Krajský soud
proto správně dospěl k závěru, že v jeho případě není splněna podmínka nezbytnosti ustanovení
zástupce ve smyslu ust. §35 odst. 8 s. ř. s. V této souvislosti lze odkázat na rozsudek ze dne
25. 1. 2013, č. j. 5 Ans 19/2012 - 16, ve kterém dospěl Nejvyšší správní soud ve vztahu
ke stěžovateli k obdobným závěrům. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že kasační
stížnost směřující proti výroku III. není důvodná, a proto ji v souladu s ust. §110 odst. 1 in fine
s. ř. s. zamítl.
Ve věci rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ust. §109 odst. 2 s. ř. s., podle něhož
rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání, když neshledal důvody
pro jeho nařízení.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §60 odst. 1 věta první ve spojení s §120
s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch
právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který
ve věci úspěch neměl. Nejvyšší správní soud žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal,
protože stěžovatel v řízení úspěch neměl a krajskému úřadu žádné náklady s tímto řízením
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. září 2014
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu