ECLI:CZ:NSS:2021:8.ADS.131.2019:51
sp. zn. 8 Ads 131/2019-51
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Milana
Podhrázkého a Jitky Zavřelové v právní věci žalobkyně: MUDr. M. D., zastoupené
JUDr. Anitou Pešulovou, advokátkou se sídlem Klimentská 1652/36, Praha 1, proti žalovanému:
Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 2. 2017, čj. MPSV-2017/44064-911, o kasační stížnosti
žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2019, čj. 1 Ad 13/2017-61,
takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2019, čj. 1 Ad 13/2017-61, se r uší .
II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 2. 2017, čj. MPSV-2017/44064-911, se ruší
a věc se v rací žalovanému k dalšímu řízení.
III. Žalobkyni se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Žalovaný n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
V. Ustanovené zástupkyni JUDr. Anitě Pešulové, advokátce, se p ři zn áv á odměna
za zastupování v řízení o kasační stížnosti a náhrada hotových výdajů v částce 1 300 Kč,
která jí bude vyplacena do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího
správního soudu.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Rozhodnutím Úřadu práce České republiky – krajské pobočky pro hlavní město Prahu,
ze dne 11. 1. 2017, čj. 70985/17/AB, byla žalobkyni (dále „stěžovatelka“) snížena dávka státní
sociální podpory - příspěvek na bydlení z 928 Kč na 374 Kč měsíčně, a to na dobu ode dne
1. 10. 2016 do 30. 6. 2017. Důvodem snížení bylo, že zjištěný rozhodný příjem v rodině
(stěžovatelka a její syn) byl vyšší než za předchozí období. Následně podané odvolání žalovaný
v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí prvostupňového správního orgánu
potvrdil. Proti tomuto rozhodnutí se bránila stěžovatelka žalobou, kterou Městský soud v Praze
zamítl.
[2] Městský soud uvedl, že dle rozsudku NSS ze dne 28. 6. 2016, čj. 1 Ads 123/2016-28,
se výše příjmů ze závislé činnosti pro účely stanovení rozhodného příjmu prokazuje předložením
potvrzení o výši příjmu od zaměstnavatele osoby vykonávající závislou činnost. V tomto
potvrzení je uvedena výše příjmů po odečtení pojistného, příspěvků a daně z příjmů, tzv. „čistý“
příjem. Správní orgány vycházely z částky 54 874 Kč uvedené na „dokladu o výši čtvrtletního
příjmu“, který byl přílohou k žádosti o dávku příspěvku na bydlení, jenž byl podepsaný synem
stěžovatelky. Tento příjem následně potvrdila společnost, u které byl syn stěžovatelky zaměstnán.
[3] Obsahem spisového materiálu nebyly žádné výpisy z účtu syna stěžovatelky, které
by prokazovaly zaplacení zdravotního pojistného za měsíce červenec 2006 až říjen 2016.
Stěžovatelka takové důkazy nedoložila. I kdyby byly součástí spisového materiálu, stěžovatelka
neprokázala konkrétní důvody placení pojistného. Syn stěžovatelky byl zaměstnán, a proto za něj
hradil pojistné zaměstnavatel.
[4] Jako nedůvodnou shledal městský soud i námitku, dle které byly synu stěžovatelky
připsány na účet jiné částky než příjem uvedený v potvrzení. Ve správním spise totiž žádné výpisy
z účtu nebyly a rovněž výše příjmů se potvrzuje potvrzením od zaměstnavatele, nikoliv výpisem
z účtu. Správní orgány tak neměly důvod pochybovat o správnosti potvrzení, proto správně
stanovily průměrný měsíční příjem rodiny z čistého příjmu syna stěžovatelky ve výši 54 874 Kč.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření k ní
[5] Stěžovatelka v kasační stížnosti namítala, že se soud nezabýval listinami, na které
poukazovala v žalobě a které měly být součástí správního spisu. Mezi stranami nebylo sporu,
že k žádosti o dávku státní sociální podpory doložila mimo jiné výpisy z bankovního účtu jejího
syna a prohlášení o zaplacení zdravotního pojištění. Pokud tyto dokumenty nejsou založeny
ve správním spisu, nemělo jí to být kladeno k tíži.
[6] Městský soud se nevypořádal s její námitkou, dle které nebyly zohledněny platby jejího
syna na zdravotní pojištění v měsících 7/2016 až 10/2016. Jde o výdaje vynaložené na dosažení
příjmu a spadají do 3. čtvrtletí roku 2016. V každém měsíci syn stěžovatelky zaplatil částku
1 200 Kč za nedoplatky na pojistném za minulá období. Nedostatečné je i odůvodnění,
že se výše příjmů prokazuje potvrzením od zaměstnavatele a nikoliv výpisem z účtu. Potvrzení
od zaměstnavatele není podepsáno jejím synem, jak tvrdil městský soud. Její syn podepsal zcela
jiný formulář.
[7] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že výše příjmu se u pracujících osob
prokazuje potvrzením od zaměstnavatele. Od takto potvrzené částky se již další výdaje
neodečítají. Dluhy na zdravotním pojištění zohledňovány nejsou.
III. Výzva Nejvyššího správního soudu
[8] Při předběžném projednání se Nejvyššímu správnímu soudu zdálo, že předložený správní
spis není kompletní. Ve správním spise je totiž založené podání nazvané „Průvodní dopis
k dokumenty pro sociální dávky a příspěvky“ ze dne 24. 10. 2016, v němž bylo uvedeno,
že přílohou tohoto podání je celkem 18 očíslovaných příloh. Tomu odpovídalo i podací razítko,
na kterém bylo potvrzeno doložení 18 příloh. Ve spise se však nacházelo pouze 8 příloh. Výzvou
ze dne 12. 4. 2021, čj. 8 Ads 131/2019-35, proto soud žalovaného vyzval, aby předložil celý
spisový materiál nebo vysvětlil, z jakého důvodu nejsou ve spisu založeny všechny přílohy
předložené stěžovatelkou k podání ze dne 24. 10. 2016.
[9] Žalovaný na výzvu soudu uvedl, že průvodní dopis byl spolu s přílohami předložen
za účelem posouzení dávky státní sociální podpory příspěvek na bydlení a dávek pomoci
v hmotné nouzi příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení. Jednotlivé přílohy byly založeny
do spisů, k jejichž dávkám se vztahovaly. Výpisy z účtu syna stěžovatelky nebyly zařazeny
do spisu v nynější věci, jelikož dle žalovaného se příjmy pracujících posuzují dle potvrzení
od zaměstnavatele, nikoliv dle příjmů, které osoba obdrží na svůj bankovní účet. Dokument
„Prohlášení o zaplacení pojistného“ nebyl dle žalovaného podstatný pro právě posuzovaný
příspěvek, jelikož dluhy na zdravotním pojištění za předchozí období, případně penále, nejsou
v příjmu za rozhodné období zohledňovány, proto tyto dokumenty do správního spisu v nyní
pojednávané věci nezaložil. Tyto přílohy žalovaný Nejvyššímu správnímu soudu doložil.
[10] Zástupkyně stěžovatelky k vyjádření žalovaného požádala o poskytnutí lhůty k vyjádření,
jelikož se jí nepodařilo spojit se stěžovatelkou. Kromě toho však již v tomto vyjádření uvedla,
že na nekompletnost správního spisu poukazovala již v žalobě.
IV. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[11] Podstatou projednávané věci je námitka stěžovatelky, dle které ve správním řízení
předkládala doklady, ze kterých plynulo, že její syn neměl příjem za 3. čtvrtletí roku 2016 celkem
54 874 Kč, jak je uvedeno v potvrzení od zaměstnavatele, ale pouze 46 219 Kč, které
mu od zaměstnavatele došly na jeho bankovní účet. Zároveň z dokladů předložených
ve správním řízení plynulo, že její syn hradil dlužné zdravotní pojistné, které nebylo zohledněno.
Městský soud uvedl, že stěžovatelka žádné takové doklady nedoložila, a i kdyby je doložila,
neprokázala důvod zaplacení pojistného.
[12] Ve správním řízení před prvostupňovým správním orgánem stěžovatelka doložila
dokument „Prohlášení o zaplacení zdravotního pojistného“ a dále výpisy z bankovního účtu
jejího syna za měsíce 7/2016 – 9/2016. Prvostupňový správní orgán žádný z těchto dokumentů
do spisu nezaložil, jelikož je pro řízení o příspěvek na bydlení nepovažoval za podstatné. Nejvyšší
správní soud si ovšem tyto dokumenty po žalovaném vyžádal (viz bod [8] a [9] tohoto rozsudku).
V dokumentu „Prohlášení o zaplacení zdravotního pojistného“ je uvedeno, že syn stěžovatelky
v měsíci 10/2016 zaplatil dlužnou částku na zdravotním pojištění za minulá období ve výši
1200 Kč. Dle Nejvyššího správního soudu je pochopitelné, že tomuto dokumentu nepřisuzovaly
správní orgány žádnou váhu, jelikož pro příspěvek na bydlení se rozhodný příjem počítá
za rozhodné období, kterým je předcházející čtvrtletí [§6 písm. b) bod 1. zákona o státní sociální
podpoře]. V posuzované věci pro příspěvek na bydlení za období od 1. 10. 2016 je rozhodné
období 7/2016 – 9/2016, nikoliv 10/2016. Ve výpisu z bankovního účtu za měsíc 7/2016
je uvedena platba ve výši 1 000 Kč s poznámkou „OZP – SPLATKA POJISTNE 07/2016“
a platba ve výši 200 Kč s poznámkou „OZP (SPLATKA POJISTNE 07/2016)“ na účet
Odborové zdravotní pojišťovny. Ve výpisu z bankovního účtu za měsíc 8/2016 je uvedena
platba ve výši 1 000 Kč s poznámkou „OZP (SPLATKA POJISTNE 08/2016)“ a platba ve výši
200 Kč s poznámkou „OZP - DLUH POJISTNE 08/2016“ na účet Odborové zdravotní
pojišťovny. Obdobně za měsíc září byla ve výpisu z účtu platba ve výši 1 000 Kč s poznámkou
„OZP – SPLATKA POJISTNE 09/2016“ a ve výši 200 Kč s poznámkou „OZP PENALE B
09/2016“ na účet Odborové zdravotní pojišťovny. Dle Nejvyššího správního soudu pouze
předložení výpisu z účtu a prohlášení o dlužném pojistném za neposuzované období nebylo bez
další informace dostatečné k tomu, aby se dlužným pojistným musel prvostupňový správní orgán
více zabývat. Nelze po správních orgánech bez dalšího požadovat, aby procházely jednotlivé
položky ve výpisu z účtu a dohledávaly, zda je nějaká platba rozhodná pro posuzovanou věc.
[13] V odvolání stěžovatelka již ovšem namítala, že „není mi jasné, jakým způsobem byly zohledněny
zaplacené částky zdravotního pojistného, které SYN zaplatil navíc v měsících 07/2016, 08/2016, 9/2016,
10/2016. Proto považuji částku 18.231,33 Kč (tj. příjem SYNa) za nesprávnou. Důkazy o zaplacení – viz
bankovní výpisy SYNa a viz „Prohlášení“ SYNa dodané na SOC-P5.“ V této námitce již stěžovatelka
dostatečně upozornila na to, že její syn „navíc v měsících 07/2016, 08/2016, 9/2016“ hradil
pojistné, což je zjistitelné z jeho výpisu z účtu. Žalovaný se danou námitkou zabýval toliko tak,
že uvedl následující: „Zaplacené částky zdravotního pojištění společně posuzované osoby byly zohledněny
v rámci potvrzení příjmu od zaměstnavatele společně posuzované osoby.“ Žalovaný tedy na danou námitku
sice reagoval, ale to pouze prostým konstatováním bez jakéhokoliv vysvětlení a důvodů, proč
není možné zohlednit i dlužné pojistné. Tento způsob vypořádání je nutné označit
za nepřezkoumatelný.
[14] Daný závěr žalovaného stěžovatelka sporovala v podané žalobě, kde na str. 7 (č. l. 4 spisu
městského soudu) uvedla, že v každém měsíci od období 07/2016 hradil syn stěžovatelky „navíc“
částku 1 200 Kč, což vyplývá z bankovních výpisů. Její syn měl pojistné zaplatit přímo na účet
zdravotní pojišťovny. Stěžovatelka poukázala na to, že u položek provedených plateb byl
v poznámce text „OZP – SPLATKA POJISTNE“. Namítala, že tyto platby nebyly započítány
ve mzdě jejího syna, a proto není správné tvrzení žalovaného, dle kterého zaplacené částky
zdravotního pojištění byly zohledněny v rámci potvrzení od zaměstnavatele.
[15] Jak již bylo řečeno, městský soud uvedl, že žádné doklady prokazující uhrazení pojistného
stěžovatelka nedoložila, a i kdyby doložila výpisy z účtu, neprokázala konkrétní důvody placení
pojistného. Jak je vidět z výše uvedeného, tento názor městského soudu není správný.
Stěžovatelka výpisy z účtů do správního spisu doložila. Správní orgány je nezaložily do spisu,
avšak za situace, kdy stěžovatelka v žalobě odkazovala na doložené dokumenty, si městský soud
měl všimnout, že obsah spisového materiálu nezahrnoval všechny dokumenty přijaté jako přílohy
s podáním ze dne 24. 10. 2016. Následně si je měl od žalovaného vyžádat a zhodnotit. Je také
minimálně předčasný názor městského soudu, že stěžovatelka neprokázala konkrétní důvody
hrazení pojistného. Z výše uvedené rekapitulace její argumentace plyne, že v odvolání i v žalobě
namítala, že její syn hradil „navíc“ splátky pojistného každý měsíc. Nejvyšší správní soud uznává,
že z takto formulovaného vyjádření není na první pohled zcela srozumitelné, z jakého důvodu
pojistné „navíc“ hradil, avšak nelze říci, že tímto směrem stěžovatelka svoji argumentaci nevedla,
jelikož v žalobě uvedla i označení plateb ve výpisu z účtu (OZP – SPLATKA POJISTNE).
Městský soud rovněž uvedl, že pojistné na zdravotní pojištění je odváděno ze mzdy zaměstnance
zaměstnavatelem, proto je zohledněno v potvrzení o výši příjmů. Městský soud tak naznačil,
že zastává názor (shodně jako žalovaný), dle kterého není možné dlužné pojistné zohlednit
v měsíci, ve kterém je hrazeno. Tento názor však (stejně jako žalovaný) žádným způsobem
argumentačně nepodpořil. Městský soud se tak dopustil vady řízení, jelikož si nevyžádal chybějící
dokumenty, které stěžovatelka dokládala prvostupňovému správnímu orgánu, a na základě takto
nesprávně zjištěného skutkového stavu učinil svou stěžejní úvahu. Současně názor, který by mohl
obstát i přes dané pochybení (dlužné pojistné nelze zohlednit v dalších obdobích), učinil v situaci,
kdy měl pro nepřezkoumatelnost (viz bod [13]) zrušit rozhodnutí žalovaného. Městský soud tak
přezkoumal nepřezkoumatelné rozhodnutí, čímž zatížil vadou nepřezkoumatelnosti i svůj
rozsudek (srov. rozsudek NSS ze dne 13. 6. 2007, čj. 5 Afs 115/2006-91, či ze dne 28. 1. 2009,
čj. 1 As 110/2008-99).
[16] Nejvyšší správní soud se dále zabýval námitkou, dle které příjmy syna stěžovatelky byly
jiné než ty uvedené v potvrzení od zaměstnavatele. Dle §68 odst. 3 písm. a) zákona č. 117/1995
Sb., o státní sociální podpoře, ve znění účinném do 19. 4. 2017 (dále jen „zákon o státní sociální
podpoře“), je-li rozhodným obdobím, za které se zjišťuje rozhodný příjem, kalendářní čtvrtletí, považují
se za doklad, kterým se příjmy prokazují potvrzení, jde-li o příjmy uvedené v §5 odst. 1 písm. a) č. 1, písm. c),
d) a h) a příjmy uvedené v §5 odst. 1 písm. b) bodech 2 až 10.
[17] Nejvyšší správní soud v rozsudku sp. zn. 1 Ads 123/2016 a také v rozsudku ze dne
14. 6. 2016, čj. 1 Ads 124/2016-23, uvedl, že „příjmy ze závislé činnosti jsou pak pro účely stanovení
rozhodného příjmu prokazovány předložením potvrzení o výši příjmu od zaměstnavatele osoby vykonávající
závislou činnost (§68 zákona o státní sociální podpoře).“ Na tomto názoru Nejvyšší správní soud
setrvává. Stěžovatelka v kasační stížnosti ostatně ani neuvedla žádné argumenty, proč by měl být
tento názor nesprávný. Kasační soud nicméně uvádí, že nelze bez dalšího vyloučit situaci,
že potvrzení od zaměstnavatele nebude (např. pro chybu v psaní) správné. Slepě vycházet
z takového potvrzení i přesto, že by žadatel předložil důkazy, které by výši příjmu v potvrzení
vyvracely, by bylo formalistické vykládání práva. Taková situace nastala i v právě posuzované
věci. Stěžovatelka v odvolání uvedla, že částka uvedená v potvrzení od zaměstnavatele není
správná. Specifikovala, že částky, které její syn obdržel na bankovní účet, byly menší. Toto
doložila výše uvedenými výpisy. Pro Nejvyšší správní soud je překvapivé, že tento rozpor
stěžovatelka nezpozorovala v době, kdy předkládala potvrzení od zaměstnavatele správnímu
orgánu prvního stupně a neupozornila na něj.
[18] Nejvyšší správní soud se dále zabýval tím, zda prvostupňový správní orgán při zajišťování
podkladů rozhodnutí postupoval správně. Dle §3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „spr. ř.“), platí, že nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje
správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný
pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v §2. Správní řád v §50 odst. 2 stanoví, že podklady pro
vydání rozhodnutí opatřuje správní orgán. Jestliže to nemůže ohrozit účel řízení, může na požádání účastníka
správní orgán připustit, aby za něj podklady pro vydání rozhodnutí opatřil tento účastník. Nestanoví-li zvláštní
zákon jinak, jsou účastníci povinni při opatřování podkladů pro vydání rozhodnutí poskytovat správnímu orgánu
veškerou potřebnou součinnost.
[19] K zásadě materiální pravdy (§3 spr. ř.) a povinnosti správního orgánu opatřovat podklady
rozhodnutí (§50 odst. 2 první věta spr. ř.) se Nejvyšší správní soud vyjadřoval několikrát.
V rozsudku NSS ze dne 6. 2. 2008, čj. 1 Azs 18/2007-55, uvedl že „vyplývá jednoznačná povinnost
správního orgánu (stěžovatele) zjistit skutečný stav věci, jakož i odstraňovat případné pochybnosti o tom, jak
se konkrétní skutkové okolnosti udály.“ V rozsudku NSS ze dne 16. 12. 2020, čj. 1 Ads 282/2019-37,
ve vztahu k příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením uvedl, že „nelze
opomenout, že i v řízení o žádosti se uplatní zásada materiální pravdy vyjádřená v §3 zákona č. 500/2004 Sb.,
správní řád, podle níž správní orgán (nevyplývá-li ze zákona něco jiného) postupuje tak, aby byl (co do správnosti)
zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Význam této zásady je třeba zdůraznit právě pro případy,
v nichž má správní orgán indicie, případně dokonce důkazy o tom, že zaměstnavatel do žádosti neuvedl pravdivé
údaje, jako tomu bylo v nyní posuzované věci.“ I v případě, kde speciální zákon stanoví povinnost
žadatele na výzvu předložit určité podklady (§53 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci
a provádění sociálního zabezpečení), představující tedy modifikaci obecné povinnosti správních
orgánů opatřovat podklady směrem k větší odpovědnosti žadatele, Nejvyšší správní soud
v rozsudku ze dne 4. 7. 2012, čj. 6 Ads 61/2012-15, dovodil, že „za zjištění skutkového stavu věci je,
v souladu se zásadou materiální pravdy, primárně odpovědný správní orgán vedoucí řízení o invalidním důchodu
(srov. §3 správního řádu) a tento správní orgán je také primárně povinen opatřit podklady pro vydání rozhodnutí
(srov. §50 odst. 2 správního řádu). Uvedený správní orgán pak sice může využít pro opatření těchto podkladů
také výzvy podle §53 odst. 2 zákona o provádění sociálního zabezpečení, to jej však nezbavuje odpovědnosti
za zjištění skutkového stavu v souladu s principem materiální pravdy a odpovědnosti za opatření podkladů pro
rozhodnutí.“ Nejvyšší správní soud dokonce v rozsudku ze dne 27. 6. 2013, čj. 1 As 20/2013-64,
dovodil, že v případě, kdy stěžovatel označil určitý důkaz, avšak tento důkaz nedoložil, je správní
orgán povinen se jím zabývat, a pokud by jej považoval za relevantní pro zjištění stavu věci,
o němž nejsou důvodné pochybnosti, musel by si jej ve smyslu sám opatřit.
[20] Z výše uvedeného plyne, že je to správní orgán, jež řízení vede, kdo je zodpovědný
za skutečné zjištění stavu věcí a v případě, že jsou v řízení o tomto pochybnosti, má povinnost
je odstranit.
[21] Jak již bylo výše uvedeno, v posuzované věci nastal rozpor v podkladech rozhodnutí.
Prvostupňový správní orgán sice od zaměstnavatele syna stěžovatelky vyžádal nové potvrzení
o výši jeho příjmů, avšak v žádosti o součinnost neuvedl tvrzení stěžovatelky o částkách, které
byly připsány jejímu synu na účet. Zaměstnavatel tak pouze potvrdil již jednou sdělenou částku,
kterou měl syn stěžovatelky obdržet jako mzdu. Prvostupňový správní orgán se tak sice formálně
pokusil o odstranění rozporů, ale fakticky neučinil takové kroky, které by pomohly rozpor
v tvrzených částkách vysvětlit. Pokud by prvostupňový správní orgán informoval zaměstnavatele
o odlišných částkách, zaměstnavatel by mohl vysvětlit, že např. strhává daný rozdíl na různé
firemní benefity, jako jsou např. stravenky či závodní stravování. Prvostupňový správní orgán
mohl rovněž stěžovatelku či jejího syna vyzvat, aby vysvětlili daný rozdíl. Jelikož to neučinil, bylo
na žalovaném, aby daný rozpor odstranil. V odvolání přitom stěžovatelka již zcela jasně uvedla,
že její syn obdržel od zaměstnavatele jiné finanční částky než ty, které potvrdil zaměstnavatel.
Tyto částky rovněž konkrétně specifikovala. Stejně jako prvostupňový správní orgán tak žalovaný
mohl zejména znovu vyzvat zaměstnavatele k vyjádření, popř. mohl vyzvat či vyslechnout
stěžovatelčina syna, aby daný rozdíl vysvětlil. Nejvyšší správní soud je toho názoru, že za této
situace žalovaný rozhodoval na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, čímž
se dopustil vady řízení, jež mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí [§103 odst. 1
písm. b) s. ř. s.] a pro tuto důvodně vytýkanou vadu měl městský soud napadené rozhodnutí
správního orgánu zrušit.
[22] Nejvyšší správní soud neposkytl stěžovatelce dodatečnou lhůtu k reakci na vyjádření
žalovaného (bod [10] tohoto rozsudku), neboť by již zjevně nemohlo změnit nic na závěrech
uvedených v tomto rozsudku.
V. Závěr a náklady řízení
[23] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že kasační stížnost
je důvodná. Městský soud se dopustil vady nepřezkoumatelnosti, proto Nejvyšší správní soud
jeho rozsudek zrušil. Současně rozhodl dle §110 odst. 2 písm. a) s. ř. s. o zrušení žalobou
napadeného rozhodnutí žalovaného. Městský soud by totiž vázán názorem kasačního soudu
mohl pouze žalobě vyhovět a vrátit věc žalovanému. Věc tak byla vrácena žalovanému k dalšímu
řízení na základě §110 odst. 2 písm. a) s. ř. s., za přiměřeného použití 78 odst. 4 s. ř. s. V dalším
řízení je vázán závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu vyjádřeným v tomto
rozsudku [§110 odst. 2 písm. a) s. ř. s., za přiměřeného použití §78 odst. 5 s. ř. s.]. Bude tak
muset uvést přezkoumatelnou úvahu, proč není možné zohlednit i dlužné pojistné a rovněž bude
muset odstranit rozpory mezi tvrzením stěžovatelky a předloženým potvrzením. Nabízí se tak
vyzvat syna stěžovatelky k vyjádření, z jakého důvodu mu byla vyplácena nižší peněžní částka,
než kterou uvedl jeho zaměstnavatel v potvrzení, popřípadě vyzvat zaměstnavatele, aby se vyjádřil
k danému rozporu.
[24] V případě, že Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu a současně zrušil
i rozhodnutí správního orgánu dle §110 odst. 2 s. ř. s., je povinen rozhodnout kromě nákladů
řízení o kasační stížnosti i o nákladech řízení, které předcházelo zrušenému rozhodnutí krajského
soudu (§110 odst. 3 věta druhá s. ř. s.). Žalovaný v řízení úspěch neměl, proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení a stěžovatelka nevynaložila na řízení žádné náklady, které by byly
patrné ze spisu, proto soud náhradu nákladů nepřiznal (§60 odst. 7 s. ř. s.).
[25] Zástupkyně stěžovatelky jí byla ustanovena usnesením Městského soudu ze dne
3. 8. 2017, čj. 1 Ad 13/2017-30. Toto ustanovení platí i v řízení o kasační stížnosti (§35 odst. 10
s. ř. s.). Zástupkyně stěžovatelky učinila před Nejvyšším správním soudem jeden úkon právní
služby, a to podání a doplnění kasační stížnosti dle §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif).
Za tento úkon jí náleží mimosmluvní odměna ve výši 1 000 Kč [§9 odst. 2 ve spojení s §7
bodem 3. advokátního tarifu]. Náhrada hotových výdajů je stanovena paušální částkou 300 Kč
za jeden úkon právní služby (§13 odst. 3 stejné vyhlášky). Celková výše odměny ustanovené
zástupkyně tak činí 1 300 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 20. května 2021
Petr Mikeš
předseda senátu