ECLI:CZ:NSS:2021:8.AO.9.2021:43
sp. zn. 8 Ao 9/2021-43
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Jitky
Zavřelové a Milana Podhrázkého v právní věci navrhovatele: Mgr. M. R., proti odpůrci:
Ministerstvo zdravotnictví, sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2, o návrhu na zrušení
opatření obecné povahy odpůrce ze dne 23. 4. 2021, čj. MZDR 14601/2021-6/MIN/KAN, v
části čl. I bodu 5 písm. b),
takto:
I. Návrh na zrušení opatření obecné povahy odpůrce ze dne 23. 4. 2021,
čj. MZDR 14601/2021-6/MIN/KAN, v části čl. I bodu 5 písm. b), se odm ít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Navrhovateli se vrací zaplacený soudní poplatek za návrh na zrušení části opatření
obecné povahy ve výši 5 000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu
do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Navrhovatel se návrhem na zrušení opatření obecné povahy domáhal zrušení
mimořádného opatření odpůrce ze dne 23. 4. 2021, čj. MZDR 14601/2021-6/MIN/KAN,
a to v části čl. I bodu 5 písm. b) tohoto opatření, kterým byl omezen provoz a používání sportovišť
ve vnitřních prostorech staveb (např. tělocvičny, hřiště, kluziště, kurty, ringy, herny bowlingu nebo kulečníku,
tréninková zařízení) a vnitřních prostor venkovních sportovišť, tanečních studií, posiloven a fitness center tak,
že se v nich zakazuje přítomnost veřejnosti, s výjimkou: i) sportovní činnosti ve školách nebo školských zařízeních
a vysokých školách, kde to mimořádná opatření umožňují, ii) sportovní přípravy, kterou provádí osoby v rámci
výkonu zaměstnání, výkonu podnikatelské nebo jiné obdobné činnosti jako přípravu pro sportovní akce konané
v rámci soutěží organizovaných sportovními svazy, a sportovních akcí, které nejsou zakázány.
[2] Návrhem napadené mimořádné opatření odpůrce bylo s účinností ode dne 3. 5. 2021
od 00:00 hod. zrušeno mimořádným opatřením odpůrce ze dne 29. 4. 2021,
čj. MZDR 14601/2021-7/MIN/KAN. Navrhovatel proto podáním ze dne 3. 5. 2021 navrhl,
aby Nejvyšší správní soud rozhodl o tom, že čl. I bodu 5 písm. b) napadeného mimořádného
opatření byl v rozporu se zákonem.
[3] Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 9. 6. 2021, čj. 8 Ao 15/2021-65, vyslovil
na návrh jiného navrhovatele v souladu s 13 odst. 4 zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných
opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů (dále
jen „pandemický zákon“), že mimořádné opatření bylo v části čl. I bodu 5 písm. b) v rozporu
se zákonem.
[4] Nejvyšší správní soud podle §103 o. s. ř. ve spojení s §64 s. ř. s. kdykoliv za řízení
přihlíží z úřední povinnosti k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout
ve věci samé (podmínky řízení). Jelikož navrhovatel v nyní projednávané věci napadl dotčené
mimořádné opatření odpůrce v části, kterou Nejvyšší správní soud již shledal za rozpornou
se zákonem, zabýval se dále tím, zda jsou splněny podmínky řízení pro rozhodnutí ve věci samé.
[5] Jednou z podmínek řízení je mj. existence předmětu řízení. Odpadnutí předmětu řízení
je neodstranitelným nedostatkem podmínek řízení, pro který soud návrh usnesením odmítne
podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[6] Pokud je vedeno řízení o zrušení opatření obecné povahy, pak k odpadnutí předmětu
řízení může dojít tím, že správní soud v jiném řízení zruší návrhem napadené opatření obecné
povahy nebo jeho část (§101d odst. 2 s. ř. s.). Zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části
soudem má totiž účinky erga omnes (vůči všem). Ačkoliv se totiž jedná o správní akt konkrétní
co do předmětu, okruh jeho adresátů je vymezen obecně (rozsudek NSS ze dne 15. 12. 2010,
čj. 7 Ao 6/2010-44, č. 2464/2012, Správa národního parku Šumava). Tomu v případě řízení
souvisejících s pandemickým zákonem ostatně odpovídá i povinnost soudu přerušit řízení,
rozhoduje-li ve věci, jejíž rozhodnutí závisí na posouzení zákonnosti mimořádného opatření,
jestliže probíhá řízení o návrhu na zrušení tohoto mimořádného opatření, a vyčkat rozhodnutí
o návrhu na jeho zrušení (§13 odst. 5 pandemického zákona).
[7] Pandemický zákon umožňuje soudu přezkoumat mimořádné opatření vydané podle
pandemického zákona nebo podle §69 odst. 1 písm. b) nebo i) zákona č. 258/2000 Sb.,
o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, které v průběhu řízení
o jeho zrušení pozbylo platnosti (§13 odst. 4 pandemického zákona). V takovém případě
neodpadá předmět řízení, pokud jde o přezkum zákonnosti napadeného opatření, přestože již
bylo zrušeno novým opatřením obecné povahy, protože soud může vynést deklaratorní výrok
určující jeho nezákonnost (bod 28 rozsudku NSS ze dne 14. 4. 2021, čj. 8 Ao 1/2021-133).
[8] Nicméně i deklaratorní výrok, jímž soud rozhodl o tom, že opatření obecné povahy nebo
jeho část bylo v rozporu se zákonem, nebo že ten, kdo je vydal, překročil meze své působnosti
a pravomoci, anebo že opatření obecné povahy nebylo vydáno zákonem stanoveným způsobem
(§13 odst. 4 pandemického zákona), má účinky erga omnes (vůči všem), shodně jako v případě
zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části. To je dáno zejména obecně vymezeným
okruhem adresátů opatření obecné povahy. Byť soud nezákonnost deklaruje v rámci řízení
zahájeného na návrh konkrétního navrhovatele, který tvrdí, že bylo opatřením obecné povahy
zasaženo do jeho práv, účinky rozhodnutí dopadají na všechny potenciální adresáty daného
opatření obecné povahy. Je-li totiž opatření obecné povahy v rozporu se zákonem, nebo byla-li
překročena pravomoc nebo působnost při jeho vydání, nebo nebylo-li vydáno zákonem
stanoveným způsobem, dotýkají se tyto vady nejen konkrétního navrhovatele, nýbrž všech jeho
adresátů.
[9] Účinky deklaratorního výroku proto také dopadají na ty adresáty daného opatření obecné
povahy, které proti němu podali souběžně u soudu návrh na vyslovení jeho nezákonnosti, pakliže
se domáhali deklarace nezákonnosti v rozsahu, který odpovídá výroku rozsudku deklarujícím
nezákonnost napadeného opatření obecné povahy. V případě dalších řízení o návrhu na vyslovení
nezákonnosti opatření obecné povahy nebo jeho části, jehož nezákonnost již byla vyslovena,
proto materiálně dojde k vyprázdnění předmětu řízení, neboť žádný navrhovatel by již nemohl
dosáhnout lepšího výsledku, než je právě již dříve učiněné prohlášení nezákonnosti s účinky erga
omens (viz obdobně k materiálnímu vyprázdnění přezkumu správního rozhodnutí rozsudek NSS
ze dne 30. 9. 2014, čj. 3 As 133/2013-60). Jak již totiž bylo řečeno, deklaratorní výrok ve smyslu
§13 odst. 4 pandemického zákona působí erga omnes, a tedy i vůči dalším navrhovatelům. Proto
je třeba tyto návrhy odmítnout stejně jako v případě zrušení opatření obecné povahy v jiném
řízení (blíže viz bod [5] tohoto usnesení) pro odpadnutí předmětu řízení podle §46 odst. 1
písm. a) s. ř. s. , protože nezákonnost daného opatření či jeho části již byla deklarována s účinky
vůči všem jeho adresátům.
[10] Takto soud může postupovat pouze tehdy, jestliže se navrhovatel domáhá deklarace
nezákonnosti v rozsahu, v jakém soud nezákonnost opatření obecné povahy již deklaroval.
Je v tomto ohledu nerozhodné, zda soud deklaroval nezákonnost opatření obecné povahy nebo
jeho části pro nedostatek pravomoci nebo působnosti pro jeho přijetí, pro procesní pochybení při
jeho přijímání nebo z hmotněprávních důvodů. Nebyla-li totiž dána pravomoc či působnost pro
jeho přijetí nebo nebylo-li opatření přijato zákonem stanoveným způsobem, dotýkají se tyto vady
i toho navrhovatele, který namítá nezákonnost opatření obecné povahy nebo jeho části
z hmotněprávních důvodů, případně jeho nepřiměřenost, a naopak. Ve všech těchto případech
by totiž v případě existujícího opatření vedl tento závěr ke zrušení napadeného opatření, a proto
odpadnutí předmětu řízení bez ohledu na konkrétní tvrzenou nezákonnost dalšími navrhovateli.
Není proto důvod nevztáhnout shodné účinky i na deklaraci nezákonnosti. Tento postup
je i v souladu se zásadou hospodárnosti soudního řízení, neboť v opačném případě by mohly být
posuzovány i tisícovky obdobných návrhů, aniž by to navrhovatelům mohlo přinést jakékoliv
lepší postavení v jejich právech, než kterého bylo docíleno již první deklarací nezákonnosti.
Pokud však prozatím soud nedeklaroval nezákonnost mimořádného opatření v plném rozsahu,
kterého se navrhovatel domáhá, musí ve zbývající části samozřejmě přezkum provést.
[11] V nyní projednávané věci navrhovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozhodl o tom,
že opatření obecné povahy odpůrce ze dne 23. 4. 2021, čj. MZDR 14601/2021-6/MIN/KAN,
bylo v části čl. I bodu 5 písm. b) v rozporu se zákonem. Jak však bylo výše uvedeno, Nejvyšší
správní soud již rozsudkem sp. zn. 8 Ao 15/2021 deklaroval nezákonnost napadeného opatření
v tomto rozsahu. Účinky tohoto rozsudku proto dopadají i na navrhovatele v nyní projednávané
věci. Jelikož došlo materiálně k vyprázdnění předmětu řízení, rozhodl Nejvyšší správní soud tak,
že návrh navrhovatele odmítl podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. pro odpadnutí předmětu řízení.
[12] O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s §60 odst. 3 s. ř. s., podle kterého nemá
žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh odmítnut.
[13] Podle §10 odst. 3 věty poslední zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, platí,
že by-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek.
Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku č. III tohoto usnesení, tedy
že navrhovateli vrací soudní poplatek ve výši 5 000 Kč ve lhůtě stanovené souladu s §10a odst. 1
zákona o soudních poplatcích.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně 11. června 2021
Petr Mikeš
předseda senátu