ECLI:CZ:NSS:2021:8.AS.353.2021:14
sp. zn. 8 As 353/2021 - 14
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců
Petra Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: Mgr. F. Š., proti žalované: Vězeňská
služba ČR, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, o přiznání osvobození od soudních poplatků
a ustanovení zástupce v řízení ve věci žaloby proti nečinnosti žalované, o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2021, čj. 3 A 29/2021-16,
takto:
I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamí t á .
II. Kasační stížnost se zamí t á .
III. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce se u Městského soudu v Praze domáhá ochrany proti nečinnosti žalované, kterou
spatřuje v tom, že dosud nebylo rozhodnuto o jeho žádosti o poskytnutí informací podle zákona
č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, týkající se činnosti žalované. Žalobce
současně požádal o osvobození od soudních poplatků a navrhl, aby mu městský soud ustanovil
zástupce z řad advokátů.
[2] Městský soud žádost o osvobození od soudních poplatků i návrh na ustanovení zástupce
v záhlaví uvedeným usnesením zamítl a vyzval žalobce k odstranění vad podání a zaplacení
soudního poplatku. Městský soud sice připustil, že žalobcem osvědčené majetkové poměry
odůvodňují osvobození od soudních poplatků, ale s přihlédnutím ke své předchozí rozhodovací
činnosti dospěl k závěru, že žalobce institutu osvobození od soudních poplatků opakovaně
a systematicky zneužívá, aby mohl libovolně vést neustále se opakující a prakticky shodné soudní
spory. V této věci se jedná o další z řady v zásadě stejných sporů vedených žalobcem u městského
soudu. Stejně jako v jiných kauzách, i zde se žalobce snaží získat informace o činnosti žalované.
Žalobcovy žádosti jsou sepsané ve stejně koncipovaném formátu, v němž žalobce obměňuje
jen datum vydání sdělení, kterým byla daná žádost postoupena žalované ze strany konkrétní
věznice. Informace, které požaduje po žalované či jejích organizačních složkách, nesouvisí
s podstatnými okolnostmi žalobcovy životní sféry. Ani nepřímo se netýkají jeho majetku,
životních podmínek či jiných obdobných záležitostí. Jedná se o spory vyvolané žalobcovým
enormním zájmem o veřejné záležitosti. Faktická podstata žalobcem vedených sporů je vzhledem
k nejednoznačným, argumentačně vágním a obsahově stejným žalobám prakticky
neidentifikovatelná. Správní soudnictví primárně slouží k ochraně veřejných subjektivních práv,
nikoli ke generování nadbytečných soudních rozhodnutí o podáních, která nechrání ničí práva
a lze je vnímat jako snahu o zahlcení soudního aparátu.
II. Obsah kasační stížnosti
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti usnesení městského soudu kasační stížnost,
v níž tvrdí, že průběžně oslovuje správní orgány se žádostmi o informace, které se dotýkají jeho
životní sféry. Správní soudy se v rozporu s ústavně zaručeným právem na soudní ochranu
a právní pomoc svou destrukční činností odmítají jeho žalobami zabývat. Stěžovatel
je nehorázným způsobem obviňován z vršení soudních sporů, zahlcování soudní soustavy a není
mu umožněn standardní přístup k soudnímu projednání žaloby. Stěžovatel je osobou
se zdravotním postižením a požívá podle Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením
zvýšené právní ochrany. Napadené usnesení považuje za justiční zločin, který deklasuje soudní
osoby z výkonu zastávané funkce. Navrhuje proto zrušení napadeného usnesení a přikázání věci
k projednání a rozhodnutí jinému soudu.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[4] Stěžovatele v nynějším řízení netíží poplatková povinnost a ani povinnost být v řízení
o kasační stížnosti zastoupen advokátem, jelikož podává kasační stížnost proti procesnímu
usnesení městského soudu, kterým se nekončí řízení o žalobě (usnesení rozšířeného senátu NSS
ze dne 9. 6. 2015, čj. 1 As 196/2014 - 19, č. 3271/2015 Sb. NSS). Stěžovatel v kasační stížnosti
vznesl návrh na ustanovení zástupce, který Nejvyšší správní soud výrokem I. zamítl. Kromě toho,
že v tomto řízení není zastoupení advokátem povinné, jej k tomu vedlo to, že se jedná o právně
jednoduché řízení týkající se pouze otázky osvobození od soudních poplatků a ustanovení
zástupce v řízení před městským soudem. Nejvyššímu správnímu soudu je z úřední činnosti
známo, že stěžovatel je bývalým advokátem, který v advokacii donedávna působil a disponuje
tedy dostačujícím vzděláním v oboru práva. Je proto nepochybně schopen svá práva bránit
i bez pomoci zástupce. To plyne i z toho, že kasační stížnost obsahuje zákonné náležitosti (včetně
dostatečného odůvodnění).
[5] S ohledem na existující praxi Nejvyšší správní soud přešel po zamítnutí návrhu
na ustanovení zástupce rovnou k rozhodnutí věci (srov. rozsudky NSS ze dne 31. 1. 2019,
čj. 8 As 395/2018 - 19, ze dne 17. 1. 2019, čj. 9 As 445/2018-15, ze dne 27. 8. 2021,
čj. 5 As 232/2021 - 13). Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení městského soudu
v mezích kasační stížnosti a uplatněných důvodů a dospěl k závěru, že kasační stížnost není
důvodná.
[6] Podle §36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní
žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození
od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být
odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.
[7] Již městský soud přiléhavě odkázal na rozsudek NSS ze dne 26. 10. 2011,
čj. 7 As 101/2011 - 66, podle kterého: „i když účastník je nemajetný, takže by zásadně bylo namístě
přiznat mu osvobození od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.), může mu soud výjimečně toto dobrodiní
odepřít, a to zejména pro povahu sporu či sporů, které účastník vede. O výše uvedený případ se může jednat,
vede-li účastník s různými veřejnými institucemi množství sporů týkajících se poskytování informací podle zákona
č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, které často pokračují jako spory soudní, a přitom nejde
o spory mající vztah k podstatným okolnostem účastníkovy životní sféry (netýkají se, a to ani nepřímo,
účastníkova majetku, životních podmínek či jiných podobných záležitostí, nýbrž jde o spory vyvolané účastníkovým
zájmem o veřejné záležitosti a fungování veřejných institucí)“.
[8] Městský soud v napadeném usnesení vyložil, že žádost o osvobození od soudních
poplatků a návrh na ustanovení zástupce zamítl právě s ohledem na množství a typologii
stěžovatelem vedených sporů, které se netýkají podstatných záležitostí jeho životní sféry. Jestliže
nyní v kasační stížnosti stěžovatel poukazuje na to, že je osobou se zdravotním postižením,
a proto měl městský soud jeho žádosti, resp. návrhu vyhovět, míjí se tato argumentace
s rozhodovacími důvody městského soudu. Ten totiž připustil, že stěžovatel se z hlediska svých
osobních a majetkových poměrů nachází ve složité situaci, která by osvobození od soudních
poplatků a ustanovení zástupce v obecné rovině odůvodňovala, nicméně podrobně popsal,
že v případě stěžovatele k tomu přistupuje další podstatná okolnost (generování nadbytečných
sporů zahlcujících soudy) bránící tomu, aby soud žádosti a návrhu vyhověl. Na tento nosný
důvod napadeného usnesení stěžovatel reaguje pouze povšechným tvrzením, dle kterého
se informace, které průběžně od správních orgánů požaduje, dotýkají jeho životní sféry a závěr
o vršení soudních sporů považuje za „nehorázné obvinění“. Takto obecně formulované tvrzení
toliko negující podrobně vystavěné odůvodnění městského soudu vycházející z ustálené
judikatury Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu není způsobilé zpochybnit závěry
učiněné městským soudem. Kasační stížnost v tomto směru neobsahuje žádný konkrétní
argument, na základě kterého by mohl soud nyní dospět k závěru o důvodnosti stěžovatelova
tvrzení. Pouze na okraj Nejvyšší správní soud poznamenává, že způsob, jakým stěžovatel vede
soudní řízení, je mu z jeho úřední činnosti dobře znám, neboť sám v současné době eviduje již
přibližně 450 řízení, která u něj stěžovatel zahájil (převážně podáním kasační stížnosti).
[9] Jak již Nejvyšší správní soud opakovaně uvedl (viz např. rozsudky ze dne 17. 5. 2021,
čj. 3 As 109/2021-15, čj. 4 As 114/2021-21, ze dne 28. 5. 2021, čj. 5 As 112/2021 - 19 či ze dne
1. 7. 2021, čj. 9 As 127/2021 - 13), stěžovatel má plné právo vést tyto spory, dává-li
mu objektivní právo procesní možnosti tak činit. Není však důvod, aby náklady na vedení těchto
řízení za stěžovatele nesl stát formou osvobozování od soudních poplatků. Osvobození
od soudních poplatků nemá být institutem umožňujícím osobám s nízkými příjmy vést bezplatně
řízení podle své libosti. Jeho úkolem je zajistit, aby osobám, které nemají dostatek prostředků
a u nichž je namístě, aby soudní řízení vedly (neboť jde o věc skutečně se dotýkající jejich
životních okolností), nebránil nedostatek prostředků v účinné soudní ochraně. Jelikož stěžovatel
„vrší“ správní a soudní řízení (například tím, že stále dokola napadá procesní rozhodnutí soudů
či postup správních orgánů, přestože v právně totožných věcech stěžovatele již byl pravomocně
vysloven závazný názor Nejvyššího správního soudu soudu), aniž důsledně váží důvodnost svého
postupu, je správné, aby stěžovatel vedl soudní řízení s vědomím jeho nákladů a aby uhradil
soudní poplatek (viz rozsudek NSS ze dne 14. 11. 2012, čj. 6 Ans 14/2012 - 11). Postupem
městského soudu proto nedošlo k nepřípustnému zásahu do stěžovatelova ústavního práva
na přístup k soudu či práva na informace, neboť bylo namístě stěžovateli osvobození
od soudních poplatků odepřít.
[10] Vzhledem k tomu, že stěžovatel nesplnil základní předpoklad pro osvobození
od soudních poplatků, nemohl mu pro řízení o žalobě být ustanoven ani zástupce (§35 odst. 10,
věta první, s. ř. s.). V řízení o žalobě nadto není zastoupení advokátem povinné (srov. např.
rozsudek NSS ze dne 17. 9. 2015, čj. 1 As 197/2015 - 19). I Nejvyššímu správnímu soudu
je navíc známo, že stěžovatel je bývalým advokátem, tudíž má vzdělání v oboru práva, které
je podmínkou pro výkon advokacie. Zastoupení advokátem proto v jeho případě není
ani nezbytné. Městský soud tedy nepochybil ani v případě neustanovení zástupce z řad advokátů.
[11] Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že stěžovatel titulní stranu kasační stížnosti nadepsal
také jako „námitka podjatosti“, nicméně tu již v samotném textu kasační stížnosti nijak výslovně
nerozvedl. V rámci kasačních námitek jen uvedl, že je „nehorázným způsobem obviňován z vršení
soudních sporů, zahlcování soudů a nejsou mu umožněny standardní přístupy k soudnímu projednání věci“.
Nejvyšší správní soud proto k tomuto návrhu přistoupil jako ke kasačnímu důvodu
podřaditelnému pod §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s., tj. tvrzené zmatečnosti soudního řízení
spočívající v tom, že v něm pro svou podjatost rozhodovali soudci vyloučení pro svou podjatost.
Z kasační stížnosti je zřejmé, že stěžovatel spatřuje důvod podjatosti v procesním postupu
soudců (senátu) v řízení a v jejich rozhodování. To však podle §8 odst. 1 věty třetí s. ř. s. nemůže
být důvodem k vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci (viz usnesení NSS ze dne
18. 6. 2003, čj. Nao 25/2003-47, č. 283/2004 Sb. NSS). Tato námitka tedy není důvodná.
[12] Co se týče návrhu na přikázání věci jinému senátu, stěžovatel jej nijak nezdůvodnil.
V kasační stížnosti pouze po návrhu na zrušení napadeného usnesení městského soudu v petitu
navrhl, aby Nejvyšší správní soud po právní moci zrušujícího rozsudku věc přikázal k projednání
a rozhodnutí jinému krajskému soudu. S ohledem na neodůvodněnost návrhu se jím Nejvyšší
správní soud blíže nezabýval. V této souvislosti lze nicméně upozornit na to, že s. ř. s. neobsahuje
obdobnou právní úpravu, jaká je obsažená například v §265l odst. 3 trestního řádu a která
umožňuje, aby Nejvyšší soud po zrušení rozhodnutí v dovolacím řízení věc přikázal jinému
soudu.
IV. Závěr a náklady řízení
[13] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou,
a proto ji dle §110 odst. 1 věty poslední s. ř. s. zamítl.
[14] Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 1 větu první
ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný a nemá proto právo
na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně 17. prosince 2021
Milan Podhrázký
předseda senátu