ECLI:CZ:NSS:2021:8.AZS.139.2021:34
sp. zn. 8 Azs 139/2021 - 34
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Petra
Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: N. A. E., zastoupen Mgr. Beatou Kaczynskou,
advokátkou se sídlem Masarykovy sady 76/18, Český Těšín, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 8. 2020,
čj. OAM-680/ZA-ZA11-K03-2019, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě ze dne 15. 3. 2021, čj. 20 Az 9/2020-60,
takto:
I. Kasační stížnost se o dmít á pro nepřijatelnost.
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n ep ři zn áv á.
IV. Ustanovené zástupkyni žalobce Mgr. Beatě Kaczynské, advokátce, se p ři zn áv á
odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 4 114 Kč, která jí bude vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
[1] Žalobce napadl u Krajského soudu v Ostravě v záhlaví označené rozhodnutí, kterým
mu žalovaný neudělil mezinárodní ochranu podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu. Podle žalovaného žalobce neprokázal, že mu při návratu do země
původu (Nigérie) hrozí jím tvrzená hrozba pronásledování související s jeho homosexuální
orientací. Státní složky o jeho sexuální orientaci neví a okolí, které se o ní dozvědělo (rodina
a fotbalový tým) jej v tomto směru žádnému pronásledování či odsouzení nevystavilo. Zároveň
žalovaný poukázal na dílčí nevěrohodnost skutečností popsaných žalobcem ohledně jeho
popisovaného vztahu s jiným mužem, odchodu ze země a časového sledu. Dále zdůraznil,
že hlavním důvodem odchodu žalobce z Nigérie a jeho příchodu do České republiky je touha
věnovat se profesionální fotbalové kariéře.
[2] V žalobě žalobce namítal, že závěry žalovaného ohledně důvodnosti jeho obav
z pronásledování v případě návratu do země původu jsou nesprávné. Všechny formy činnosti
LGBTI osob jsou v zemi původu nezákonné a homosexuální pohlavní styk je považován za
trestný čin, za který lze uložit trest odnětí svobody až na 14 let, což plyne z podkladů, které
žalovaný v řízení shromáždil. Vydané rozhodnutí je však s informacemi z nich plynoucími
v rozporu. Samotná skutečnost, že žalobce nebyl z důvodu své sexuální orientace v minulosti
pronásledován, zadržen nebo vyšetřován, nevylučuje odůvodněnost jeho obav z pronásledování
v budoucnu. S ohledem na prozrazení jeho sexuální orientace a výhrůžky, kterým čelil,
mu v případě návratu do Nigérie hrozí vážná újma ve smyslu §14a odst. 2 písm. b) zákona
o azylu. Žalovaný nadto pochybil, pokud v jeho věci neuplatnil zásadu „v případě pochybností
ve prospěch“, udělení některé z forem mezinárodní ochrany je tedy namístě.
[3] Krajský soud shora uvedeným rozsudkem žalobu zamítl. Částečně korigoval právní
názory žalovaného (že se žalobce může případnému trestnímu postihu vyhnout úplatky policistů,
neboť má v zemi jakožto profesionální fotbalista nadprůměrné příjmy a může si to dovolit),
avšak ztotožnil se s nimi v tom směru, že i přes konzistentnost žalobcových námitek ohledně
sexuální orientace vykazuje jeho příběh dílčí, avšak závažné rozpory, které mají vliv na jeho
věrohodnost. Žalobce kupříkladu nebyl schopen v průběhu správního řízení (při němž byl
celkem třikrát vyslechnut, a to dne 2. 8. 2019, dne 23. 6. 2020 a dne 14. 7. 2020) vyjasnit okolnosti
jím tvrzeného „incidentu“, kdy jemu a jeho partnerovi soused žalobce (anebo větší počet lidí)
vyhrožoval(i) zabitím, neboť zjistil(i), že spolu mají homosexuální vztah. Žalobce v tomto směru
zejména nevysvětlil, kdy přesně k tomuto incidentu došlo (zdali v listopadu 2017, v lednu 2018,
anebo v mezidobí mezi těmito daty). Stejně tak různě popisoval, zdali o jeho vztahu lidé z okolí
věděli již před tímto incidentem anebo nikoliv, jaké byly konkrétní důvody a časový sled jeho
odchodu ze země (žalobce nejprve odcestoval ke strýci, poté do Pobřeží slonoviny, kde několik
měsíců rovněž působil ve fotbalové lize, a následně vycestoval do ČR na pozvání od FC Baník).
I na otázky ohledně „prozrazení“ jeho sexuální orientace žalobce odpovídal vyhýbavě
a na vytýkané rozpory ve výpovědi nereagoval a nevysvětlil je. Závěry žalovaného ohledně
nevěrohodnosti jeho azylového příběhu tak podle krajského soudu mají oporu ve správním spise
a jsou logické a přesvědčivé. Jím tvrzené důvody pro poskytnutí mezinárodní ochrany
(vč. homosexuální orientace) tak nelze považovat za doložené, proto v jeho případě nejsou obavy
z pronásledování v zemi původu ve smyslu §12 písm. b) zákona o azylu osvědčeny, jde-li o §14a
zákona o azylu, ani v tomto smyslu obavy žalobce z důvodu jeho rozporných výpovědí nelze
považovat za věrohodné. Krajský soud se ztotožnil s žalovaným i v tom, že jediným skutečným
důvodem odchodu žalobce z Nigérie byla jeho snaha hrát v zahraničí fotbal, což má řešit jinými
právními prostředky než skrze systém mezinárodní ochrany. Za nedůvodnou tak krajský soud
označil i námitku „v případě pochybností ve prospěch“, neboť přihlédnutí k ní je namístě tehdy, je-li
azylový příběh věrohodný a správní orgán posuzuje, zdali mu v zemi původu nebezpečí
pronásledování může hrozit.
[4] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížnost.
Má za to, že krajský soud se nesprávně vypořádal s otázkou věrohodnosti azylového příběhu,
a tedy i s naplněním předpokladů pro udělení azylu podle §12 písm. b) zákona o azylu,
resp. doplňkové ochrany podle §14a téhož zákona. Stěžovatel se po celou dobu řízení ve věci
mezinárodní ochrany držel jedné dějové linie a jeho výpovědi lze i přes drobné nesrovnalosti
označit za konzistentní a souladné s dostupnými informacemi o zemi původu, proto je z nich
třeba vycházet. Věrohodná výpověď žadatele o azyl je dostatečným důkazním prostředkem pro
prokázání hrozby pronásledování či jiné vážné újmy. Pokud měl žalovaný nějaké pochybnosti
ohledně stěžovatelova příběhu, bylo na něm, aby je shromážděnými důkazy vyvrátil
či zpochybnil. Rozpory ohledně časového zařazení jednotlivých událostí, na které žalovaný
poukazoval, lze vysvětlit časovým odstupem od doby, kdy k nim došlo, navíc jde o „drobné
nesrovnalosti“. Stěžovatel trvá na tom, že v jeho případě měla být uplatněna zásada „v případě
pochybností ve prospěch“, kterou je možno užít i při posouzení věrohodnosti výpovědi žadatele
o azyl, nikoliv pouze v rámci úvahy o pravděpodobnosti pronásledování. Žalovaný mohl
z celkového posouzení vyloučit pouze ta fakta, u nichž je postaveno téměř najisto, že jsou
nepravdivá, ostatní tvrzení musí být součástí uvážení hrozby skutečného nebezpečí vážné újmy.
Žalovaný však nezpochybnil samotnou homosexuální orientaci stěžovatele, přinejmenším
ne natolik, aby bylo postaveno najisto, že v tomto směru je azylový příběh nepravdivý. Již tato
samotná skutečnost (tedy příslušnost stěžovatele k sociální skupině odlišné sexuální orientace)
s ohledem na obsah zpráv shromážděných ve spise odůvodňuje obavy z možného budoucího
pronásledování, neboť je prokázáno porušování základních lidských práv osob s jinou sexuální
orientací ze strany nigerijského státu. Krajský soud tedy pochybil, pokud se nezabýval tím,
nakolik je hrozba pronásledování stěžovatele „přiměřeně pravděpodobná“. Pochybení krajského
soudu činí rozsudek nesrozumitelným, a tedy nepřezkoumatelným.
[5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti zdůraznil, že s ohledem na výpověď stěžovatele
nebylo prokázáno, že by mu státní orgány v zemi původu homosexuální orientaci připisovaly,
anebo že by byl státem takto vnímán. Nebylo tedy ani prokázáno, že by byl stěžovatel pro svou
homosexuální orientaci v Nigérii pronásledován a není možno dojít na základě jeho výpovědi
k závěru, že pociťuje odůvodněné obavy z pronásledování (z důvodů vymezených zákonem
o azylu) do budoucna. Žadatele o mezinárodní ochranu stíhá břemeno tvrzení, správní orgán
nemá povinnost za něj azylově relevantní důvody domýšlet. Krajský soud se vypořádal se všemi
žalobními námitkami, vycházel z obsahu správního spisu, rozsudek ve věci je srozumitelný
a opírá se o dostatek relevantních důvodů.
[6] Nejvyšší správní soud po posouzení formálních náležitostí kasační stížnosti nejprve
přistoupil ke zkoumání její přijatelnosti ve smyslu §104a s. ř. s. Zabýval se tedy tím, zda kasační
stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. K podrobnějšímu vymezení
institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany lze pro stručnost odkázat
na usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39 (č. 933/2006 Sb. NSS).
[7] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[8] Žalovaný i krajský soud dospěli k závěru, že azylový příběh stěžovatele není věrohodný.
Otázkou věrohodnosti v azylovém řízení (a důsledkům případné nevěrohodnosti pro úspěšnost
azylové žádosti) se již NSS opakovaně zabýval, a to mj. v rozsudcích ze dne 21. 12. 2005,
čj. 6 Azs 235/2004-57, ze dne 27. 3. 2008, čj. 4 Azs 103/2007-63, ze dne 14. 5. 2008,
čj. 7 Azs 25/2008-105, ze dne 24. 7. 2008, čj. 2 Azs 49/2008-83, ze dne 30. 9. 2008,
čj. 5 Azs 66/2008-70, ze dne 15. 2. 2019, čj. 9 Azs 39/2019-77, ze dne 11. 11. 2019,
čj. 3 Azs 94/2019-33, anebo ze dne 30. 9. 2020, čj. 2 Azs 165/2019-57, či v usnesení ze dne
3. 9. 2009, čj. 7 Azs 63/2009-96. Stěžovatel nyní rozporuje právě závěry o nevěrohodnosti jeho
azylového příběhu, přičemž v tomto ohledu nijak konkrétně nevymezil, v čem by kasační stížnost
(týkající se právních otázek již judikovaných ze strany NSS) měla svým významem podstatně
přesahovat jeho vlastní zájmy. Nejvyšší správní soud takový přesah ve věci neshledal.
[9] Nejvyšší správní soud se v mezích posouzení přijatelnosti kasační stížnosti nejprve
zabýval námitkou nesrozumitelnosti (a tedy nepřezkoumatelnosti) napadeného rozsudku. Jelikož
ji stěžovatel vznesl ve zcela obecné rovině, bez bližšího upřesnění, v čem ji shledává, může se jí
i soud zabývat pouze v míře obecnosti, v níž byla uplatněna (k tomu srov. rozsudek rozšířeného
senátu tohoto soudu ze dne 20. 12. 2005, čj. 2 Azs 92/2005-58, č. 835/2006 Sb. NSS).
Z ustálené judikatury vyplývá, že nepřezkoumatelným pro nesrozumitelnost je zejména takové
rozhodnutí, z jehož výroku nelze zjistit, jak soud ve věci rozhodl, tj. zda žalobu zamítl, odmítl
nebo jí vyhověl, nebo jehož výrok je vnitřně rozporný. Pod uvedený pojem spadají i případy, kdy
nelze rozeznat, co je výrok a co odůvodnění, kdo jsou účastníci řízení a kdo byl rozhodnutím
zavázán (srov. rozsudek NSS ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/2003-78, č. 133/2004 Sb. NSS).
Nepřezkoumatelným pro nesrozumitelnost je dále takové rozhodnutí, které postrádá základní
zákonné náležitosti, či jehož výrok je v rozporu s odůvodněním. V neposlední řadě se může
jednat kupříkladu o rozhodnutí, jehož závěry jsou v příkrém rozporu se skutkovými zjištěními,
nebo jehož odůvodnění je ve vztahu k výroku nejednoznačné (srov. rozsudek NSS ze dne
4. 12. 2003, čj. 2 Azs 47/2003-130, č. 244/2004 Sb. NSS). Nejvyšší správní soud takové vady
přezkoumávaného rozsudku zakládající přijatelnost kasační stížnosti neshledal. Z jeho obsahu
je zcela zřejmé, jakým způsobem soud o věci rozhodl, přičemž odůvodnění rozsudku je v souladu
s jeho výrokem a odpovídá skutkovým zjištěním ve věci. Úvahy krajského soudu jsou
srozumitelné a vnitřně konzistentní.
[10] Jak je uvedeno výše, otázkou věrohodnosti výpovědi žadatele o azyl se již judikatura
zdejšího soudu v minulosti zabývala. Žadatel o udělení mezinárodní ochrany je povinen
prokazovat své pronásledování pouze svou vlastní věrohodnou výpovědí, a naopak správní orgán
musí v pochybnostech shromáždit všechny dostupné důkazy, které jsou způsobilé věrohodnost
výpovědi žadatele vyvrátit či zpochybnit. Věrohodnost výpovědi žadatele o mezinárodní ochranu
má tedy v azylovém řízení stěžejní význam. Například podle rozsudku NSS ze dne 14. 5. 2008,
čj. 7 Azs 25/2008-105, platí, že „nevěrohodnost tvrzení, zejména vzhledem k jejich rozporuplnosti,
znemožňuje správnímu orgánu shledat u žadatele o azyl podmínky pro udělení azylu podle §12
písm. a) a b) zákona […] o azylu.“ Otázkou věrohodnosti vnitřně rozporné výpovědi žadatele o azyl
se zdejší soud zabýval také v usnesení ze dne 3. 9. 2009, čj. 7 Azs 63/2009-96, ze kterého plyne,
že „posouzení věrohodnosti skutkového příběhu žadatele o udělení mezinárodní ochrany se tak odehrává zejména
na základě výpovědí, které v průběhu správního řízení učiní, neboť ohledně listinných či jiných relevantních
důkazů je zpravidla v azylovém řízení nouze. Pokud je mezi jednotlivými výpověďmi znatelný rozpor či je v nich
viditelná snaha o doplňování nových azylově relevantních skutečností, nelze vytýkat správnímu orgánu,
že stěžovatelem uváděné skutečnosti neshledal věrohodnými“. Rozporná výpověď žadatele tak podstatně
snižuje její věrohodnost. Z judikatury NSS dále plyne, že posuzování toho, zdali žadatel o azyl
je homosexuál (či zda mu tuto příslušnost připisují v zemi původu ostatní lidé, kvůli čemuž
mu rovněž může hrozit pronásledování), je z hlediska dokazování velmi obtížné, důkazy jsou
tak zpravidla nahrazeny požadavkem soudržnosti a hodnověrnosti výpovědi žadatele (k tomu
srov. např. rozsudek NSS ze dne 30. 9. 2008, čj. 5 Azs 66/2008-70, anebo ze dne 2. 5. 2018,
čj. 6 Azs 370/2017-52).
[11] Z těchto obecných judikatorních závěrů krajský soud v napadeném rozsudku vycházel.
Stejně jako žalovaný poukázal na konkrétní rozpory, které ze tří různých výslechů stěžovatele
vyplývají, a které se mu nepodařilo ve správním řízení (ani přes opakované doplňující dotazy)
odstranit. Stěžovatel namítá, že se tyto rozpory týkají pouze „časového zařazení jednotlivých událostí“,
které nevybočují z rámce „drobných nesrovnalostí“. Tato (navíc spíše obecná) argumentace však
nemůže přijatelnost kasační stížnosti založit. Stěžovatel totiž v řízení před žalovaným předestřel
různé verze, jak mělo dojít k jím tvrzenému „incidentu“, kdy měl být odhalen jeho šestiletý vztah
s jiným mužem. Jednou uvedl, že na tento vztah vcelku náhodou přišel soused, který je přistihl,
a v důsledku jeho křiku přiběhli další lidé, kteří stěžovateli a jeho partnerovi vyhrožovali zabitím
(viz protokol o pohovoru ze dne 2. 8. 2019). V jiné souvislosti v téže výpovědi však uvedl,
že si okolí ze stěžovatelova bydliště začalo vztahu všímat postupně a zabitím jim vyhrožovali
po delší dobu (viz tentýž protokol, anebo protokol o pohovoru ze dne 23. 6. 2020), byť zároveň
zdůraznil, že incident se sousedem byl jediným incidentem, kterému s ohledem na svou sexuální
orientaci čelil (viz protokol o pohovoru ze dne 2. 8. 2019). Zároveň stěžovatel uvedl různé
termíny, kdy k tomuto incidentu mělo dojít – při pohovoru konaném dne 2. 8. 2019 uvedl,
že to bylo v listopadu 2017, při následujícím pohovoru hovořil o lednu 2018. Na výslovný dotaz,
zdali může tento rozpor vyjasnit, stěžovatel při pohovoru konaném dne 14. 7. 2020 uvedl,
že k incidentu došlo někdy mezi listopadem 2017 a lednem 2018. Obdobně rozdílně a nejasně
popisoval i okolnosti svého odchodu z Nigérie. Při prvním pohovoru uvedl, že své bydliště
(ubytovnu fotbalového klubu) opustil pouhé dva dny po uvedeném incidentu, při následujícím
pohovoru však hovořil o tom, že po incidentu (který již znovu blíže neupřesnil) se jeho sexuální
orientace stala v okolí veřejně známou, dozvěděli se o ní i lidé v jeho fotbalovém klubu a okolí
si tuto informaci vzájemně sdělovalo a „šuškalo se“, že to někdo sdělí úřadům. Zároveň při
tomto pohovoru uvedl, že na ubytovně (tedy v místě, kde k onomu incidentu mělo dojít) bydlel
až do jara 2018, přestože zároveň sdělil, že v lednu až únoru 2018 opustil kvůli zmiňovanému
incidentu a výhružkám okolí zemi původu a odešel do Pobřeží slonoviny (kam se měl přestěhovat
po krátkém pobytu u svého strýce).
[12] Lze připomenout, že krajský soud dále stěžovateli vytkl, že na doplňující dotazy odpovídal
vyhýbavě, aniž by se s uvedenými nesrovnalostmi vypořádal, resp. žalovaný poukázal i na to,
že popsané jednání stěžovatele po „incidentu“ vůči jeho dosavadnímu partnerovi se nejeví jako
pravděpodobné. Krajský soud v napadeném rozsudku rovněž uvedl, že stěžovatel závěry
žalovaného o nevěrohodnosti jeho příběhu (které posoudil jako logické a přesvědčivé) v žalobě
relevantně nezpochybnil. Nejvyšší správní soud dodává, že se stěžovatel vnitřní rozpory svého
příběhu, souhrnně způsobující jeho nevěrohodnost, nepokusil neodstranit ani v řízení před
zdejším soudem. V tomto ohledu však bylo zcela na stěžovateli, aby závěr o nevěrohodnosti
azylových tvrzení vyvrátil, tedy aby např. konkrétně a bezrozporně popsal svůj azylový příběh
vč. toho, jakému jednání byl v zemi původu skutečně vystaven, proč nebyl schopen rozpory
v průběhu správního řízení objasnit a z jakého důvodu k nim v jednotlivých výsleších došlo
(k tomu přednesl jen vágní zmínku o dlouhém časovém odstupu správního řízení
od popisovaných událostí). Břemeno odstranění pochybností, resp. rozporů ve výpovědích,
a požadavek uspokojivě vysvětlit tvrzené nepřesnosti totiž tíží žadatele o azyl (srov. např.
rozsudek NSS ze dne 26. 10. 2020, čj. 4 Azs 145/2020-60).
[13] Jelikož stěžovatel vzniklé rozpory nijak konkrétně neobjasnil a neodstranil, přestože
k tomu měl několik příležitostí (v průběhu správního řízení, v žalobě a nyní v kasační stížnosti;
k tomu dále srov. rozsudek NSS ze dne 25. 6. 2015, čj. 4 Azs 71/2015-54), a ani se o to vážně
a dostatečně individualizovaně nepokusil, Nejvyšší správní soud v jeho případě považuje svou
dosavadní judikaturu o důsledcích (ne)věrohodnosti azylového příběhu za zcela přiléhavou.
V této otázce tedy přijatelnost kasační stížnosti neshledal. K tomu je namístě ještě dodat,
že citovaná judikatura se zabývá i aplikací zásady „v případě pochybností ve prospěch“, pokud azylový
příběh odpovídá informacím o zemi původu, přičemž se s ní rovněž vypořádává způsobem plně
aplikovatelným pro tuto věc. Nejvyšší správní soud pouze doplňuje, že pokud by žadatel o azyl
vzniklé pochybnosti o věrohodnosti příběhu neodstranil, přestože by se jednalo velmi významné
rozpory (viz výše), bylo by nelogické v takovém případě uvedenou zásadu uplatňovat, jelikož
by v důsledku těžil z nedostatečné věrohodnosti svého azylového příběhu.
[14] Na závěr Nejvyšší správní soud podotýká, že se v této věci nijak nezabýval otázkou
existence a míry pronásledování osob s homosexuální orientací v Nigérii, ani újmou, která jim
v případě návratu do této země může hrozit (a kterou určitě nelze bagatelizovat). Takové
posouzení nebylo v této věci možné, jelikož se soud věcí nezabýval meritorně.
[15] Nejvyšší správní soud dospěl na základě výše uvedeného k závěru, že kasační stížnost
svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a proto ji podle §104a s. ř. s.
odmítl.
[16] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s §60 odst. 1
větou první s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. (k tomu srov. bod 53 usnesení rozšířeného senátu
NSS ze dne 25. 3. 2021, čj. 8 As 287/2020-33, a bod 18 usnesení NSS ze dne 16. 6. 2021,
čj. 9 As 83/2021-28). Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti svědčilo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu v řízení o kasační
stížnosti žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.
[17] Stěžovateli byla k jeho žádosti ustanovena usnesením krajského soudu ze dne 14. 9. 2020,
čj. 20 Az 9/2020-23, zástupkyně Mgr. Beata Kaczynská, advokátka. Zastoupení platí i pro řízení
před Nejvyšším správním soudem, náklady v podobě odměny ustanoveného zástupce a náhrady
hotových výdajů platí stát (§35 odst. 10 s. ř. s.). Odměna zástupkyně stěžovatele byla stanovena
za jeden úkon právní služby spočívající v podání (resp. doplnění) kasační stížnosti [§11 odst. 1
písm. d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách
advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)]. Zástupkyni stěžovatele tak náleží
odměna ve výši 3 100 Kč [§7 bod 5 ve spojení s §9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu]. Vedle
toho má zástupkyně stěžovatele též právo na náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13
odst. 4 advokátního tarifu). Z databáze ekonomických subjektů Ministerstva financí ARES
vyplývá, že zástupkyně stěžovatele je plátcem DPH, přiznaná odměna se tedy navyšuje o 21 %
(714 Kč). Celkově jí tedy přísluší odměna za zastupování stěžovatele v řízení o kasační stížnosti
ve výši 4 114 Kč. Tuto částku jí NSS vyplatí do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně 9. prosince 2021
Milan Podhrázký
předseda senátu