ECLI:CZ:NSS:2021:8.AZS.239.2021:44
sp. zn. 8 Azs 239/2021 - 44
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců
Petra Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobkyně: V. K., zastoupená Mgr. Pavlem
Štanglem, advokátem se sídlem Vinohradská 22, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 4. 2021,
čj. OAM-105/ZA-ZA11-ZA10-2021, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 29. 6. 2021, čj. 13 Az 14/2021-29,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mí t á pro nepřijatelnost.
II. Žalobkyně n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení n ep ři zn áv á.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím dospěl k závěru, že žádost žalobkyně
o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná [ve smyslu §10a odst. 1 písm. e) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu] a řízení zastavil [podle §25 písm. i) zákona o azylu]. Žalobkyně totiž
o udělení mezinárodní ochrany požádala opakovaně (její první žádost žalovaný zamítl
rozhodnutím ze dne 9. 2. 2017, čj. OAM-981/ZA-ZA11-ZA04-2016), aniž by uvedla nové
skutečnosti. V opakované žádosti uvedla naprosto stejné motivy svého odchodu ze země původu
a důvody, proč se do ní nechce vrátit. Těmi se však žalovaný zabýval již v předchozím řízení.
[2] Rozhodnutí žalovaného žalobkyně napadla u Městského soudu v Praze. Namítala
zejména, že žalovaný nedostatečně posoudil jednotlivé důvody pro udělení mezinárodní ochrany
(zejména pro udělení doplňkové ochrany anebo humanitárního azylu) a nedostatečně zjistil
skutkový stav, resp. jej nesprávně aplikoval na posuzovaný případ. Žalovaný ve věci nevycházel
z dostatečně přesných a aktuálních informací a neprovedl jí předložené důkazy, přestože
na ní v rozporu s judikaturou správních soudů přenesl důkazní břemeno. Zároveň žalobkyně
zpochybnila přezkoumatelnost rozhodnutí, neboť žalovaný nijak nereagoval na otázku újmy,
která jí v zemi původu hrozí.
[3] Městský soud žalobu výše uvedeným rozsudkem zamítl. Stěžovatelku upozornil
na povahu napadeného rozhodnutí, jímž žalovaný zastavil řízení o udělení mezinárodní ochrany
pro nepřípustnost opakované žádosti. Zdůraznil, že v takovém případě žalovaný neprovádí
meritorní přezkum důvodů pro udělení kterékoliv formy mezinárodní ochrany, ale pouze
posuzuje, zdali je žádost přípustná (uvede-li cizinec nové okolnosti anebo se např. v zemi původu
významně změní poměry), anebo nikoliv. Žalovaný řádně posoudil, zdali lze stěžovatelkou
uváděné skutečnosti považovat za nové, přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není. V tomto
ohledu vyšel ze všech materiálů obsažených ve správním spise, přičemž shromážděné podklady
o zemi původu byly dostatečné a aktuální. Žalovaný nadto při posouzení osobního stavu
žalobkyně a situaci v zemi jejího původu nijak nevybočil z mezí správního uvážení. S posouzením
opakované žádosti jako nepřípustné se městský soud ztotožnil a uvedl, že žalovaný tento závěr
odůvodnil přezkoumatelným způsobem, a nedopustil se ani procesních pochybení
(např. namítaného neprovedení důkazů anebo přenesení důkazního břemene na žalobkyni).
Ve vztahu k obavě žalobkyně z hrozící újmy při návratu do Ruska (především vzhledem k jejímu
čečenskému původu a s tím související namítanou diskriminací) na dřívější rozhodnutí o její
předchozí žádosti. Na závěr městský soud podotkl, že žalobkyně předestřela velmi obecné
žalobní námitky, jimiž se mohl zabývat pouze v odpovídající obecné rovině. Nezabýval se odkazy
na judikaturu správních soudů vztahující se k meritornímu posuzování azylové žádosti.
[4] Proti rozsudku městského soudu žalobkyně (dále „stěžovatelka“) brojí kasační stížností.
Namítá, že rozsudek je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Městský soud neprovedl
přezkum jako nezávislý arbitr, ale pouze aproboval závěry žalovaného, aniž by sám učinil závěr,
zdali stěžovatelce přísluší některá z forem mezinárodní ochrany, anebo nikoliv. Stěžovatelka
dlouhodobě upozorňuje na složitou životní situaci v zemi původu, která z velké míry pramení
z ekonomických důvodů. To však samo o sobě nemůže vést k neudělení mezinárodní ochrany.
Pro takový případ navíc zákon o azylu umožňuje rozhodnout o nedůvodnosti žádosti (§16).
Žalovaný žádost ve skutečnosti zamítl právě pro nedůvodnost, což však nekoresponduje
se způsobem, jakým žádost posoudil. Přistoupil totiž ke zjišťování splnění podmínek u všech
forem mezinárodní ochrany. Ve stejné argumentační rovině setrval i městský soud, neboť
se držel linie nedůvodnosti stěžovatelčiny žádosti a vykreslil její rodinnou situaci v tom smyslu,
že usiluje o setrvání na území ČR z ekonomických důvodů. Žalovaný se nezabýval tím,
zda by skutečnosti předestřené stěžovatelkou mohly zakládat důvod pro udělení některé z forem
mezinárodní ochrany. V jejím případě jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele pro udělení
humanitárního azylu, neboť v Rusku by stěžovatelka původem z Čečenska nebyla
kvůli diskriminaci a pronásledování schopna zajistit si své potřeby. Proto je v jejím případě
neudělení humanitárního azylu zcela nehumánní a městský soud tuto možnost nedostatečně
přezkoumal. Správní uvážení žalovaného v tomto směru nebylo prakticky nijak odůvodněno, což
městský soud (rovněž nepřezkoumatelným způsobem) aproboval. Městský soud ani nijak
nereflektoval ve světle aktuální judikatury námitku abstraktnosti a nekonkrétnosti zpráv o zemi
původu. Obsah těchto zpráv nekoresponduje s tvrzeními stěžovatelky o nedostatečně důstojných
lidských a ekonomických podmínkách v Rusku, což postrádá při meritorním přezkumu udělení
či neudělení mezinárodní ochrany jakékoliv ratio.
[5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti zdůraznil, že námitky stěžovatelky jsou
abstraktní a nezpůsobilé zpochybnit závěry vyslovené městským soudem. Napadený rozsudek
je přezkoumatelný a zcela v souladu se zákonnými i judikatorními požadavky.
[6] Nejvyšší správní soud úvodem předesílá, že kasační stížnost je opravným prostředkem
proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví (§102 s. ř. s.).
Aby tedy byla přípustná, musí stěžovatel reagovat na rozhodnutí krajského soudu
a kvalifikovaným způsobem zpochybňovat právě jeho závěry. Nepostačuje proto, je-li kasační
stížnost pouhým opakováním žalobních námitek. V takovém případě je nutným
důsledkem její odmítnutí. Například v usnesení ze dne 30. 6. 2020, čj. 10 As 181/2019-63,
č. 4051/2020 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud uvedl, že „kasační stížnost, která […] nijak nereaguje
na argumentaci krajského soudu, neobsahuje důvody podle §103 s. ř. s., a bude proto jako nepřípustná
odmítnuta (§104 odst. 4 s. ř. s.). […] V kasačním řízení je stanoveno povinné zastoupení advokátem především
proto, aby kasační stížnosti byly sepsány právním profesionálem a byly argumentačně na úrovni. […] Smyslem
bylo umožnit v kasačním řízení pokud možno kvalifikovanou polemiku s argumentací krajského soudu. Tato
polemika může být méně nebo více zdařilá; vždy však musí být z textu kasační stížnosti patrná alespoň nějaká
snaha o to, reagovat na konkrétní závěry krajského soudu, zdůraznit přiléhavou judikaturu a přesvědčivě
prezentovat ty žalobní argumenty, které žalobce pokládá za nejpádnější. V každém případě musí být z kasační
stížnosti patrné alespoň to, že advokát napadený rozsudek četl.“ V kontextu citované judikatury lze uvést,
že kasační stížnost stěžovatelky je na samotné hranici přípustnosti (a v některých bodech
bezpochyby za ní). Městský soud stěžovatelku v nyní napadeném rozsudku výslovně upozornil,
že žalovaný ve věci neprováděl meritorní přezkum spočívající v posouzení důvodů pro udělení
mezinárodní ochrany, ale zabýval se pouze tím, zdali je její opakovaná žádost přípustná ve smyslu
§11a odst. 1. Jelikož dospěl k závěru, že tomu tak není, řízení zastavil. O důvodnosti žádosti
samotné tedy vůbec nerozhodoval, pouze posuzoval, zda stěžovatelka uvedla nové skutečnosti
anebo se změnily okolnosti, o nichž již jednou (meritorně) rozhodoval. Pokud tedy stěžovatelka
nyní namítá, že se ani žalovaný, ani městský soud dostatečně nezabývali otázkou udělení
doplňkové ochrany nebo humanitárního azylu, zcela zjevně se míjí s podstatou věci
a rozhodnými důvody městského soudu. Na způsob, jakým městský soud vytyčil rozsah
přezkumu rozhodnutí žalovaného (s ohledem na posouzení opakované azylové žádosti jakožto
nepřípustné) naopak stěžovatelka, resp. její zástupce, nijak nereaguje. Taková forma snahy
o nápravu je tedy zcela bezúčelná, neboť pouze opakuje, co již městský soud pravomocně
vypořádal. Zároveň je třeba souhlasit s žalovaným (a obdobně též s městským soudem),
že námitky stěžovatelky jsou velmi obecné a abstraktní. Do určité míry jsou též „uniformní“
a vnitřně rozporné, což také nesvědčí o přílišné snaze zvrátit nyní napadený rozsudek
(stěžovatelka např. na jednom místě kasační stížnosti namítá, že žalovaný její žádost zamítl
pro nedůvodnost, přestože se vypořádal s důvody pro udělení všech forem mezinárodní ochrany,
na jiném místě naopak uvádí, že se ani žalovaný, ani městský soud důvody pro udělení
mezinárodní ochrany vůbec nezabývali). Z toho důvodu nyní nelze připustit námitky vztahující
se k otázce (nedostatečného) meritorního posouzení udělení mezinárodní ochrany, neboť
městský soud již na tyto námitky reagoval a uvedl, že to nebylo předmětem žalobou napadeného
rozhodnutí. Tento způsob vypořádání žalobní argumentace stěžovatelka nijak nereflektuje
a nadále (nepřípustně) setrvává na svém.
[7] Za jedinou kasační námitku, kterou lze označit za přípustnou (byť je vznesena ve velmi
obecné rovině), tak Nejvyšší správní soud považuje to, že městský soud nereflektoval námitku
abstraktnosti a nekonkrétnosti zpráv o zemi původu ve světle aktuální judikatury správních
soudů.
[8] V tomto ohledu tedy Nejvyšší správní soud dále přistoupil ke zkoumání přijatelnosti
kasační stížnosti ve smyslu §104a s. ř. s., resp. té části, která je přípustná (k tomu
srov. např. usnesení NSS ze dne 28. 11. 2008, čj. 5 Azs 100/2008-56). Zabýval se tedy tím,
zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatelky. K podrobnějšímu
vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany (azylu)
lze pro stručnost odkázat na usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39
(č. 933/2006 Sb. NSS).
[9] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[10] Stěžovatelka v kasační stížnosti namítá, že městský soud nereflektoval žalobní námitky
ohledně abstraktnosti a nekonkrétního zaměření zpráv o zemi jejího původu ve světle aktuální
judikatury. V tomto ohledu odkazuje na rozsudek NSS ze dne 25. 4. 2019, čj. 5 Azs 207/2017-36,
týkající se povinnosti správního orgánu obstarat v azylovém řízení „dostatečně přesné a adresné
informace o zemi původu, jež by […] umožnily posouzení zmiňovaných relevantních otázek.“ V citovaném
rozsudku NSS dále uvedl, že „žalovaný i přes stěžovatelem tvrzené skutečnosti shromáždil pouze velmi obecné
informace o Ruské federaci jako celku a nezaměřil se ani na Dagestán, ani alespoň na širší oblast severního
Kavkazu. V tomto smyslu se shromážděné informace o zemi původu míjejí s tvrzeními stěžovatele (viz obdobně
např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 9. 2017, čj. 1 Azs 209/2017-49).“
[11] Otázkou aktuálnosti a přiléhavosti zpráv o zemi původu v azylovém řízení se Nejvyšší
správní soud zabýval opakované, kromě výše citovaného rozsudku např. i v rozsudcích ze dne
25. 7. 2005, čj. 5 Azs 116/2005-58, ze dne 25. 4. 2019, čj. 5 Azs 207/2017-36, ze dne 22. 1. 2020,
čj. 6 Azs 109/2019-74, či ze dne18. 3. 2021, čj. 9 Azs 304/2020-30. Z rozsudku NSS ze dne
4. 2. 2009, čj. 1 Azs 105/2008-81, č. 1825/2009 Sb. NSS, plyne, že podkladem pro vydání
rozhodnutí žalovaného mají být dle §23c písm. c) zákona o azylu přesné a aktuální informace
z různých zdrojů o státu, jehož je žadatel o udělení mezinárodní ochrany občanem. Tyto
informace o zemi původu musejí být v maximální možné míře 1) relevantní, 2) důvěryhodné
a vyvážené, 3) aktuální a ověřené z různých zdrojů a 4) transparentní a dohledatelné. Nejvyšší
správní soud z výše uvedené (velmi obecné a neurčité) kasační námitky stěžovatelky neshledal,
že by v tomto ohledu byla dána přijatelnost kasační stížnosti. Městský soud v nyní napadeném
rozsudku rozebral aktuálnost a relevanci zpráv o zemi původu, z nichž žalovaný vycházel,
přičemž konstatoval, že stěžovatelka neuvedla, v čem konkrétně v těchto zprávách shledává
nepřesnosti. Jedná se tedy o otázku, které se Nejvyšší správní soud ve své judikatuře již
opakovaně věnoval, přičemž obecná námitka stěžovatelky tuto dřívější judikaturu ani nijak
nezpochybňuje, ani z ní není zřejmé, v čem přesně jí městský soud dle jejího názoru nedostál či ji
nereflektoval. Nadto lze poukázat na to, že hodnocením situace v zemi původu se žalovaný
zabýval v předchozím řízení, v němž žádost stěžovatelky posuzoval meritorně. V žalobou
napadeném rozhodnutí tedy bylo namístě pouze posoudit, zdali se situace v Rusku, na niž
stěžovatelka naráží (byť není zřejmé, zdali má spíše na mysli tvrzenou diskriminaci pro čečenský
původ ve zbytku Ruska, anebo situaci v konkrétní oblasti, v níž naposledy v Rusku bydlela,
tedy v Čeljabinské oblasti), od rozhodnutí v roce 2017 podstatně změnila. Stěžovatelka sama
neuvádí, že by tomu tak bylo, případně jakým způsobem k tomu došlo. V kontextu omezeného
přezkumu věci tedy Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že tato námitka přijatelnost kasační
stížnosti nezakládá.
[12] Nejvyšší správní soud tedy na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že kasační
stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky, a proto
ji podle §104a s. ř. s. odmítl.
[13] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s §60 odst. 1
větou první s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. (k tomu srov. bod 53 usnesení rozšířeného senátu
NSS ze dne 25. 3. 2021, čj. 8 As 287/2020-33, a bod 18 usnesení NSS ze dne 16. 6. 2021,
čj. 9 As 83/2021-28). Stěžovatelka nebyla v řízení o kasační stížnosti úspěšná, proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti svědčilo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu v řízení o kasační
stížnosti žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně 23. listopadu 2021
Milan Podhrázký
předseda senátu