ECLI:CZ:NSS:2021:8.AZS.270.2021:33
sp. zn. 8 Azs 270/2021-33
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců
Petra Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: X. Z., proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 3. 2021,
čj. OAM-446/ZA-ZA11-ZA21-R2-2016, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 7. 2021, čj. 19 Az 10/2021-46,
takto:
I. Žalobci se ustanovuje opatrovnicí pro řízení o kasační stížnosti Mgr. Eva
Kantoříková, advokátka se sídlem Jaselská 197/14, Brno.
II. Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek spočívající v tom,
že až do skončení řízení před Nejvyšším správním soudem se pozastavují účinky usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 7. 2021, čj. 19 Az 10/2021-46, a rozhodnutí
žalovaného ze dne 8. 3. 2021, čj. OAM-446/ZA-ZA11-ZA21-R2-2016.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zastavil podle §25 písm. j)
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, řízení o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany.
Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou, avšak řízení o ní Krajský soud v Ostravě shora
označeným usnesením podle §33 písm. b) zákona o azylu zastavil, protože se mu nepodařilo
zjistit současné místo pobytu žalobce. Žalobce (dále „stěžovatel“) podal proti tomuto usnesení
prostřednictvím Organizace pro pomoc uprchlíkům (dále „OPU“), která jej zastupovala
na základě plné moci v řízení krajským soudem, kasační stížnost. Současně navrhl, aby jí Nejvyšší
správní soud přiznal odkladný účinek.
[2] Součástí kasační stížnosti byl návrh na ustanovení zástupce. Za účelem posouzení splnění
podmínek podle §35 odst. 10 s. ř. s. zaslal Nejvyšší správní soud stěžovateli na adresu uvedenou
v záhlaví kasační stížnosti výzvu k doložení osobních, majetkových a výdělkových poměrů.
Jelikož se poštovní zásilku na uvedenou adresu nepodařilo doručit (a zároveň žalovaný
ve vyjádření k odkladnému účinku soudu sdělil, že na adrese uvedené OPU se stěžovatel dle
pobytové kontroly nevyskytuje), vyzval Nejvyšší správní soud OPU, žalovaného a Ředitelství
cizinecké policie ke sdělení aktuální adresy místa pobytu stěžovatele, je-li jim známa. Žalovaný
i Ředitelství cizinecké policie k této výzvě uvedli, že jediná jim známá adresa stěžovatele je adresa
uvedená v záhlaví tohoto usnesení, na níž se podle evidence vyskytoval do 31. 8. 2020. Jiná adresa
jim není známá. OPU v odpovědi na dotaz soudu sdělilo, že kromě výše uvedené adresy je jim
známa ještě adresa Š. X, H., na níž stěžovatel podepsal plnou moc udělenou pro zastupování
v řízení před krajským soudem. Obě adresy OPU sdělilo též krajskému soudu. Z obsahu spisu
krajského soudu nicméně Nejvyšší správní soud ověřil, že adresa sdělená OPU v Hradci Králové
nebyla zaznamenána v evidenční kartě stěžovatele. Krajský soud na uvedené adrese nechal
provést pobytovou kontrolu ze strany Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje,
které při dvou kontrolách (ve dnech 28. 5. 2021 a 30. 5. 2021) zjistilo, že stěžovatel se na uvedené
adrese nenachází a ani zde (podle sdělení sousedů z domu) nežije. Jedná se tedy o adresu, která
není uvedena v příslušné evidenci a která již byla v řízení před krajským soudem prověřena s tím,
že stěžovatel se zde nezdržuje. Jiná adresa místa pobytu stěžovatele není Nejvyššímu správnímu
soudu známa a nebyla zjištěna ani ve správním řízení, ani v řízení před krajským soudem. Jiná
adresa není známa ani OPU, které z pozice zmocněnce za stěžovatele kasační stížnost podalo.
[3] S ohledem na výše uvedené je tedy zřejmé, že stěžovatel je neznámého pobytu, a proto
mu soud ustanovil za účelem ochrany jeho práv a povinností v řízení o kasační stížnosti
opatrovníka (§29 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s §64 s. ř. s.). Tento postup má oporu v judikatuře
Ústavního soudu, který v nálezu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. II. ÚS 629/04, vyslovil, že „funkce
opatrovníka byla vytvořena proto, aby byly do důsledku hájeny zájmy nepřítomného účastníka řízení tak, jak
by takovou povinnost plnil smluvní zástupce,“ a dále v nálezu ze dne 6. 10. 2008, sp. zn. I. ÚS 1408/08,
v němž Ústavní soud uvedl, že „[j]e-li opatrovníkem advokát, musí zájmy účastníka neznámého pobytu,
jemuž byl ustanoven, hájit tak, jako by je bránil v případě, že by mu tento účastník udělil procesní plnou moc.
De lege lata lze toto pravidlo dovodit z §31 o. s. ř., podle něhož má ustanovený zástupce (tím je i opatrovník)
stejné postavení jako zástupce na základě procesní plné moci; byl-li zástupcem ustanoven advokát, má stejné
postavení jako advokát, jemuž účastník udělil plnou moc.“ Nejvyšší správní soud rozhodl o ustanovení
Mgr. Evy Kantoříkové, advokátky se zaměřením mj. na cizinecké a azylové právo a souhlasící
s ustanovením ex offo. Stěžovatel sice v kasační stížnosti výslovně požadoval ustanovit jako
zástupce „AK Radil Schmidt“, avšak tímto návrhem není Nejvyšší správní soud vázán. Stěžovatel
neuvedl žádné specifické důvody, které by opodstatněnost takového návrhu dokládaly
(např. předchozí seznámení navrhovaného zástupce s jeho věcí apod.), a ani není z návrhu
zřejmé, kterého konkrétního advokáta z uvedené advokátní kanceláře stěžovatel navrhuje
ustanovit. Zdejší soud proto ustanovil jako opatrovnici advokátku se sídlem v Brně,
a to s ohledem na hospodárnost (případné nahlížení do spisu apod.).
[4] Nejvyšší správní soud již dále nerozhodoval o podané žádosti o ustanovení zástupce,
jelikož stěžovatelce ustanovil opatrovníka se vzděláním požadovaným pro řízení u Nejvyššího
správního soudu. Pouze pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že OPU nesplňuje požadavky
ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s., a tedy stěžovatele nemůže v řízení o kasační stížnosti zastupovat.
Jelikož však byla na základě plné moci předložené v řízení před krajským soudem zmocněna
i k podání kasační stížnosti, považoval Nejvyšší správní soud tuto kasační stížnost za řádně
podanou.
[5] Součástí kasační stížnosti byl i návrh stěžovatele na přiznání odkladného účinku.
Vzhledem k zákonnému požadavku rozhodnout o takovém návrhu bez zbytečného odkladu
(§73 odst. 4 s. ř. s.) i s přihlédnutím k okolnostem dané věci přistoupil zdejší soud přímo
i k rozhodnutí o tomto návrhu.
[6] Stěžovatel uvedl, že je křesťanem, členem tzv. podzemní církve. Křesťané nepatřící
k povoleným církvím jsou v Číně oběťmi pronásledování, přičemž existuje množství zdrojů
hovořících o zásazích do jejich osobní svobody, tělesné integrity a celé řady dalších základních
lidských práv a svobod. Podle Amnesty International se v poslední době výrazně zhoršily
podmínky pro náboženské skupiny na celém území Číny, zároveň se zhoršila situace
nezákonných detencí věřících, kteří mohou být dlouhodobě zadržování bez relevantního
právního důvodu a řádného procesu, což dokládají i stěžovatelem předložené zprávy Freedom
House anebo Open Doors. Podle Ústavního soudu hrozí v Číně takové nebezpečí, že do ní nelze
navracet ani trestně stíhané osoby, tím spíše tam nemohou být navraceni žadatelé o mezinárodní
ochranu, kteří v daném státě byli v minulosti pronásledováni. Jiní žadatelé o mezinárodní
ochranu, kteří Čínu ve stejném období a ze stejných důvodů opustili, mezinárodní ochranu
obdrželi, a to právě proto, že bylo doloženo jejich pronásledování. Situace stěžovatele není
odlišná. Proto má důvodné obavy, že by mu nepřiznání odkladného účinku a jeho navrácení
do země původu způsobilo velmi závažnou újmu spočívající v ohrožení jeho života a svobody.
Vzhledem k povaze politické a právní situace v zemi původu mu při návratu reálně hrozí újma
na zdraví, nezákonné věznění, nelidské a ponižující tresty a jiné velmi závažné zásahy do práv
a svobod. Nepřiznáním odkladného účinku by tak mohlo dojít k nenapravitelné a zásadní újmě
na základních právech stěžovatele, kterou by nebylo možno nikterak zhojit, ani kdyby následně
došlo ke zrušení napadeného rozhodnutí. Stěžovatel dále tvrdí, že přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti není v rozporu s důležitým veřejným zájmem, neboť není ve veřejném zájmu
umožnit výkon rozhodnutí, jímž by došlo k porušení řady zákonných ustanovení
a mezinárodních závazků. Stěžovatel není pro českou společnost ani hrozbou, což dokládá jeho
několikaletý pobyt na území ČR.
[7] Žalovaný ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti navrhl,
aby jej Nejvyšší správní soud zamítl. Poukázal na povinnost individualizovat v návrhu na přiznání
odkladného účinku hrozící újmu a podložit tvrzení konkrétními důkazy. Návrh považuje
za obecně odůvodněný a tvrzená újma je pouze hypotetická. Vzhledem k tomu, že místo pobytu
stěžovatele není známo a rovněž zmocněnec uvedl jeho adresu, na níž se nezdržuje, vyjádřil
žalovaný pochybnosti o zájmu stěžovatele o azylové řízení a o osobní součinnosti stěžovatele
a jeho zmocněnce při podání žaloby a kasační stížnosti.
[8] Nejvyšší správní soud k návrhu předně uvádí, že kasační stížnost nemá odkladný účinek
(§107 odst. 1 s. ř. s.), může jej však na návrh stěžovatele přiznat za přiměřeného užití §73 odst. 2
až 5 s. ř. s. Odkladný účinek lze tedy kasační stížnosti přiznat tehdy, jestliže by výkon nebo jiné
právní následky napadeného rozhodnutí krajského soudu znamenaly pro stěžovatele nepoměrně
větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže
to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[9] Kromě formální podmínky, jíž je vznesení příslušného návrhu, je pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti nutné splnění tří podmínek: (1) výkon nebo jiné právní
následky musejí pro stěžovatele znamenat újmu, (2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně
větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a (3) přiznání
odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem (srov. usnesení
rozšířeného senátu NSS ze dne 1. 7. 2015, čj. 10 Ads 99/2014-58, č. 3270/2015 Sb. NSS).
Povinnost tvrdit a osvědčit hrozbu újmy přitom tíží stěžovatele (viz usnesení NSS ze dne
29. 2. 2012, čj. 1 As 27/2012-32, nebo ze dne 24. 9. 2015, čj. 2 As 218/2015-50). Žádost
o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí být proto dostatečně individualizovaná
a podepřená konkrétními důkazy (srov. usnesení NSS ze dne 30. 1. 2012, čj. 8 As 65/2011-74),
přičemž stěžovatelem tvrzená a prokazovaná újma musí být závažná a reálná, nikoli pouze
hypotetická a bagatelní (srov. usnesení NSS ze dne 3. 10. 2017, čj. 9 Afs 275/2017-20).
[10] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval naplněním první z uvedených podmínek, tedy
existencí újmy na straně stěžovatele. Částečně je třeba přisvědčit žalovanému, že obavy
stěžovatele jsou do určité míry obecné a hypotetické, avšak s ohledem na závažnost jím
popisované hrozby, která je podložena i odkazovanými zprávami mezinárodních organizací, nelze
skutečnosti uváděné stěžovatelem brát na lehkou váhu (shodně viz též např. usnesení NSS ze dne
9. 8. 2021, čj. 8 Azs 232/2021-39). Stěžovatel uvádí, že jako osoba vyznávající křesťanskou víru
byl v Číně pronásledován, a objasňuje důvody svého strachu z pronásledování, mučení a věznění
v zemi původů. Soudu je navíc z úřední činnosti známo, že některým státním příslušníkům Číny
byla v minulosti přiznána doplňková ochrana právě z důvodu, že by mohli být jako neúspěšní
žadatelé o mezinárodní ochranu v případě návratu do vlasti zadrženi a nelze zaručit, že by poté
nebyla porušována jejich základní lidská práva a že by nebyli vystaveni nelidskému zacházení
či trestání. Protože se stěžovatel nachází ve stejné situaci, dospěl Nejvyšší správní soud z těchto
důvodů k závěru o splnění podmínky hrozící újmy. Tuto újmu soud současně považuje za újmu
nepoměrně větší, než může vzniknout jiným osobám, neboť v dané věci není žádné osoby, které
by významnější újma vůbec hrozila.
[11] Následně se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou, zda přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti není v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Je třeba předeslat, že podle §73
odst. 2 s. ř. s. by muselo jít o důležitý veřejný zájem. Stěžovatel poukázal na svůj předchozí pobyt,
jímž podle svého názoru prokázal, že pro bezpečnost a jiné zájmy ČR nepředstavuje riziko.
Žalovaný uvedl, že jelikož je stěžovatel osobou neznámého pobytu, která ani není v dosahu
českého soudnictví, bylo by přiznání odkladného účinku v rozporu s veřejným zájmem, neboť
stát má zájem na dodržování zákonů ze strany všech osob. Nejvyšší správní soud nepovažuje
tvrzení žalovaného o rozporu s důležitým veřejným zájmem pro účely rozhodnutí o návrhu
na přiznání odkladného účinku za přesvědčivá, neboť v této věci převáží potenciální zásadní
ohrožení stěžovatele v případě jeho návratu do země původu. Žalovaný ani nespecifikoval, o jaký
důležitý veřejný zájem se jedná (např. bezpečnost státu). Pouhá skutečnost, že je stěžovatel
neznámého pobytu v tomto kontextu bez dalšího nemůže postačovat, proto soud dospěl
k závěru, že poslední podmínka pro přiznání odkladného účinku je splněna.
[12] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnosti přiznal odkladný
účinek. Učinil tak výslovně ve vztahu k napadenému usnesení i napadenému rozhodnutí
žalovaného, v důsledku čehož až do právní moci rozhodnutí o kasační stížnosti dochází k plné
sistaci účinků shora označeného rozhodnutí žalované (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne
16. 6. 2020, čj. 8 Azs 339/2019-38, č. 4039/2020 Sb. NSS).
[13] Zbývá doplnit, že rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku je rozhodnutím
dočasné povahy a nelze z něj jakkoli předjímat budoucí meritorní rozhodnutí o podané kasační
stížnosti (srov. usnesení NSS ze dne 4. 10. 2005, čj. 8 As 26/2005-76, č. 1072/2007 Sb. NSS).
Rovněž lze dodat, že usnesení o odkladném účinku s ohledem na svůj procesní charakter
nezakládá překážku věci rozhodnuté, a proto v případě posunu ve skutkových okolnostech lze
o návrhu na přiznání odkladného účinku rozhodnout i opětovně, stejně jako lze již přiznaný
odkladný účinek i bez návrhu zrušit, odpadnou-li v mezidobí důvody pro jeho přiznání (§73
odst. 5 s. ř. s. ve spojení s §107 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně 10. září 2021
Milan Podhrázký
předseda senátu