ECLI:CZ:NSS:2021:9.AFS.58.2021:30
sp. zn. 9 Afs 58/2021 - 30
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: Ing. J. H., proti
žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 2. 2020, č. j. 7450/20/5100-41456-700636, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v
Liberci ze dne 19. 2. 2021, č. j. 59 Af 24/2020 - 57,
takto:
I. Řízení se zas t av u je .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá v záhlaví
označené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci (dále jen „krajský
soud“), kterým bylo zastaveno řízení o žalobě, jíž se domáhal zrušení nebo vyslovení
nicotnosti shora označeného rozhodnutí žalovaného. Krajský soud zastavil řízení podle
§47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), ve spojení s §9 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), pro nezaplacení soudního
poplatku za podanou žalobu.
[2] V kasační stížnosti stěžovatel navrhl přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
a požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Následujícím podáním
(doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 6. 4. 2021 e-mailem bez zaručeného podpisu
a dne 13. 4. 2021 poštou) vznesl námitku podjatosti proti soudcům devátého a desátého
senátu, „neboť se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům a jejich zástupcům je tu důvod pochybovat
o jejich nepodjatosti“.
[3] Usnesením ze dne 23. 4. 2021, č. j. 9 Afs 58/2021 - 19, Nejvyšší správní soud (dále
také „NSS“) žádost o osvobození od soudních poplatků a návrh na ustanovení zástupce
pro řízení o kasační stížnosti zamítl, protože dospěl k závěru, že kasační stížnost je zjevně
neúspěšným návrhem. Současně stěžovatele vyzval k zaplacení soudního poplatku
a k předložení plné moci udělené advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti,
nebo prokázání, že má vysokoškolské právnické vzdělání. Ke splnění těchto povinností
mu stanovil lhůtu 15 dnů od doručení usnesení a poučil jej o následcích nezaplacení poplatku
ve stanovené lhůtě, resp. nedoložení splnění podmínky podle §105 odst. 2 s. ř. s. ve stanovené
lhůtě. Toto usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 10. 5. 2020, a to fikcí podle
§42 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s §49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu,
ve znění pozdějších předpisů, a §40 odst. 3 s. ř. s.
[4] Stěžovatel na uvedené usnesení reagoval podáním ze dne 25. 5. 2021, doručeným NSS
téhož dne faxem a 2. 6. 2021 poštou. V něm zopakoval, že jeho žaloba i kasační stížnost jsou
objektivně důvodné a včasné. Došlo u něj k podstatné změně skutečností rozhodných
pro posouzení důvodnosti žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce,
protože všechen jeho majetek a účty jsou obstaveny protiprávně vedenými exekucemi. Navíc
z důvodu omezení souvisejících s pandemií nemoci Covid-19 je omezen na výkonu svých práv
a povinností, neboť došlo ke komplikacím jeho dlouhodobě nepříznivého, život ohrožujícího
zdravotního stavu. Proto znovu požádal o osvobození od soudního poplatku a ustanovení
zástupce. Také vzal zpět návrh na přiznání odkladného účinku a současně navrhl zrušit
§105 odst. 2 s. ř. s. K podání byla přiložena kopie Potvrzení o trvání dočasné pracovní
neschopnosti nebo karantény, z níž plyne, že měl stěžovatel ke dni 30. 4. 2021 nařízenou
dočasnou pracovní neschopnost nebo karanténu.
[5] Nejvyšší správní soud neshledal důvod o opakované žádosti stěžovatele o osvobození
od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti znovu rozhodnout
samostatným usnesením. Ačkoliv obecně platí, že o žádosti o osvobození od soudního
poplatku musí soud rozhodnout dříve, než pro nezaplacení soudního poplatku řízení zastaví,
toto obecné pravidlo má své výjimky. Jeho mechanické uplatňování by totiž mohlo
v některých případech vést ke zbytečnému prodlužování řízení opakováním stále stejných
žádostí a rozhodováním o nich. V nyní posuzované věci NSS již usnesením ze dne 23. 4. 2021
zamítl žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a návrh na ustanovení zástupce,
neboť dospěl k závěru, že kasační stížnost představuje „zjevně neúspěšný návrh“ ve smyslu
§36 odst. 3 věty třetí s. ř. s. Za této situace by bylo opakované rozhodování o žádosti
stěžovatele v rozporu se zásadou procesní ekonomie (srov. postup NSS v usnesení ze dne
25. 6. 2020, č. j. 7 Afs 103/2020 - 27, v jiné věci téhož stěžovatele).
[6] Nejvyšší správní soud rovněž neshledal důvod zabývat se namítanou podjatostí. Podle
§8 odst. 5 s. ř. s. totiž platí, že [ú]častník nebo osoba zúčastněná na řízení může namítnout podjatost
soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne,
kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později
uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny
konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho
vyjádření Nejvyšší správní soud, a je-li namítána podjatost soudní osoby, tlumočníka nebo znalce, senát
po jejich vyjádření (důraz přidán). Stěžovatel však neuvedl, v čem by namítaná podjatost všech
členů devátého a desátého senátu měla spočívat. Toliko uvedl, že „vznáší námitku podjatosti“
proti soudcům devátého a desátého senátu ve složení dle poučení NSS, „neboť se zřetelem
na jejich poměr k věci, k účastníkům a jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti“.
[7] Takto formulovaná námitka podjatosti nesplňuje podmínky výše citovaného
ustanovení a není věcně projednatelná. Namísto zdůvodnění totiž stěžovatel pouze doslovně
ocitoval část první věty §8 odst. 1 s. ř. s., která stanoví, že soudci jsou vyloučeni z projednání
a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům jedán
důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. NSS však stěžovatele již dříve poučil o tom, že vznáší-li
námitku podjatosti, musí být zdůvodněna konkrétními tvrzeními; viz např. usnesení
č. j. 7 Afs 103/2020 - 27. Pouhá citace zákona požadavek na zdůvodnění námitky nenaplňuje.
Je třeba specifikovat, jaký je či v čem spočívá poměr soudce k věci, účastníkům nebo jejich
zástupcům, z nějž mají plynout pochybnosti o nepodjatosti.
[8] Podle §4 odst. 1 písm. d) zákona o soudních poplatcích vzniká poplatková povinnost
podáním kasační stížnosti. Podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích platí, že nebyl-li
poplatek za řízení splatný podáním kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho
zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu
kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví podle §47 písm. c) s. ř. s. ve spojení
s §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.
[9] Vzhledem k tomu, že dnem, který určil počátek běhu lhůty pro zaplacení soudního
poplatku, bylo pondělí 10. 5. 2021, bylo posledním dnem lhůty pro zaplacení soudního
poplatku úterý 25. 5 2021.
[10] Jelikož stěžovatel soudní poplatek v určené lhůtě nezaplatil, rozhodl NSS podle
§47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích o zastavení řízení
o kasační stížnosti.
[11] Pro úplnost NSS dodává, že stěžovatel neodstranil ani další vadu své kasační stížnosti,
a to nedostatek právního zastoupení ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s., přestože k tomu byl
rovněž vyzván. Postup spočívající v zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku však
má přednost před odmítnutím návrhu pro nesplnění podmínky řízení spočívající v zastoupení
advokátem (srov. např. usnesení NSS ze dne 3. 8. 2016, č. j. 2 Afs 111/2016 - 29, či ze dne
22. 3. 2017, č. j. 3 As 240/2016 - 70).
[12] Protože §105 odst. 2 s. ř. s. neaplikoval, nezabýval se NSS ani tím, zda byly ve vztahu
k tomuto ustanovení dány důvody pro předložení věci Ústavnímu soudu postupem podle
čl. 95 odst. 2 Ústavy, čehož se v podstatě domáhal stěžovatel navrhující jeho zrušení.
[13] Výrok o nákladech řízení se opírá o §60 odst. 3 s. ř. s., podle kterého nemá žádný
z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. června 2021
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu