ECLI:CZ:NSS:2021:9.AO.35.2021:25
sp. zn. 9 Ao 35/2021 - 25
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Pavla Molka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci navrhovatelky: Mgr. V. Z., Ph.D.,
zast. Mgr. Davidem Zahumenským, advokátem se sídlem třída Kpt. Jaroše 1922/3, Brno,
proti odpůrci: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2,
o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy - čl. I bodu 3 písm. b) mimořádného opatření
odpůrce ze dne 27. 9. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-25/MIN/KAN, ve znění mimořádného
opatření odpůrce ze dne 22. 10. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-26/MIN/KAN,
takto:
I. Návrh se odm ít á .
II. Žádný z účastníků nemá práv o na náhradu nákladů řízení.
III. Navrhovatelce se vrací zaplacený soudní poplatek za návrh na zrušení opatření
obecné povahy ve výši 5 000 Kč, který jí bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu
ve lhůtě 30 d nů ode dne nabytí právní moci tohoto usnesení, a to k rukám jejího zástupce
Mgr. Davida Zahumenského, advokáta se sídlem třída Kpt. Jaroše 1922/3, Brno.
Odůvodnění:
[1] Návrhem ze dne 26. 10. 2021 se navrhovatelka domáhá zrušení nebo vyslovení
nezákonnosti čl. I bodu 3 písm. b) mimořádného opatření odpůrce ze dne 27. 9. 2021,
č. j. MZDR 14601/2021-25/MIN/KAN (dále jen „mimořádné opatření“), ve znění
mimořádného opatření odpůrce ze dne 22. 10. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-26/MIN/KAN.
Tímto ustanovením odpůrce zakázal zákazníku vstoupit do vnitřních a vnějších prostor
provozovny stravovacích služeb, hudebních, tanečních, herních a podobných společenských
klubů a diskoték, heren a kasin, pokud vykazuje klinické příznaky onemocnění COVID-19 nebo,
s výjimkou dítěte do dovršení 12 let věku, nesplňuje podmínky stanovené v bodu I/16; těmi jsou,
zjednodušeně řečeno, negativní RT-PCR nebo rychlý antigenní test, laboratorně potvrzené
prodělání onemocnění COVID-19 nebo očkování. Provozovatelům uvedených provozoven
uložil splnění těchto podmínek kontrolovat při vstupu do prostor nebo nejpozději
před poskytnutím služby a zákazníkovi nařídil splnění podmínek prokázat. Jinak nesměl
provozovatel službu poskytnout.
[2] Navrhovatelka důvodnost návrhu opírá o nepřiměřenost napadeného opatření
a nedostatek jeho odůvodnění k otázce, proč odpůrce selektivně vybral jediný virus a neřeší jiné
virózy, v důsledku čehož nemůže dojít k eliminaci respiračních viróz a plnému zdraví společnosti
jako sledovanému cíli napadeného opatření. Odpůrce si tak nebezpečně zahrává s další možnou
epidemií jiných viróz, které mohou zapříčinit zbytečnou smrt části populace v ohrožené skupině,
kam patří zejména děti.
[3] Odpůrce považuje návrh za nedůvodný. Poukazuje na to, že chrání navrhovatelku
i před dalšími druhy respiračních onemocnění, neboť svými mimořádnými opatřeními upravuje
povinnost nosit ochranné prostředky dýchacích cest, které chrání i před dalšími viry.
[4] Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky
řízení.
[5] Podmínky řízení (procesní podmínky) jsou podmínky, bez jejichž splnění nemůže soud
ve věci vydat meritorní rozhodnutí, jak uvedl rozšířený senát v rozsudku ze dne 20. 3. 2018,
č. j. 3 Azs 66/2017 - 31, č. 3733/2018 Sb. NSS, bodě 28. K tomu, zda jsou splněny podmínky
řízení, přihlíží soud kdykoli za řízení, jak plyne z §103 zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), použitého přiměřeně na základě
§64 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“).
[6] Jednou z tzv. negativních procesních podmínek (či věcných podmínek řízení)
je neexistence překážky litispendence neboli překážky zahájeného řízení. V případě, že v téže věci
bylo již dříve zahájeno řízení, které dosud nebylo pravomocně ukončeno, brání tato skutečnost
vedení dalšího řízení (§83 o. s. ř., aplikovaný přiměřeně podle §64 s. ř. s.). Jak vyplývá z §46
odst. 1 písm. a) s. ř. s., nestanoví-li s. ř. s. jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže o téže
věci již rozhodl (překážka věci rozhodnuté) nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá
(překážka litispendence, viz např. rozsudek NSS ze dne 30. 7. 2004, č. j. 4 Azs 189/2004 - 49,
č. 381/2004 Sb. NSS).
[7] Nejvyššímu správnímu soudu je z jeho činnosti známo, že vedle nyní projednávaného
návrhu na zrušení či vyslovení neplatnosti části napadeného mimořádného opatření podala
navrhovatelka proti stejnému mimořádnému opatření již dříve další návrhy.
[8] Pod sp. zn. 9 Ao 22/2021 NSS projednává návrh navrhovatelky ze dne 27. 9. 2021,
jímž se domáhá zrušení, případně vyslovení neplatnosti, mimořádného opatření jako celku;
eventuálně jeho čl. I bodu 16. Mimořádné opatření navrhovatelka považuje za diskriminační,
protože nezohledňuje, že jí brání v podstoupení očkování proti nemoci COVID-19
její náboženské přesvědčení, jež jí ukládá se ze solidarity neočkovat, dokud nebudou očkováni
všichni ostatní. Proto považuje mimořádné opatření za nepřiměřené.
[9] Pro úplnost NSS uvádí, že vedle návrhu ze dne 27. 9. 2021 a nyní projednávaného návrhu
ze dne 26. 10. 2021 podala navrhovatelka další dva návrhy. Návrhem ze dne 25. 10. 2021
(sp. zn. 9 Ao 34/2021) se domáhá zrušení, případně vyslovení nezákonnosti, mimořádného
opatření jako celku z důvodu, že je nezákonné a nepřiměřené, protože zvýhodňuje osoby,
které podstoupily očkování nebo prodělaly onemocnění, proti osobám, které tyto podmínky
nesplňují, ale existuje u nich jen velmi malá šance, že se nakazí a přispějí k zahlcení
zdravotnického systému z důvodu přirozené imunity. Posledním návrhem ze dne 28. 10. 2021
(sp. zn. 9 Ao 38/2021) navrhovatelka navrhla zrušit čl. I bod 16 mimořádného opatření,
neboť nepamatuje na výjimku pro osoby, které dříve vysloveným přáním prohlásí, že v případě
onemocnění COVID-19 odmítají hospitalizaci. Navrhovatelka tedy po podání prvního návrhu
ze dne 27. 9. 2021 podala další tři návrhy v době, kdy dosud nebylo o prvním návrhu nijak
rozhodnuto; nyní projednávaný návrh je třetím v pořadí.
[10] Aby mohl NSS posoudit, zda zakládá první návrh ze dne 27. 9. 2021 ve vztahu k nyní
projednávanému (třetímu) návrhu překážku litispendence, musel se zabývat tím, zda byly návrhy
podány „v téže věci“. Totožnost věci má dvojí rozměr: prvním je totožnost účastníků
řízení, druhým je totožnost předmětu řízení (srov. rozsudek NSS ze dne 18. 5. 2006,
č. j. 3 Ans 8/2005 - 52). Totožnost předmětu řízení je třeba v kontextu správního soudnictví
interpretovat v závislosti na tom, o který druh řízení jde.
[11] Otázkou, jak vykládat „totožnost věci“ v řízení o přezkumu opatření obecné povahy,
se NSS již zabýval. Rozšířený senát v usnesení ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009 - 120,
č. 1910/2009 Sb. NSS, odmítl, že by se otázky přezkumu opatření obecné povahy mohly vyčerpat
již podáním prvního bezvadného návrhu jediného navrhovatele, přestože v té době §101d
odst. 1 s. ř. s. neomezoval přezkum zákonnosti opatření obecné povahy na rozsah a důvody
uplatněné v návrhu. V dané věci nebyla totožnost předmětu řízení dána, protože dříve podaný
návrh napadal opatření obecné povahy v jiném rozsahu než později podaný návrh, a navíc každý
z návrhů podal jiný navrhovatel.
[12] Na tyto závěry navázal NSS v rozsudku ze dne 16. 6. 2011, č. j. 4 Ao 3/2011 - 103,
č. 2396/2011 Sb. NSS, v němž posuzoval situaci, kdy tentýž navrhovatel (totožnost účastníků)
opakovaně navrhoval zrušení téhož opatření obecné povahy, a to ve stejném rozsahu (tj. jako
celek), přičemž uplatňoval ve značné míře shodná tvrzení. NSS, přezkoumávající návrh směřující
proti stavební uzávěře podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodnutí soudu, zdůraznil,
že při přezkumu dřívějšího návrhu ještě nebylo možné uplatnit klíčovou námitku nepřiměřenosti
zásahu do navrhovatelových práv v důsledku marného uplynutí času nezbytného ke zpracování
územního plánu pro dotčené území, neboť šlo o faktor vyplývající z běhu času.
Proto NSS dospěl k závěru, že totožnost předmětu řízení nebyla dána. V rozsudku ze dne
2. 6. 2021, č. j. 1 As 40/2021 - 32, pak NSS potvrdil, že se právní závěry rozšířeného senátu
použijí i za právního stavu po novele §101d s. ř. s., která zavedla vázanost soudu rozsahem
návrhu a namítanými důvody. Ačkoli v tomto případě stěžovatelka uvedla ve druhém,
incidenčním návrhu proti témuž opatření obecné povahy i některé nové doplňující námitky, její
stěžejní argumentace byla stejná jako v prvním řízení o jeho abstraktním přezkumu, a šlo tedy
o totožnost předmětu řízení. V rozsudku ze dne 7. 9. 2021, č. j. 9 As 185/2019 - 33, pak NSS
řešil stav, kdy mohl stěžovatel uplatnit svůj jediný odlišný návrhový bod, uvedený až ve druhém
návrhu na zrušení části opatření obecné povahy, již ve svém prvním návrhu, přičemž oba návrhy
bylo třeba posuzovat podle totožného skutkového a právního stavu, tj. ke dni vydání opatření
obecné povahy (§101b odst. 3 s. ř. s. v nyní účinném znění). Dospěl k závěru, že v takovém
případě byla totožnost předmětu řízení dána již tím, že se navrhovatel v obou řízeních domáhal
zrušení totožného opatření obecné povahy v totožném rozsahu. V bodě 18 dodal, že „[t]řebaže
jsou návrhové body, které jsou nezbytnou náležitostí návrhu na zrušení opatření obecné povahy, pro vlastní průběh
soudního přezkumu významné, není jejich prostřednictvím utvářen předmět řízení, pouze se jimi vymezují
skutkové či právní otázky, na jejichž podkladě má soud přezkoumat zákonnost opatření obecné povahy (ve spojení
s okolnostmi, k nimž musí soud přihlédnout i bez námitky).“
[13] V nyní posuzovaném případě navrhovatelka podala NSS v rámci zákonem stanovené
lhůty pro podání návrhu (§13 odst. 2 zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních
při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů) další návrh poté,
co předtím podala jiný návrh (sp. zn. 9 Ao 22/2021). O dřívějším návrhu v době vydání tohoto
usnesení nebylo dosud meritorně rozhodnuto.
[14] Na první pohled je v řízení o dřívějším i nyní projednávaném návrhu dána totožnost
účastníků obou řízení, což vyhovuje podmínkám vymezeným usnesením č. j. 1 Ao 1/2009 - 120.
V obou řízeních by byl NSS vázán stejným skutkovým a právním stavem, a nemohl by tak
v pozdějším řízení přihlížet ke skutkovým novotám jako v rozsudku č. j. 4 Ao 3/2011 - 103.
Dřívější návrh navrhoval zrušení mimořádného opatření jako celku (eventuálně jen čl. I bodu 16),
tzn. včetně čl. I bodu 3 písm. b); pozdější návrh směřuje jen proti čl. I bodu 3 písm. b), který však
byl v prvním návrhu jednoznačně také zahrnut. Proto pozdější návrh směřuje
proti mimořádnému opatření v rozsahu, ve kterém bylo mimořádné opatření napadeno již
dřívějším návrhem. Pohledem právního názoru vysloveného v rozsudku č. j. 9 As 185/2019 - 33,
který na tento případ dopadá, je proto nutné konstatovat, že navrhovatelka napadla totožné
opatření obecné povahy v totožném rozsahu. To v daném případě postačuje pro závěr
o totožném předmětu řízení.
[15] Skutkové a právní důvody, pro které nezákonnost této části mimořádného opatření
napadá, se u obou návrhů odlišují - jak NSS rekapit uloval výše, v prvním návrhu
se navrhovatelka domáhá výjimky z podmínky očkování pro výhradu svědomí, v nyní
projednávaném případě zakládá nezákonnost na opomenutí odpůrce přijmout opatření proti
rozšíření jiných respiračních onemocnění.
[16] Navrhovatelka mohla a měla veškeré své námitky proti mimořádnému opatření vtělit do
svého prvního návrhu. Snaží-li se nyní podáváním nových návrhů zhojit to, že část svých námitek
opomněla či je vymýšlí teprve dodatečně, v podstatě se tím snaží eliminovat dopady koncentrace
řízení při přezkumu opatření obecné povahy (§101b odst. 2 věta druhá s. ř. s.). Činí tak však
nepřípustným způsobem. Je totiž dána totožnost účastníků řízení i totožnost předmětu řízení,
a proto věcnému projednání tohoto návrhu brání překážka litispendence. Je tedy namístě její
návrh podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítnout.
[17] Nejvyšší správní soud závěrem zdůrazňuje, že se pro překážku litispendence nezabýval
splněním dalších podmínek řízení (zejm. aktivní procesní legitimací navrhovatelky)
ani opodstatněností námitek navrhovatelky.
[18] O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle §60 odst. 3 věty první s. ř. s. tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jelikož byl návrh odmítnut.
[19] Navrhovatelka zaplatila soudní poplatek za návrh na zrušení opatření obecné povahy
ve výši 5 000 Kč, avšak návrh na zahájení řízení byl před prvním jednáním (vydáním rozhodnutí
o věci samé) odmítnut. Soud proto rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku podle §10
odst. 3 věty třetí ve vazbě na odst. 5 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“). Uvedená částka bude
navrhovatelce vrácena z účtu NSS k rukám jejího zástupce, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci
tohoto usnesení (§10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. prosince 2021
JUDr. Radan Malík
předseda senátu