ECLI:CZ:NSS:2021:9.AS.102.2021:27
sp. zn. 9 As 102/2021 - 27
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: L. P., zast. JUDr.
Petrem Svatošem, advokátem se sídlem Sadová 1585/7, Ostrava, proti žalovanému: Odvolací
finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1.
7. 2016, č. j. 30369/16/5000-10610-711361, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 20. 4. 2021, č. j. 65 Af 35/2020 - 49,
takto:
I. Kasační stížnost se z amí t á.
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaný rozhodnutím uvedeným v záhlaví zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí
Specializovaného finančního úřadu (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 1. 4. 2016,
č. j. 83440/16/4300-00805-050610, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku
dle §48 odst. 1 písm. c) tehdy účinného zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných
hrách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o loteriích“). Daného přestupku se dopustil
tím, že v období nejméně od 10. 7. 2014 do 30. 11. 2015 v provozovně „Herna New York“
na adrese Masarykovo náměstí 60, Kojetín, provozoval nebo organizoval loterii nebo jinou
podobnou hru prostřednictvím osmi kusů technických zařízení označených jako
„VĚDOMOSTNÍ SOUTĚŽ“ bez platného povolení Ministerstva financí. Za tento přestupek
mu byla uložena pokuta ve výši 50 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě -
pobočce v Olomouci (dále jen „krajský soud“), který ji zamítl v záhlaví uvedeným rozsudkem.
Mezi účastníky řízení bylo sporné, zdali zařízení označené jako „VĚDOMOSTNÍ SOUTĚŽ“,
resp. hry na něm provozované, naplňují znaky loterie nebo jiné podobné hry, zejména,
zdali je v průběhu hry přítomný prvek náhody či jiné předem neznámé okolnosti, který rozhoduje
o výhře či prohře. Jelikož žalobce nezpochybnil skutková zjištění správních orgánů ohledně
průběhu hry, krajský soud se jimi blíže nezabýval. Stěžejní je, že se v rámci hry na technickém
zařízení po jednotlivé sázce, která činí nejméně 5 Kč, objeví otázka s konkrétní hodnotou,
která může být větší nebo menší než vsazená částka. Po správném zodpovězení otázky se částka
odpovídající hodnotě otázky přičte do kreditu. Před vsazením na další otázku má hráč možnost
náhledu na hodnotu další otázky a v tomto okamžiku může hru ukončit. Jednotlivé otázky
je možné uložit do banky otázek a následně je směnit za otázku jedinou. Na základě těchto
zjištění krajský soud dospěl k závěru, že hry provozované na daných zařízeních zcela odpovídají
hrám, které již byly z hlediska přítomnosti prvku náhody posouzeny Nejvyšším správním soudem
(dále též „NSS“) např. v rozsudku ze dne 17. 10. 2018, č. j. 1 As 136/2018 - 32. Podle
něj je podstatné, že i přes správnou odpověď na položenou otázku může dojít k prohře,
jelikož hodnota otázky může být nižší než sázka na tuto otázku. Na tom nic nemění
ani skutečnost, že hráč může před učiněním sázky na jednotlivou otázku dopředu zjistit její
hodnotu a hru případně ukončit. Možnost takového postupu totiž nic nemění na tom,
že hodnota je otázce přidělována zcela náhodně bez možnosti ovlivnění procesu přidělení
hodnoty. Závěr z výše uvedeného rozsudku NSS je aplikovatelný na projednávanou věc,
jelikož skutkové okolnosti jsou totožné jako v tehdejším případě. Ani ostatní znaky loterií
nebo jiných podobných her, jako je dobrovolnost, vklad a výhra, nebyly sporné, takže krajský
soud uzavřel, že dotčená zařízení znaky loterie nebo jiné podobné hry naplňují.
[3] Co se týče námitky ohledně neprovedení žalobcových důkazních návrhů, žalovaný jimi
nebyl dle §52 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„správní řád“), vázán a mohl rozhodnout, že je neprovede. K inspekční zprávě č. 303894-01/01
Elektrotechnického zkušebního ústavu (dále jen „inspekční zpráva EZÚ“) žalovaný uvedl,
že zmíněný ústav neposuzoval zařízení provozující vědomostní soutěž komplexně,
a proto nevydal příslušný certifikát. Dále odkázal na vyjádření tohoto ústavu ze dne 21. 7. 2014,
ve kterém se distancoval od interpretace svého předchozího stanoviska provozovateli hazardních
her. K osvědčení vydanému společností VERDEX Sp. z. o. o. žalovaný uvedl, že nebylo
předloženo v českém jazyce a žalobce jím chtěl prokázat, že se výše zmíněná inspekční zpráva
vztahuje též na zařízení, která byla umístěna v dotčené provozovně. Žalovaný shledal tento důkaz
bezpředmětným, jelikož z inspekční zprávy EZÚ nevyplývá závěr o tom, že dané zařízení
nepodléhá zákonu o loteriích. K technickým expertízám ze dne 19. 6. 2013 a ze dne 23. 7. 2013
uvedl, že se vztahují k polským právním předpisům, a proto jsou v dané věci nepoužitelné.
Žalovaný se tedy s uvedenými důkazními návrhy řádně vypořádal.
[4] K námitce ohledně neprovedení znaleckých posudků krajský soud uvedl, že znalce
je třeba ustanovit dle §56 správního řádu v případě, že rozhodnutí správního orgánu závisí
na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, které úřední osoby nemají,
a zároveň nelze takové posouzení opatřit od jiného správního orgánu. Správní orgán I. stupně
je dle §11 odst. 1 a odst. 2 písm. h) zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky,
ve znění účinném do 31. 12. 2016, osobně příslušným pro osoby provozující loterii nebo jinou
podobnou hru, a to pro účely výkonu dozoru nad těmito hrami. Lze tedy předpokládat,
že pro výkon své působnosti disponuje odborným aparátem, který je schopen určit hru z hlediska
přítomnosti prvků loterie nebo jiné podobné hry. Úkolem správních orgánů bylo posoudit,
jak se technická zařízení projevují „navenek“, tedy jakým způsobem hra probíhá
a zda je v ní přítomen prvek náhody. Je proto podružné, jakým softwarem jsou technická zařízení
vybavena a jak tento software funguje. Pro posouzení přítomnosti prvku náhody je rozhodující,
jaký je průběh hry z pohledu účastníka, tedy zda je při hraní přítomna nějaká jemu neznámá
okolnost, kterou nemůže ovlivnit a která má vliv na výhru nebo prohru. Žalovaný
proto nepochybil, když odmítl zadat znalecký posudek ohledně fungování zařízení za účelem
posouzení přítomnosti prvku náhody. Krajský soud souhlasil se žalobcem, že pokud žalovaný
nepřijal znalecký posudek inž. Z. S. ze dne 1. 10. 2015 jako znalecký posudek dle českého práva,
měl se jím zabývat jako listinným důkazem. Nicméně tato vada nemá vliv na zákonnost
napadeného rozhodnutí, jelikož pro posouzení přítomnosti prvku náhody není nutné znalecké
zkoumání.
[5] Žalobce dále namítal, že daná zařízení neprovozoval. V rozsudku ze dne 22. 11. 2018,
č. j. 1 As 207/2018 - 32, č. 3855/2019 Sb. NSS, však NSS dospěl k závěru, že každý, kdo svým
jednáním naplní znaky provozování či organizování loterie dle §4 odst. 3 zákona o loteriích
bez ohledu na to, zda jde o vlastníka technických zařízení, aniž by šlo o povolené loterie,
se dopustí správního deliktu provozování či organizování nepovolené loterie
dle §48 odst. 1 písm. c) zákona o loteriích. Není proto podstatné, kdo měl povinnost obstarat
povolení k provozování loterie. Daná skutková podstata nepracuje s pojmem provozovatel,
ale s pojmem provozování, které zákon vymezuje šířeji a nezávisle na získaném povolení. Správní
orgán I. stupně zjistil, že se žalobce zavázal přenechat část svých provozoven jednotlivým
společnostem za účelem provozování jejich zařízení. Nájemci mu byli na základě jednotlivých
smluv povinni platit platby označené jako nájemné, které bylo určeno konkrétním podílem
na výnosu z jednotlivých zařízení. Žalobce se zavázal provádět zevní údržbu jednotlivých zařízení
a jeho zaměstnankyně prováděly výplatu výher hráčům a vybíraly peníze z jednotlivých zařízení.
Na základě těchto zjištění správní orgány dospěly k závěru, že žalobce daná zařízení provozoval.
Dle krajského soudu vědomě a aktivně vytvářel podmínky pro to, aby technická zařízení mohla
být umístěna a provozována v jeho provozovně, a zajišťoval zevní údržbu technických zařízení.
Měl též přímý finanční zájem na jejich řádném a efektivním provozu, neboť nájemné bylo
stanoveno jako procento z výnosu jednotlivých zařízení.
[6] Žalovaný nepochybil ani při úvahách o výši pokuty, byť posoudil žalobcovy majetkové
poměry jen odhadem. Dle usnesení rozšířeného senátu ze dne 20. 4. 2010, č. j. 1 As 9/2008 - 133,
č. 2092/2010 Sb. NSS, je správní orgán ukládající pokutu za jiný správní delikt povinen
přihlédnout k osobním a majetkovým poměrům pachatele tehdy, pokud je zřejmé, že by pokuta
mohla mít likvidační charakter. Jinak je správní orgán oprávněn stanovit poměry odhadem.
Důkazní břemeno ohledně majetkových poměrů leží primárně na obviněném. Jelikož žalobce
žádné bližší námitky nevznesl, neměly správní orgány důvod se majetkovými poměry blíže
zabývat.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření ke kasační stížnosti
[7] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností
z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[8] Správní orgány si měly vyžádat znalecký posudek k posouzení skutečností,
ke kterému je třeba odborných znalostí. Závěr krajského soudu, že úřední osoby správního
orgánu I. stupně jsou schopny tyto skutečnosti posoudit samy, je nesprávný a nezákonný. Orgány
finanční správy rozhodně nejsou osobami specializovanými na posuzování hardwaru a softwaru
konkrétních technických zařízení. Podobně orgány celní správy posuzující daňové úniky
při odvádění spotřební daně neposuzují, z čeho se skládá látka, ze které se má spotřební daň
odvádět. Za účelem zjištění chemického složení látky si celní orgán vyžádá chemický rozbor
od příslušného subjektu, který je schopen jej provést. Stanovisko Ministerstva financí,
o které správní orgány opřely svá rozhodnutí, je obecné a netýká se konkrétních technických
zařízení umístěných v provozovně stěžovatele. Stěžovatel nikdy nebyl správními orgány přizván
k prohlídce dotčených technických zařízení, na jejímž základě by mohlo být vypracováno nějaké
vyjádření. Správní orgány se neseznámily s použitým softwarem, který tak nebyl nijak testován.
Ustanovení znalce navrhl sám a bylo o to nutnější, jelikož předložil znalecké posudky a další
expertízy, které svědčily pro jeho procesní obranu. Správní orgány tak porušily §56 správního
řádu.
[9] Správní orgány nezohlednily posouzení konkrétních technických zařízení předložených
stěžovatelem. Nevyvodily žádné závěry z předložených odborných posouzení, znaleckých
expertíz a posudků. Správní orgány tak porušily §3, §50 odst. 4 a §51 odst 1 správního řádu.
Námitkou ohledně tohoto pochybení se krajský soud vůbec nezabýval, resp. se jí zabýval jen
obecně odkazem na rozhodnutí žalovaného. Napadený rozsudek je proto nepřezkoumatelný.
Stěžovatel ve správním řízení navrhl a předložil celou řadu důkazů, které se zabývaly přítomností
tzv. prvku náhody při hře na dotčených technických zařízeních. Jedná se nejen o inspekční
zprávu EZÚ, ale rovněž osvědčení společnosti VERDEX Sp. z. o. o., znalecký posudek Ing. D.,
technickou expertízu Výzkumné laboratoře Vyšší odborné školy informatiky a dovedností v
Lodži, technickou expertízu institutu elektrotechniky ve Varšavě a znalecký posudek soudního
znalce inž. S. Těmito důkazy se ale krajský soud v podstatě vůbec nezabýval , a jeho rozsudek je i
proto nepřezkoumatelný. Z uvedených důkazů vyplývá, že při hře na dotčených technických
zařízeních není přítomen prvek náhody. Podle inspekční zprávy EZÚ dané technické zařízení
nesplňuje požadavky dle zákona o loteriích, a technická zařízení tudíž nepodléhají regulaci dle
zákona o loteriích.
[10] Krajský soud též nesprávně zjistil skutkový stav věci a nesprávně ji právně posoudil,
a to zejména ohledně přítomnosti tzv. prvku náhody. Dle něj je pro posouzení věci rozhodné,
že po jednotlivé sázce se objeví otázka s konkrétní hodnotou, která může být menší nebo větší
než vsazená částka. Účastník znalostní soutěže má však možnost náhledu, jaká otázka a za jakou
hodnotu bude následovat. Účastník tak může v tomto okamžiku i kdykoliv jindy svou účast
ve znalostní soutěži ukončit, aniž by mu byla otázka položena a aniž by mu za ni byl odečten
kredit. Další pokračování v soutěži tak závisí pouze na rozhodnutí účastníka soutěže. Výše
uvedené skutečnosti vyplývají z předložených posudků, jejichž předmětem bylo posouzení
konkrétních technických zařízení. Krajský soud v bodě 14 napadeného rozsudku uvádí,
že skutková zjištění ohledně průběhu hry nebyla stěžovatelem zpochybněna a že sporná byla
jen přítomnost prvku náhody, což není pravda. Již od počátku nesprávná skutková zjištění
namítal a tvrdil, že účastník znalostní soutěže má možnost náhledu, jaká otázka a za jakou
hodnotu bude následovat. K tomu též předkládal důkazy. Závěr krajského soudu je tak
nesprávný, nezákonný a navíc neodpovídá skutkovému stavu. Skutková podstata, z níž vycházel
žalovaný i krajský soud, navíc nemají oporu ve správním spise. Kvůli tomuto nesprávnému
závěru je poté nesprávný i závěr, že dotčená technická zařízení spadají pod režim zákona
o loteriích.
[11] Krajský soud nesprávně posoudil, že stěžovatel provozuje loterii nebo jinou podobnou
hru bez povolení ministerstva. Je sice pravdou, že v jeho provozovně byla umístěna dotčená
technická zařízení, která však nevlastnil ani neprovozoval, nenastavoval je, nijak do nich
technicky nezasahoval ani neprováděl jejich provoz či opravy. Daný prostor pronajímal
společnostem GLETRAN s. r. o. a VINDARON PRO s. r. o., které technická zařízení
provozovaly. Stěžovatel pouze zajišťoval dílčí služby provozovatelům a vlastníkům, kteří umístili
technická zařízení v jeho provozovně. Dle §4 odst. 3 zákona o loteriích není vyloučeno,
aby si GLETRAN s. r. o. a VINDARON PRO s. r. o. obstaraly dílčí činnosti prostřednictvím
jiných osob. Tato jednání jsou poté přičitatelná skutečným provozovatelům,
kteří se k provozování daných technických zařízení veřejně hlásí. Definičním znakem
provozovatele je úmysl provozovat loterii nebo jiné podobné hry. Úmysl stěžovatele však nebyl
naplněn ani prokázán. Současná legislativa a judikatura odlišují provozovatele hazardních her
a jiné osoby pověřené např. obsluhou technického zařízení. Nemůže být proto odpovědný
za porušení povinností třetích osob. Správní orgány nesplnily svou povinnost nade
vší pochybnost prokázat, že to byl on, kdo technická zařízení provozoval. Závěr správních
orgánů a krajského soudu vede k narušení právní jistoty pronajímatelů, jelikož je jim prakticky
přikazováno, aby ověřili, zda jejich nájemci plní své zákonné povinnosti. Stěžovatel již dříve
obsluhoval výherní herní automaty jiné společnosti, aniž by byl označen za jejich provozovatele.
O tom, že by měl být provozovatelem technických zařízení, nesvědčí ani skutečnost, že nájemné
bylo stanoveno jako podíl na výnosu. V podnikatelském prostředí se jedná o běžný postup, jakým
může být nájemné dohodnuto.
[12] Stěžovateli byla též nesprávně odhadem uložena pokuta ve výši 50 000 Kč. Správní
orgány si od něj nevyžádaly žádné informace ohledně jeho majetkových poměrů. Nebyly
tak oprávněny stanovit výši pokuty odhadem. Rozsudek krajského soudu, který tento postup
aproboval, je proto nesprávný. Není nutné, aby tvrdil, že tato skutečnost měla vliv na výši
uložené pokuty. Za situace, kdy mu byla uložena povinnost k úhradě pokuty i odvedení výnosu
ve výši 1 227 854 Kč do státního rozpočtu, je zřejmé, že pro posouzení likvidačního charakteru
je třeba na tato finanční plnění pohlížet v souhrnu. Na likvidační charakter finančního plnění
stěžovatel setrvale poukazoval a z toho důvodu podal návrh na přiznání odkladného účinku
žaloby v řízení o uložení povinnosti odvést výnos do státního rozpočtu. Tuto skutečnost nelze
pominout ani ve vztahu k řízení o uložení pokuty.
[13] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl její zamítnutí. Krajský soud správně
dovodil, že správní orgán I. stupně disponuje odborným aparátem, který je schopen určit hru
z hlediska přítomnosti prvků loterie nebo jiné podobné hry. Předmětem posouzení nebylo
vybavení technických zařízení, tedy posuzování technické otázky, ale toho, jak se tato zařízení
projevují navenek, tedy jakým způsobem hra probíhá a zda je v ní přítomen prvek náhody.
K posouzení této skutečnosti nebylo nutné ustanovit znalce. K námitce nevypořádání
se s navrženými důkazy konstatuje, že se jednotlivými důkazy zabýval na stranách 13–22 svého
rozhodnutí. K inspekční zprávě EZÚ uvedl, že ústav neposuzoval zařízení provozující
vědomostní soutěž komplexně, a proto nevydal příslušný certifikát. Ve vyjádření ze dne
21. 7. 2014 se EZÚ distancoval od interpretace svého předešlého stanoviska ve smyslu,
že zařízení „Vědomostní kvíz“ nelze podřadit pod zákon o loteriích. K osvědčení vydanému
společností VERDEX Sp. z. o. o. uvedl, že nebylo předloženo v českém jazyce a stěžovatel jím
chtěl prokázat, že se výše zmíněná inspekční zpráva vztahuje též na zařízení, která byla umístěna
v jeho provozovně. Jelikož z inspekční zprávy EZÚ nevyplýval závěr, že dané zařízení nepodléhá
zákonu o loteriích, jednalo se o bezpředmětný důkaz. Technické expertízy se vztahovaly
k polským právním předpisům, a proto je pro řízení o přestupku nebylo možné použít. Skutkové
okolnosti v projednávaném případě jsou totožné jako v případech řešených NSS. Krajský soud
rozhodl v souladu s touto judikaturou, že prvek náhody u daných technických zařízení existuje.
Stěžovatel v průběhu správního ani soudního řízení neuvedl, že by pro něj měla mít uložená
pokuta likvidační charakter. Nedoložil ani žádné důkazy, ze kterých by jeho majetková situace
vyplývala. Správní orgány se jeho majetkovými poměry zabývaly ve svých rozhodnutích
v návaznosti na veřejně přístupné informace a zohlednily výnos, který mu vyplynul z provozování
daných zařízení. Jelikož žádné bližší námitky nevznesl, neměly důvod se jeho majetkovými
poměry podrobněji zabývat.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[14] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[15] Kasační stížnost není důvodná.
[16] Vzhledem k tomu, že stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti také důvod podle
§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., zabýval se NSS nejprve tímto důvodem. Bylo by předčasné zabývat
se právním posouzením věci samé, bylo-li by napadené rozhodnutí krajského soudu skutečně
nepřezkoumatelné či založené na jiné vadě řízení s vlivem na zákonnost rozhodnutí o věci samé.
Nejvyšší správní soud pro stručnost odkazuje na judikaturu ohledně
posouzení toho, jaké vady naplňují tento kasační důvod (viz např. rozsudky NSS ze dne
4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 - 75, č. 133/2004 Sb. NSS, nebo ze dne 18. 10. 2005,
č. j. 1 Afs 135/2004 - 73, č. 787/2006 Sb. NSS). Stěžovatel spatřuje nepřezkoumatelnost
napadeného rozsudku v tom, že se krajský soud nevypořádal s námitkou nesprávného posouzení
důkazních prostředků správními orgány a s předloženými důkazy. Krajský soud se však s touto
námitkou podrobně vypořádal na straně 4 a 5 napadeného rozsudku, kde vysvětlil, z jakých
důvodů žalovaný k navrhovaným důkazům nepřihlédl, a proč nebylo třeba ve správním řízení
ustanovit znalce. Napadený rozsudek proto nelze považovat za nepřezkoumatelný. Pouhý
nesouhlas stěžovatele se závěry krajského soudu nepředstavuje důvod pro zrušení napadeného
rozsudku pro jeho údajnou nepřezkoumatelnost (viz rozsudek NSS ze dne 12. 11. 2013,
č. j. 2 As 47/2013 - 30).
[17] Dle §4 odst. 3 zákona o loteriích se provozováním loterií a jiných podobných her rozumí
činnost směřující k uvedení loterií a jiných podobných her do provozu, včetně
zprostředkovatelských, organizačních, finančních, technických a dalších služeb souvisejících
se zajištěním provozu těchto her a jejich řádné ukončení a vyúčtování.
[18] Dle §48 odst. 1 písm. c) zákona o loteriích finanční úřad uvedený v §46 odst. 1 písm. c)
uloží pokutu do výše 10 000 000 Kč právnické nebo fyzické osobě, která bez povolení,
které by bylo oprávněno vydat ministerstvo, provozuje nebo organizuje loterii, tombolu
nebo jinou podobnou hru.
[19] Stěžovatel namítá, že si správní orgány měly vyžádat znalecký posudek ohledně fungování
technických zařízení nacházejících se v jeho provozovně. Znalecký posudek ve smyslu §56
správního řádu jsou si správní orgány povinny vyžádat tehdy, nespadá-li otázka, která má být
znaleckým posudkem zodpovězena, do věcného rozsahu jejich působnosti. Naopak znalec
se nepřibírá, pokud správní orgán sám potřebnými odbornými znalostmi disponuje
(srov. rozsudek NSS ze dne 12. 5. 2010, č. j. 1 Afs 71/2009 - 113, č. 2313/2011 Sb. NSS).
Dle rozsudku č. j. 1 As 136/2018 - 32, na který odkázal i krajský soud, „úkolem správních orgánů
bylo, zjednodušeně řečeno, posoudit, jak se tato technická zařízení projevují ‚navenek ‘, tedy jakým způsobem hra
probíhá a zda je průběh hry takový, že je v něm přítomen prvek náhody. Z tohoto pohledu je proto podružné,
jakým softwarem jsou technická zařízení vybavena a jak tento software funguje.“ Pro posouzení přítomnosti
prvku náhody je dle tohoto rozsudku rozhodující, jaký je průběh hry z pohledu jejího účastníka,
tedy zda je při hraní přítomna nějaká jemu neznámá okolnost, kterou nemůže ovlivnit
a která má vliv na výhru nebo prohru. Při tomto posuzování není třeba posuzovat softwarové
nebo hardwarové vybavení technických zařízení. V bodě 21 výše citovaného rozsudku dospěl NSS
k závěru, že Specializovaný finanční úřad je schopen určit hru z hlediska přítomnosti prvků
loterie nebo jiné podobné hry. Tato odborná otázka tedy spadá do působnosti správního orgánu
I. stupně, který si proto nebyl povinen vyžádat znalecký posudek.
[20] Dle stěžovatele správní orgány nevyvodily závěry z jím předložených dokumentů,
a to z Inspekční zprávy EZÚ, osvědčení společnosti VERDEX Sp. z. o. o., znaleckého posudku
ze dne 1. 7. 2014, technické expertízy Výzkumné laboratoře Vyšší odborné školy informatiky
a dovedností v Lodži, technické expertízy institutu elektrotechniky ve Varšavě a znaleckého
posudku soudního znalce inž. S. ze dne 1. 10. 2015. Navrženými důkazy se oba správní orgány ve
svých rozhodnutích zabývaly a srozumitelně vysvětlily, jak se s každým z nich vypořádaly a
z jakých důvodů je neprovedly. Krajský soud se s jejich závěry ztotožnil a navržené důkazy
označil za irelevantní.
[21] Stěžovatel rozporuje, že v případě hry na daných technických zařízeních je přítomen
prvek náhody. Uvedl, že účastník znalostní soutěže má možnost náhledu, jaká otázka a za jakou
hodnotu bude následovat a může v tomto okamžiku i kdykoliv jindy soutěž ukončit,
aniž by mu byla otázka položena, a byl mu za ni odečten kredit. Pokračování v soutěži tak závisí
jen na jeho rozhodnutí. Nejvyšší správní soud konstatuje, že správní orgány ani krajský soud
možnost náhledu na hodnotu následující otázky nijak nerozporovaly. Krajský soud při svém
posouzení přítomnosti prvku náhody vycházel z rozsudku č. j. 1 As 136/2018 - 32,
dle kterého skutečnost, že hráč může před učiněním sázky na jednotlivou otázku zjistit dopředu
její hodnotu a hru případně ukončit, nic nemění na tom, že i přes správnou odpověď
na položenou otázku může dojít k prohře, neboť v důsledku hodnoty přidělené otázce může
dojít k situaci, kdy je hodnota otázky nižší než sázka na tuto otázku. Dle tohoto rozsudku
je podstatné, že „hráči je takto odhalena hodnota nejblíže následující otázky, nikoli otázek dalších (hodnota
je odhalována postupně vždy ve vztahu ke každé otázce); hráči tedy i přes plnou vědomost aktuální dílčí prohry
jsou motivováni k pokračování ve hře onou neznámou okolností – hodnotou dalších (budoucích) otázek.“
Již správní orgány se vypořádaly s odkazem na inspekční zprávu EZÚ, ve které byla posuzována
pouze jedna část zařízení, a proto EZÚ nevydal příslušný certifikát. Neučinil tak tedy proto,
že by dospěl k závěru, že provoz tohoto technického zařízení nepodléhá režimu zákona
o loteriích, jak se domnívá stěžovatel. Vzhledem k tomu, že neuvedl argumenty, které by mohly
výše uvedený závěr z rozsudku č. j. 1 As 136/2018 - 32 zpochybnit, lze jeho závěry použít
i na nyní projednávaný případ. Ani námitka ohledně nesprávného posouzení přítomnosti prvku
náhody tak není důvodná.
[22] Stěžovatel dále nesouhlasil se závěrem, že hazardní hry provozuje. Nejvyšší správní soud
ze správního spisu zjistil, že stěžovatel na základě Smluv o nájmu pronajal společnosti
VINDARON PRO s. r. o. a posléze GLETRAN s. r. o. část prostoru sloužícího k podnikání
ve své provozovně. Účelem tohoto nájmu byla podnikatelská činnost daných společností
prostřednictvím internetových zařízení. Výše měsíčního nájmu činila 35 % z celkového výnosu,
kterým se rozuměly měsíční výnosy získané z provozu daných zařízení. Stěžovatel byl na základě
smlouvy o nájmu povinen zajišťovat řádný technický stav pevných elektrorozvodů a zevní
údržbu internetových zařízení. Stěžovatelovi zaměstnanci dle jeho výpovědi ze dne 25. 2. 2016
(Protokol o ústním jednání na č. l. 19 spisu správního orgánu I. stupně) prováděli výplaty výher.
Z toho je zřejmé, že se stěžovatel podílel na výnosu z provozování technických zařízení, a byl tak
motivován k podpoře celkové výše výnosu. S výší výnosů byl pravidelně měsíčně seznamován
prostřednictvím výdajových daňových dokladů. Správní orgán I. stupně z příjmových dokladů
založených ve správním spise zjistil, že celkový výnos z provozu technických zařízení činil
1 227 853,10 Kč.
[23] Skutkově podobnou situací se NSS zabýval v rozsudku ze dne 4. 4. 2019,
č. j. 1 As 74/2018 - 40, ve kterém dospěl k závěru, že pokud pro společnosti VINDARON
PRO s. r. o. a GLETRAN s. r. o. nebylo vydáno povolení k provozování technických zařízení,
není podstatné, že s tehdejším stěžovatelem uzavřely nájemní smlouvu, na jejímž základě byla
dotčená zařízení umístěna v jeho provozovně. Tyto společnosti totiž nebylo možné považovat
za skutečné provozovatele daných zařízení. Následně v bodě 50 shledal, že tehdejší stěžovatel
„vědomě a aktivně vytvářel podmínky pro to, aby technická zařízení mohla být umístěna a provozována v jeho
provozovně, jeho zaměstnanci prováděli výplatu výher z finančních prostředků společností Vindaron a Gletran.
Podstatné pak je, že stěžovatel měl též přímý finanční zájem na řádném a efektivním provozu technických
zařízení, neboť nájemné bylo stanoveno jako procento z výnosu z těchto zařízení. Soud tedy nemá pochyb o tom,
že stěžovatel vykonával služby související se zajištěním provozu technických zařízení. Bez stěžovatelova aktivního
jednání by nebylo fungování technických zařízení vůbec možné.“ I v nyní projednávaném případě měl
stěžovatel finanční zájem na řádném a efektivním provozu dotčených zařízení, získával výnos
shodný s procentuální mírou výnosu ve výše uvedené věci, a aktivně a vědomě vytvářel podmínky
pro umístění technických zařízení v provozovně. Jelikož nebyly zjištěny skutečnosti, které by jeho
případ významně odlišovaly, nebyl důvod se od závěru z výše uvedeného rozsudku NSS odchýlit.
Co se týče námitky, že mu nebyl prokázán úmysl, je třeba připomenout, že odpovědnost
za správní delikt dle §48 odst. 1 písm. c) zákona o loteriích je odpovědností objektivní, tedy
odpovědností za následek bez ohledu na zavinění (srov. rozsudek NSS ze dne 27. 9. 2016,
č. j. 5 As 36/2016 - 27). Zavinění tak není třeba zkoumat. Správní orgány a krajský soud tak
správně posoudily, že stěžovatel provozoval technická zařízení určená k hazardním hrám.
[24] Stěžovatel též namítá, že správní orgány nesprávně určily výši uložené pokuty odhadem,
přestože poukazoval na likvidační povahu výše této pokuty. Dle §52 správního řádu nese
důkazní břemeno za prokázání svých tvrzení účastník řízení. Stěžovatel v řízení před správním
orgánem I. stupně netvrdil žádné skutečnosti ohledně svých majetkových poměrů. V takovém
případě správní orgán I. stupně nepochybil, když se možným likvidačním charakterem pokuty
výslovně v prvostupňovém rozhodnutí nezabýval (srov. bod 36 rozsudku NSS ze dne 22. 1. 2021,
č. j. 4 As 238/2020 - 46, nebo bod 39 rozsudku NSS ze dne 23. 2. 2021, č. j. 5 As 79/2019 - 42).
Správní orgán I. stupně po zohlednění polehčujících a přitěžujících okolností uložil stěžovateli
pokutu ve výši 50 000 Kč, která představuje 0,5 % z částky, kterou bylo možno za daný
přestupek uložit. Stěžovatel v odvolání proti tomuto rozhodnutí neuvedl konkrétní tvrzení, proč
by měla být výše pokuty snížena, pouze uvedl, že si od něj měl správní orgán I. stupně vyžádat
doklady ohledně majetkových poměrů. Ani v žalobě konkrétně neuvedl, z jakých důvodů
mu měla být výše pokuty snížena, ani nedoložil doklady či informace, z nichž by vyplývala
potřeba stanovit výši pokuty odlišně. Stěžovatel tedy měl možnost své poměry sdělit, ale neučinil
tak. Nejvyšší správní soud se proto ztotožnil se závěrem krajského soudu, že stěžovatel neuvedl
rozhodné skutečnosti ohledně své majetkové situace, a tudíž správní orgány neměly povinnost
se podrobněji zabývat jeho majetkovými poměry.
IV. Závěr a náklady řízení
[25] Z výše uvedeného vyplývá, že napadený rozsudek krajského soudu není nezákonný
z důvodů namítaných v kasační stížnosti. Proto NSS kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl
podle §110 odst. 1 s. ř. s.
[26] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1, větu první, ve spojení s §120
s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch,
právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel ve věci neměl úspěch, a proto nemá právo na náhradu
nákladů řízení. Žalovanému soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože mu v řízení o kasační
stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. září 2021
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu