ECLI:CZ:NSS:2021:9.AS.119.2020:50
sp. zn. 9 As 119/2020 - 50
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: P. J., zast. JUDr. Radkem
Bechyně, advokátem se sídlem Legerova 148, Kolín, proti žalovanému: Krajský úřad
Libereckého kraje, se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
23. 5. 2019, č. j. OD 417/19-2/67.1/19090/St, KULK 39771/2019, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne
29. 4. 2020, č. j. 59 A 55/2019 - 56,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce se u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen „krajský
soud“) domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto
jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Česká Lípa (dále jen „prvostupňový
orgán“) ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. MUCL/17296/2018/OS/DŠ, č. j. MUCL/18899/2019.
Tím byly zamítnuty námitky žalobce proti provedení záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče
a potvrzen záznam 12 bodů ke dni 13. 8. 2018 podle §123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb.,
o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších
předpisů.
[2] Krajský soud shledal žalobu nedůvodnou.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá rozsudek krajského soudu kasační stížností,
jejíž důvody podřazuje pod §103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), požaduje jej zrušit a věc vrátit
k dalšímu řízení krajskému soudu.
[4] Žalovaný dle názoru stěžovatele zcela ignoroval jím předložená rozhodnutí jiných
správních orgánů, např. rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne
24. 4. 2014, č. j. MSK 49924/2014, a další. Žalovaný tak porušil zásadu rovnosti účastníků řízení
a rozhodl v rozporu se zásadou legitimního očekávání spočívající v požadavku obdobného
postupu správních orgánů ve shodných či podobných případech. Výjimky ze zásady legitimního
očekávání jsou připuštěny, pokud je správní orgány dostatečně odůvodní, což se v nyní
projednávaném případě nestalo. Podobnost případů je obligatorním důvodem k tomu,
aby žalovaný nerozhodoval o případech rozdílně. I soudní praxe používá pojmy „oprávněná
důvěra v právo“, „zákaz překvapivých rozhodnutí“ a „oprávněná očekávání“. Z bodu 81.
usnesení rozšířeného senátu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 6 Ads 88/2006 - 132, vyplývá, že „správní
praxe zakládající legitimní očekávání je ustálená, jednotná činnost orgánů veřejné správy, která opakovaně
potvrzuje určitý výklad“. Touto praxí je správní orgán vázán, a pokud má názor opačný,
musí ho řádně odůvodnit. To se v nyní projednávaném případě nestalo, a je proto nemyslitelné,
aby krajský soud převzal chybný názor žalovaného, jelikož to má poté vliv na zákonnost
jeho rozsudku.
[5] Dále stěžovatel uvádí, že žalovaný byl povinen na základě výše uvedené správní praxe
se zabývat nejen oznámeními od věcně příslušných oddělení policie, ale musel je vždy porovnat
s předmětným rozhodnutím. Následně obsáhle opakuje argumentaci předloženou již v žalobě
vztahující se k jednotlivým pokutovým blokům ze dne 13. 8. 2018, 13. 7. 2018, 18. 5. 2018,
23. 1. 2018, 20. 9. 2017, 20. 10. 2015, 18. 5. 2015 a jejich vadám. Krajský soud se dle jeho názoru
mýlí, pokud uzavřel, že podklady byly způsobilé pro záznam bodů v bodovém hodnocení.
[6] Žalovaný se ve svém vyjádření plně ztotožňuje s napadeným rozsudkem a svým
rozhodnutím a poukazuje na to, že námitky v kasační stížnosti jsou totožné jako námitky uvedené
v žalobě a odvolání.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[7] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla
podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání
kasační stížnosti přípustné, z důvodů, které zákon připouští, a stěžovatel je zastoupen advokátem
(§102 a násl. s. ř. s.). Poté přistoupil k přezkumu rozsudku krajského soudu v rozsahu kasační
stížnosti a v rámci uplatněných důvodů. Ověřil také, zda netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[8] Soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[9] Nejvyšší správní soud předně uvádí, že přezkoumává především rozhodnutí a postup
krajského soudu, stěžovatel je proto povinen uvést konkrétní argumentaci zpochybňující závěry
vyslovené v napadeném rozhodnutí krajského soudu (srov. např. rozsudky NSS ze dne
15. 2. 2017, č. j. 1 Azs 249/2016 - 38, bod [12], nebo ze dne 29. 1. 2015, č. j. 8 Afs 25/2012 - 351,
bod 140.). Zároveň platí, že kvalita kasační stížnosti předurčuje kvalitu jejího vypořádání soudem,
který není povinen ani oprávněn za stěžovatele domýšlet další argumenty a vyhledávat na jejím
místě možné vady napadeného soudního rozhodnutí, není-li k jejich přezkumu vázán
z úřední povinnosti (viz např. rozsudek rozšířeného senátu ze dne 24. 8. 2010,
č. j. 4 As 3/2008 - 78).
[10] Stěžovatel v nyní projednávané věci pouze opakuje námitky, které uplatnil již v žalobě
(námitky ohledně nezpůsobilosti podkladů pro záznam bodů jsou přepisem části žalobních
námitek). S nimi se však již pečlivě vypořádal krajský soud a k jeho hodnocení stěžovatel nenabízí
odlišnou argumentaci, pouze obecně konstatuje, že soud chybně převzal závěry žalovaného.
[11] Krajský soud se však vypořádal se všemi žalobními body a zcela správně je neshledal
důvodnými. Odkázal na několik rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, která se zabývala
problematikou blokového (dle nové právní terminologie příkazového) řízení a požadavky
kladenými na obsahové náležitosti pokutových bloků, a objasnil, z jakých důvodů neshledává
v postupu správních orgánů pochybení.
[12] Typově podobné případy s obdobnou kasační argumentací, kterou vznáší jménem
stěžovatele jeho zástupce, již kasační soud řešil v minulosti u jiných stěžovatelů
zastoupených stejným zástupcem opakovaně (srov. např. rozsudek NSS ze dne 25. 2. 2021,
č. j. 9 As 12/2021 - 56; ze dne 18. 12. 2019, č. j. 2 As 343/2019 - 39; ze dne 20. 12. 2019,
č. j. 3 As 202/2019 - 48, nebo ze dne 16. 9. 2021, č. j. 9 As 26/2020 - 44), přičemž
v projednávaném případě neshledal důvod se od tam vyřčených závěrů odchýlit.
[13] První námitka stěžovatele se z velké části skládá z již v žalobě uplatněné argumentace,
tedy polemiky s rozhodnutím žalovaného a jeho procesním postupem ohledně stěžovatelova
legitimního očekávání. K tomu je zaprvé nutné uvést, že krajský soud se v napadeném rozsudku
s touto námitkou vypořádal (odst. 21. napadeného rozsudku), přičemž stěžovatel nepřináší
v kasační stížnosti konkrétní polemiku s těmito závěry. Nad rámec tohoto pak lze uvést,
že prvostupňový orgán a žalovaný nebyli vázáni postupem jiných správních orgánů. Legitimní
očekávání se vztahuje k rozhodování konkrétního správního orgánu. Stěžovatel však v řízení
netvrdil a ani nedoložil, že by prvostupňový orgán a žalovaný rozhodovali ve skutkově
obdobných věcech jinak (srov. rozsudek NSS ze dne 25. 2. 2021, č. j. 9 As 12/2021 - 56,
odst. [17]). Uvedená námitka proto není důvodná.
[14] Zadruhé je pak nutné vyzdvihnout, že prvostupňový orgán si vyžádal kopie jednotlivých
pokutových bloků (srov. č. l. 22, 24, 27 a 29 až 32 správního spisu, příp. bod 12. napadeného
rozsudku), jak stěžovatel po celé správní a následné soudní řízení požadoval, a v prvostupňovém
rozhodnutí se věnoval srovnání údajů na těchto blocích s příslušnými oznámeními. Na základě
takového přezkumu je následně konstatováno, že pokutové bloky splňují zákonné požadavky
a jsou způsobilými podklady pro zápis. Jak je zřejmé z odvolacího rozhodnutí, obsahu
pokutových bloků se věnoval i žalovaný, který je taktéž shledal jako způsobilý podklad pro zápis.
Následně se pak jejich obsahu věnoval podrobně i krajský soud (srov. odst. 24. až 33.
napadeného rozsudku). Z toho vyplývá, že stěžovatelův požadavek na přezkum kvality provedení
jednotlivých bloků byl správními orgány a krajským soudem vyslyšen a jeho námitka se zcela míjí
se stavem a průběhem řízení. Námitka tak není důvodná.
[15] V návaznosti na to pak nejsou důvodné ani námitky týkající se vad jednotlivých bloků.
Nejvyšší správní soud, shodně s krajským soudem (srov. odst. 17. napadeného rozsudku), uvádí,
že v řízení o námitkách proti provedení záznamu bodů v registru řidičů je předmětem řízení
pouze posouzení toho, zda záznamy bodů byly provedeny v souladu se zákonem,
tj. např. zda podkladem pro záznam bodů bylo pravomocné rozhodnutí, zda počet bodů
odpovídá spáchanému přestupku, či zda je v něm uvedeno protiprávní jednání. V námitkách
proti provedenému záznamu bodů tak bude typicky možno namítat, že řidič žádný přestupek
nespáchal, přesto mu byly v registru řidičů zaznamenány body, případně že ke spáchání
přestupku z jeho strany sice došlo, nicméně mu byl zaznamenán nesprávný (vyšší) počet bodů.
Žalovanému v řízení o námitkách proti záznamu bodů do registru řidičů nepřísluší přezkum
skutkového stavu a právní kvalifikace rozhodnutí vydaného v příkazním řízení (srov. rozsudek
NSS ze dne 4. 12. 2013, č. j. 6 As 67/2013 - 16).
[16] Hodnocením těchto náležitostí, jak bylo uvedeno výše, se zabývalo jak prvostupňové
rozhodnutí, tak odvolací rozhodnutí a i napadený rozsudek krajského soudu. Kasační stížnost
nepřináší jakoukoliv konkrétní polemiku s těmito závěry, přičemž Nejvyšší správní soud shledává
závěry učiněné v citovaných rozhodnutích dostatečně a srozumitelně odůvodněnými. Z tohoto
důvodu na ně také odkazuje (zejména odst. 24. až 33. napadeného rozsudku). Ani tyto námitky
tak nejsou důvodné.
IV. Závěr a náklady řízení
[17] Nejvyšší správní soud kasačním námitkám nepřisvědčil a neshledal ani vadu,
ke které by musel přihlédnout z úřední povinnosti, kasační stížnost proto zamítl
podle §110 odst. 1, věty poslední, s. ř. s.
[18] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatel, který neměl ve věci úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení, žalovanému
nevznikly náklady nad rámec úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. října 2021
JUDr. Radan Malík
předseda senátu