ECLI:CZ:NSS:2021:9.AZS.165.2021:45
sp. zn. 9 Azs 165/2021 - 45
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Pavla Molka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: V. V., zast. Mgr.
Ladislavem Bártou, advokátem se sídlem Purkyňova 787/6, Ostrava, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 1. 12. 2020, č. j. OAM-84/LE-BA04-VL13-2020, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 6. 2021, č. j. 20 Az 28/2020 - 59,
takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 6. 2021, č. j. 20 Az 28/2020 - 59,
se z r ušuj e a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
II. Ustanovenému zástupci žalobce, Mgr. Ladislavu Bártovi, advokátovi se sídlem
Purkyňova 787/6, Ostrava, se p ř i zn áv á odměna za zastupování žalobce v řízení
o kasační stížnosti ve výši 3 400 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Soud v yz ýv á zástupce žalobce, aby ve lhůtě 1 týdne od doručení tohoto rozsudku
sdělil číslo bankovního účtu, na který má být odměna ustanoveného zástupce vyplacena.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaný rozhodnutím uvedeným v záhlaví rozhodl, že se žalobci neuděluje mezinárodní
ochrana dle §12 až §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o azylu“).
[2] Žalobce proti rozhodnutí žalovaného podal žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě
(dále jen „krajský soud“), který ji zamítl rozsudkem uvedeným v záhlaví. O žalobě rozhodl
bez nařízení jednání dle §51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jelikož žalovaný na ústním jednání netrval a žalobce
nereagoval v poskytnuté dvoutýdenní lhůtě k vyjádření. Krajský soud neshledal důvodnou
námitku, že žalobce pocházející z Moldavska podal žádost o udělení mezinárodní ochrany kvůli
tomu, že měl problémy s policií v Podněstří, tedy v oblasti, ve které v zemi původu žil. Ztotožnil
se proto se závěrem žalovaného o nevěrohodnosti jeho azylového příběhu. Jelikož se žalobci
tento závěr nepodařilo vyvrátit, nemohl být daný příběh podkladem pro udělení mezinárodní
ochrany. V takovém případě je též nedůvodná námitka, že žalovaný měl v pochybnostech
rozhodnout ve prospěch žalobce. Krajský soud se zabýval jeho možností využít možnost
vnitřního přesídlení a dospěl k závěru, že se žalobce může usídlit v jiné části země.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření ke kasační stížnosti
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost
z důvodu podřazeného pod §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
[4] Krajský soud nesprávně rozhodl bez nařízení ústního jednání, což zdůvodnil tím,
že se stěžovatel na dotaz soudu, zdali souhlasí s rozhodnutím ve věci samé, nevyjádřil
v poskytnuté dvoutýdenní lhůtě. Krajský soud však pominul, že dané poučení bylo stěžovateli
zasláno pouze v češtině, ačkoliv mu muselo být ze správního spisu zřejmé, že češtinu neovládá.
Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) již v rozsudku ze dne 18. 9. 2003, č. j. 5 Azs 5/2003 - 33,
č. 59/2004 Sb. NSS, uvedl, že cizinci musí být o právu vyjádřit se k možnosti rozhodnout
o věci bez jednání poučeni v jazyce, kterému rozumí. V rozsudku ze dne 14. 7. 2005,
č. j. 3 Azs 119/2005 - 77, č. 686/2005 Sb. NSS, uvedl, že u cizinců není vždy nutné překládat
danou výzvu do jejich mateřského jazyka, jelikož tato povinnost vzniká pouze v případě,
kdy soud zjistí, že cizinec neovládá český jazyk. Pokud však cizinec se soudem komunikuje
v českém jazyce, o ustanovení tlumočníka nepožádal a ze správního spisu plyne, že česky rozumí,
není nutné poučení dle §51 s. ř. s. zasílat v jeho mateřském jazyce. V daném případě nebyly výše
uvedené podmínky splněny. Žalobu sice podal v českém jazyce, nicméně se jednalo o žalobu
zjevně sepsanou třetí osobou. Stěžovatel v průběhu správního řízení deklaroval, že češtinu
neovládá, a vždy vyžadoval tlumočení do ruského jazyka. Krajský soud tyto skutečnosti
nezhodnotil a nezaslal mu výzvu v jazyce, kterému by rozuměl. V dané věci tak nebyly splněny
podmínky pro rozhodnutí bez nařízení jednání.
[5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl její odmítnutí pro nepřijatelnost,
popřípadě její zamítnutí pro nedůvodnost. Je přesvědčen, že rozsudek krajského soudu i jeho
rozhodnutí byly vydány v souladu s právními předpisy. Co se týče námitky týkající se zaslání
výzvy ohledně rozhodnutí bez nařízení ústního jednání, odkazuje na usnesení ze dne 23. 6. 2021,
č. j. 2 Azs 55/2021 - 36, ve kterém NSS dospěl k závěru, že nejsou dány důvody pro ustanovení
tlumočníka dle §18 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění
pozdějších předpisů, v případě, že cizinec v řízení před soudem reaguje na úkony soudu v českém
jazyce svými podáními činěnými česky.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[6] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[7] Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se NSS ve smyslu §104a odst. 1 s. ř. s.
zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy
stěžovatele. Není-li tomu tak, NSS takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Institut
nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního NSS podrobně vyložil v usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS, ve kterém interpretoval
neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost
se dle tohoto usnesení může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost
se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo nebyly plně vyřešeny judikaturou NSS;
(2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně;
(3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo
v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[8] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že krajský soud nerespektoval ustálenou
judikaturu, a proto se dopustil pochybení, které mohlo mít dopad do stěžovatelova
hmotněprávního postavení. Kasační stížnost je proto přijatelná.
[9] Kasační stížnost je důvodná.
[10] Z judikatury NSS vyplývá, že pokud soud rozhodne bez jednání, aniž by pro to byly
splněny zákonem vymezené podmínky – tedy aniž by s tím oba účastníci souhlasili buď výslovně,
nebo mlčky tím, že ve lhůtě dvou týdnů od doručení výzvy nevyjádří nesouhlas – poruší právo
účastníka řízení na veřejné projednání věci v jeho přítomnosti garantované čl. 38 odst. 2 Listiny
základních práv a svobod a zatíží řízení vadou, která může mít vliv na zákonnost rozhodnutí
o věci samé ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (srov. rozsudky ze dne 29. 11. 2005,
č. j. 4 As 46/2004 - 58, ze dne 11. 11. 2004, č. j. 6 Azs 28/2003 - 59, č. 482/2005 Sb. NSS,
ze dne 30. 9. 2009, č. j. 8 As 49/2008 - 62, či ze dne 30. 6. 2020, č. j. 2 Azs 57/2020 - 36).
[11] Nejvyšší správní soud ze spisu krajského soudu zjistil, že stěžovateli zaslal výzvu ze dne
24. 2. 2021 (č. l. 29 spisu krajského soudu), aby se ve lhůtě dvou týdnů vyjádřil, zdali souhlasí
s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a byl poučen, že souhlas je dán i v případě, pokud
do dvou týdnů od doručení této výzvy nevyjádří svůj nesouhlas s daným postupem. Obálka
s touto výzvou byla krajskému soudu vrácena s informací, že stěžovatel nemá na uvedené adrese
domovní nebo jinou užívanou schránku (obálka na č. l. 32 spisu krajského soudu). Krajský soud
se mu poté opět neúspěšně pokusil doručit danou výzvu (obálka na č. l. 34 spisu krajského
soudu). Poté učinil dotaz na žalovaného, cizineckou policii a Pobytové středisko Havířov
s dotazem, zdali jim je známo aktuální místo pobytu stěžovatele (č. l. 35 spisu krajského soudu).
Žalovaný sdělil, že stěžovatel měl do dne 8. 3. 2021 pobyt hlášen na adrese propustky v Ostravě.
Od uvedeného data mu nebyla adresa pobytu známa. Krajský soud se poté pokusil danou výzvu
doručit na adresu propustky. Jelikož neměl stěžovatel na této adrese domovní schránku, obálka
byla vrácena soudu (obálka na č. l. 47 spisu krajského soudu). Krajský soud proto stěžovateli
usnesením ze dne 5. 5. 2021, č. j. 20 Az 28/2020 - 51, ustanovil jako opatrovníka Mgr. Beatu
Kaczynskou, advokátku se sídlem Masarykovy sady 76/18, Český Těšín. Krajský soud následně
z výpisu z registru žalovaného zjistil, že se stěžovatel opět nachází na své původní adrese. Zrušil
proto opatrovnictví a doručil mu do vlastních rukou dne 4. 6. 2021 (doručenka na č. l. 54 spisu
krajského soudu) výzvu dle §51 s. ř. s, na kterou ve stanovené lhůtě nijak nereagoval. Krajský
soud proto rozhodl o jeho žalobě bez nařízení jednání.
[12] Dle stěžovatele nebylo dostatečné, že mu krajský soud zaslal výzvu dle §51 s. ř. s.
v českém jazyce, jelikož ze správního spisu bylo zřejmé, že tento jazyk neovládá. Dle rozsudku
NSS č. j. 3 Azs 119/2005 - 77 povinnost soudu vyzvat cizince k vyjádření podle §51 odst. 1
s. ř. s. v jazyce, jemuž rozumí, nemusí vždy nezbytně znamenat nutnost překládat tuto výzvu
do jeho mateřského jazyka. Tato povinnost totiž vzniká pouze v případě, kdy soud zjistí,
že účastník neovládá jazyk, v němž se vede řízení.
[13] V projednávaném případě stěžovatel podal strojově sepsanou žalobu v českém jazyce,
ve které neuvedl, že žádá o tlumočníka či že se není schopen dorozumět česky. Nejvyšší správní
soud nicméně neopomněl, že v době, kdy mu krajský soud zaslal výzvu dle §51 s. ř. s.,
již disponoval správním spisem, doručeným dne 29. 1. 2021. Z něj plyne, že stěžovatel je schopen
se dorozumět v ruském jazyce a že při úkonech v rámci správního řízení, jako byl pohovor
či seznámení s podklady, byl přítomen tlumočník do ruského jazyka. Též žádost o udělení
mezinárodní ochrany byla sepsána v ruském jazyce. Krajskému soudu tak muselo být
ze správního spisu zřejmé, že se stěžovatel česky nedorozumí. Z tohoto důvodu měl nechat
přeložit do jeho jazyka poučení dle §51 s. ř. s., aby se stěžovatel mohl v jazyce, kterému rozumí,
dozvědět o možnosti rozhodnout o jeho žalobě bez nařízení jednání. K obdobnému závěru
dospěl NSS v rozsudcích ze dne 7. 4. 2021, č. j. 4 Azs 363/2020 - 50, a ze dne 30. 7. 2021,
č. j. 3 Azs 386/2020 - 52, ve kterých posuzoval kasační stížnosti manželů z Gruzie, kterým nebyla
výzva dle §51 s. ř. s. zaslána v gruzínštině, ačkoliv ze správního spisu vyplynulo, že se ani jeden
z nich nedorozumí v českém jazyce. Nejvyšší správní soud proto uvedl: „Nezbytným předpokladem
pro rozhodnutí o věci samé krajským soudem bez nařízení jednání je totiž nejenom řádné doručení výzvy podle
§51 s. ř. s. účastníkům řízení a udělení souhlasu či aspoň nevyjádření nesouhlasu s takovým způsobem
projednání žaloby, nýbrž taktéž zachování všech ústavních práv dotčených osob, mezi něž náleží i právo
na tlumočníka v řízení před soudem osobě neovládající český jazyk, které vyplývá z čl. 37 odst. 4 Listiny
základních práv a svobod.“ Krajský soud takto však nepostupoval a danou výzvu stěžovateli zaslal
pouze v českém jazyce.
[14] Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že krajský soud pochybil, když stěžovateli
výzvu dle §51 s. ř. s. nezaslal v ruském jazyce a následně rozhodl o žalobě bez nařízení jednání.
Zatížil tím řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Z tohoto
důvodu je naplněn důvod pro zrušení napadeného rozsudku dle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
IV. Závěr a náklady řízení
[15] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s.
rozhodnutí krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dle §110 odst. 4 s. ř. s.
je krajský soud vázán právním názorem uvedeným v tomto rozsudku.
[16] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí,
jak je stanoveno v §110 odst. 3 s. ř. s.
[17] Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2021, č. j. 9 Azs 165/2021 - 29,
byl stěžovateli ustanoven zástupcem Mgr. Ladislav Bárta, advokát se sídlem Purkyňova 787/6,
Ostrava. Hotové výdaje a odměnu za zastupování platí v takovém případě stát (§35
odst. 10 ve spojení s §120 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud přiznal ustanovenému zástupci odměnu
za jeden úkon právní služby, a to doplnění kasační stížnosti [§11 odst. 1 písm. d) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů] ve výši 3 100 Kč [§9 odst. 4 písm. d) a §7 bod 5.
téže vyhlášky], k čemuž náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč [§13 odst. 4
téže vyhlášky]. Ustanovený zástupce nedoložil, že by proběhla první porada s klientem,
proto mu odměnu za tento úkon nepřiznal. Ustanovený zástupce před NSS nedoložil,
že je plátcem daně z přidané hodnoty. Celková odměna proto činí částku ve výši 3 400 Kč,
která mu bude vyplacena do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
[18] Nejvyšší správní soud dále vyzval zástupce stěžovatele ke sdělení čísla bankovního účtu,
na který má být odměna ustanoveného zástupce vyplacena. Určil mu k tomu lhůtu 1 týdne,
kterou vyhodnotil jako přiměřenou povaze požadovaného úkonu. V případě neuposlechnutí
výzvy ve stanovené lhůtě může být zástupci uložena pořádková pokuta podle §44 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. listopadu 2021
JUDr. Radan Malík
předseda senátu