ECLI:CZ:NSS:2021:9.AZS.37.2021:25
sp. zn. 9 Azs 37/2021 - 25
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobců: a) M. S., b)
nezl. D. K., c) nezl. K. K., 6, všichni st. přísl. Ukrajina, žalobci b) a c) zast. zákonnou
zástupkyní žalobkyní a), t. č. všichni bytem K přístavišti 609/24, Praha 5, všichni
zast. JUDr. Petrem Novotným, advokátem se sídlem Archangelská 1568/1, Praha 10, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 31. 5. 2019, č. j. OAM-234/ZA-ZA11-LE26-2018, v řízení o kasační
stížnosti žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 2. 2021,
č. j. 2 Az 32/2019 - 29,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá práv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaný rozhodnutím uvedeným v záhlaví zamítl žádost žalobců o udělení
mezinárodní ochrany dle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
[2] Žalobkyně a) podala proti rozhodnutí žalovaného jménem svým a žalobců b) a c)
žalobu k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který ji zamítl rozsudkem
uvedeným v záhlaví. Žalobci namítali, že jim kvůli probíhajícímu vnitrostátnímu ozbrojenému
konfliktu na Ukrajině měla být udělena doplňková ochrana dle §14a zákona o azylu. Městský
soud zjistil, že žalovaný se naplněním podmínek pro udělení doplňkové ochrany zabýval
na straně 8 - 11 napadeného rozhodnutí, kde konstatoval, že žalobkyně a) během správního
řízení zmínila pouze čistě obecné, hypotetické a ničím nepodložené obavy z možného
fyzického napadení kvůli původu manžela z východu Ukrajiny nebo používání ruštiny. Navíc
sama připustila, že ona ani žalobce b) během poslední návštěvy na Ukrajině v roce 2016
neměli žádné potíže. Jedinými potížemi, kterým musela čelit, bylo příležitostné verbální
napadání ze strany jejích příbuzných a přátel. Informace, které si žalovaný opatřil, byly
dostatečně aktuální, objektivní a relevantní a pocházely z respektovaných a nezávislých zdrojů.
Z těchto informací plyne, že bezpečnostní situace je stabilní jak v Ivanofrankivské oblasti,
odkud žalobkyně a) pochází, tak i ve Lvovské oblasti, kde před odchodem z Ukrajiny žila. Obě
oblasti jsou pod kontrolou ukrajinské centrální vlády a nedochází zde k žádným
bezpečnostním incidentům.
[3] Ohledně vnitrostátního ozbrojeného konfliktu na Ukrajině městský soud odkázal
na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“), ve které dospěl
k závěru, že konflikt, který na Ukrajině probíhá, nelze považovat za konflikt totální,
jelikož je izolovaný na východě země. Ze žádné ze zjištěných skutečností tedy neplyne,
že by žalobcům v případě návratu do země původu hrozilo nebezpečí vážné újmy ve smyslu
§14a odst. 1 a 2 písm. c) zákona o azylu. Ohledně obav z nuceného odvodu manžela
žalobkyně a) a otce žalobců b) a c) do armády a jeho následného nasazení do bojových operací
městský soud uvedl, že tato skutečnost nebyla předmětem řízení o udělení mezinárodní
ochrany žalobcům, jelikož se jí žalovaný zabýval v samostatném řízení o udělení mezinárodní
ochrany pod č. j. OAM-519/ZA-ZA11-K01-2017, ve kterém žádost manžela žalobkyně a)
a otce žalobců b) a c) zamítl. Městský soud neshledal důvodnou ani námitku, že žalovaný
porušil §3 a §50 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších
předpisů, jelikož řádně zjistil skutkový stav věci, opatřil si dostatečné podklady a zcela správně
rozhodl o neudělení doplňkové ochrany.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření ke kasační stížnosti
[4] Žalobci (dále jen „stěžovatelé“) podali proti rozsudku městského soudu kasační
stížnost z důvodů podřazených pod §103 odst. 1 písm. b) a d) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[5] Rozsudek městského soudu je nezákonný, jelikož skutkové závěry v něm uvedené
nemají oporu ve spisu. Městský soud zcela ignoroval skutkové okolnosti
případu, ve kterém jsou přinejmenším splněny podmínky pro udělení mezinárodní ochrany
dle §12 až §14b zákona o azylu. Městský soud při vydání napadeného rozsudku nepostupoval
v souladu se zákonem, jelikož se nevypořádal se všemi důvody podané žádosti o udělení
mezinárodní ochrany. Tyto důvody následně zlehčoval nebo ignoroval. Stěžovatelé v rámci
předcházejícího řízení uvedli obavy z návratu do země původu, a to z důvodu probíhajícího
dlouhodobého vnitrostátního ozbrojeného konfliktu. Stěžovatelka a) by po návratu do vlasti
musela nastoupit do armády a jít válčit, což z obavy o svůj život nechce. Stěžovatelé
se do vlasti nechtějí vrátit právě ze strachu z válečného konfliktu, který je navíc v rozporu
s jejich vyznáním. Ačkoliv boje probíhají převážně ve východní části Ukrajiny, nelze zlehčovat
ani situaci v západní části země, neboť zde v průběhu uplynulých dvou let došlo
k opakovaným násilnostem. Média informovala nejen o aktuálních bojích mezi vládou
a Pravým sektorem v Mukačevu, ale rovněž o násilnostech ve Lvově, kde došlo v důsledku
činnosti Pravého sektoru k výbuchu dvou náloží, který si vyžádal řadu zraněných. Tyto
skutečnosti nevzal městský soud vůbec v potaz. Pokud by však řádně ověřil veškeré tvrzené
skutečnosti, tak by musel dospět k závěru, že je naplněn alespoň důvod pro udělení
tzv. doplňkové ochrany dle §14a zákona o azylu, a to pro vážné ohrožení života nebo lidské
důstojnosti stěžovatelů z důvodu svévolného násilí kvůli vnitřnímu ozbrojenému konfliktu
na Ukrajině.
[6] Rozsudek městského soudu je též nepřezkoumatelný, jelikož není dostatečným
a řádným způsobem vyvrácena argumentace stěžovatelů použitá v podané žádosti o udělení
mezinárodní ochrany i v navazujícím řízení.
[7] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl její zamítnutí, případně odmítnutí
pro nepřijatelnost. V napadeném rozhodnutí řádně zjistil stav věci, vycházel z relevantních
podkladů a zabýval se podrobně všemi tvrzeními. Plně se ztotožňuje s právním stanoviskem
uvedeným v napadeném rozsudku. K tvrzení stěžovatelky a), že se obává návratu na Ukrajinu
kvůli tamnímu ozbrojenému konfliktu, uvádí, že tento konflikt je situován pouze ve východní
části země, přičemž stěžovatelé pocházejí z Ivanofrankivské oblasti, která není tímto
konfliktem dotčena. Žalovaný ohledně obavy z povolání do armády uvádí, že v současné době
jsou v ozbrojeném konfliktu nasazeni pouze vojáci z povolání a dobrovolníci. Na Ukrajině
je nenastoupení k výkonu vojenské služby trestným činem pouze v případě, kdy si povolaný
převezme povolávací rozkaz. Stěžovatelka a) povolávací rozkaz neobdržela, a proto jí nehrozí
případné trestní stíhání.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[8] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[9] Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se NSS ve smyslu §104a odst. 1 s. ř. s.
zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy
stěžovatelů. Není-li tomu tak, NSS takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou.
Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního NSS podrobně vyložil
v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS,
ve kterém interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou
kasační stížnost se dle tohoto usnesení může jednat v následujících typových případech:
(1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo nebyly plně
vyřešeny judikaturou NSS; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní
judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní
odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní
pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[10] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[11] Vzhledem k tomu, že stěžovatelé uplatnili v kasační stížnosti také důvod podle §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s., NSS se zabýval nejprve tímto důvodem. Nejvyšší správní soud
pro stručnost odkazuje na judikaturu ohledně posouzení toho, jaké vady naplňují tento kasační
důvod (viz např. rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 - 75, č. 133/2004 Sb.
NSS, nebo ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004 - 73, č. 787/2006 Sb. NSS).
Z odůvodnění rozsudku je zcela zřejmé, jakými úvahami byl při posouzení věci v rozsahu
žalobních bodů městský soud veden a k jakému závěru na jejich základě dospěl. Skutečnost,
že stěžovatelé se závěry městského soudu nesouhlasí, nepředstavuje důvod pro zrušení
napadeného rozsudku pro jeho údajnou nepřezkoumatelnost.
[12] Dle stěžovatelů se městský soud nevypořádal se všemi okolnostmi žádosti o udělení
mezinárodní ochrany. K tomu NSS uvádí, že správní soud je povinen vypořádat
se s námitkami uvedenými v žalobě a nikoliv s tvrzeními uvedenými v žádosti o udělení
mezinárodní ochrany. Se žalobními námitkami se městský soud vypořádal dostatečně,
přičemž ke konfliktu na Ukrajině odkázal na závěry z ustálené judikatury NSS. Námitku,
že v rozsudku zlehčoval nebo ignoroval skutkové okolnosti případu, proto NSS neshledal
důvodnou.
[13] Stěžovatelé dále uvedli, že se obávají, že by po návratu na Ukrajinu musela
stěžovatelka a) narukovat do armády kvůli konfliktu, který je v rozporu s jejich vyznáním.
Tuto skutečnost však poprvé uvádí až v kasační stížnosti. NSS ji proto považuje za skutkovou
novotu, ke které dle §109 odst. 5 s. ř. s. nepřihlíží. V řízení před městským soudem obavu
z možného narukování do armády vztahovali vůči manželovi stěžovatelky a), tedy otci
stěžovatelů b) a c). Jeho případem se však NSS zabýval již v samostatném řízení, které bylo
skončeno usnesením ze dne 2. 7. 2020, č. j. 7 Azs 441/2019 - 26, kterým jeho kasační stížnost
odmítl pro nepřijatelnost.
[14] Bezpečnostní situací na Ukrajině se NSS v nedávné době zabýval např. v usnesení ze
dne 20. 2. 2020, č. j. 10 Azs 125/2019 - 33, či ze dne 19. 1. 2021, č. j. 6 Azs 286/2020 - 43.
Dospěl v nich k závěru, že konflikt na východě Ukrajiny je relativně izolován, a proto nelze
tvrdit, že by byl každý civilista pouze z důvodu své přítomnosti na Ukrajině, zvláště
na územích mimo konfliktní oblasti, vystaven reálnému nebezpečí vážné újmy přímo
vyplývajícímu z tohoto konfliktu. V případě konfliktu, který nemá povahu tzv. totálního
konfliktu, musí žadatelé dle rozsudku NSS ze dne 13. 3. 2009, č. j. 5 Azs 28/2008 - 68,
č. 1840/2009 Sb. NSS, prokázat dostatečnou míru individualizace pro udělení doplňkové
ochrany dle §14a zákona o azylu. Stěžovatelé však v projednávaném případě dostatečnou
míru individualizace neprokázali. Tvrzení uvedená ve správním řízení, že lidé na západě
Ukrajiny nemají rádi ruskojazyčnou menšinu, nelze považovat za dostatečný důvod
pro udělení doplňkové ochrany podle zákona o azylu. Otázkou postavení a údajné perzekuce
ruskojazyčného obyvatelstva na Ukrajině se NSS v poslední době zabýval např. v usnesení
ze dne 15. 10. 2020, č. j. 2 Azs 123/2020 - 37, ve kterém dospěl k závěru, že etnickým Rusům
na Ukrajině nejsou upírány politické svobody a práva a že ukrajinské orgány se snaží
potenciální diskriminaci menšin eliminovat. Dále uvedl, že Ukrajinci rozlišují mezi svým
záporným postojem k ruskému státu a postojem k ruskojazyčné menšině.
[15] Situací na západě Ukrajiny se zabýval žalovaný na straně 7 napadeného rozhodnutí,
kde uvedl, že se zhoršená bezpečností situace ve východní části Ukrajiny této oblasti vůbec
netýká, přičemž odkázal na zprávu OAMP Ukrajina - Situace v zemi ze dne 14. 9. 2018. Z této
zprávy plyne, že bezpečnostní situace v Ivanofrankivské oblasti, odkud stěžovatelka a)
pochází, i ve Lvovské oblasti, kde žila před odchodem z Ukrajiny, je stabilní. Na západě
Ukrajiny došlo pouze k ojedinělým incidentům, mezi kterými je uveden i v kasační stížnosti
zmíněný incident v Mukačevu. Informace, ze kterých žalovaný vycházel, splňují požadavky
kladené na kvalitu informací o zemi původu (viz např. rozsudek NSS ze dne 26. 3. 2021,
č. j. 4 Azs 331/2020 - 62). Závěry z těchto podkladů poté správně převzal městský soud.
Stěžovatelka a) při seznámení s podklady rozhodnutí ze dne 31. 1. 2019 proti těmto
podkladům nic nenamítala, ani nenavrhla jejich doplnění. Závěr městského soudu ohledně
bezpečnostní situace na západě Ukrajiny lze proto označit za správný.
[16] K založení přijatelnosti kasační stížnosti dle §104a s. ř. s. je třeba shledat,
že v projednávané věci nastal jeden z případů uvedených ve výše citovaném usnesení NSS
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. Nejvyšší správní soud však neshledal důvody, proč by závěry
z judikatury citované městským soudem ohledně vnitrostátního ozbrojeného konfliktu
na Ukrajině nebyly použitelné i na nynější případ. Nejvyšší správní soud nijak nezpochybňuje,
že bezpečnostní situace na Ukrajině je problematická. Je však třeba uvést, že ustálená
judikatura NSS k §14a zákona o azylu (viz např. citovaný rozsudek č. j. 5 Azs 28/2008 - 68)
vyhrazuje doplňkovou ochranu pouze pro nejvážnější a bezprostředně hrozící ohrožení života
a zdraví žadatele o mezinárodní ochranu, což případ stěžovatelů není. Pouhý nesouhlas
s rozsudkem městského soudu nemůže přijatelnost kasační stížnosti založit.
IV. Závěr a náklady řízení
[17] Nejvyšší správní soud neshledal důvod pro přijetí kasační stížnosti k věcnému
projednání, neboť svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelů. Situace
stěžovatelů a jimi vznesené námitky nepřináší žádnou novou právní otázku, kterou NSS dosud
neřešil, či potřebu se od dříve přijatého řešení odchýlit, anebo otázku, kterou NSS řešil v rámci
jednotlivých senátů odlišně. Nedošlo ani k žádnému pochybení městského soudu,
které by mohlo mít dopad do právního postavení stěžovatelů. NSS proto odmítl kasační
stížnost podle §104a s. ř. s. jako nepřijatelnou.
[18] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3, větu první, s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. května 2021
JUDr. Radan Malík
předseda senátu