ECLI:CZ:NSS:2021:KONF.22.2021:16
sp. zn. Konf 22/2021 - 16
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců Mgr. Radovana Havelce,
JUDr. Tomáše Rychlého, JUDr. Romana Fialy, Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Pavla Simona, rozhodl
o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219,
na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Obvodním soudem pro Prahu 1, a dalších
účastníků sporu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 274/2020, ve věci
žaloby o zaplacení 19 943,- Kč s příslušenstvím: žalobkyně IFIS investiční fond, a. s., se sídlem
Brno, Čechyňská 14a, IČO 24316717, zastoupené Mgr. Markem Indrou, advokátem se sídlem
Brno, Čechyňská 16, a žalovaného M. L.,
takto:
I. P ř í sl uš ný vydat rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1
pod sp. zn. 27 C 274/2020, pokud jde o částku 12 570 Kč s příslušenstvím, je s ou d .
II. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 2. 2021, čj. 27 C 274/2020 - 35,
se v rozsahu, kterým bylo rozhodnuto o zastavení řízení a postoupení věci Českému
telekomunikačnímu úřadu, pokud jde o částku 12 570,- Kč s příslušenstvím, z r ušuj e .
Odůvodnění:
[1] Návrhem doručeným dne 23. 9. 2021 zvláštnímu senátu zřízenému dle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, (dále jen „zákon
č. 131/2002 Sb.“), se Český telekomunikační úřad (dále též jen „ČTÚ“) domáhá, aby zvláštní
senát rozhodl spor o pravomoc vzniklý ve smyslu ustanovení §1 odst. 1 písm. a) zákona
č. 131/2002 Sb., mezi ním a Obvodním soudem pro Prahu 1 ve věci vedené u tohoto soudu
pod sp. zn. 27 C 274/2020, týkající se zaplacení částky 12 570,- Kč s příslušenstvím.
[2] Z předloženého soudního spisu se podává, že se žalobkyně návrhem na vydání
elektronického platebního rozkazu, podaným u Okresního soudu v Liberci dne 20. 8. 2020,
domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 19 943,- Kč s příslušenstvím. V návrhu uvedla,
že společnost T-Mobile Czech Republic a. s. („dále jen „T-Mobile“), od níž smluvně převzala
pohledávku za žalovaným, uzavřela se žalovaným smlouvu o poskytování služeb elektronických
komunikací. Na jejím základě byly žalovanému, kromě služeb elektronických komunikací,
poskytovány i další služby, které službami elektronických komunikací ve smyslu ustanovení §2
písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (dále jen „zákon
o elektronických komunikacích“) nejsou. Právě neuhrazené pohledávky za tyto služby jsou
předmětem nároku uplatněného u soudu. Okresní soud v Liberci usnesením ze dne 30. 9. 2020,
sp. zn. EPR 207940/2020, vyslovil ve věci svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moci
tohoto usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 1, jako soudu místně
příslušnému. Obvodní soud pro Prahu 1 (kterému byla věc postoupena), usnesením ze dne
1. 2. 2020, č. j 27 C 274/2020 - 35, řízení ve věci zastavil (výrok I.) a věc postoupil ČTÚ (výrok
II.); současně rozhodl o nákladech soudního řízení (výrok III.). Svůj postup odůvodnil tím,
že plnění poskytnutá společností T-Mobile žalovanému mají původ v jejich uzavřené účastnické
smlouvě o poskytování elektronických komunikací. Podle §129 odst. 1 zákona o elektronických
komunikacích spory vzniklé mezi osobami poskytujícími telekomunikační činnosti a účastníky
telekomunikačního provozu, rozhoduje ČTÚ, a to i v případě, že došlo k postoupení pohledávky.
Z žalobkyní předložených listin nevyplývá, že by se předmět sporu vymykal rozhodovací
pravomoci ČTÚ. S odkazem na ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. proto řízení ve věci zastavil a věc
postoupil ČTÚ, neboť řízení před soudem brání nedostatek podmínek řízení.
[3] Z příloh založených v soudním spisu se podává, že společnost T-Mobile uzavřela
s žalovaným dne 18. 6. 2014 účastnickou smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytování služeb
elektronických komunikací. Jejími dodatky ze dne 14. 1. 2015 a ze dne 17. 7. 2015, žalovaný,
mimo jiné, zakoupil od společnosti T-Mobile dvě telekomunikační zařízení („za zvýhodněných
podmínek“); kupní cena byla (kromě první splátky uhrazené při předání zařízení) stanovena v obou
případech na 400,- Kč měsíčně. Z vyúčtování služeb se dále podává, že Společnost T-Mobile
vyúčtovala pod č. 13751431115 žalovanému (mimo jiné) splátku zařízení 9515019903/004 ve výši
400,- Kč a pojištění T-Mobile Pro jistotu ve výši 99,- Kč, pod č. 07565932115 splátku zařízení
9515019903/005 ve výši 400,- Kč, pojištění T-Mobile Pro jistotu ve výši 31,94 Kč a SMS na speciálně
zpoplatněná čísla (např. 90xxx) ve výši 39,- Kč, pod č. 074118315 splátky zařízení 9515019903/006
a 9515095813/001, pod č. 1384313415 splátky zařízení 9515019903/007 a 9515095813/002
a pod č. 9316050562 Nesplacenou kupní cenu za zařízení 9515019903 a 9515095813. Součástí spisu
ČTÚ je konečně vyjádření žalobce ze dne 19. 5. 2021, kterým žalobce ČTÚ informoval,
že žalovaná částka 19 943,-Kč se skládá z částky 6 687,60 Kč za žalovaným přijaté služby
elektronických komunikací a částky 13 225, 40 Kč, která představuje především neuhrazené
splátky kupních cen koncových zařízení a poplatky za pojištění, o nichž by měl rozhodovat soud.
[4] ČTÚ nesouhlasí s právním názorem vysloveným ve shora uvedeném usnesení obvodního
soudu, podle kterého soudy v občanském soudním řízení nemají pravomoc spor o žalované
částce rozhodnout. Podal proto zvláštnímu senátu návrh k rozhodnutí kompetenčního sporu.
Uvedl, že část pohledávky žalobce nemá svůj původ v poskytnuté službě elektronických
komunikací, ve smyslu vymezení tohoto pojmu, uvedeného v §2 zákona o elektronických
komunikacích. Rozhodovací pravomoc ČTÚ [§108 odst. 1 písm. g) a §129 odst. 1 zákona
o elektronických komunikacích] je založena pouze v případě sporu o otázkách souvisejících
se samotným poskytováním služeb elektronických komunikací, eventuálně o ujednáváních na ně
úzce navazujících. S odkazem na judikaturu zvláštního senátu namítá, že pro založení
rozhodovací pravomoci ČTÚ musí být kumulativně splněny osobní i věcné předpoklady; právě
věcný předpoklad, tj. že spor se týká povinností uložených zákonem o elektronických
komunikacích nebo na jeho základě, není splněna u některých částí žalované pohledávky
v celkové výši 12 570 Kč s příslušenstvím. Pokud jde o splátky (telekomunikačního) zařízení
(6 x 400,- Kč) a nesplacenou kupní cenu za takové zařízení (10 000,- Kč), jde o spor
z občanskoprávního vztahu, tj. spor z kupní smlouvy. V případě pojištění (T-Mobile pro jistotu),
jde o službu spojenou s opravou telefonního přístroje v případě jeho poškození; i zde jde
tedy o ryze soukromoprávní vztah, nikoli o službu spočívající v přenosu signálů prostřednictvím
sítí elektronických komunikací. Konečně i služba „SMS na speciálně zpoplatněná čísla (např. 90xxx)“
je podle judikatury zvláštního senátu služba, kterou neposkytuje telekomunikační operátor,
ale jeho partneři; operátor tuto službu pouze zprostředkovává. Z těchto důvodů proto ČTÚ
navrhuje, aby zvláštní senát usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 2. 2021,
č. j. 27 C 274/2020 - 35 v odpovídajícím rozsahu zrušil a zároveň rozhodl, že příslušným vydat
rozhodnutí v tomto rozsahu je soud. Závěrem ČTÚ dodal, že s ohledem na dynamický vývoj
v oblasti elektronických komunikací je připraven do budoucna akceptovat i případnou změnu
rozhodovací praxe zvláštního senátu v těchto otázkách.
[5] Zvláštní senát o vzniklém kompetenčním sporu uvážil následovně:
[6] Obvodní soud pro Prahu 1 v předcházejícím soudním řízení popřel svou pravomoc věc
rozhodnout a rovněž navrhovatel (ČTÚ) popírá částečně svou pravomoc ve věci rozhodnout
poté, co mu byla postoupena. Zvláštní senát tedy shledal, že se jedná o negativní (záporný)
kompetenční spor, ve smyslu ustanovení §1 odst. 2 věty druhé zákona č. 131/2002 Sb., k jehož
projednání a rozhodnutí je tímto zákonem povolán.
[7] Podle ustanovení §7 odst. 1 o. s. ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy
spory a jiné právní věci, které vyplývají z poměru soukromého práva, pokud je podle zákona neprojednávají
a nerozhodují o nich jiné orgány.
[8] Podle ustanovení §129 odst. 1 věty první zákona o elektronických komunikacích ČTÚ
rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě
uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností
uložených tímto zákonem nebo na jeho základě.
[9] Zvláštní senát se k otázce rozhodovací pravomoci ve věci splátek, respektive úhrady,
za poskytnuté (příjemci komunikačních služeb odprodané) telekomunikační zařízení v minulosti
již opakovaně vyjádřil. Například v usnesení ze dne 24. 6. 2015, čj. Konf 20/2014- 12 (na které
ČTÚ přiléhavě odkazuje), uvedl, že „při prodeji movité věci nejde o poskytování služby elektronických
komunikací ve smyslu §2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích, ale o běžný soukromoprávní vztah
z kupní smlouvy. Rozhodování v této věci zákon českému telekomunikačnímu úřadu nesvěřuje; je tu založena
obecná pravomoc soudu ve věci rozhodnout (§7 odst. 1 o. s. ř.). Proto zvláštní senát rozhodl, že věc, týkající
se zaplacení ceny výše uvedených technických zařízení, projedná a rozhodne soud (§9 odst. 1 o. s. ř)." (shodně
viz též například usnesení zvláštního senátu ze dne 15. 3. 2004, č. j. Konf 124/2003-5,
publikované pod č. 221/2004 Sb. NSS).
[10] Co se týče služeb „SMS na speciálně zpoplatněná čísla“ i zde ČTÚ správně poukazuje
na konstantní judikaturu zvláštního senátu, která tyto služby, označované jako „služby třetích stran“,
chápe jako služby, které poskytovatel telekomunikačních služeb neposkytuje, pouze uživateli
umožňuje jejich využití u svých smluvních partnerů. Například v usnesení ze dne 24. 6. 2015,
č. j. Konf 7/2015-14. uvedl, že službou elektronických komunikací „nelze rozumět každou službu,
která bude přístupná účastníkovi osobou vykonávající komunikační činnost prostřednictvím její sítě a služeb
elektronických komunikací. Do této kategorie nebudou spadat služby, jejichž užívání, respektive přístup k jejich
obsahu, poskytovatel (osoba vykonávající komunikační činnost) sice zprostředkuje svou sítí a prostřednictvím
služeb elektronických komunikací, nicméně obsah samotné služby závisí na poskytovateli takové služby.“ Proto
„[s]por o zaplacení ceny za takové služby pak není sporem o plnění povinností uložených na základě zákona
o elektronických komunikacích. Tento závěr je stěžejní pro úvahu zvláštního senátu o rozhodovací pravomoci
navrhovatele, neboť vzhledem k charakteru služby nemohou být ve vzájemném vztahu poskytovatele
telekomunikačních služeb (respektive žalobce), žalovaného a poskytovatele služby obsahu splněny podmínky
stanovené větou první, případně též druhou §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích.“ (srov. též
například usnesení zvláštního senátu ze dne 20. 4. 2011, č. j. Konf 4/2011-12).
[11] S ČTÚ lze konečně souhlasit i v jeho náhledu na povahu služby pojištění T-Mobile
pro jistotu. Obdobně, jako je tomu u prodeje komunikačních zařízení (viz například usnesení
citovaná pod bodem [9] a též usnesení zvláštního senátu ze dne 3. 7. 2003,
č. j. Konf 19/2003-19), jejich pronájmu (viz například usnesení zvláštního senátu ze dne
29. 5. 2012, čj. Konf 30/2012 – 14), či poskytovaných servisních služeb (srov. usnesení
zvláštního senátu ze dne 29. 4. 2016, č. j. Konf 4/2015-29), i v případě služby spočívající
v pojištění pro případ poškození telefonního přístroje nejde z podstaty věci o službu
elektronických komunikací, definovanou v §2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích
jako „služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích
elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných
pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah
prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem
přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační
společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací“.
Pojištění pro případ nutné opravy telekomunikačního zařízení je opět čistě soukromoprávním
vztahem, jehož předmět leží zcela mimo shora definovanou službu elektronických komunikací
a není vázán na osobu poskytovatele těchto služeb (tzv. osobní předpoklad pravomoci ČTÚ).
[12] S ohledem na uvedené skutečnosti lze uzavřít, že dle konstantní judikatury zvláštního
senátu rozhodování ve věcech uvedených pod body [9] až [11] výše není zákonem svěřeno ČTÚ,
ale je zde založena obecná pravomoc soudů dle §7 odst. 1 o. s. ř. Jelikož zvláštní senát neshledal
v nyní posuzované věci žádný důvod k odchýlení se od své dosavadní judikatury, rozhodl,
že příslušným vydat rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1
pod sp. zn. 27 C 274/2020, pokud jde o dílčí pohledávky žalobce v celkové výši 12 570 Kč
s příslušenstvím, je soud.
[13] Podle ustanovení §5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb., zvláštní senát zrušil v odpovídajícím
rozsahu rozhodnutí, kterým strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci
rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené
v návrhu na zahájení řízení v její pravomoci. Zvláštní senát proto zrušil usnesení Obvodního
soudu pro Prahu 1 ze dne ze dne 1. 2. 2021, čj. 27 C 274/2020 - 35, v části, kterou bylo
rozhodnuto o zastavení řízení a postoupení věci Českému telekomunikačnímu úřadu, pokud jde
o částku 12 570,- Kč s příslušenstvím, neboť odporuje výroku, jímž byla pravomoc tohoto soudu
ve věci rozhodnout zvláštním senátem určena.
[14] Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je dle ustanovení §5 odst. 5 zákona
č. 131/2002 Sb., závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl,
pro správní orgány i soudy. Dále bude tedy v řízení o této věci ve stanoveném rozsahu
pokračovat Obvodní soud pro Prahu 1.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné (§5 odst. 4
zákona č. 131/2002 Sb.).
V Brně 4. listopadu 2021
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu