ECLI:CZ:NSS:2021:KONF.4.2021:26
sp. zn. Konf 4/2021 - 26
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců Mgr. Radovana Havelce,
JUDr. Pavla Simona, Mgr. Víta Bičáka, JUDr. Romana Fialy a JUDr. Tomáše Rychlého, rozhodl
o návrhu Okresního soudu v Berouně na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním
a Krajským soudem v Praze, jako soudů rozhodujících v občanském soudním řízení, na straně
jedné a Městským soudem v Praze, jako soudem rozhodujícím ve správním soudnictví,
na straně druhé, a dalších účastníků sporu vedeného u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn.
13 C 151/2016, o návrhu na nahrazení rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 15. 10. 2013,
čj. 63150/2013-MZE-12142, rozsudkem, kterým by bylo potvrzeno rozhodnutí Státního
pozemkového úřadu ze dne 4. 4. 2013, sp. zn. 102135/2013, žalobců: a) Ing. E. P., b) S. P.,
c) B. J., d) J. G., zastoupených Mgr. Renatou Wachtlovou, advokátkou se sídlem Hořovice,
Pražská 346, a žalovaných: 1) MUDr. O. P., 2) K. Z., 3) M. Z., 4) J. P., 5) K. P., 6) Ing. K. P.,
7) MUDr. H. Z., zastoupených JUDr. Janem Luhanem, advokátem se sídlem Lysá nad Labem,
Masarykova 1250, 8) Lesy ČR, s. p., se sídlem Hradec Králové, Přemyslova 1106,
takto:
Návrh se od m ít á .
Odůvodnění:
[1] Podáním doručeným dne 25. 2. 2021 zvláštnímu senátu pro rozhodování některých
kompetenčních sporů (dále jen „zvláštní senát“) navrhuje Okresní soud v Berouně (dále též jen
„navrhovatel“), aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc podle §1 odst. 1 písm. a) zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zákon
č. 131/2002 Sb.“), který měl vzniknout mezi ním a Krajským soudem v Praze, rozhodujícími
v občanském soudním řízení, na straně jedné a Městským soudem v Praze, jako soudem
rozhodujícím ve správním soudnictví, na straně druhé ve věci žaloby, vedené u okresního soudu
pod sp. zn. 13 C 151/2016. Touto žalobou se žalobci, v řízení vedeném dle části páté o. s. ř.,
domáhají vydání rozsudku, kterým by bylo nahrazeno rozhodnutí Ministerstva zemědělství
ze dne 15. 10. 2013, čj. 63150/2013-MZE-12142, jímž by bylo potvrzeno rozhodnutí Státního
pozemkového úřadu ze dne 4. 4. 2013, sp. zn. 102135/2013.
[2] Z obsahu předloženého spisu Okresního soudu v Berouně sp. zn. 13 C 151/2016 zvláštní
senát zjistil, že rozhodnutím Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Beroun
ze dne 31. 3. 2003, zn. 107/2003/5103-Ba1890/90-Vá, byly postupem dle §9 odst. 4 zákona
o půdě vydány blíže specifikovaným osobám do vlastnictví konkrétně určené pozemky v k. ú. V.
Ch., V., P., H., L. a B. Toto rozhodnutí bylo rozhodnutím Státního pozemkového úřadu ze
dne 4. 4. 2013, zn. 102135/2013, ve zkráceném přezkumném řízení dle §98 správního řádu
zrušeno a věc byla Ministerstvu zemědělství – Pozemkovému úřadu Beroun vrácena k dalšímu
řízení. Rozhodnutím Ministerstva zemědělství ze dne 15. 10. 2013, čj. 63150/2013-MZE-
12142, bylo k podanému odvolání rozhodnutí Státního pozemkového úřadu změněno tak, že ke
zrušení rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Beroun došlo pouze ve
vztahu k některým vydaným nemovitostem a pouze v tomto rozsahu se věc vrací pozemkovému
úřadu k dalšímu řízení. Toto rozhodnutí napadli žalobci u Městského soudu v Praze správní
žalobou. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2016, čj. 6 A 238/2013-30, byla
žaloba podle ustanovení §46 odst. 2 s. ř. s. odmítnuta s tím, že napadené rozhodnutí bylo vydáno
ve věci soukromoprávního nároku a jeho přezkum proto nespadá do pravomoci soudů ve
správním soudnictví. Žalobci byli současně poučeni o možnosti podání žaloby v této věci
v občanském soudním řízení dle části páté o. s. ř. Městský soud vycházel z premisy, dle které
rozhodnutí vydané dle §9 odst. 4 zákona o půdě je rozhodnutím ve věci soukromého práva;
konsekventně pak platí, že stejnou povahu má i rozhodnutí vydané v rámci jeho přezkumu.
Žaloba proti napadenému rozhodnutí musí sledovat osud meritorního rozhodnutí (tj. rozhodnutí
vydaného dle §9 odst. 4 zákona o půdě), neboť důvody pro vedení přezkumného řízení jsou
posuzovány ve vztahu k původnímu řízení a v něm vydanému rozhodnutí. V souladu s poučením
městského soudu podali žalobci u Okresního soudu v Berouně dne 19. 7. 2016 žalobu, kterou se
v řízení dle části páté o. s. ř. domáhali vydání rozhodnutí, kterým se rozhodnutí Ministerstva
zemědělství ze dne 15. 10. 2013 nevydává. Podáním učiněným u okresního soudu dne 10. 10. 2018
žalobci navrhli změnu žalobního petitu; navrhli, aby soud nahradil rozhodnutí Ministerstva
zemědělství ze dne 15. 10. 2013 rozsudkem, kterým by bylo potvrzeno rozhodnutí Státního
pozemkového úřadu ze dne 4. 4. 2013. Usnesením Okresního soudu v Berouně ze dne 2. 1. 2019,
čj. 13 C 151/2016-155, byla tato změna žalobního petitu připuštěna. Následně Okresní soud
v Berouně rozsudkem ze dne 27. 11. 2019, čj. 13 C 151/2016-220, žalobu v plném rozsahu
zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech soudního řízení (výroky II. a III.). Na základě odvolání
žalobců byl usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2020, čj. 28 Co 124/2020-286,
rozsudek okresního soudu zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Krajský soud vyjádřil
nesouhlas s právním posouzením věcné příslušnosti soudu k projednání dané věci, vyslovené
Městským soudem v Praze v usnesení ze dne 20. 6. 2016. Uvedl, že jakkoli případy, kdy správní
orgán vydal rozhodnutí dle §9 odst. 4 zákona o půdě, spadají do kognice soudů v občanském
soudním řízení, vedeném dle části páté o. s. ř., v nyní posuzované věci se o takový případ
nejedná. Věcná příslušnost soudů v občanském soudním řízení je totiž založena až tehdy, kdy
správní orgán rozhodl ve věci vyplývající ze soukromoprávních vztahů meritorním rozhodnutím.
Rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 15. 10. 2013 však takovým rozhodnutím není; jedná
se o rozhodnutí povahy procesní, neboť pouze zrušilo část rozhodnutí pozemkového úřadu
o vydání nemovitostí dle §9 odst. 4 zákona o půdě. Tímto rozhodnutím proto nebylo žádné
soukromé právo založeno či deklarováno. Krajský soud přitom odkázal na konkrétní judikaturu
zvláštního senátu zabývající se obdobnými případy, zejména vyzdvihl závěry vyslovené v usnesení
ze dne 21. 9. 2011, čj. Konf 65/2010-21. Z uvedených důvodů proto okresní soud zavázal, aby
postupem dle §104c odst. 2 o. s. ř. předložil věc zvláštnímu senátu k rozhodnutí sporu o věcnou
příslušnost mezi soudy rozhodujícími v občanském soudním řízení a soudy správními.
[3] Navrhovatel v návrhu na zahájení kompetenčního sporu uvedl, že je, vzdor právnímu
názoru vyslovenému odvolacím soudem, přesvědčen, že podaná žaloba byla podána ve věci, kde
správní orgán rozhodoval v oblasti soukromého práva; takové rozhodnutí proto „podléhá soudnímu
př e z k u mu“ v civilním a nikoli správním soudnictví. Z tohoto důvodu také ve věci meritorně
rozhodl. Navrhl proto, aby zvláštní senát vyslovil, že příslušným pro vydání rozhodnutí o žalobě
je soud v občanském soudním řízení; konsekventně pak navrhl, aby zvláštní senát zrušil usnesení
Krajského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2020, čj. 28 Co 124/2020-286, kde byl vysloven závěr
opačný.
[4] Zvláštní senát se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny podmínky pro vydání
rozhodnutí o kompetenčním sporu, přičemž vycházel z následujících skutečností a úvah:
[5] Podle §1 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb., se podle tohoto zákona postupuje při kladných
nebo záporných kompetenčních sporech o pravomoc nebo věcnou příslušnost (dále
jen „pravomoc“) vydat rozhodnutí, jehož stranami jsou: a) soudy a orgány moci výkonné,
územní, zájmové nebo profesní samosprávy, b) soudy v občanském soudním řízení a soudy
ve správním soudnictví.
[6] Z ustanovení §1 odst. 2 téhož zákona plyne, že kompetenčním sporem je buď spor,
ve kterém si jedna strana osobuje pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně
určených účastníků, o níž již druhá strana vydala pravomocné rozhodnutí (pozitivní kompetenční
spor), anebo spor, ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci
individuálně určených účastníků (spor negativní).
[7] Takto vymezené kompetenční spory projednává a rozhoduje zvláštní senát (srov. §2
odst. 1 tohoto zákona). Ten pak rozhodne, kdo je příslušný vydat rozhodnutí ve věci uvedené
v návrhu na zahájení řízení (§5 odst. 1 téhož zákona).
[8] Esenciální podmínkou pro to, aby byla dána pravomoc zvláštního senátu, je tedy
existence kompetenčního sporu. Ten podle názoru zvláštního senátu v dané věci nevznikl.
[9] Z toho, co bylo uvedeno výše, je zřejmé, že v dané věci svou pravomoc věc projednat
a rozhodnout popřel Městský soud v Praze, jakožto soud rozhodující ve správním soudnictví (viz
jeho usnesení ze dne 20. 6. 2016, čj. 6 A 238/2013-30). Okresní soud v Berouně (rozhodující
v občanském soudním řízení) svou pravomoc ovšem nepopřel a o podaném návrhu (žalobě
podané dle části páté o. s. ř.) meritorně (rozsudkem ze dne 27. 11. 2019, čj. 13 C 151/2016-220)
rozhodl. Krajský soud v Praze, rozhodující o odvolání proti tomuto rozsudku, pravomoc soudů
věc v občanském soudním řízení projednat a rozhodnout sice v odůvodnění svého rozhodnutí
popřel (viz jeho usnesení ze dne 3. 9. 2020, čj. 28 Co 124/2020-286, a právní názor v něm
vyslovený), nicméně nepostupoval tak, že by sám podal zvláštnímu senátu návrh na rozhodnutí
negativního kompetenčního sporu (čímž by kompetenční spor vznikl fakticky i procesně), ale
pouze zrušil rozsudek okresního soudu, věc mu vrátil k dalšímu řízení a zavázal jej, aby podal
návrh na rozhodnutí kompetenčního sporu. Okresní soud v Berouně sice takový návrh podal,
nicméně výslovně se v něm dovolává pravomoci civilních soudů danou věc projednat
a rozhodnout a expressis verbis navrhuje, aby tuto pravomoc deklaroval i zvláštní senát
(za současného odklizení usnesení odvolacího soudu, s jehož právním názorem okresní soud
nesouhlasí).
[10] Je tedy evidentní, že navrhovatel, jakožto soud rozhodující v občanském soudním řízení,
svou pravomoc věc projednat a rozhodnout nepopírá. Nejsou proto splněny esenciální podmínky
vyplývající z §1 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb. (viz bod [6] výše) pro vznik negativního
kompetenčního sporu, ale ani sporu pozitivního (soud ve správním soudnictví svou pravomoc již
dříve popřel).
[11] Pro úplnost je vhodné poznamenat, že řízení vedené dle zákona č. 131/2002 Sb.,
je řízením návrhovým (viz §3 odst. 1 a 2 citovaného zákona), a zvláštní senát je tak obsahem
návrhu při svém rozhodování vázán. Pokud tedy navrhovatel, kterým je soud v občanském
soudním řízení – zde (pouze) Okresní soud v Berouně – výslovně navrhuje, aby byla v dané věci
deklarována pravomoc civilních soudů, pak zvláštní senát nemůže vykročit mimo takto vymezený
petit. Nemůže tedy zohlednit právní názor zaujatý k otázce věcné příslušnosti soudů Krajským
soudem v Praze, neboť ten byl vysloven pouze směrem k soudu první instance a nikoli ve vztahu
ke zvláštnímu senátu ve formě návrhu na rozhodnutí kompetenčního sporu. Váha tohoto
popření pravomoci civilních soudů se může (a musí) projevit pouze v procesním postupu soudu
první instance, neboť jde o závazný právní názor jemu adresovaný (§226 odst. 1 o. s. ř.).
[12] Vzhledem k uvedeným skutečnostem zvláštnímu senátu nezbylo, než návrh na zahájení
řízení o kompetenčním sporu odmítnut [§4 zákona č. 131/2002 Sb., a §46 odst. 1 písm. a)
s. ř. s.], neboť nejsou splněny podmínky takového řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 14. září 2021
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu