ECLI:CZ:NSS:2021:NA.184.2021:6
sp. zn. Na 184/2021 - 6
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Milana
Podhrázkého a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: M. L., proti žalovanému: Ministerstvo
zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2, o žalobě na náhradu škody,
takto:
I. Žaloba se odmítá .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se žalobou doručenou Nejvyššímu správnímu soudu dne 5. 8. 2021 domáhá
toho, aby žalovanému byla uložena povinnost uhradit žalobci finanční náhradu ve výši
20 000 Kč, a to za každý měsíc až do doby, než žalovaný udělí osobám očkovaným proti nemoci
covid-19 výjimku z povinnosti nosit respirátor. K tomu uvedl, že se nechal očkovat, aby měl
výhody. Zároveň podle něj zákon č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii
onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů (dále „pandemický zákon“)
neumožňuje nařizovat lidem nosit respirátor.
[2] Z obsahu žaloby je i přes její ne zcela přehlednou formulaci patrné, že se žalobce domáhá
toho, aby žalovanému byla uložena povinnost uhradit žalobci částku 20 000 Kč za každý měsíc
až do doby, než žalovaný udělí očkovaným osobám výjimku z nošení respirátorů. To požaduje
jako „finanční náhradu“. Tou zjevně míní buď náhradu škody, případně zadostiučinění
za nemajetkovou újmu, která je žalobci způsobována respirátorem, který musí nosit, přestože
je proti onemocnění covid-19 očkován. Žalobce současně nenapadá žádné konkrétní aktuálně
účinné mimořádné opatření žalovaného týkající se povinnosti nosit ochranné prostředky
dýchacích cest.
[3] Podle §46 odst. 2 s. ř. s. platí, že soud návrh odmítne také tehdy, domáhá-li se navrhovatel
rozhodnutí ve sporu nebo v jiné právní věci, o které má jednat a rozhodnout soud v občanském soudním řízení,
anebo domáhá-li se návrhem přezkoumání rozhodnutí, jímž správní orgán rozhodl v mezích své zákonné
pravomoci v soukromoprávní věci. V usnesení o odmítnutí návrhu musí být navrhovatel poučen o tom,
že do jednoho měsíce od právní moci usnesení může podat žalobu a ke kterému věcně příslušnému soudu.
[4] Nejvyšší správní soud v této souvislosti poznamenává, že ve správním soudnictví
poskytují soudy ochranu veřejným subjektivním právům fyzických a právnických osob
rozhodováním o žalobách proti rozhodnutím správních orgánu, o ochraně proti nečinnosti
správního orgánu nebo o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu (§2 ve spojení
s §4 s. ř. s.). Do pravomocí Nejvyššího správního soudu spadá zejména rozhodování o kasačních
stížnostech proti rozhodnutím krajských soudů o žalobách a návrzích na ochranu veřejných
subjektivních práv. Pandemickým zákonem byla dále Nejvyššímu správnímu soudu svěřena
pravomoc rozhodovat o návrzích na zrušení mimořádných opatření podle pandemického zákona
nebo zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících
zákonů, jejichž účelem je likvidace epidemie covid-19 nebo nebezpečí jejího opětovného vzniku
a které mají celostátní působnost (§13 odst. 1 pandemického zákona).
[5] Přestože tak Nejvyšší správní soud rozhoduje podle §13 odst. 1 pandemického zákona
o návrzích na zrušení konkrétních mimořádných opatření vydávaných žalovaným, nezakládá tato
skutečnost sama o sobě jeho příslušnost pro rozhodování o náhradě případné škody
či zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobených mimořádnými opatřeními žalovaného.
[6] Jak již žalobci vysvětlil Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 5. 8. 2021,
čj. Na 175/2021-6, pokud jde o škodu či nemajetkovou újmu způsobenou při výkonu veřejné
moci nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, lze nárok na náhradu
škody uplatnit pouze postupem a za podmínek stanovených v zákoně č. 82/1998 Sb.,
o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným
úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich
činnosti (notářský řád) (dále „zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné
moci“). Jedná se však o občanskoprávní odpovědnostní vztah a není-li v uvedeném zákoně
stanoveno jinak, řídí se jím upravené právní vztahy občanským zákoníkem.
[7] Z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že nároků na náhradu škody
či na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobených nezákonným opatřením obecné
povahy se lze domáhat rovněž na základě uvedeného zákona (viz zejm. rozsudek ze dne
27. 10. 2015, sp. zn. 25 Cdo 3444/2013, ale také bod 29 rozsudku ze dne 11. 9. 2019,
čj. 30 Cdo 1642/2018-189, bod 34 rozsudku ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3292/2015,
nebo rozsudek ze dne 11. 9. 2018, čj. 30 Cdo 3079/2016-161).
[8] Podle §14 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci
se nárok uplatňuje u úřadu uvedeného v §6 tohoto zákona, kterým je v daném případě žalovaný
[§6 odst. 2 písm. b) tohoto zákona]. Uplatnění nároku u žalovaného je podmínkou pro jeho
případné uplatnění u soudu, neboť domáhat se tohoto nároku u soudu může poškozený pouze
tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen (§14 odst. 3
a §15 odst. 2 zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci).
[9] Podle §7 odst. 1 o. s. ř. spory a jiné právní věci, které vyplývají z poměrů soukromého
práva, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány, projednávají
a rozhodují soudy v občanském soudním řízení. Vzhledem k právní povaze uplatněného nároku
(soukromoprávní odpovědnostní vztah) náleží rozhodování v dané věci soudům v občanském
soudním řízení (srov. usnesení NSS ze dne 11. 5. 2005, čj. Na 12/2005-8, č. 671/2005 Sb. NSS).
[10] Z tohoto důvodu Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že se žalobce domáhá
rozhodnutí ve sporu, o němž má jednat a rozhodnout soud v občanském soudním řízení, a proto
podle §46 odst. 2 s. ř. s. žalobu odmítl. V souladu s uděleným poučením se žalobce může
domáhat svého tvrzeného nároku u soudu v občanském soudním řízení.
[11] O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 3 s. ř. s., podle něhož
žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byla žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
Žalobce může ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení podat žalobu
k okresnímu soudu (§9 odst. 1 o. s. ř.), v jehož obvodu má sídlo organizační složka státu, u níž
byl nárok na náhradu škody neúspěšně uplatněn (§85 odst. 5 o. s. ř.), tj. u Obvodního soudu pro
Prahu 2. Občanské soudní řízení o žalobě je u soudu zahájeno dnem, kdy Nejvyššímu správnímu
soudu došla odmítnutá žaloba (§82 odst. 3 o. s. ř.).
V Brně 19. srpna 2021
Petr Mikeš
předseda senátu