ECLI:CZ:NSS:2021:VOL.192.2021:10
sp. zn. Vol 192/2021 - 10
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu ve věcech volebních, ve věcech místního a krajského
referenda a ve věcech politických stran a politických hnutí složeném z předsedy senátu Tomáše
Langáška, soudkyně Michaely Bejčkové a soudců Josefa Baxy, Radana Malíka, Petra Mikeše, Pavla
Molka a Ivo Pospíšila (soudce zpravodaj) v právní věci navrhovatele: JUDr. O. S., a účastníků
řízení: 1) Státní volební komise, se sídlem nám. Hrdinů 1634/4, Praha 4, 2) Ing. Markéta
Pekarová Adamová, 3) Mgr. Jana Černochová, 4) Marek Benda, 5) Mgr. Ondřej Kolář,
6) MUDr. Tom Philipp, Ph.D., MBA, 7) doc. MUDr. Bohuslav Svoboda, CSc.,
8) PhDr. Pavel Žáček, Ph.D., 9) Mgr. Renáta Zajíčková, 10) Michal Zuna,
11) PharmDr. Petr Fifka, 12) Mgr. Hayato Okamura, 13) PhDr. Olga Richterová, Ph.D.,
14) Mgr. et. Mgr. Jakub Michálek, 15) Mgr. Jan Lacina, 16) doc. JUDr. Vladimír Balaš,
CSc., 17) Ing. Roman Bělor, 18) Mgr. Milada Voborská, o návrhu na vyslovení neplatnosti
volby kandidátů zvolených v hlavním městě Praze ve volbách do Poslanecké sněmovny
Parlamentu konaných ve dnech 8. a 9. října 2021
takto:
I. Návrh se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Navrhovatel doručil Nejvyššímu správnímu soudu dne 22. října 2021 podání označené
jako „správní žaloba na neplatnost voleb“. V něm brojil proti nezákonnosti volební kampaně, která
měla probíhat nepoctivě a nečestně, a proti postupu politických stran sdružených ve volebních
koalicích.
[2] Protože navrhovatel ve svém návrhu neoznačil ani jednoho ze zvolených kandidátů,
jehož volbu napadá, a neupřesnil, jakého rozhodnutí soudu se domáhá, vyzval jej soud usnesením
ze dne 25. října 2021 k odstranění těchto vad. Navrhovatel svůj původní návrh doplnil podáním
ze dne 29. října 2021, v němž upřesnil, že se domáhá vyslovení neplatnosti volby všech poslankyň
a poslanců kandidujících za koalice SPOLU a Piráti a Starostové, kteří byli ve volbách
do Poslanecké sněmovny Parlamentu (konaných ve dnech 8. a 9. října 2021) zvoleni v hlavním
městě Praze, a to z důvodu porušení ustanovení zákona o vedení volební kampaně.
[3] Navrhovatel konkrétně odkázal na ustanovení §16 odst. 5 zákona č. 247/1995 Sb.,
o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů (dále
jen „volební zákon“), podle něhož musí volební kampaň probíhat čestně a poctivě, zejména
nesmí být o kandidátech a politických stranách nebo koalicích, na jejichž kandidátních listinách
jsou uvedeni, zveřejňovány nepravdivé údaje. Podle navrhovatele představitelé volebních koalic
SPOLU a Piráti a Starostové však v médiích, při politických debatách a ve svých dalších vyjádřeních
používali lživá tvrzení o Andreji Babišovi coby lídrovi hnutí ANO 2011. Navrhovatel odcitoval
vyjádření předsedy Pirátů Ivana Bartoše na Twitteru: „Zatímco naši zemi vyždímal jako kus hadru,
chystá si pan Babiš únikový plán za 400 milionů na zámečku na francouzské Riviéře. Koupil si ho tajně a přes
společnosti z daňových rájů, proti kterým údajně bojuje do roztrhání těla. Podle odborníků operace nese znaky
praní špinavých peněz.“ Stejně tak odkázal na vyjádření předsedy Občanské demokratické strany
Petra Fialy: „Andrej Babiš musí doložit, že na transakci použil zdaněné peníze. Pokud ne, nemá právo být
v politice a starat se o peníze daňových poplatníků.“ Tyto nepravdivé údaje navíc nepocházely
z ověřených zdrojů, ale od skupiny tzv. investigativních novinářů, kteří uvedli pouze jedno jméno
z dalších údajných 300 osob pocházejících z ČR. Po volbách však podle navrhovatele vydal
„předseda Stálé komise pro kontrolu Finančně analytického útvaru“ prohlášení, že komise
nezjistila pochybení Andreje Babiše při nákupu nemovitostí v roce 2009. Platby proběhly
prostřednictvím české banky.
[4] Navrhovatel se domnívá, že výroky o porušení právních předpisů volebního lídra ANO
2011 byly lživé a pro voliče bylo obtížné se v daném okamžiku, tj. v den hlasování, vyznat,
zda volební kampaň jiných kandidujících subjektů, označujících tohoto lídra za osobu, která „pere
tzv. špinavé peníze“ a okrádá ve svém důsledku stát, je pravdivá, nebo lživá. To mohlo část
nerozhodnutých voličů odradit od volby jako takové, nebo mohli volit jinou, neúspěšnou volební
kandidátku.
[5] Nejvyšší správní soud nezasílal návrh k vyjádření účastníkům řízení, neboť tak již učinil
v řízení sp. zn. Vol. 64/2021, v němž navrhovatel vznesl proti volební kampani obdobné
námitky, které spojil s neplatností volby totožných kandidátů zvolených v hlavním městě Praze.
Státní volební komise v odkazované věci ve vyjádření toliko poukázala na relevantní judikaturu
Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu a zvolení kandidáti se k návrhu nevyjádřili.
II. Právní hodnocení
[6] Nejvyšší správní soud neshledal návrh důvodným. Navrhovatel se dovolává §16 odst. 5
volebního zákona. Podle něj musí volební kampaň probíhat čestně a poctivě, zejména nesmí být
o kandidátech a politických stranách nebo koalicích, na jejichž kandidátních listinách jsou
uvedeni, zveřejňovány nepravdivé údaje. Navrhovatel poukázal na některá vyjádření představitelů
volebních koalic SPOLU a Piráti a Starostové k předsedovi politického hnutí ANO 2011
a k informacím, které se objevily v mediálním prostoru v souvislosti se zveřejněním tzv. Pandora
Papers a které podle něj mohly negativně ovlivnit rozhodování některých voličů.
Ti podle navrhovatele buď nešli k volbám vůbec, nebo volili jiné neúspěšně kandidující subjekty.
Navrhovatel tak sice ve své argumentaci výslovně nespojuje údajně nezákonně vedenou kampaň
s kandidáty, jejichž volbu napadl (výslovně namítá, že uváděná prohlášení vedla k neúčasti
ve volbách či hlasování pro neúspěšné subjekty), soud však tuto spojitost mezi zpochybněnou
volební kampaní a volbou napadených kandidátů dovodil z celého kontextu návrhu.
[7] Pojem volební kampaně definuje volební zákon v §16 odst. 1:
Volební kampaní se rozumí jakákoliv propagace kandidující politické strany, politického hnutí nebo koalice,
jejich kandidáta anebo nezávislého kandidáta nebo volební agitace ve prospěch kandidující politické strany,
politického hnutí nebo koalice, jejich kandidáta nebo nezávislého kandidáta, zejména veřejné oznámení určené
na jejich podporu anebo sloužící v jejich prospěch, včetně jakékoliv doprovodné akce, za které se poskytne
nebo obvykle poskytuje úplata. Za volební kampaň se považuje i sdělení v neprospěch jiné kandidující politické
strany, politického hnutí, koalice, jejich kandidáta nebo nezávislého kandidáta.
[8] Zákon vymezuje pojem volební kampaně velmi široce. Neplyne z něj výslovně,
že by jejími aktéry mohly být jen politické strany či kandidující osoby, které mají přímý zájem
na výsledku voleb. Zákon ani přímo nestanoví, že volební kampaní je jen takové sdělení, kterým
jeho autor zamýšlel ovlivnit politické rozhodování voličů. U pozitivní kampaně (viz první větu
ustanovení) alespoň zákon zdůrazňuje, že má jít o propagaci, tj. aktivní přesvědčování. Negativní
kampaní (viz druhou větu ustanovení) je však podle textu zákona jakékoli sdělení v neprospěch
kandidujícího subjektu [srov. bod 41 usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. července
2020, č. j. Ars 4/2019-53, jímž byl Ústavnímu soudu předložen návrh na zrušení §16h odst. 1
písm. a) a §16 odst. 2 volebního zákona].
[9] Je nepochybné, že navrhovatelem citovaná prohlášení představitelů dvou kandidujících
subjektů představovala sdělení v neprospěch jiného kandidujícího subjektu. Je však třeba
je hodnotit v celém kontextu, v jakém se informace z projektu Pandora Papers objevily v českém
mediálním prostoru. Z tohoto úhlu pohledu je třeba nazírat jak otázku přičitatelnosti jednání
kandidátům, jejichž zvolení je návrhem napadáno (viz nález Ústavního soudu ze dne 18. února
1999, sp. zn. I. ÚS 526/98, N 27/13 SbNU 203, nebo usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 18. února 2013, č. j. Vol 44/2013-72, č. 2833/2013 Sb. NSS.), tak také časový aspekt.
Totiž i protiprávní útoky menší intenzity mohou nabýt na významu, pokud jsou učiněny v době,
která protikandidátovi fakticky znemožňuje na ně jakkoliv efektivně zareagovat. A naopak
i zjevně závažné útoky volební výsledek zpravidla výrazněji neovlivní, pokud na ně dotčený
kandidát může včas odpovědět (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. února
2013, č. j. Vol 44/2013 – 72, nebo ze dne 21. února 2018, č. j. Vol 50/2018 - 46).
[10] V daném případě to totiž nebyli kandidáti, jejichž volba je napadena, ani předsedové
politických subjektů, za něž kandidovali, kteří by jako první zveřejnili navrhovatelem uváděné
informace. Původním zdrojem těchto informací byl rozsáhlý a dlouhodobě vznikající novinářský
dokument, který nejen že nebyl zaměřen přímo na osobu kritizovaného kandidáta,
ale ani se netýkal výlučně politiků a měl celosvětový záběr. Na druhou stranu byla informace
o obsahu Pandora Papers zveřejněna v českých médiích pár dní před volbami, tedy v tzv. horké fázi
volební kampaně. Je proto pochopitelné, že se tyto informace staly obsahem volební kampaně,
tj. že na ně kandidující subjekty reagovaly a dále je komentovaly.
[11] Navrhovatelem citovaná prohlášení Ivana Bartoše a Petra Fialy soud proto hodnotí spíše
jako reakci a komentář k aktuálním informacím, nikoliv jako zlovolné či neférové zveřejnění
informace s cílem jiný kandidující subjekt poškodit. Pro úplnost soud dodává, že informace
nebyla zveřejněna tak krátce před volbami, aby na ni Andrej Babiš nemohl zareagovat. Naopak
se vyjádřil již v pondělí 3. října a média o tom přinesla zprávu následující den. Podle Andreje
Babiše je skandální tvrdit, že pral špinavé peníze. Zveřejnění informace bylo načasováno tak,
aby jej poškodilo před volbami. Připustil, že politik si takové transakce nemůže dovolit, ale on je
podnikl už před dvanácti lety. Dále vysvětlil, v čem tehdejší transakce spočívaly
(srov. např. https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/3380376-informacemi-z-pandora-papers-se-bude-zabyvat-nco
z-krome-premiera-proveri-i-dalsi). Voliči tak před hlasováním měli k dispozici jak kritické hodnocení
transakcí ze strany politických konkurentů, tak tvrzení Andreje Babiše, která kritiku vyvracela.
[12] Soud konečně připomíná, že od roku 2017 (viz novelizaci různých volebních zákonů
provedenou zákonem č. 322/2016 Sb.) volební zákon výslovně stanoví, že k vyslovení
neplatnosti volby kandidáta je třeba, aby porušení zákona „hrubě“ ovlivnilo výsledek volby
(viz §87 odst. 5). Nestačí tak, že výsledek jen mohl být ovlivněn (viz usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 15. února 2018, č. j. Vol 16/2018-33, č. 3717/2018 Sb. NSS, body 19-23;
pro potvrzení tohoto právního závěru Ústavním soudem viz nález I. ÚS 4178/18 ze dne
2. dubna 2019, body 75-76).
[13] Navrhovatel vyslovil toliko ničím nepodloženou domněnku, že uváděné informace
o transakcích Andreje Babiše mohly část voličů odradit od voleb jako takových, případně
je motivovat k volbě neúspěšných kandidujících subjektů. Kromě toho, že takové tvrzení nijak
nezpochybňuje volbu nyní napadených kandidátů (viz k tomu bod 6 tohoto usnesení), předkládá
je navrhovatel pouze v rovině ničím nepodložené domněnky. Jak již uvedl Nejvyšší správní soud
v usnesení ze dne 15. února 2018, č. j. Vol 16/2018-33: „Hypotéza, že mnozí voliči takto vyvolané emoci
podlehli a že jen v důsledku tohoto (dílčího) prvku kampaně se rozhodli hlasovat pro vítězného kandidáta,
je však spekulativní a především v soudním řízení, nutně postaveném na faktech, nikoli dojmech, neuchopitelná.
Koneckonců, volič se přece může rozhodnout jakkoliv. Až do poslední chvíle při své tajné volbě může uplatnit
jakákoliv rozhodovací kritéria, včetně kritérií politicky zcela irelevantních, nebo dokonce nahodilých či žádných.“
[14] Ve volebním soudnictví naopak platí vyvratitelná domněnka, že volební výsledek
odpovídá vůli voličů. Předložit důkazy k jejímu vyvrácení je povinností toho, kdo volební
pochybení namítá (viz nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 73/04). Navrhovatel však neuvedl
nic k tomu, jak citovaná prohlášení hrubě ovlivnila výsledek volby zvolených kandidátů
a jak by toto hrubé ovlivnění výsledku volby hodlal v řízení prokázat. Pouhá spekulace o tom,
co vše mohlo vést k volebnímu výsledku, není s to tento výsledek kvalifikovaně zpochybnit.
III. Závěr a náklady řízení
[15] Protože soud neshledal návrh na vyslovení neplatnosti volby kandidátů důvodným, zamítl
jej.
[16] Podle §93 odst. 4 soudního řádu správního nemá v řízení ve věcech volebních žádný
z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Usnesení nabývá právní moci dnem vyvěšení na úřední desce Nejvyššího
správního soudu (§93 odst. 5 s. ř. s.).
Proti tomuto usnesení n e ní opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. listopadu 2021
Tomáš Langášek
předseda senátu