ECLI:CZ:NSS:2022:1.AS.23.2022:47
sp. zn. 1 As 23/2022 - 47
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: Yadex International GmbH.,
se sídlem Mainzer Landstrasse 51, Frankfurt nad Mohanem, zastoupen Mgr. Hynkem Peroutkou,
advokátem se sídlem Karlovo náměstí 671/24, Praha 1, proti žalovanému: Úřad průmyslového
vlastnictví, se sídlem Antonína Čermáka 1057/2A, Praha 6, o žalobě proti rozhodnutí předsedy
žalovaného ze dne 28. 6. 2019, č. j. O-532128/D18061691/2018/ÚPV, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 27. 1. 2022 č. j. 15 A 121/2019 - 45,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žalobce n e má p ráv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n ep ři zn áv á .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a rozsudek městského soudu
[1] Společnost Limča s. r. o. podala dne 22. 6. 2016 přihlášku slovní ochranné známky
ve znění „Hayatpinari“ (dále též „napadené označení“) pro tyto výrobky a služby zařazené do tříd
podle mezinárodního třídění výrobků a služeb: (32) minerálka, soda, stolové vody, šumivá voda,
voda (sodová), vody (nápoje), vody (stolní). Přihlášku pak Úřad pro průmyslové vlastnictví
zveřejnil dne 19. 10. 2016.
[2] Dne 19. 1. 2017 podal žalobce proti zápisu napadeného označení námitky podle §7
odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách. Uvedl, že je majitelem
kombinované ochranné známky ve znění „PINAR“ a grafickém provedení (dále též
„namítaná ochranná známka“), zapsané do rejstříku ochranných známek dne 21. 2. 2001
s právem přednosti od 11. 11. 1999, a to mj. pro tyto výrobky třídy (32): piva, minerální a sodové
vody a jiné nealkoholické nápoje, ovocné nápoje a ovocné šťávy, sirupy a jiné nápojové
přípravky.
[3] Stejným podáním uplatnil žalobce také připomínky podle §24 zákona o ochranných
známkách, a to pro důvod podle §4 písm. m) téhož zákona.
[4] Úřad průmyslového vlastnictví rozhodnutím ze dne 23. 5. 2018
č. j. O-532128/ D17006575/2017/ÚPV (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) zamítl námitky
podané žalobcem podle §7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách proti zápisu
slovního označení ve znění „Hayatpinari“ do rejstříku ochranných známek. Dospěl k závěru,
že z hlediska vizuálního a fonetického jsou porovnávaná označení dostatečně rozdílná. Hledisko
sémantické nebylo dle Úřadu rozhodné, neboť ačkoliv mají výrazy „pinar“ a „hayatpinari“
v tureckém jazyce konkrétní a zjevný význam, nelze předpokládat, že by o těchto významech měl
povědomí průměrný český spotřebitel. Oba slovní výrazy proto budou spotřebiteli vnímány
jako fantazijní. Po posouzení pravděpodobnosti záměny napadeného označení s namítanou
ochrannou známkou Úřad dospěl k závěru, že výrobky, pro něž je nárokováno napadené
označení, jsou shodné s výrobky, pro něž je zapsána namítaná ochranná známka (nealkoholické
nápoje). To však s ohledem na absenci shodnosti či podobnosti porovnávaných označení není
rozhodné, protože nejsou naplněny obě kumulativní podmínky pro konstatování existence
pravděpodobnosti záměny. Záměnu z pohledu spotřebitelské veřejnosti nelze
mít za pravděpodobnou, a to ani v podobě vzájemné asociace porovnávaných označení.
Průměrný spotřebitel vnímá ochranné známky jako celek a neanalyzuje jejich jednotlivé části.
Odlišná počáteční i koncová část porovnávaných označení způsobuje, že napadené označení
nemůže vyvolat mylný dojem na straně veřejnosti, že jím označené produkty pocházejí
od vlastníka namítané ochranné známky a naopak.
[5] Žalobcovy připomínky pak správní orgán I. stupně vypořádal Sdělením o výsledku
posouzení připomínek ze dne 23. 5. 2018 č. j. O-532128/D17006575/2017/ÚVP, a to tak,
že je shledal neopodstatněnými. V odůvodnění tohoto sdělení vyložil, že institut dobré víry
podle §4 písm. m) zákona o ochranných známkách se uplatní při zápisu „spekulativních“
známek, přičemž nedostatek dobré víry je v tomto případě veřejnoprávním důvodem zápisné
nezpůsobilosti. Toto ustanovení chrání zájem široké veřejnosti, zatímco relativní zápisná
nezpůsobilost způsobená nedostatkem dobré víry podle §7 odst. 1 písm. k) zákona o ochranných
známkách, chrání zájem soukromoprávní. Žalobce však v připomínkách podaných
podle §4 písm. m) zákona o ochranných známkách neuvedl jako důvod pro zápisnou
nezpůsobilost napadeného označení zájem široké veřejnosti, nýbrž hájil svá vlastní práva.
[6] Předseda Úřadu průmyslového vlastnictví se v napadeném rozhodnutí ztotožnil
s postupem správního orgánu I. stupně a zamítl rozklad žalobce.
[7] Proti zmíněnému rozhodnutí se žalobce bránil žalobou podanou u Městského soudu
v Praze (dále jen „městský soud“). Ten ji shledal nedůvodnou a v záhlaví označeným rozsudkem
ji zamítl.
[8] Městský soud se ztotožnil se závěrem žalovaného v tom, že porovnávaná označení nejsou
podobná z vizuálního ani fonetického hlediska. Pro průměrného českého spotřebitele
je v napadeném označení mnohem výraznější jeho první část „Hayat“, a to nejen z toho důvodu,
že sestává z neobvyklé kombinace samohlásek i souhlásek, která je nevšední pro jeho zrak i sluch,
ale i proto, že jej upoutá první část slova. Jelikož se jednalo o zápis do národní databáze
ochranných známek, žalovaný nepochybil, jestliže posuzování známosti předmětných tureckých
slov „hayat“ a „pinar“ vztáhl toliko k českému průměrnému spotřebiteli, který turečtinu
rozhodně neovládá.
[9] Také poslední písmeno „i“ v napadeném označení lze vnímat jako další rozlišovací prvek
vizuální a fonetický, díky němuž se napadené označení ještě více odlišuje od slovního prvku
„pinar“ obsaženého v namítané ochranné známce žalobce. Pochybení neshledal ani, pokud
správní orgány označení „BINPINAR“ a „Hayatpinari“ přihlášené společností LIMČA s.r.o.,
posoudily odlišně. Každou ochrannou známku bylo nutné posuzovat individuálně. Nelze
se odkazovat na ustálenou správní praxi. Jelikož nebyla shledána podobnost přihlašovaného
označení se starší známkou, neshledal soud důvod k využití kompenzačního principu.
[10] Za důvodnou nepovažoval soud ani námitku, že správní orgán I. stupně měl připomínky
žalobce podané podle §24 ve spojení s §4 písm. m) zákona o ochranných známkách (z důvodu
tvrzené absolutní zápisné nezpůsobilosti napadeného označení pro zjevnou nedobrou víru
přihlašovatele) vyhodnotit a posoudit jako námitky podle §25 ve spojení s §7 odst. 1 písm. k)
téhož zákona (ve znění účinném do 31. 12. 2018); tj. jako námitky relativní zápisné nezpůsobilosti
z důvodu absence dobré víry přihlašovatele ve vztahu k namítané ochranné známce. Podle soudu
se žalobcova připomínka nejen formálně, ale i obsahově odkazovala na §4 písm. m) zákona
o ochranných známkách. Označil v ní nedobrou víru přihlašovatele za „zjevnou“ a zároveň bylo
zřejmé, že si byl vědom rozdílu mezi absolutní a relativní zápisnou nezpůsobilostí. Správní orgán
I. stupně tedy správně vypořádal jeho připomínky samostatným Sdělením o výsledku posouzení
připomínek.
[11] Také poslední žalobní námitku, spočívající v tom, že se předseda Úřadu nezabýval
rozkladovou námitkou o parazitování přihlašovatele na ochranných známkách jiných vlastníků
obsahujících slovní prvek „Hayat“, neshledal soud důvodnou. Žalovaný totiž tyto námitky
uplatnil až po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty pro podání a doplnění námitek. Také
se tyto námitky týkaly zjevně nedobré víry žadatele o zapsání ochranné známky, jednalo se tedy de
facto o doplnění připomínek, které však nebyly předmětem námitkového řízení.
II. Důvody kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[12] Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost z důvodů
podle §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále
jen „s. ř. s.“).
[13] Předně stěžovatel nesouhlasil se závěrem městského soudu v tom, že označení
„BINPINAR“ (jehož přihlášku Úřad zamítl) a označení „Hayatpinari“ je třeba posuzovat odlišně.
Dle jeho názoru měl soud přihlížet k podobnosti zapisovaných označení. Správní orgány tak měly
postupovat shodně v obou případech. Za nesprávný označil závěr, že označení „BINPINAR“
a „Hayatpinari“ jsou od sebe dostatečně rozlišitelná. Vzhledem k podobnosti obou označení měly
správní orgány postupovat shodně v obou případech a žádost o zápis ochranné známky
zamítnout.
[14] S první kasační námitkou úzce souvisí také nesouhlas stěžovatele s nepoužitím
tzv. kompenzačního principu. Jelikož jsou si zapisovaná označení „Hayatpinari“ a „PINAR“
podobná, měl soud užít kompenzační princip, při posuzovaní jejich zaměnitelnosti.
Ten jej ovšem neaplikoval, poněvadž neshledal jejich podobnost. Taktéž nesouhlasil se závěrem
soudu v tom, že pro českého průměrného spotřebitele se bude jednat o označení fantasijní,
a tudíž u nich nehrozí záměna. Dle stěžovatele však i takováto označení mohou u českého,
turečtiny neznalého, průměrného spotřebitele vyvolat pravděpodobnost asociace. V obou
známkách je foneticky dominantní kořen slova „pinar“. I s přihlédnutím ke skutečnosti, že obě
označení mají původ ve stejném cizím jazyce, existuje dle stěžovatele nezanedbatelná
pravděpodobnost záměny či přinejmenším asociace. Z tohoto důvodu měl městský soud
přistoupit k použití kompenzačního principu a posoudit jejich zaměnitelnost.
[15] Městský soud v napadeném rozsudku dospěl k závěru, že správní orgán I. stupně
postupoval v souladu se zákonem, jestliže připomínky žalobce vypořádal podle §24 odst. 2
zákona o ochranných známkách pouhým sdělením. Stěžovatel podle soudu tedy odkázal
na §4 písm. m) téhož zákona nejen formálně, ale i obsahově, když nedobrou víru přihlašovatele
označil za „zjevnou“, a zároveň je zřejmé, že si byl vědom rozdílu mezi absolutní a relativní
zápisnou nezpůsobilostí. Dle jeho názoru měly jeho připomínky být obsahově posouzeny jako
námitky, jelikož takovému postupu nic nebránilo. Z jeho strany se nejednalo o obcházení zákona,
protože se nesnažil uplatnit připomínky z důvodu, pro které lze podat námitky.
[16] Z obsahu podání bylo zcela zřejmé, co namítal a čeho se domáhal. Splnil veškeré
požadavky zákona; v zákonem stanovené lhůtě vznesl námitku, že je dotčen ve svých právech
přihláškou, která nebyla podána v dobré víře, a podložil ji důkazy. Úřad měl proto jeho podání
podle §4 písm. m) zákona o ochranných známkách, které ve svém podání označil jako námitky,
resp. připomínky založené na důvodu absolutní zápisné nezpůsobilosti, posoudit i jako námitky
založené na důvodu relativní zápisné nezpůsobilosti. Důvod absolutní zápisné nezpůsobilosti
v sobě logicky může zahrnovat i důvod relativní nezpůsobilosti zápisu ochranné známky
podle §7 odst. 1 písm. k) téhož zákona, neboť tuto námitku, resp. připomínku vznáší vlastník
ochranné známky, se kterou je přihlašované označení v kolizi.
[17] Stěžovatel tedy vznesl připomínku podle §4 písm. m) zákona o ochranných známkách,
která zároveň splňuje všechny náležitosti námitky podle §7 odst. 1 písm. k) téhož zákona,
a zdůvodnil ji tím, že jde o ochrannou známku stěžovatele, která je známá, a že přihlašovatel
podal i jinou přihlášku rovněž v konfliktu s ochrannou známkou stěžovatele, což nakonec Úřad
potvrdil svým jiným rozhodnutím ve věci „BINPINAR“, jak je popsáno výše. Namísto toho,
aby se touto argumentací správní orgány zabývaly věcně, formálně ji pouze zamítly.
[18] Stěžovatel dále brojil proti závěru městského soudu ohledně pozdního uplatnění
rozkladové námitky o parazitování přihlašovatele na ochranných známkách jiných vlastníků
obsahujících slovní prvek „Hayat“. Trvá na tom, že výše uvedené nasvědčuje tomu,
že přihlašovatel se snaží využít dobré pověsti ochranné známky stěžovatele, a navíc i ochranných
známek dalších vlastníků („Hayat“), a parazitovat na nich, i tomu, že přihlašovatel zjevně nebyl
v dobré víře ohledně obou přihlašovaných označení, což je důvodem zápisné nezpůsobilosti
obou označení dle §4 písm. m) zákona o ochranných známkách. Tyto skutečnosti měl také
správní orgán zjistit z úřední povinnosti při přezkumu přihlášky.
[19] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry městského soudu.
Nesouhlasí s názorem stěžovatele, že měl posuzovat značku „BINPINAR“ shodně jako
„Hayatpinari“. V těchto případech nebyly stejné skutkové okolnosti, ze kterých by byl správní
orgán povinen vyvodit stejné závěry, neboť neshledal tato označení za podobná.
[20] Vzhledem k tomu že označení „PINAR“ a „Hayatpinari“ taktéž neshledal podobnými,
nebyl důvod k využití kompenzačního principu. Ten se uplatní pouze v případě, kdy je zjištěna
podobnost jak na straně výrobků či služeb, tak na straně označení. Taktéž neshledal existenci
pravděpodobnosti asociace mezi napadeným označením a namítanou ochrannou známkou;
a to právě z důvodu jejich vizuální a fonetické nepodobnosti.
[21] Nesouhlasil s názorem stěžovatele, že jeho připomínky podle §4 písm. m) měly být
posouzeny jako námitky podle §7 odst. 1 písm. k). Z jejich obsahu bylo zřejmé, čeho
se stěžovatel domáhá. Zákon o ochranných známkách zcela jasně vylučuje záměnu institutu
námitek a připomínek.
[22] Taktéž poslední kasační námitku nepovažoval žalovaný důvodnou. Stěžovatel námitky
o existenci mezinárodní ochranné známky „Hayat“ podal až po uplynutí lhůty po podání
a doplnění námitek.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[23] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že má požadované náležitosti, byla podána včas
a oprávněnou osobou, a je tedy projednatelná.
[24] Poté přezkoumal napadený rozsudek městského soudu v rozsahu kasační stížnosti
a v rámci uplatněných důvodů, ověřil přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž
by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[25] Kasační stížnost není důvodná.
[26] Nejprve se soud zabýval namítanou nepřezkoumatelností napadeného rozsudku,
k níž je případně povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.). Vlastní přezkum
rozhodnutí městského soudu je totiž možný pouze za předpokladu, že splňuje kritéria
přezkoumatelnosti, tedy, že se jedná o rozhodnutí srozumitelné, které je opřeno o dostatek
relevantních důvodů, z nichž je zřejmé, proč soud rozhodl tak, jak je uvedeno v jeho výroku.
Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je dána především tehdy, opřel-li soud rozhodovací
důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem (viz např.
rozsudek NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 - 75, č. 133/2004 Sb. NSS), nebo pokud
zcela opomenul vypořádat některou z námitek uplatněných v žalobě (viz např. rozsudky NSS
ze dne 27. 6. 2007, č. j. 3 As 4/2007 - 58, ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004 - 73,
č. 787/2006 Sb. NSS, či ze dne 8. 4. 2004, č. j. 2 Afs 203/2016 - 51).
[27] Nejvyšší správní soud shledal napadený rozsudek plně přezkoumatelným. Je z něj jasné,
jakými úvahami se soud řídil a jak při posouzení žalobních námitek postupoval. Rozsudek
je vnitřně ucelený a svou argumentací přesvědčivě vypořádává veškeré žalobní body.
[28] Předmětem nyní souzeného sporu je rozhodnutí o námitkách podaných stěžovatelem,
vlastníkem ochranné známky ve znění „PINAR“ a grafickém provedení ,
proti zapisované slovní známce ve znění „Hayatpinari“.
[29] V případě posouzení pravděpodobnosti záměny se jedná o otázku interpretace příslušné
právní normy a její aplikace na zjištěný skutkový stav, tudíž o otázku právní (viz usnesení
rozšířeného senátu ze dne 22. 4. 2014, čj. 8 As 37/2011 - 154, č. 3073/2014 Sb. NSS). Výklad
neurčitého právního pojmu a jeho aplikace na konkrétní skutkový stav jsou v souladu s §75
s. ř. s. plně a meritorně přezkoumatelné soudem. Soud přezkoumává, zda interpretace a aplikace
neurčitého právního pojmu správním orgánem je v souladu se zákonem, jaké podklady pro své
rozhodnutí k tomu správní orgán použil, zda tak učinil v rozsahu, který mu umožnil ve věci
správně rozhodnout, a zda jeho zjištění nejsou s těmito podklady v logickém rozporu. Úkolem
soudu je tedy přezkum zákonnosti rozhodnutí správního orgánu a dodržení zákonem
stanovených pravidel v řízení, jež vydání správního rozhodnutí předcházelo (k tomu viz rozsudek
ze dne 22. 3. 2007, čj. 7 As 78/2005 - 62). Soud však nemůže nahrazovat činnost správního
orgánu; tím by nepřípustně zasáhl do jeho rozhodovací činnosti.
III. A Posouzení v souladu se správní praxí
[30] V první řadě stěžovatel brojí proti rozdílnému postupu při zápisech ochranných známek
„BINPINAR“ (jejíž zápis Úřad zamítl) a napadeného označení „Hayatpinari“. Dle jeho názoru
měly správní orgány postupovat v souladu s §2 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu.
Jelikož se dle jeho názoru jedná o obdobné ochranné známky, měl Úřad zápis nyní posuzované
známky zamítnout.
[31] Nejvyšší správní soud nesouhlasí se závěry stěžovatele. Jak správně uzavřel městský soud,
posuzování podobnosti ochranných známek představuje odbornou činnost, jejíž výsledek
je zpravidla odvislý jednak (a to především) od posouzení celkového vyznění zapisovaných
označení, jednak také od jejich jednotlivých detailů. To vede k požadavku přísně
individualizovaného posuzování jednotlivých známkoprávních sporů; nelze proto v zásadě
spatřovat ustálenou správní praxi žalovaného v posuzování konkrétních ochranných známek.
Neznamená to však, že by zápisný úřad svou rozhodovací činností v řízení o ochranných
známkách nemohl v jejích určitých aspektech vytvořit ustálenou správní praxi,
tato se však z povahy věci (tj. skutkové odlišnosti jednotlivých případů) zpravidla nemůže dotýkat
otázek posuzování konkrétních napadených ochranných známek (zde označení obsahujících
slovní prvek „PINAR“), nýbrž dopadá na ustálené postupy, jež k výslednému posouzení vedou.
I za této situace však musí soud, je-li v soudním řízení porušení dosavadní správní praxe
namítáno, vždy zkoumat to, zda případy, jež měly určitou správní praxi založit,
jsou vůči rozhodované věci z hlediska pravidla založeného správní praxí typově podobné.
Pokud tomu tak není, je porušení uvedené zásady respektování správní praxe v obdobných
případech vyjádřené v §2 odst. 4 správního řádu v zásadě vyloučeno (viz rozsudek
ze dne 12. 3. 2015, č. j. 10 As 100/2014 - 120).
[32] Městský soud se dostatečně zabýval rozdílností obou namítaných známek. Průměrný
spotřebitel totiž věnuje větší pozornost a význam počáteční části slovních prvků,
než následujícím částem (viz rozhodnutí Tribunálu ve spojených věcech T-183/02, T-184/02, El
Corte Inglés, body 81 a 83; T-112/03, L'Oréal, body 64 a 65). Kasační soud proto souhlasí
s hodnocením městského soudu. Již na první pohled je zcela zřejmý rozdíl mezi počátečními
slovy namítaných označení „BIN“ a „Hayat“. Správní orgány nadto řádně odůvodnily své závěry
o rozdílném přístupu k posouzení obou známek.
[33] Při posuzování přihlášky nelze přihlížet k původu přihlašovatele ochranné známky, jak
požaduje stěžovatel. Rozhodující pro posouzení zaměnitelnosti ochranných známek je hledisko
průměrného spotřebitele (viz např. rozsudek ze dne 24. 10. 2008, č. j. 4 As 31/2008 – 153
nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne 11. 11. 1997, SABEL, C-251/95, bod 23).
O průměrném spotřebiteli se má přitom za to, že je běžně informovaný a přiměřeně pozorný
a obezřetný (viz např. rozsudek ze dne 28. 2. 2013, č. j. 8 As 41/2012 – 46, č. 2859/2013 Sb.
NSS). Jak správně uvedl městský soud, průměrný český spotřebitel není znalý tureckého jazyka.
Proto bude označení „Hayatpinari“ i „PINAR“ vnímat jako fantazijní.
[34] Jak správní orgán I. stupně, tak žalovaný (městský soud taktéž) postupovali
při posuzování napadené známky „Hayatpinari“ v souladu s obvyklým postupem při posuzování
zaměnitelnosti ochranných známek. Odkázali jak na judikaturu správních soudů, tak také
na judikaturu Soudního dvora EU a Tribunálu. Dostáli tak požadavku na dodržení ustálené
správní praxe při postupu posuzování zaměnitelnosti (viz výše citovaný rozsudek
č. j. 10 As 100/2014 - 120).
[35] Stěžovatel nesouhlasí se závěrem městského soudu o nemožnosti použití kompenzačního
principu v nyní souzené věci. Kompenzační princip spočívá v tom, že menší podobnost
mezi výrobky a službami lze kompenzoval větší podobnost mezi ochrannými známkami a naopak
(rozsudek Soudního dvora EU ze dne 29. 9. 1998, ve věci C-39/97, Canon Kabushiki Kaisha
proti Metro Goldwyn-Mayer Inc.). Nejvyšší správní soud pak v rozsudku ze dne 28. 5. 2008,
č. j. 9 As 59/2007 - 141, dovodil, že kompenzační princip nelze použít v případě vyšší
podobnosti výrobků a služeb, ale nepodobnosti porovnávaných ochranných známek.
[36] Právě výše citovaný rozsudek dopadá na nyní posuzovanou věc. Jak uzavřely správní
orgány a městský soud, porovnávané ochranné známky nejsou podobné ani zaměnitelné.
Nemohly tedy kompenzační princip využít. Stěžovatel ve své kasační stížnosti uvádí čistě
spekulativní úvahy o tom, že v případě zápisu jinak znějící ochranné známky, než která je nyní
předmětem soudního přezkumu, by musel správní orgán dojít k využití kompenzačního principu.
Jelikož však nebyla shledána podobnost posuzovaných ochranných známek, nebyl důvod k jeho
využití; a to ani ve srovnání při postupu zápisu ochranné známky „BINPINAR“ (viz výše).
[37] Nejvyšší správní soud souhlasí také s názorem městského soudu v otázce posouzení
pravděpodobnosti asociace posuzovaných známek. Jak správně uvedl soud v napadeném
rozsudku, ze závěrů rozsudku SDEU ze dne 11. 11. 1997, ve věci C-251/95 SABEL BV
proti Puma AG, Rudolf Dassler Sport, plyne, že pravděpodobnost asociace představuje jedno
z hodnotících kritérií zaměnitelnosti. Nadto nelze předpokládat, že by si průměrný český
spotřebitel při vnímání napadeného označení „Hayatpinari“ vybavil namítanou známku
„PINAR“ a nabyl dojmu, že tato označení spolu souvisí. Jak uvedl kasační soud již výše,
dominantní částí napadeného označení je první část slova, tedy „Hayat“, nikoliv pak kořen slova
„pinar“.
III. B Posouzení připomínek jako námitek
[38] Stěžovatel namítá, že správní orgán I. stupně měl připomínky podané podle §24
ve spojení s §4 písm. m) zákona o ochranných známkách, z důvodu tvrzené absolutní zápisné
nezpůsobilosti napadeného označení pro zjevnou nedobrou víru přihlašovatele, vyhodnotit
a posoudit jako námitky podle §25 ve spojení s §7 odst. 1 písm. k) téhož zákona (ve znění
účinném do 31. 12. 2018); tedy jako námitky relativní zápisné nezpůsobilosti z důvodu absence
dobré víry přihlašovatele ve vztahu k namítané ochranné známce.
[39] Nejdříve považuje Nejvyšší správní soud za podstatné shrnout příslušnou právní úpravu.
Žádost o zápis ochranné známky do rejstříku se podává přihláškou podanou u Úřadu
průmyslového vlastnictví. Jsou-li pak splněny podmínky stanovené zákonem o ochranných
známkách, zveřejní Úřad přihlášku ve Věstníku (§23 zákona o ochranných známkách).
[40] V průběhu řízení o zápisu přihlášky má každý možnost se vyjádřit k zápisné způsobilosti
ochranné známky. K tomu slouží instituty připomínek a námitek.
[41] Podle §24 odst. 1 zákona o ochranných známkách ve znění účinném do 31. 12. 2018
„[k]aždý může do doby zápisu ochranné známky do rejstříku podat Úřadu písemné připomínky založené
zejména na důvodech podle §4 nebo §6; k připomínkám Úřad přihlédne při rozhodování o zápisu ochranné
známky do rejstříku. Osoba, která podala připomínky, se nestává účastníkem řízení o přihlášce před Úřadem.“
[42] Podle §25 odst. 1 téhož zákona ve znění účinném do 31. 12. 2018 „[o]soby uvedené v §7
mohou podat námitky ve lhůtě 3 měsíců od zveřejnění přihlášky, a to z důvodů uvedených v tomtéž ustanovení.
Lhůtu k podání námitek nelze prodloužit a její zmeškání nelze prominout.“
[43] Připomínky může podat každý a vyjádřit se tak k zápisné způsobilosti přihlašované
ochranné známky. Lze je podávat v průběhu celého řízení o přihlášce; tedy od okamžiku podání
přihlášky do doby zápisu. Připomínky lze podat zejména z důvodu absolutní zápisné
nezpůsobilosti přihlašovaného označení podle §4 zákona o ochranných známkách. Účelem
připomínek je pak kontrola odborné veřejnosti, pomoc veřejnosti při zjišťování okolností
vedoucích k zamítnutí ochrany a ochrany zájmů třetích osob (viz KOUKAL, Pavel. Zákon
o ochranných známkách: komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2017, komentář k §24.) Ač připomínky
představují neformální podnět a jejich podání nepodléhá poplatkové povinnosti, je Úřad povinen
vyrozumět osobu, která je podala, o výsledku jejich posouzení.
[44] Oproti tomu řízení o námitkách má povahu řízení „inter partes“, ve kterém Úřad vystupuje
jako nezávislý a nestranný rozhodce střetu práv dvou či více stran, kdy na jedné straně vždy stojí
přihlašovatel, na straně druhé pak subjekty, které specifikuje §7 zákona o ochranných známkách
ve vazbě na tam obsažené důvody jimi uplatněných námitek (viz rozsudek
ze dne 21. 10. 2010, č. j. 9 As 21/2010 - 70). Tedy osoby, které mohou být podáním přihlášky
a případným zápisem ochranné známky dotčeny na svých právech. Námitky chrání práva třetích
osob, jež by mohla být zápisem přihlašované známky dotčena. Jsou podávány z důvodů
tzv. relativní zápisné nezpůsobilosti. Výsledkem rozhodnutí o námitkách je kvalifikované
a pro účely řízení o zápisu ochranné známky závazné, posouzení sporu mezi těmito subjekty.
Na rozdíl od vypořádání připomínek je rozhodnutí o námitkách přezkoumatelné ve správním
soudnictví. Námitky musejí být podány ve lhůtě 3 měsíců ode dne zveřejnění přihlášky
ve Věstníku Úřadu průmyslového vlastnictví a podléhají poplatkové povinnosti. V téže lhůtě
musí být také věcně odůvodněny a doloženy důkazy, jichž se namítající dovolává (viz §25 odst. 2
zákona o ochranných známkách).
[45] Řízení o námitkách tedy zaujímá jen přesně vymezenou část řízení o zápisu ochranné
známky do rejstříku a zveřejněné označení je v něm posuzováno výhradně dle důvodů podle §7
zákona o ochranných známkách uplatněných namítajícími, přičemž jeho výsledkem
je formalizované rozhodnutí o námitkách. Jsou v něm pak chráněny konkrétní zájmy a práva
třetích osob. Zatímco k připomínkám, jež může uplatnit každý, a to v podstatě kdykoliv
v průběhu řízení o zápisu ochranné známky do rejstříku, přihlíží Úřad při rozhodování o zápisu
ochranné známky do rejstříku. Jejich účelem je ochrana absolutní zápisné nezpůsobilosti známky.
[46] Vzájemný vztah námitek a připomínek výslovně řeší §24 odst. 3 zákona o ochranných
známkách. Ten neumožňuje podat připomínky z důvodů podle §7 téhož zákona, a to z důvodu
zamezení obcházení institutu námitek.
[47] Stěžovatel v podání ze dne 17. 1. 2017 uplatnil jak námitky podle §7 odst. 1 písm. a)
zákona o ochranných známkách, tak i připomínky podle §4 písm. m) téhož zákona. Svou aktivní
legitimaci k podání námitek zdůvodnil tím, že je vlastníkem starší ochranné známky, která
je podobná či shodná s aktuálně přihlašovanou. K připomínkám k napadenému označení uvedl,
že je zakládá „na důvodu absolutní zápisné nezpůsobilosti na základě §4 písm. m) zákona o ochranných
známkách, neboť je zjevné, že přihláška ochranné známky nebyla podána v dobré víře.“ (bod III.12 podání).
[48] Správní orgán I. stupně tedy vyhodnotil obsah stěžovatelova podání jako námitky
podle §7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách a připomínky podle §4 písm. m) téhož
zákona. Takto s nimi také naložil. Námitky vypořádal rozhodnutím přezkoumávaným
v nyní souzené věci a připomínky vypořádal ve Sdělení o výsledku posouzení
připomínek ze dne 23. 5. 2018 č. j. O-532128/D17006575/2017/ÚVP. Připomínky shledal
neopodstatněnými. V odůvodnění popsal, že institut dobré víry podle §4 písm. m) zákona
o ochranných známkách se uplatní při zápisu „spekulativních“ známek, přičemž nedostatek
dobré víry je v tomto případě absolutním důvodem zápisné nezpůsobilosti. Připomínky chrání
zájem široké veřejnosti, zatímco relativní zápisná nezpůsobilost způsobená nedostatkem dobré
víry podle §7 odst. 1 písm. k) zákona o ochranných známkách chrání zájem soukromoprávní.
Ačkoliv Sdělení o výsledku posouzení připomínek není předmětem nyní souzené věci, souhlasí
Nejvyšší správní soud s jeho závěry. Úřad v něm zcela jasně popsal, z jakých důvodů je možné
podat připomínky a z jakých námitky; správně tyto závěry pak aplikoval na daný případ.
[49] Nejvyšší správní soud proto shledal postup Úřadu za správný. Stěžovatel ve svém podání
zcela srozumitelně a jasně označil připomínky podle §4 písm. m) zákona o ochranných
známkách. Nejen formálně, ale také obsahově odkázal na „zjevnou“ nedobrou víru
přihlašovatele, která je podstatou absolutní zápisné nezpůsobilosti právě podle uvedeného
ustanovení. Při posouzení je nutné také přihlédnout k tomu, že stěžovatel byl již při podání
námitek a připomínek zastoupen právním profesionálem, advokátem. Z podání
ze dne 17. 1. 2017 je zřejmé, že si byl vědom rozdílu mezi absolutní a relativní zápisnou
nezpůsobilostí, jelikož zároveň podal námitky podle §7 odst. 1 písm. a) citovaného zákona.
Musel si tedy být vědom také možnosti podat námitky podle písm. k) téhož ustanovení.
Tak ovšem neučinil a ve svém podání výslovně uvedl, že podává připomínky dle §4 písm. m)
zákona o ochranných známkách.
[50] Správní orgán I. stupně postupoval v souladu se zákonem, pokud část podání stěžovatele
vyhodnotil jako připomínky, jelikož tak byly formálně i obsahově označeny. Jak vyložil Nejvyšší
správní soud výše, instituty připomínek a námitek jsou v řízení o zapsání ochranné známky přísně
rozlišeny. Podání námitek podléhá striktní koncentraci, je zpoplatněno a má zcela jiný účel,
než uplatnění připomínek. Námitky proto nelze ani doplňovat nebo odstraňovat jejich
nedostatky v řízení o odvolání proti rozhodnutí o jejich vypořádání, či v řízení před správními
soudy.
[51] Stěžovatelův odkaz na rozsudek městského soudu ze dne 19. 5. 2006,
č. j. 7 Ca 180/2005 – 48, není v nyní posuzované věci přiléhavý. Z jeho závěrů plyne pouze
to (jak ostatně konstatoval již městský soud v napadeném rozsudku), že připomínky a námitky lze
podat v jednom společném podání. Tak ostatně stěžovatel také učinil. Uvedený rozsudek
se vztahuje pouze k formě podání, nikoliv však k posouzení jejich obsahu.
[52] Nejvyšší správní soud shledal tuto kasační námitku nedůvodnou. Není tedy důvod,
aby se vyjadřoval ke stěžovatelově polemice s názory uvedenými městským soudem jako obiter
dictum, týkající se posouzení námitky podle §7 odst. 1 písm. k) zákona o ochranných známkách
(ve znění do 31. 12. 2018). Jak vyložil soud výše, stěžovatel tuto námitku neuplatnil, není
tedy důvod se zabývat otázkou, jakým způsobem by s ní měl správní orgán I. stupně
potencionálně naložit.
III. C Parazitování přihlašované známky na označeních obsahujících slovo „Hayat“
[53] V poslední kasační námitce stěžovatel nesouhlasí s hodnocením městského soudu
v otázce nevypořádaní rozkladových námitek žalovaným. V nich namítal parazitování
přihlašovatele na ochranných známkách jiných vlastníků obsahujících slovní prvek „Hayat“.
[54] Tato námitka úzce souvisí s výše popsanou povahou institutů připomínek a námitek. Sám
stěžovatel tvrdí, že teprve v rozkladu upozornil Úřad na existenci zapsané kombinované
ochranné známky „Hayat“. Ta měla být dle jeho názoru v rozporu s nyní posuzovaným
a zapisovaným označením „Hayatpinari“.
[55] Nejvyšší správní soud opětovně upozorňuje, že předmětem přezkumu v nyní souzené
věci je rozhodnutí o vypořádání námitek stěžovatele podaných podle §7 odst. 1 písm. a) zákona
o ochranných známkách. Jak plyne z výše uvedeného, podání námitek podléhá přísné
koncentraci. Jejich podání či doplnění je pevně vázáno na lhůtu 3 měsíců od zveřejnění přihlášky
ochranné známky ve Věstníku Úřadu průmyslového vlastnictví. Je tedy zřejmé, že námitky
uplatněné v rozkladu proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně byly opožděné. Nadto
se Nejvyšší správní soud shoduje s městským soudem v tom, že povaha argumentace stěžovatele
odpovídá spíše institutu připomínek, jelikož se netýká jím vlastněných ochranných známek.
Stěžovateli tak nic nebránilo uplatnit tuto argumentaci v pozdějším podání připomínek, jelikož ty
je možné podat až do doby zápisu příslušné ochranné známky do rejstříku.
[56] Městský soud tedy správně posoudil, že napadené rozhodnutí není nepřezkoumatelné,
jelikož se žalovaný argumentací stěžovatele uvedenou v rozkladu zabývat vůbec nemohl.
Ať již z důvodu její opožděnosti nebo z důvodu, že vůbec nebyly předmětem přezkumu v dané
věci.
IV. Závěr a náklady řízení
[57] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů kasační stížnost podle §110 odst. 1 věty
druhé s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
[58] Zároveň Nejvyšší správní soud rozhodl o nákladech řízení o kasační stížnosti podle §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl v řízení úspěch, a právo na náhradu
nákladů řízení proto nemá. Procesně úspěšnému žalovanému pak nevznikly v řízení náklady
přesahující rámec nákladů jeho běžné úřední činnosti. Náhrada nákladů řízení se mu proto
nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. srpna 2022
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu