ECLI:CZ:NSS:2022:1.AS.35.2022:35
sp. zn. 1 As 35/2022 - 35
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobkyně: J. T., zastoupena JUDr. Jiřím
Vlasákem, advokátem se sídlem náměstí Republiky 2/2, Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo
zemědělství, se sídlem Těšnov 65/17, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne
6. 5. 2019, č. j. 18526/2019-MZE-15111, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 1. 2022, č. j. 30 A 68/2019 - 107,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žalobkyně n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti ne p ř i z ná v á .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a rozsudek krajského soudu
[1] V roce 2012 Městský úřad Přeštice v řízení o odstranění stavby zjistil, že bez povolení
vodoprávního úřadu došlo k zabetonování otvoru v boku náhonu mlýna a pily v Dolní Lukavici,
kterým dříve proudila voda do kanálu pod budovou pilnice. Rozhodnutím
č. j. OŽP-STP/21796/2012 ze dne 27. 9. 2012 (ve spoj. s rozhodnutím Krajského úřadu
Plzeňského kraje č. j. ŽP/9814/12 ze dne 9. 1. 2013) městský úřad nařídil žalobkyni a jejímu
manželovi, aby odstranili tuto nepovolenou stavbu – stavební úpravu otvoru v boku náhonu
o rozměrech 30×60 cm. V této věci se žalobkyně i její manžel soudili před Krajským soudem
v Plzni (sp. zn. 30 A 20/2013) i Nejvyšším správním soudem (sp. zn. 9 As 293/2014,
9 As 1/2016), nicméně neuspěli a rozhodnutí o odstranění stavby tak zůstalo v právní moci.
[2] V roce 2015 žalobkyně navrhla obnovu tohoto řízení o odstranění stavby. Podstata
návrhu žalobkyně na obnovu řízení spočívala v předložení stavební dokumentace, kterou
žalobkyně nalezla po zemřelém tchánovi. Tato dokumentace měla doložit, že zabetonováním
otvoru byla stavba ve skutečnosti uvedena do původního stavu, tj. byl odstraněn otvor nelegálně
probouraný.
[3] Krajský úřad Plzeňského kraje svým rozhodnutím č. j. PK-ŽP/23295/18 ze dne
4. 3. 2019 návrh žalobkyně na obnovu řízení o odstranění stavby zamítl. Podle názoru krajského
úřadu se městský úřad v původním řízení o odstranění stavby podrobně zabýval tím, zda je otvor
v boku náhonu legální. Dospěl k závěru, že legální je. Doklady předložené žalobkyní tento závěr
nijak nezpochybnily, neboť popisují stav v době před zhotovením otvoru. Tato dokumentace
tedy neprokázala, že stavba nebyla později měněna, ani to, že jde o změny nelegální.
[4] Následné odvolání žalobkyně žalovaný zamítl napadeným rozhodnutím ze dne 6. 5. 2019,
č. j. 18526/2019 MZE 15111, a rozhodnutí krajského úřadu potvrdil. Předně se ztotožnil
s názorem krajského úřadu v tom, že z předložené dokumentace nelze dovodit více než stav
v době jejího pořízení. Tento stav však byl nepochybně jiný v době, která je podstatná
pro rozhodnutí. Tato dokumentace tak může být formálně novým, dříve neznámým důkazem,
materiálně ovšem nemůže nic změnit na závěrech původního řízení. Stavební úpravy (zazdění
otvoru) totiž vyžadovalo stavební povolení bez ohledu na to, zda samotný otvor byl povolený
nebo ne.
[5] Proti napadenému rozhodnutí podala žalobkyně žalobu ke Krajskému soudu v Plzni (dále
jen „krajský soud“), který ji napadeným rozsudkem zamítl.
[6] Krajský soud zdůraznil, že obnova řízení na základě žádosti účastníka je mimořádným
opravným prostředkem, jenž slouží především k nápravě skutkových nesprávností v původním
řízení. Obnovit řízení je možné pouze za splnění dvou podmínek; existence dříve neznámě
skutečnosti, která existovala v době původního rozhodnutí, a možnost této skutečnosti ovlivnit
řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování. Dospěl však k závěru, že nově předložené
důkazy (projektová dokumentace) nemohly na výsledku řízení nic změnit, jelikož pro věc nebylo
rozhodné, zda otvor existoval legálně (a byl původní) nebo zda byl dodatečně (nelegálně)
probourán.
[7] Nosné důvody původních rozhodnutí nebyly založeny na skutkové otázce vzniku otvoru,
ale spočívaly především na právní kvalifikaci jednání žalobkyně podle §103 odst. 1 písm. h)
stavebního zákona, tedy že zabetonování otvoru v boku náhonu by vždy vyžadovalo povolení
vodoprávního úřadu, které ovšem vydáno nebylo. Tento pravomocně vyslovený právní závěr
nebylo možné v rámci obnovy řízení revidovat, i kdyby byl nesprávný. Toho se žalobkyně měla
domáhat v odvolacím řízení, popřípadě v řízení o žalobě proti původnímu rozhodnutí
o odstranění stavby.
II. Důvody kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[8] Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost
z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále
jen „s. ř. s.“).
[9] Předně nesouhlasí se závěrem soudu, že nově objevené skutečnosti nemohou být
rozhodné pro obnovu řízení, respektive že by mohly odůvodňovat jiné řešení otázky, která byla
předmětem rozhodování. Soud pominul podstatnou skutečnost spočívající v argumentaci
správních orgánů, kterou hodnotily dotčený otvor jako nepovolenou úpravu vodního díla a zásah
do jeho nosných konstrukcí. Nově objevené dokumenty však prokazují setrvalá tvrzení
stěžovatelky, že onen otvor nebyl součástí vodního díla, a jí provedená úprava také byla pouze
navrácením do původního stavu.
[10] Nebylo tedy možné argumentovat tím, že zazdění otvoru muselo být provedeno
s příslušným povolením. Dle jejího názoru je absurdní, aby musela žádat o povolení k odstranění
„černé“ stavby, tedy k uvedení do původního stavu. Nově nalezené a předložené dokumenty
měly prokazovat, že otvor nikdy na stavbě neexistoval, a byl tedy nesprávný závěr správních
orgánů, které považovaly za prokázaný opak.
[11] Stěžovatelka současně s doplněním kasační stížnosti podala návrh na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti.
[12] Žalovaný se ztotožnil se závěrem krajského soudu v napadeném rozhodnutí. Žádný
z nově předložených dokumentů nemohl přinést pro stěžovatelku příznivější rozhodnutí ve věci
samé, proto zde neexistovaly důvody pro povolení obnovy řízení. S hodnocením krajského soudu
v napadeném rozsudku se žalovaný rozchází pouze v hodnocení novosti předložených důkazů.
Navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítnul.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[13] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že má požadované náležitosti, byla podána včas
a oprávněnou osobou, a je tedy projednatelná.
[14] Poté přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti
a v rámci uplatněných důvodů, ověřil přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž
by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[15] Kasační stížnost není důvodná.
[16] Na úvod Nejvyšší správní soud připomíná, že předmětem přezkumu v nyní souzené věci
je pouze napadené rozhodnutí o nepovolení obnovy řízení, zkoumat tedy lze pouze naplnění
podmínek, za nichž je možné povolit obnovení řízení, nikoliv však samotné rozhodnutí
o odstranění stavby.
[17] Podle §100 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, „[ř]ízení před správním orgánem
ukončené pravomocným rozhodnutím ve věci se na žádost účastníka obnoví, jestliže
a) vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení
a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit, anebo
se provedené důkazy ukázaly nepravdivými, nebo
b) bylo zrušeno či změněno rozhodnutí, které bylo podkladem rozhodnutí vydaného v řízení, které
má být obnoveno, a pokud tyto skutečnosti, důkazy nebo rozhodnutí mohou odůvodňovat jiné
řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování.“
[18] V případě obnovy řízení se tedy jedná o mimořádný opravný prostředek. Obnova řízení
je určena primárně k nápravě skutkových nesprávností. K nápravě právních omylů a vad slouží
institut přezkumného řízení. Podstatným rysem obnovy řízení je to, že umožňuje z důvodu
skutkových nesprávností zjištěných až po právní moci rozhodnutí znovu rozhodnout ve věci
samé a prolomit tak překážku věci rozhodnuté.
[19] V řízení o povolení obnovy se nepřezkoumává zákonnost a odůvodněnost původního
rozhodnutí, ale je nutné posoudit otázku, zda nové skutečnosti či důkazy dříve neznámé
ve spojení s důkazy již provedenými mohou odůvodnit jiné, účastníkovi příznivější, rozhodnutí,
než které bylo dříve vydáno (srov. nález ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. III. ÚS 3386/09).
[20] Správní orgán vždy nejdříve zkoumá, zda jsou splněny zákonné podmínky pro obnovení
řízení. Těmi jsou: 1) musí být uplatněny dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly
v době původního řízení; 2) účastník, jemuž jsou ku prospěchu, je nemohl v původním řízení
uplatnit; 3) tyto důkazy a skutečnosti mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem
rozhodování. Jestliže by nebyla splněna některá z těchto tří podmínek, není správní orgán
již povinen nic dalšího zkoumat a návrh na povolení obnovy řízení zamítne (viz rozsudek ze dne
20. 5. 2010, č. j. 2 As 22/2009 - 83).
[21] Žalovaná založila napadené rozhodnutí na závěru, že v původním řízení bylo rozhodnuto
o povaze zásahu spočívajícím v zazdění dotčeného otvoru, jako o zásahu do nosné konstrukce
vodního díla, ke kterému je vždy potřeba povolení příslušného stavebního úřadu
(zde vodoprávního). Jelikož však stěžovatelkou předložené dokumenty nemohly odůvodňovat
odlišné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování, nebyly splněny výše uvedené podmínky
k povolení obnovy řízení. Krajský soud tento závěr aproboval.
[22] Je nesporné, že důkazy nově předložené stěžovatelkou prokazují stav dotčených
nemovitostí zachycených v průběhu téměř celého 20. století. Nicméně tyto dokumenty pouze
prokazují, jak tvrdí sama stěžovatelka, případnou existenci či neexistenci sporného otvoru
v náhonu vodního díla a mohou tak mít vliv pouze na prokázání skutečnosti, zda jeho existence
odpovídá skutkovému stavu či nikoliv. Tato otázka však byla zkoumána správními orgány
v původních řízeních probíhajících v letech 2012 a 2013, proti nimž se manžel stěžovatelky F. T.
neúspěšně bránil. Jeho odvolání proti tehdejšímu rozhodnutí Městského úřadu Přeštice bylo
pro opožděnost zamítnuto. Tento závěr (o opožděnosti zmíněného odvolání) byl potvrzen také
Nejvyšším správním soudem v rozsudcích ze dne 23. 7. 2015, č. j. 9 As 293/2014 - 45 a ze dne
4. 2. 2016, č. j. 9 As 1/2016 - 50.
[23] Otázka zákonnosti otvoru ve zdi pilnice a mlýnského náhonu byla tedy již právně
a závazně posouzena. Nově předložená dokumentace stěžovatelkou však prokazovala skutečnosti
související se samotnou existencí otvoru. Ta pak sporovala to, zda byl vybourán s povolením
či bez něj. Jak správně uvedl krajský soud, tato dokumentace nemohla nijak zpochybnit závěr
původního řízení. Ten byl založen na skutečnosti, že zazdění otvoru stěžovatelkou a jejím
manželem bylo nepovoleným zásahem do nosné konstrukce vodního díla.
[24] Stěžovatelka by tak musela předložit dokumenty, které by například zpochybňovaly
skutečnost, že se jednalo o nepovolený zásah, případně že zásah nebyl učiněn v nosné zdi
nebo jiné podklady zpochybňující nutnost mít pro zazdění otvoru souhlas příslušného správního
orgánu. Takové dokumenty však v průběhu řízení o její žádosti na obnovu řízení nepředložila.
[25] Nejvyšší správní soud chápe složitou skutkovou a právní situaci v nyní posuzovaném
případě. Nicméně nelze odhlížet od skutečnosti, že proti závěrům původního rozhodnutí
Městského úřadu Přeštice se měla stěžovatelka bránit zpochybněním skutkových a právních
závěru v tomto rozhodnutí obsaženém. Jelikož odvolání manžela stěžovatelky bylo jeho právním
zástupce podáno opožděně, není možné je bez dalšího revidovat v novém řízení. Jak uvedl
Nejvyšší správní soud již v rozhodnutí ze dne 4. 2. 2016, č. j. 9 As 1/2016 - 50, „soud považuje
za vhodné opětovně zdůraznit, že již v rozsudku sp. zn. 9 As 293/2014 objasnil, že zmeškáním odvolací lhůty
a podáním opožděného odvolání se stěžovatel sám připravil o možnost nechat v rámci správního soudnictví věcně
přezkoumat, zda bylo uložení povinnosti obnovit otvor ve zdi v souladu se zákonem. Stěžovatel [pozn. NSS:
manžel stěžovatelky v nyní souzeném případě] se však v nynější věci před krajským soudem mohl domáhat
přezkumu hodnocení, zda mu mělo být umožněno svou povinnost obnovit otvor splnit i z pozemků a staveb
náležejících osobě zúčastněné na řízení I). Nemohl ale důvodně polemizovat se samotnou povinností otvor obnovit,
což se jeví být podstatou námitek shrnutých v bodě [26] shora. Těmito námitkami se zdejší soud nezabýval věcně
z toho důvodu, že se stěžovateli v řízení o kasační stížnosti nepodařilo vyvrátit závěr krajského soudu,
že se takovými námitkami nemůže zabývat, jelikož nemají vztah ke zrušení výroku III. prvostupňového
správního rozhodnutí.“ Tento závěr následně potvrdil taktéž Ústavní soud v usnesení ze dne
13. 4. 2016, sp. zn. I. ÚS 1122/16, kterým odmítl stížnost F. T. proti citovanému rozsudku
Nejvyššího správního soudu.
[26] Nově předloženými důkazy a argumentací se však stěžovatelka snaží zpochybnit úvahy,
kterými dospěl správní orgán v původním řízení k závěrům uvedeným v rozhodnutí z roku 2012.
Tato dokumentace však nemůže mít vliv na samotný závěr o povinnosti mít potřebná povolení
k zásahu do nosné konstrukce stavby. Naopak by mohla mít vliv při případném posouzení
dodatečného povolení stavby. Stěžovatelka (případně její manžel) byla v průběhu řízení
před správními orgány upozorněna na možnost podání žádosti o dodatečné povolení stavby.
[27] Nejvyšší správní soud proto shrnuje, že stěžovatelkou předložené důkazy, vyvracející
existenci dotčeného otvoru, o velikosti 30x60 cm ve zdi mlýnského náhonu a pilnice, do počátku
90. let 20. století, nesplňovaly podmínky pro vyhovění návrhu na obnovu řízení, jelikož
se vztahovaly pouze k existenci otvoru a nikoliv k závěru původního rozhodnutí správních
orgánu o odstranění stavby. Předložené dokumenty tedy nemohly odůvodnit jiné řešení otázky,
jež byla předmětem rozhodování v původním řízení, jelikož skutková otázka vzniku otvoru
nebyla nosným důvodem pro závěry zmíněného rozhodnutí. Soud si je vědom pochyb
a argumentace stěžovatelky, musí však konstatovat, že svou argumentaci měla směřovat
do odvolání proti původnímu rozhodnutí Městského úřadu Přeštice. Jak již mnohokrát
konstatoval také Ústavní soud (např. sp. zn. IV. ÚS 4006/18), spravedlnost náleží toliko bdělým,
nelze proto zhojit procesní pochybení právního zástupce manžela stěžovatelky, který podal
proti původnímu rozhodnutí opožděné odvolání (viz výše).
[28] Na závěr soud dodává, že je alarmující skutečností, že návrh na obnovu řízení podaný
stěžovatelkou v roce 2015, „ležel“ na Městském úřadu v Přešticích do konce roku 2018
bez povšimnutí.
[29] Jelikož soud rozhodl bezodkladně o věci samé, o návrhu na přiznání odkladného účinku
již pro nadbytečnost nerozhodoval.
IV. Závěr a náklady řízení
[30] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů kasační stížnost podle §110 odst. 1 věty
druhé s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
[31] Zároveň soud rozhodl o nákladech řízení o kasační stížnosti podle §60 odst. 1 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla v řízení úspěch, a právo na náhradu nákladů řízení
proto nemá. Procesně úspěšnému žalovanému nevznikly v řízení náklady přesahující rámec
nákladů jeho běžné úřední činnosti. Náhrada nákladů řízení se mu proto nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. června 2022
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu