ECLI:CZ:NSS:2022:10.ADS.207.2020:24
sp. zn. 10 Ads 207/2020 - 24
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně
Michaely Bejčkové a soudce Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: P. D., zastoupeného
advokátem Mgr. Ladislavem Bártou, Purkyňova 787/6, Ostrava, proti žalované: Česká správa
sociálního zabezpečení, Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 27. 5. 2019,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 5. 2020,
čj. 17 Ad 29/2019 - 68,
takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 5. 2020, čj. 17 Ad 29/2019 - 68,
se r uší .
II. Rozhodnutí žalované ze dne 27. 5. 2019 se ru š í a věc se v ra cí žalované
k dalšímu řízení.
III. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační
stížnosti.
IV. Ustanovenému zástupci žalobce, advokátu Mgr. Ladislavu Bártovi,
se p ři zn áv á odměna a náhrada hotových výdajů v celkové výši 1 300 Kč,
která bude proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci
tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce požádal v srpnu 2018 o invalidní důchod a žádal o jeho přiznání k 30. 9. 1991,
Česká správa sociálního zabezpečení (která je v nynějším řízení žalovanou) však jeho žádost
zamítla. Shledala, že k tomuto datu nebyl žalobce ani částečně invalidní (§29 odst. 1, 2 a §37
odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení). Žalobce v řízení o námitkách zejména
uvedl, že 30. 9. 1991 přišel o práci kvůli diagnóze Marfanova syndromu, proto by měl být shledán
invalidním již od tohoto okamžiku. Žalovaná věc přezkoumala, svůj závěr však nezměnila.
Setrvala na tom, že žalobce nebyl v září 1991 ani částečně invalidní (to až nejdříve k 29. 7. 2004).
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalované žalobu, v níž zpochybňoval určení data vzniku
invalidity. V řízení o žalobě si krajský soud vyžádal posudek od posudkové komise Ministerstva
práce a sociálních věcí v Ostravě a následně i jeho doplnění. Posudková komise rovněž potvrdila
vznik invalidity ke dni 29. 7. 2004 (zhruba půl roku po operaci srdce). Krajský soud shledal závěry
posudkové komise úplnými a přesvědčivými: datum vzniku invalidity tak bylo stanoveno správně.
Žalobce nezískal potřebnou dobu pojištění v žádné z rozhodných dob podle §40 zákona
č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, a nesplnil tak podmínku pro přiznání invalidního
důchodu. Soud žalobu zamítl.
II. Kasační řízení
[3] Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. V ní namítá,
že posudková komise ministerstva odpověděla nepřezkoumatelně na otázku vzniku stěžovatelovy
invalidity v posudku i v jeho doplnění. Podle stěžovatele je zjevně nepravděpodobné, že by jeho
invalidita vznikla až 29. 7. 2004. Komise neopřela o žádnou konkrétní lékařskou zprávu svůj
závěr, že stěžovatelovy srdeční potíže, které operaci předcházely, mohly odůvodnit jeho
dočasnou pracovní neschopnost, nikoli však přiznání invalidního důchodu. K operaci v únoru
2004 přitom vedlo zhoršení stěžovatelova zdravotního stavu vyplývající právě z rozvinutého
Marfanova syndromu. Je tedy logické, že závažně zhoršený zdravotní stav, který vedl k invaliditě,
vznikl u stěžovatele již dříve. Ze zdravotních zpráv ve skutečnosti plyne, že Marfanův syndrom
výrazně komplikoval stěžovateli život již před operačním řešením jeho stavu, který jej akutně
ohrožoval na životě a kvůli němuž ztratil zaměstnání u Českých drah. Posudkové hodnocení,
z něhož soud vycházel, je nedostatečné a neúplné.
[4] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti setrvala na svých postojích. Doplnila, že žádný
z dosavadních posudkových orgánů (první žádost o důchodovou dávku podal stěžovatel již
v roce 1996) nedospěl k jinému závěru o datu vzniku stěžovatelovy invalidity. Pouhé projevy
stěžovatelova onemocnění v minulosti neznamenají automaticky invaliditu. Pro dřívější vznik
invalidity neposkytuje nashromážděná dokumentace objektivní podklad.
III. Právní hodnocení
[5] Kasační stížnost je důvodná.
[6] V této věci řeší soud jedinou spornou otázku: zda bylo správně určeno datum
stěžovatelovy invalidity.
[7] Podle úpravy účinné do 31. 12. 1995 byl občan invalidní při splnění jedné z těchto
podmínek: (a) pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav byl neschopen vykonávat jakékoliv
soustavné zaměstnání, (b) výkon takového zaměstnání by vážně zhoršil jeho zdravotní stav,
(c) sice byl schopen vykonávat soustavné zaměstnání, avšak jen zcela nepřiměřené jeho dřívějším
schopnostem a společenskému významu dosavadního zaměstnání, (d) byl schopen vykonávat
soustavné zaměstnání jen za zcela mimořádných podmínek [§29 odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb.,
o sociálním zabezpečení, ve znění do 31. 12. 1995]. Částečně invalidní byl občan, který byl
pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav schopen vykonávat zaměstnání jen za zvlášť
ulehčených pracovních podmínek nebo jiné než dosavadní zaměstnání s podstatně menšími
požadavky na fyzické nebo psychické schopnosti, a v důsledku toho jeho výdělek podstatně
poklesl. A také občan, jemuž dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav značně ztěžoval obecné
životní podmínky, i když jeho výdělek podstatně nepoklesl (§37 odst. 2 a 3 tohoto zákona).
[8] Podle pozdější úpravy účinné do 31. 12. 2004 byl pojištěnec plně invalidní, jestliže
(a) z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné
výdělečné činnosti nejméně o 66 %, nebo (b) byl schopen pro zdravotní postižení soustavné
výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek [§39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb.,
o důchodovém pojištění, ve znění do 31. 12. 2004]. Částečně invalidní byl pojištěnec, jemuž
z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla schopnost soustavné výdělečné
činnosti nejméně o 33 % či jemuž dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav značně ztěžoval obecné
životní podmínky (§44 odst. 1 a 2 tohoto zákona).
[9] V obou obdobích dále shodně platilo (a platí), že pro nárok na invalidní důchod musí
pojištěnec mimo jiné získat potřebnou dobu zaměstnání (respektive pojištění) v období
před vznikem invalidity (§29 odst. 1 a 3 zákona o sociálním zabezpečení, §38 a §40 zákona
o důchodovém pojištění).
[10] NSS ustáleně judikuje, že posouzení míry poklesu pracovní schopnosti, včetně data
vzniku invalidity, je otázkou odbornou, medicínskou, a rozhodnutí soudu tak závisí především
na odborném lékařském posouzení. Ve správním řízení o dávce podmíněné zdravotním stavem
posuzuje zdravotní stav Česká správa sociálního zabezpečení [§5 písm. i) zákona
č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení]. Postup při posuzování
zdravotního stavu podrobně upravuje §8 téhož zákona, který ukládá okresní správě sociálního
zabezpečení (OSSZ) vypracovat posudek o tom, zda zdravotní stav žadatele o dávku odůvodňuje
její poskytnutí (§8 odst. 7). Při posuzování invalidity vychází OSSZ zejména z nálezu ošetřujícího
lékaře, výsledků funkčních vyšetření a výsledků vlastního vyšetření lékaře, který plní úkoly OSSZ,
a z podkladů stanovených jinými právními předpisy. Vycházet lze také z podkladů vypracovaných
lékařem určeným Českou správou sociálního zabezpečení (§8 odst. 8 citovaného zákona ve znění
účinném do 29. 2. 2020).
[11] Náležitosti posudku stanovuje §7 vyhlášky o posuzování invalidity (č. 359/2009 Sb.).
Jsou jimi:
a) označení orgánu sociálního zabezpečení, který posoudil zdravotní stav a pracovní schopnost
pojištěnce, jméno, popřípadě jména, příjmení a titul příslušného lékaře a jeho podpis a razítko
tohoto orgánu,
b) jméno, popřípadě jména, a příjmení pojištěnce, rodné číslo pojištěnce, popřípadě není-li
přiděleno, datum narození pojištěnce, adresu místa trvalého pobytu pojištěnce, popřípadě, jde-li
o cizince, adresu místa pobytu na území České republiky, a nemá-li ji, adresu bydliště v cizině,
c) účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce,
d) výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního
zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce,
e) skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování
zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce,
f) výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením mj.
dne vzniku invalidity,
g) odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní
schopnosti.
[12] Ani v řízení před správním soudem si soud nemůže učinit úsudek o zdravotním stavu
a pracovní schopnosti účastníka řízení sám. K posuzování zdravotního stavu a pracovní
schopnosti občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění
zřizuje Ministerstvo práce a sociálních věcí jako své orgány posudkové komise. Ty jsou
oprávněny posoudit pokles pracovní schopnosti a zaujmout posudkové závěry o invaliditě, jejím
vzniku, trvání či zániku (§4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení).
Postup posudkového orgánu předpokládá vedle odborných lékařských znalostí též znalosti
z oboru posudkového lékařství. I tyto posudky hodnotí soud jako každý jiný důkaz (§77 odst. 2
s. ř. s.); jelikož je však posudek posudkové komise v přezkumném soudním řízení stěžejním
důkazem, je třeba, aby byl jednoznačný, určitý, úplný a přesvědčivý (srov. např. rozsudky
ze dne 25. 11. 2003, čj. 5 Ads 42/2003 - 61, č. 800/2006 Sb. NSS; ze dne 11. 10. 2013,
čj. 4 Ads 42/2013 - 43; či ze dne 8. 7. 2015, čj. 10 Ads 116/2014 - 46).
[13] Úkolem krajského soudu a nyní NSS je vyhodnotit, zda je z lékařských posudků
a zejména z posudku posudkové komise ministerstva zřejmé, že byl stěžovatelův stav komplexně
posouzen, datum vzniku invalidity bylo stanoveno na základě úplné zdravotnické dokumentace
a posudkoví lékaři přihlédli ke všem tvrzeným obtížím – tedy zda je posudkový závěr náležitě,
přesvědčivě a srozumitelně zdůvodněn (srov. např. rozsudek ze dne 23. 3. 2017,
čj. 2 Ads 17/2017 - 15, bod 19).
[14] Ze správního spisu vyplývá, že stěžovatel v žádosti o invalidní důchod ze srpna 2018
výslovně žádal, aby mu byl důchod přiznán od 30. 9. 1991. Jeho zdravotní stav nejprve
posuzovala OSSZ Karviná (posuzujícím lékařem byl MUDr. J. Š.). Podle jejích závěrů nebyl
stěžovatel v období od 30. 9. 1991 do 28. 7. 2004 invalidní. Pro následující období činila míra
poklesu stěžovatelovy pracovní schopnosti 70 % (od 29. 7. 2004 do 31. 8. 2008), 60 %
(od 1. 9. 2008 do 16. 3. 2011), 35 % (od 17. 3. 2011 do 25. 4. 2017) a 50 % (od 26. 4. 2017).
Totožně posoudily stěžovatelovu invaliditu včetně dne jejího vzniku i žalovaná (s posuzující
lékařkou MUDr. M. R.) v řízení o námitkách a posudková komise Ministerstva práce a sociálních
věcí (s předsedou komise MUDr. A. Z.), která posuzovala stěžovatelův zdravotní stav na žádost
krajského soudu.
[15] Všechny posudky shodně určily jako den vzniku stěžovatelovy invalidity 29. 7. 2004, a to
pro jeho stav po Bentallově operaci (srdeční operace, která spočívá v náhradě aortální chlopně
a vzestupné aorty pro aneurysma vzestupné aorty). Operace proběhla dne 20. 2. 2004;
z dokumentace plyne, že příčinou stěžovatelových srdečních obtíží (aneurysmatu) byl Marfanův
syndrom. Posudky se shodují také v tom, že k 30. 9. 1991 stěžovatel ještě invalidní nebyl.
[16] Ze závěrů těchto posudků a zejména z posudku posudkové komise ministerstva vyšel
i krajský soud. Posudek shledal úplným a přesvědčivým (po jeho doplnění, které si vyžádal).
Posudková komise se podle krajského soudu vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi
a své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnila tak, že posudek nevzbuzuje žádné
pochyby.
[17] S tím NSS nesouhlasí.
[18] V otázce určení data vzniku invalidity, kterou jedinou se NSS zabýval, jsou všechny tři
jmenované posudky včetně doplnění posledního z nich nedostatečné a nepřesvědčivé. Všechny
tři zahrnuly do výčtu podkladů, z nichž při posuzování stěžovatelova zdravotního stavu
vycházely, mimo jiné celou stěžovatelovu zdravotnickou dokumentaci praktického lékaře a dále
(obecně a paušálně) zprávy z ní od 23. 5. 1986 do 1. 12. 1996. Ačkoli však posudky v hodnotící
části obsahují podrobná shrnutí a informace z odborných lékařských zpráv a nálezů z let 2017,
2018 a 2019, k předchozím obdobím – zejména k 90. létům, ale i k období kolem operace (únor
2004) a před ní – neuvádějí žádné konkrétnější informace o stěžovatelově zdravotním stavu.
Právě tato období jsou však stěžejní pro to, aby mohly orgány posoudit stěžovatelovo tvrzení,
že byl invalidní již od roku 1991. Posudky obsahují jen obecné závěry, podle nichž z veškeré
dostupné zdravotní dokumentace nelze prokázat, že byl stěžovatel invalidní již před 29. 7. 2004.
[19] Nejkonkrétnější informace z dřívějšího období obsahuje posudek žalované vyhotovený
v řízení o námitkách. Z něj vyplývá, že stěžovatel byl od mládí sledován v ortopedické ambulanci
pro skoliózu páteře a hrudní kyfózu, současně byl také v péči psychiatrické ambulance. Dále byl
podle dokumentace průběžně v letech 1991, 1992, 1993 několikrát nachlazen, v květnu 1992
utrpěl otřes mozku, o měsíc později byl shledán schopným práce ve strážní službě (při vstupní
prohlídce), o rok později jako psovod v útvaru ostrahy. Asi od r. 1993-1994 byl evidován ortopedy
pro Marfanův syndrom. V únoru roku 2004 podstoupil Bentallovu operaci pro Marfanův syndrom. Tyto
informace podle názoru NSS nestačí. Neobsahuje-li dostupná lékařská dokumentace
ke stěžovatelově zdravotnímu stavu (zejména k Marfanovu syndromu a s ním souvisejícím
zdravotním obtížím převážně ortopedického a kardiologického charakteru) žádné další relevantní
informace, mělo by to z posudků jednoznačně vyplývat. Jinak nelze hodnotit závěry posudkových
lékařů jinak než jako nepodložené.
[20] Krajský soud v reakci na průběh jednání ve věci uložil posudkové komisi, aby doplnila
svůj posudek, který vypracovala pro potřebu soudního řízení. Konkrétně po ní chtěl,
aby odůvodnila svůj závěr, že stěžovatel nebyl invalidní před 29. 7. 2004. Krajský soud popsal,
že podle posudku byl rozhodující příčinou stěžovatelova nepříznivého zdravotního stavu
od tohoto data stav po operaci srdce. Stěžovatel však při jednání sdělil, že operace srdce a aorty
proběhla kvůli závažnému srdečnímu onemocnění a již před touto operací v únoru 2004 mělo
toto onemocnění závažný dopad na jeho pracovní schopnost. Krajský soud výslovně uvedl,
že laikovi se jeví tato skutková verze pravděpodobná, jelikož stav po operaci (byť stabilizovaný)
byl uznán jako rozhodující příčina poklesu stěžovatelovy pracovní schopnosti (a to o 70 %). Zdá
se být proto nelogické, že stav před operací se v hodnocení nijak neprojevil, ačkoli operace byla
úspěšná, a měla by tedy vést ke zlepšení, nikoliv ke zhoršení zdravotního stavu. O onemocnění srdce
a aorty před operací dne 20. 2. 2004 se přitom posudek nijak nezmiňuje (viz přípis na č. l. 44 spisu
krajského soudu).
[21] Posudková komise posudek doplnila a uvedla, že již ve svém předchozím posudkovém
hodnocení jednoznačně odůvodnila, že příčinou stěžovatelova dlouhodobě nepříznivého stavu
v období od 30. 9. 1991 do 31. 12. 1995 a od 1. 1. 1996 do 28. 7. 2004 byl chronický
vertebrogenní algický syndrom hrudní a lumbosakrální páteře způsobený skoliózou
a degenerativními změnami páteře bez radikulopatie či myelopatie a toto onemocnění nevedlo
k přiznání plné ani částečné invalidity.
[22] Tyto informace sice v tomto i v předchozím posudku skutečně jsou, ale komise je
konstatovala jako prostý fakt. Z ničeho nevyplývá, jak k nim dospěla, komise neodkázala
na žádné podklady či zjištění. Její závěr je tedy neodůvodněný.
[23] Posudková komise dále v doplnění posudku vysvětlila:
„Marfanův syndrom je onemocnění, které stran kardiovaskulárního systému postihuje mitrální
chlopeň a aortu s možným vznikem jejího aneurysmatu a toto onemocnění bylo u posuzovaného
dlouhodobě stabilizováno, nebylo v lékařských nálezech objektivně prokazatelné, že by byl
zdravotní stav posuzovaného stran srdečních potíží zhoršen, až teprve dne 20. 2. 2004
pro zhoršení potíží vedl k operačnímu řešení. Zdravotní stav posuzovaného stran srdečních
potíží mohl být odůvodněním k dočasné pracovní neschopnosti, nikoli pro přiznání invalidního
důchodu. Teprve po operaci srdce se hodnotí, zda došlo k funkčnímu zlepšení ve zdravotním
stavu, a bylo tedy správně stanoveno, že vzhledem k úspěšné rekonvalescenci po operaci srdce
lze po pěti měsících od operace nejdříve stanovit jako rozhodující příčinu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu stav po operaci srdeční chlopně a doporučit přiznání plné
invalidity. Dřívější přiznání invalidity pro srdeční ani jiné onemocnění není u posuzovaného
možné.“
[24] Rovněž toto odůvodnění hodnotí NSS jako nepřesvědčivé, nelogické a zejména ničím
nepodepřené. Posudková komise neuvedla, z jakých zpráv dospěla k tomu, že stěžovatelovo
onemocnění bylo před operací dlouhodobě stabilizováno. Rovněž nevysvětluje okolnosti
(náhlého?) zhoršení stěžovatelova zdravotního stavu před operací.
[25] NSS souhlasí s žalovanou, že pouhé dřívější projevy onemocnění nelze automaticky
ztotožňovat s invaliditou. Opakuje však, že v posudcích postrádá jakékoli bližší informace
o projevech zdravotních obtíží z období před určeným datem invalidity. Doplňující posudek
posudkové komise reagoval na zcela konkrétní zadání krajského soudu; nerozptýlil
však pochybnosti o úplnosti jejích závěrů, naopak je ještě prohloubil. Ani po přečtení obou
posudků si totiž „inteligentní laik“ nedokáže učinit komplexní představu (srov. rozsudek
ze dne 23. 3. 2017, čj. 2 Ads 17/2017 - 15) o tom, jak se vyvíjel stěžovatelův zdravotní stav
a zejména funkce jeho srdce během devadesátých let až do února 2004, kdy podstoupil operaci.
Soud je zde odkázán jen na spíše nesouvislé útržky ze zdravotnické dokumentace,
které se v posudkových hodnoceních objevují.
[26] Tak například i z nejkonkrétnějšího posudku zpracovaného v řízení o námitkách (viz bod
[19] shora) plyne jen to, že v první půli 90. let byl stěžovatel shledán schopným strážní služby
a práce psovoda, jakož i řízení vozidla skupiny C (nákladní automobil). Soud si z těchto
izolovaných sdělení nemůže sám činit závěry. Pokud snad posudková lékařka pokládala tyto
informace za doklad toho, že stěžovatelův zdravotní stav v té době nemohl zakládat invaliditu,
měla to v posudku výslovně vyjádřit a ideálně to doplnit podstatnými informacemi o jakýchkoli
tehdejších konkrétních stěžovatelových potížích (zejména ortopedických či kardiologických)
spojených s Marfanovým syndromem. Místo toho se v posudku objevují pro tuto věc
nepodstatné informace o stěžovatelových psychických obtížích či o zdravotních banalitách
(nachlazení). O stavu stěžovatelova srdce vypovídá – kromě zmínky o operaci, která ale stojí
na konci sporného období (1991–2004; resp. 1996–2004, protože poslední zmínka předcházející roku
2004 je právě z roku 1996) – jen věta, podle níž v r. 1996 (kdy stěžovatel poprvé žádal o invalidní
důchod) nevykázalo EKG vyšetření žádné arytmie či jiné změny „s výjimkou jednorázového RBBB“.
I soud si, stejně jako každý laik, může ve věku internetu vyhledat, že RBBB značí blokádu pravého
Tawarova raménka, která je sice hemodynamicky (to jest: pro oběh krve) nevýznamná, ale může
signalizovat poškození pravého srdce z důvodu jeho tlakového či objemového přetížení
nebo z důvodu kardiomyopatie (vzniklé z různých příčin). Vyhledávat si význam lékařských
zkratek na internetu však není úkolem soudu, protože ani z nalezeného popisu nedokáže soud
vyhodnotit, jaký má tato informace posudkový význam.
[27] Posudek zpracovaný pro soudní řízení je ještě méně konkrétní (detailně přepisuje
jen lékařské zprávy z několika posledních let počínaje rokem 2017) a ani doplňující posudek to
nenapravil. Posudková komise v tomto doplnění sdělila, že „měla k dispozici i řadu odborných nálezů,
které [stěžovatel] doložil soudu, a ani tyto nálezy neprokazují invaliditu od 30. 9. 1991“. Z ničeho ale není
patrné, co bylo obsahem těchto odborných nálezů a proč nálezy nesvědčí o významně zhoršeném
zdravotním stavu a snížené pracovní způsobilosti.
[28] Z veřejně dostupných informací si soud jako laik dále může zjistit, že aneurysma aorty
může být i onemocněním zcela asymptomatickým (bez zjevných příznaků), zjištěným náhodně
při lékařském vyšetření, nebo se může projevovat necharakteristickými bolestmi břicha či různých
částí pohybového aparátu. Operace aneurysmatu pak může být akutní, nebo naopak může být
reakcí na chronické potíže. Soud ale opět opakuje, že shromažďovat tyto informace a vyvozovat
z nich důsledky nemůže – to by pro jeho potřebu měla udělat žalovaná, případně posudková
komise ministerstva. Strohé sdělení, podle nějž dokumentace nic neprokazuje a stěžovatel nebyl
invalidní, je pro soud nepřesvědčivé. Hodlá-li žalovaná setrvat na svém závěru, měla
by stěžovateli i soudu vysvětlit (nejen na podkladě stěžovatelovy zdravotnické dokumentace,
ale třeba i za pomoci informací toho typu, jaké soud namátkou uvedl), že indikací k operaci
aneurysmatu aorty nemusí být závažné zdravotní obtíže ani dlouhodobě se zhoršující zdravotní stav.
[29] Obecně soud připomíná, že invalidita vzniká od okamžiku, kdy lze zdravotní stav
pojištěnce považovat za dlouhodobě nepříznivý v důsledku nemoci či úrazu, jestliže je zřejmé,
že zdravotní postižení je trvalé a zlepšení zdravotního stavu nelze očekávat.
Konstantní judikatura se shoduje v tom, že datum vzniku invalidity je objektivně existujícím
stavem. Nelze ho proto stanovit na základě nahodilých skutečností (jakými v konkrétním případě
mohou být např. hospitalizace, datum lékařského vyšetření, datum podání žádosti o invalidní
důchod, datum skončení výplaty nemocenského). Naopak je třeba vycházet z doložených
zdravotních změn a všech dostupných vyšetření, která umožňují spolehlivě určit datum
skutečného vzniku invalidity. Pokud nelze datum invalidity stanovit alespoň s vysokou
pravděpodobností, např. vznikala-li invalidita postupně, je třeba tuto skutečnost blíže zdůvodnit
a uvést den, kdy již byla její existence nepochybná (srov. rozsudky ze dne 19. 8. 2004,
čj. 3 Ads 6/2004 - 47, č. 404/2004 Sb. NSS; ze dne 25. 2. 2011, čj. 4 Ads 118/2010 - 174;
či ze dne 28. 3. 2012, čj. 6 Ads 31/2012 - 15). Přitom platí, že při určování poklesu pracovní
schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření
(§39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění).
[30] Žalovaná ani krajský soud tedy na podkladě vypracovaných lékařských posudků nemohly
posoudit vznik invalidity v souladu s citovanou judikaturou, neboť posudky nemají pro své
závěry dostatečnou oporu ve funkčních vyšetřeních (anebo alespoň v jejich vyslovené
neexistenci). Na jednoznačnost, určitost, úplnost a přesvědčivost posudků je přitom třeba klást
v důchodových věcech (a zejména v přezkumném soudním řízení) zvýšený důraz. Stěžovatelovy
námitky jsou proto důvodné.
IV. Závěr a náklady řízení
[31] NSS shledal kasační stížnost důvodnou, proto napadený rozsudek krajského soudu zrušil.
Současně zrušil i rozhodnutí žalované, které trpělo stejnými vadami. Žalovaná je v dalším řízení
vázána právním názorem vysloveným výše. Bude požadovat, aby posudková komise doplnila
posudek o přezkoumatelné odůvodnění data vzniku stěžovatelovy invalidity. Takové odůvodnění
se musí opírat o výsledky funkčních vyšetření, nebo z něj musí výslovně a konkrétně plynout,
že žádná funkční vyšetření z rozhodného období nejsou k dispozici.
[32] Při zrušení nejen soudního, ale i správního rozhodnutí je NSS povinen rozhodnout
kromě nákladů řízení o kasační stížnosti i o nákladech řízení, které předcházelo zrušenému
rozhodnutí krajského soudu (§60 a §110 odst. 3 věta druhá s. ř. s.). Stěžovateli však nevznikly
v řízení o kasační stížnosti ani v řízení o žalobě žádné důvodně vynaložené náklady, neboť
v řízení ve věcech důchodového pojištění (zabezpečení) je od soudního poplatku osvobozen
[§11 odst. 1 písm. b) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích] a hotové výdaje a odměnu
ustanovenému advokátovi za něj platí stát (§35 odst. 10 a §120 s. ř. s.). Žalovaná pak v této věci
úspěšná nebyla, proto jí žádné náklady nenáleží (§60 odst. 1 a §120 s. ř. s.).
[33] NSS dále přiznal zástupci odměnu za jeden úkon právní služby, a to za písemné podání
soudu ve věci samé – kasační stížnost [§11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní
tarif)]. Za jeden úkon právní služby náleží odměna ve výši 1 000 Kč (§7 bod 3 a §9 odst. 2
advokátního tarifu). Dále zástupci náleží 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů za jeden úkon
právní služby (§13 odst. 4 advokátního tarifu). Celkem odměna činí 1 300 Kč. Tato částka bude
zástupci vyplacena z účtu NSS do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. května 2022
Ondřej Mrákota
předseda senátu