ECLI:CZ:NSS:2022:10.ADS.279.2020:35
sp. zn. 10 Ads 279/2020 - 35
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka
Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: M. G., zast. advokátkou
Mgr. Alicí Jeziorskou, Svornosti 2, Havířov, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních
věcí, Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 11. 2019,
čj. MPSV-2019/226242-923, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 30. 6. 2020, čj. 19 Ad 2/2020 - 30,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žalovaný je p ov in e n zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 573 Kč,
a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám její zástupkyně Mgr. Alice
Jeziorské, advokátky.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Ostravě rozhodnutím ze dne 9. 9. 2019
neposkytl žalobkyni rodičovský příspěvek ve výši 10 332 Kč měsíčně od 13. 2. 2019,
a to podle §30 odst. 1 a 2, odst. 3 písm. b), §30b, §31 a §49 zákona č. 117/1995 Sb., o státní
sociální podpoře. Odvolání proti tomuto rozhodnutí žalovaný zamítl a rozhodnutí úřadu práce
potvrdil.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu ke krajskému soudu,
který toto rozhodnutí rozsudkem, jenž je označen v záhlaví, zrušil a věc vrátil žalovanému
k dalšímu řízení. Krajský soud uvedl, že žalovaný dříve zastával nesprávný výklad §31 odst. 1
zákona o státní sociální podpoře (podle dřívějšího názoru žalovaného částka rodičovského
příspěvku ve výši 220 000 Kč nenáležela v plné výši každé pečující osobě). Žalovaný žalobkyni
nepoučil, že jím zastávaný názor byl s ohledem na judikaturu NSS nesprávný a že žalobkyně
může postupovat podle §53 odst. 1 zákona o státní sociální podpoře.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalobkyně
[3] Žalovaný (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností. Žalobkyně
dne 5. 1. 2017 požádala o rodičovský příspěvek a zvolila si částku 3 800 Kč měsíčně. Úřad práce
žalobkyni vyhověl a přiznal jí příspěvek zpětně ode dne 9. 12. 2016. Rodičovský příspěvek
žalobkyni náležel do 31. 1. 2019, kdy byla celková částka 220 000 Kč vyplacena v součtu oběma
oprávněným osobám. To odpovídalo výkladu, který byl zastáván v dané době. Rozsudek NSS
sp. zn. 6 Ads 21/2017, na který žalobkyně odkazuje, je ze dne 16. 5. 2017. Rozsudek,
který změnil výklad §31 odst. 1 zákona o státní sociální podpoře, byl tedy vydán pro přiznání
nároku na dávku.
[4] Dne 13. 5. 2019 podala žalobkyně novou žádost o rodičovský příspěvek
ve výši 10 332 Kč měsíčně a požádala o zpětné vyplacení nevyčerpané částky do 220 000 Kč
ode dne 13. 2. 2019 (tyto údaje žalobkyně v průběhu řízení upravovala). Stěžovatel v dané výši
příspěvek přiznal ode dne 13. 2. 2019 do 31. 3. 2019 (den, kdy nezletilá dovršila čtyř let věku).
Rozsudek NSS byl při této žádosti aplikován.
[5] K názoru krajského soudu, že správní orgány nepoučily žalobkyni ve věci jejího nároku,
stěžovatel uvedl, že žalobkyně od první žádosti nevyužila možnost nové volby výše dávky
od doby zveřejnění rozsudku NSS. Žalobkyně byla úřadem práce informována o novele zákona
o státní sociální podpoře a možnosti nově volit výši příspěvku až do plné výše 70 %
třicetinásobku denního vyměřovacího základu. Žalobkyni bylo dne 22. 2. 2019 oznámeno,
že k 31. 1. 2019 zanikl nárok na rodičovský příspěvek, a byla poučena o možnosti podat námitky.
Žalobkyně námitky nepodala.
[6] Stěžovateli je také známo, že žalobkyně fakticky pečovala o nezletilou od roku 2015,
tj. před svěřením nezletilé do pěstounské péče. Otec nezletilé v té době rodičovský příspěvek
předával žalobkyni. Stěžovatel dodal, že úmyslem zákonodárce nebylo poskytovat rodičovský
příspěvek každé pečující osobě v plné výši.
[7] Stěžovatel navrhl, aby NSS napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení.
[8] Žalobkyně uvedla, že nebyla od úřadu práce nikdy ve věci rodičovského příspěvku řádně
poučena. Pracovníkem úřadu práce byla žalobkyně uvedena v omyl v tom, že může čerpat
rodičovský příspěvek jen do výše částky, kterou nevyčerpala předchozí osoba pečující
o nezletilou. Ve chvíli, kdy se žalobkyně vlastní iniciativou domáhala doplacení rodičovského
příspěvku, nepostupovaly správní orgány tak, aby byl napraven předchozí stav. Úřad práce navedl
žalobkyni pouze k úpravě žádosti, smysl požadované úpravy jí nebyl znám. Přesto z jejích podání
lze seznat, že žádala o doplacení celé částky rodičovského příspěvku. Nadto bylo s žalobkyní
jednáno bez jejího zástupce. Neznalost správného výkladu pojmu „dítě v téže rodině“ nelze přičítat
žalobkyni k tíži. Úřad práce nadto žalobkyni neřekl o existenci rozsudku NSS ze dne 16. 5. 2017,
ani v tomto ohledu sám nijak nejednal, aby napravil svou chybu.
[9] Žalobkyně navrhla, aby NSS kasační stížnost zamítl a přiznal žalobkyni náhradu nákladů
řízení.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[10] Kasační stížnost není důvodná.
[11] Žalobkyně v rozhodné době měla nezletilou A. P., nar. X, v pěstounské péči se svým
manželem. V lednu 2017 požádala žalobkyně o rodičovský příspěvek ve výši 3 800 Kč měsíčně
od 9. 12. 2016. Oznámením ze dne 16. 1. 2017 přiznal úřad práce žalobkyni rodičovský příspěvek
ve výši 3 800 Kč měsíčně od 9. 12. 2016. V oznámení byla žalobkyně poučena o právu podat
písemně námitku do 30 dnů ode dne výplaty první splátky opakované měsíční dávky po jejím
přiznání. Později byl rodičovský příspěvek zvýšen na 7 200 Kč měsíčně. O možnosti zvýšení
příspěvku byla žalobkyně poučena. Oznámením o zániku nároku dávky ze dne 22. 2. 2019 bylo
žalobkyni sděleno, že z důvodu vyplacení celkové částky 220 000 Kč na dávce rodičovského
příspěvku nárok na dávku zaniká k 31. 1. 2019. Žalobkyně byla poučena o tom, že v případě
nesouhlasu s postupem úřadu může podat písemně námitku do 30 dnů ode dne výplaty zbývající
části rodičovského příspěvku. Dne 13. 5. 2019 podala žalobkyně novou žádost o rodičovský
příspěvek ve výši 10 000 Kč měsíčně od 1. 5. 2019. Žalobkyně si byla vědoma toho, že nezletilá
dovršila čtyř let věku. Novou žádost o rodičovský příspěvek podala, neboť do dosažení věku čtyř
let nezletilé jí nebyla vyplacena na rodičovském příspěvku částka 220 000 Kč, ale částka nižší
(106 400 Kč). Od částky 220 000 Kč úřad práce žalobkyni odečetl částku, kterou vyčerpala osoba,
která dříve pečovala o nezletilou. Tyto částky nelze sčítat (viz rozsudek NSS ze dne 16. 5. 2017,
čj. 6 Ads 21/2017 - 23). Úřad práce rozhodnutím ze dne 17. 6. 2019 žalobkyni nepřiznal
rodičovský příspěvek od 1. 5. 2019. Uvedl, že nezletilá dosáhla dne 31. 3. 2019 věku čtyř let,
a není proto splněna zákonná podmínka nároku na rodičovský příspěvek. Současně konstatoval,
že na totéž nejmladší dítě v rodině, o které žalobkyně pečuje, byla dosažena celková částka
rodičovského příspěvku, která činí 220 000 Kč. Proti uvedenému rozhodnutí podala žalobkyně
odvolání. Stěžovatel o odvolání rozhodl dne 1. 8. 2019 tak, že rozhodnutí úřadu práce zrušil a věc
mu vrátil k novému projednání. Stěžovatel uvedl, že vzhledem ke speciální úpravě nároku
na výplatu dávky a její části v zákoně o státní sociální podpoře, podle které lze tento nárok
uplatnit 3 měsíce zpětně ode dne podání žádosti, měl úřad práce o této možnosti s ohledem
na princip dobré správy poučit. To úřad práce neučinil. Stěžovatel rovněž úřadu práce vytkl,
že nerespektoval rozsudek NSS sp. zn. 6 Ads 21/2017. Upozornil i na to, že pro čerpání
rodičovského příspěvku je nutné vzít v potaz také věk dítěte. Úřad práce společně se žalobkyní
provedl změnu žádosti podle §44 správního řádu. Žalobkyně nově uvedla, že žádá o vyplacení
rodičovského příspěvku od 1. 2. 2019 a že výše denního vyměřovacího základu je 10 332 Kč.
Dodala, že žádá o doplatek celé nevyčerpané částky z důvodu, že neměla možnost řádně vyčerpat
celou částku rodičovského příspěvku ve stanoveném termínu. Úřad práce rozhodnutím ze dne
9. 9. 2019 poskytl žalobkyni rodičovský příspěvek ve výši 10 332 Kč měsíčně od 13. 2. 2019,
který jí bude vyplácen do 31. 3. 2019. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které
stěžovatel rozhodnutím ze dne 12. 11. 2019 zamítl. Toto rozhodnutí je nyní přezkoumáváno
v řízení o kasační stížnosti.
[12] V projednávané věci je nutné vyřešit otázku, zda byl úřad práce či stěžovatel povinni
žalobkyni poučit o postupu podle §53 odst. 1 zákona o státní sociální podpoře v řízení
o její žádosti z května 2019. Není tedy sporné, že rodičovský příspěvek náleží každé pečující
osobě v plné výši (viz rozsudek sp. zn. 6 Ads 21/2017).
[13] Podle §53 odst. 1 zákona o státní sociální podpoře dávka neprávem a) přiznaná v nižší
částce, než v jaké náleží, b) nevyplácená nebo vyplacená v nižší částce, než v jaké náleží,
c) odepřená, nebo d) přiznaná od pozdějšího data, než od jakého náleží, se přizná nebo zvýší,
a to ode dne, od něhož dávka nebo její zvýšení náleží, nejvýše však tři roky nazpět ode dne,
kdy to orgán rozhodující o dávkách zjistil, nebo ode dne, kdy o zvýšení dávky nebo o přiznání
dávky oprávněná osoba požádala.
[14] Citované ustanovení se vztahuje na případy, při kterých nepřiznal správní orgán dávku
nebo ji přiznal v nesprávné výši, ač byly splněny zákonné podmínky pro její přiznání
nebo přiznání ve vyšší výši (srov. rozsudky NSS ze dne 12. 7. 2006, čj. 6 Ads 58/2005 - 44,
a ze dne 20. 5. 2021, čj. 9 Ads 15/2021 - 31, bod 18). V právu sociálního zabezpečení tak existuje
možnost změny pravomocného rozhodnutí vlivem nových skutečností nebo skutečností,
které existovaly již v době rozhodování a přihlíží se k nim dodatečně (srov. rozsudek NSS
sp. zn. 6 Ads 58/2005). Zákonné podmínky se vztahují k jednotlivým skutečnostem, na nichž
závisí to, zda dávka bude, nebo nebude přiznána, či v jaké výši bude přiznána. Podle důvodové
zprávy se citované ustanovení použije například tehdy, pokud se změní okruh společně
posuzovaných osob, oprávněný dosáhne určitého věku nebo se změní jeho zdravotní stav apod.,
pokud budou mít tyto skutečnosti vliv na dávku a její výši. Podle judikatury se jedná
např. o nezapočítání doby studia (přiměřeně srov. např. rozsudek NSS ze dne 13. 6. 2013,
čj. 4 Ads 33/2013 - 32). Uvedené ustanovení je možné aplikovat rovněž ve chvíli, kdy správní
orgán vycházel z chybného právního posouzení určité otázky (srov. rozsudek NSS
ze dne 28. 12. 2016, čj. 3 Ads 279/2015 - 24; přestože se rozsudek třetího senátu týkal věci
důchodového pojištění, je možné analogicky použít jeho závěry i na nyní posuzovaný případ,
neboť zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, obsahuje v §56 obdobnou úpravu
jako zákon o státní sociální podpoře v §53).
[15] NSS tedy souhlasí s krajským soudem, že v dané věci bylo možné aplikovat §53 odst. 1
zákona o státní sociální podpoře, neboť správní orgány žalobkyni dříve nepřiznaly rodičovský
příspěvek ve správné výši v důsledku nesprávného posouzení právní otázky. Je nutné pouze
doplnit závěr krajského soudu v tom smyslu, že stěžovatel byl povinen žalobkyni poučit
o možnosti postupu podle §53 odst. 1 zákona o státní sociální podpoře. Vzhledem k tomu,
že rodičovský příspěvek je dávkou nárokovou (srov. §30 odst. 1 zákona o státní sociální
podpoře) a že ze znění §53 odst. 1 zákona o státní sociální podpoře vyplývá, že toto ustanovení
se neaktivuje pouze k žádosti osoby, ale také z úřední činnosti správních orgánů,
měl podle §53 odst. 1 zákona o státní sociální podpoře postupovat sám úřad práce či stěžovatel,
a to minimálně v okamžiku, kdy v květnu 2019 podala žalobkyně žádost o doplacení
rodičovského příspěvku. Z její žádosti bylo totiž zřejmé, že dříve jí byl v důsledku nesprávného
výkladu §30 a násl. zákona o státní sociální podpoře vyplacen rodičovský příspěvek v nižší
částce, než ve které jí náležel.
[16] Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že správní orgán nesprávně
komunikoval s ní, ačkoli byla zastoupena. K tomu se vyjádřil krajský soud v bodě 6 napadeného
rozsudku. Uvedl, že tato vada řízení neznamenala nezákonnost rozhodnutí, neboť žalobkyně
vždy včas na písemnosti od správních orgánů reagovala. S tímto posouzením NSS souhlasí.
IV. Závěr a náklady řízení
[17] S ohledem na výše uvedené NSS zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou
(§110 odst. 1 věta poslední s. ř. s.).
[18] O náhradě nákladů řízení rozhodl podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s.
Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl
úspěch. Právo na náhradu nákladů řízení má naopak v nynější věci úspěšná žalobkyně. Náklady
řízení žalobkyně v řízení o kasační stížnosti představuje odměna advokátky za jeden úkon právní
služby, a to vyjádření ke kasační stížnosti [§7 bod 3, §9 odst. 2) a §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu] a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč
(§13 odst. 3 advokátního tarifu). Výše odměny za zastupování a náhrady hotových výdajů
je tedy 1 300 Kč. Advokátka je plátcem DPH, proto se tato částka zvyšuje o 21 % Stěžovatel
je tedy povinen žalobkyni k rukám její zástupkyně uhradit do 30 dnů od právní moci tohoto
rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 1 573 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne ní opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. února 2022
Ondřej Mrákota
předseda senátu