ECLI:CZ:NSS:2022:10.AFS.172.2022:33
sp. zn. 10 Afs 172/2022 - 33
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Ondřeje
Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: obec Nezabylice, Hořenec 6,
Nezabylice, zast. advokátkou doc. JUDr. Mgr. Janou Tlapák Navrátilovou, Ph.D., Prvního pluku
206/7, Praha 8 – Karlín, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, Masarykova 427/31,
Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 9. 2021, čj. 36545/21/5000-10612-706239, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne
16. 5. 2022, čj. 141 Af 6/2021 - 46,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně (stěžovatelka) obdržela v programu Podpora obnovy a rozvoje venkova dotaci
na výstavbu a opravu dvou dětských hřišť. S odstupem času po provedení projektů zahájil
správce daně u stěžovatelky daňovou kontrolu. V ní odhalil u každého z projektů natolik závažná
pochybení, že za ně stanovil odvod za porušení rozpočtové kázně. Na základě odvolání
stěžovatelky žalovaný částečně změnil výše odvodu. Proti tomuto závěru se stěžovatelka bránila
žalobou, kterou Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl (o kasační stížnosti proti tomuto rozsudku
probíhá řízení před NSS pod sp. zn. 2 Afs 113/2022).
[2] V nynějším řízení je však přezkoumáván až další krok správce daně – vyměření penále
z prodlení. Správce daně totiž následně vyměřil stěžovatelce penále ve výši 128 697 Kč
a 400 000 Kč (stejná výše jako odvody za porušení rozpočtové kázně). Stěžovatelka s tím
nesouhlasila a podala odvolání, které žalovaný zamítl a platební výměry na penále potvrdil.
[3] Stěžovatelka se s žalobou obrátila na krajský soud, který žalobu zamítl. Soud podotkl,
že většina žalobních bodů míří proti zjištěním o porušení rozpočtové kázně. To je ale předmětem
jiného soudního řízení. V této věci soud přezkoumává stanovení penále. K tomu stěžovatelka
vznesla námitku, že nebylo jasně stanoveno datum, kdy přesně mělo dojít k porušení rozpočtové
kázně. Správce daně formuloval začátek běhu lhůty jako „nejpozději od“ určitého data, přičemž toto
datum stanovil na základě leteckých snímků z Google Maps, na kterých je vždy uvedeno datum
jejich pořízení. Krajský soud se s námitkou vypořádal dvěma argumenty. Zaprvé je takové určení
data ke stěžovatelce shovívavější, jelikož určuje nejpozdější datum, ke kterému nebyla hřiště
podle projektu zhotovena, penále se proto počítají v nejkratším možném rozsahu. Zadruhé,
neméně podstatný je §44a odst. 7 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech
(rozpočtová pravidla), ve znění do 29. 12. 2011 (nyní v odst. 10), podle kterého lze penále
stanovit nejvýše ve výši odvodu. Penále dosáhlo maximální hranice, přesnější stanovení data by proto
penále nezměnilo.
[4] Stěžovatelka napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností, ve které vznáší jedinou
námitku. Nesouhlasí s částí odůvodnění rozsudku v bodě 30, kde krajský soud uvedl: „Závěrem
soud souhlasí s tvrzením [stěžovatelky], podle kterého penále za prodlení s odvody může být z důvodů hodných
zvláštního zřetele zcela nebo zčásti prominuto. Přezkum rozhodnutí o takovéto případné žádosti však s nyní
projednávanou věci nesouvisí.“ To je podle stěžovatelky v rozporu s ustálenou judikaturou, podle které
ne každé porušení rozpočtových pravidel musí být tak závažné, aby musel být uložen odvod zpět
do státního rozpočtu, ať už částečný, nebo v celé výši. Stěžovatelka cituje rozsudky NSS ze dne
16. 7. 2008, čj. 9 Afs 202/2007 - 68, ze dne 10. 10. 2014, čj. 4 As 117/2014 - 39, a ze dne
5. 12. 2014, čj. 4 As 215/2014 - 40.
[5] Žalovaný navrhuje kasační stížnost zamítnout.
[6] Kasační stížnost není důvodná.
[7] NSS k tomu uvádí následující. Námitka vůbec neodpovídá tomu, co je v citované pasáži
(i v celém textu) napadeného rozsudku napsáno. NSS, stejně jako krajský soud, předně
poznamenává, že se v tuto chvíli jedná o zaplacení penále za prodlení s odvodem. Argumentace
stěžovatelky se tedy míjí s jádrem věci. Judikatura, na kterou odkazuje, řeší otázku stanovení výše
odvodu za porušení rozpočtové kázně. U penále zákon jasně stanoví, že se vypočítá jako 1 promile
ze stanoveného odvodu za každý den ode dne následujícího po dni, kdy došlo k porušení
rozpočtové kázně, do jeho zaplacení (§44a odst. 7 rozhodného znění rozpočtových pravidel).
Penále je omezeno jen horní hranicí: nesmí převýšit odvod za porušení rozpočtové kázně. Není
zde tedy prostor pro uvážení jako u prvotního odvodu (viz judikatura cit. v bodě [4]).
[8] Krajský soud správně poukázal na to, že u penále může stěžovatelka požádat o částečné
či plné prominutí Generální finanční ředitelství (§44a odst. 13 rozpočtových pravidel).
O prominutí musí Generální finanční ředitelství rozhodnout až poté, co je penále stanoveno.
Případná moderace tak u penále přichází v úvahu až zpětně a o jeho (ne)prominutí se rozhoduje
samostatně. To by ale bylo předmětem potenciálního samostatného soudní řízení.
[9] S ohledem na výše uvedené NSS zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1
věta poslední s. ř. s.). O náhradě nákladů řízení rozhodl podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s.
Stěžovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměla
úspěch; žalovanému náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. července 2022
Zdeněk Kühn
předseda senátu