ECLI:CZ:NSS:2022:10.AFS.469.2021:50
sp. zn. 10 Afs 469/2021 - 50
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudců Ondřeje
Mrákoty a Pavla Molka v právní věci žalobce: Z. L., zast. advokátem Mgr. Janem Sýkorou,
Moskevská 1461/66, Karlovy Vary, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství,
Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 6. 2020,
čj. 25245/20/5300-22444-711887, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku
Krajského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2021, čj. 51 Af 46/2020 - 48,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalovaný je p ov in e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 4 114 Kč,
a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jeho advokáta Mgr. Jana
Sýkory.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] NSS se nyní, jako již mnohokrát dříve, zabývá neuznáním nároku na odpočet DPH
z plnění, která byla podle daňových orgánů zasažena podvodem na DPH. V těchto věcech NSS
zpravidla figuruje v roli soudu přezkoumávajícího skutková zjištění a jejich hodnocení,
což je i tento případ. Spornou otázkou v této věci je, zda daňové orgány dostatečně prokázaly
existenci podvodu na DPH.
[2] V září 2015 zahájil Finanční úřad pro Středočeský kraj (správce daně) u žalobce daňovou
kontrolu na DPH za období roku 2014 a ledna až července 2015. Po delších procesních
peripetiích (daňové orgány nejprve dospěly k závěru, že žalobce vůbec neprokázal faktické
uskutečnění sporného plnění, první rozhodnutí žalovaného však krajský soud zrušil) nakonec
žalovaný doměřil žalobci rozhodnutím ze dne 30. 6. 2020 daňovou povinnost na DPH
za zdaňovací období měsíce května, června a července 2015 včetně penále v celkové
výši 150 739 Kč, 82 894 Kč a 134 174 Kč. Žalovaný, vázaný prvním rozsudkem krajského soudu
v této věci, tentokráte uznal faktické uskutečnění plnění, ovšem dospěl k závěru, že se žalobce
zapojil do řetězce zasaženého podvodem na DPH.
[3] Žalobce napadl i druhé rozhodnutí žalovaného žalobou u krajského soudu, který žalobě
znovu vyhověl, rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Soud dospěl
k závěru, že žalovaný skutečnosti o obchodování v řetězci interpretoval jen v neprospěch žalobce
a nevypořádal se s verzí žalobce, která nebyla na první pohled nereálná či nesmyslná (žalobce
vysvětloval svou účast v řetězci tím, že chtěl pomoci navýšit „cash flow“ jinému účastníkovi
řetězce, společnosti, v níž jako jednatel působil syn žalobce). Žalovaný se ani nijak nevymezil
vůči tvrzení žalobce, že výsledkem celého řetězce, tak jak ho popsal žalovaný, by byl profit
jen ve výši několika tisíc Kč. Soud poukázal též na odlišné hodnocení v podstatě stejné transakce
s jiným subjektem, kde žalovaný podvod nedovodil. Krajský soud proto uzavřel,
že se žalovanému nepodařilo shromáždit takovou paletu indicií, které by vedly k jedinému
možnému závěru o tom, že chybějící daň vznikla v důsledku podvodného jednání.
II. Kasační stížnost žalovaného, vyjádření žalobce a replika žalovaného
[4] Proti rozsudku městského soudu podal žalovaný (stěžovatel) kasační stížnost. Její důvody
vidí v §103 odst. 1 písm. a), d) s. ř. s. Krajský soud dle stěžovatele vybočil v několika otázkách
z žalobních bodů. Stěžovatel dále sumarizuje své poznatky z daňového řízení, na jejichž základě
dospěl k závěru o existenci daňového podvodu i o tom, proč o něm žalobce měl a mohl vědět.
Některé části rozsudku si prý protiřečí nebo jsou nepřezkoumatelné. Krajský soud stanovuje
stěžovateli nové povinnosti nad rámec zákona. Rozhodně není pravda, že by stěžovatel musel
v rozhodnutí vždy označit, který subjekt plní roli tzv. missing tradera a kdo je tzv. brokerem.
Nadto se krajský soud dostal i do rozporu se svým prvním rozsudkem v této věci, neboť
stěžovatele nějakým způsobem zavázal při hodnocení dalšího sporného řetězce, u něhož nakonec
stěžovatel chybějící daň nezjistil.
[5] Žalobce ve vyjádření upozorňuje, že krajský soud vyšel důsledně z tvrzení obsažených
v žalobě. Žalobce se vyjadřuje podrobně k jednotlivým stížnostním tvrzením, tvrdí, že stěžovatel
vytrhává některé argumenty z jejich kontextu. Žalobce upozorňuje, že je ve svých tvrzeních
konzistentní od samého začátku daňové kontroly. Stejné věci tvrdil ještě v době, kdy daňové
orgány žádný podvod netvrdily a naopak se zaměřily na neprokázání skutečné dodávky zboží.
Naopak je to stěžovatel, kdo neprokázal ani existenci samotného daňového podvodu.
[6] Stěžovatel podal k vyjádření žalobce repliku. V ní více méně opakuje jednotlivá tvrzení
v kasační stížnosti, zdůrazňuje, že v rozhodnutí nemusel výslovně označit missing tradera či brokera,
opakuje, že body, na jejichž základě soud zrušil stěžovatelovo rozhodnutí, v žalobě nezazněly
apod.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[7] Kasační stížnost je nedůvodná.
[8] Protože judikatura k podvodům na DPH je oběma účastníkům řízení dobře známa,
NSS nepovažuje za nezbytné na tomto místě obsáhle rekapitulovat bohatou judikaturu na toto
téma. Ostatně mezi účastníky jsou sporné jen dílčí okruhy, které NSS popíše níže.
[9] Zde proto postačí jen stručně shrnout, že podvodem na DPH se rozumí situace,
kdy jeden z účastníků neodvede státní pokladně vybranou daň a další si ji odečte, a to za účelem
získání zvýhodnění, které je v rozporu s účelem daňového práva, neboť uskutečněné operace
neodpovídají běžným obchodním podmínkám. Důležité je posoudit všechny objektivní okolnosti
vykázané transakce, včetně právní, obchodní a osobní vazby mezi zúčastněnými subjekty.
Pro závěr o existenci daňového podvodu musí být postaveno najisto, že v systému DPH nebyla
odvedena daň. Tuto podmínku nelze vnímat omezeně jen v tom smyslu, že některý z článků
řetězce jednoduše v určitém okamžiku v minulosti nesplnil svou daňovou povinnost
(ať již povinnost daň přiznat, přiznat ji pravdivě, nebo daň zaplatit). Je třeba dostatečným
způsobem prokázat, že chybějící daň je důsledkem podvodného jednání a konkrétní transakce
je spojená právě s tímto podvodem (srov. např. rozsudek NSS ze dne 25. 4. 2019,
čj. 7 Afs 321/2018 - 80, Bohemia Trade CZ, bod 24, včetně citací další judikatury).
[10] Správce daně je povinen prokázat skutečnosti rozhodné pro posouzení skutečného
obsahu právního jednání nebo jiné skutečnosti [§92 odst. 5 písm. d) daňového řádu],
což bezesporu zahrnuje i skutečnosti svědčící o daňovém podvodu. Stejně tak skutečnost,
že daňový subjekt mohl vědět, měl (musel) vědět či dokonce přímo věděl o objektivních
okolnostech, které nasvědčují tomu, že obchodní transakce byla zasažena podvodem, prokazuje
správce daně (viz rozsudek ze dne 25. 7. 2019, čj. 10 Afs 182/2018 - 42, Easy Working, část
III.B.).
[11] V nynější věci je sporná již otázka existence podvodu na DPH. Krajský soud se proto
nijak nevyjadřoval k tzv. vědomostní složce testu podvodu na DPH (zda žalobce o podvodu
měl a mohl vědět), proto se k těmto otázkám nemůže vyjadřovat – přes některé námitky
stěžovatele – ani NSS.
Skutkové vymezení sporných transakcí
[12] Stěžovatel popsal v rozhodnutí údajný podvod na DPH následujícím způsobem.
Obchodní společnost LITOZ, s.r.o. nakupovala zboží (polypropylen a polyetylen) od externích
dodavatelů, tento materiál pak ve stejném množství a za stejnou cenu přefakturovávala
buď společnosti bm-auto czech s.r.o. nebo Z. T. Pohledávku za oběma odběrateli postoupila LITOZ
faktoringové společnosti. Společnost bm-auto czech či pan Teplý pak dále přefakturovávali
nakoupené zboží žalobci s přirážkou 1,96 (bm-auto czech), respektive 0,5 procent (pan T.). Žalobce
pak přefakturoval materiál ve stejném množství a za stejnou cenu zpět v nezměněném stavu
společnosti LITOZ. Zboží zůstalo během sporných transakcí na jednom místě, ve skladu
v Rakovníku. Obchodní řetězec vyjádřil stěžovatel následujícím způsobem:
[13] Daňové orgány v původním rozhodnutí vycházely z toho, že žalobce neprokázal reálné
uskutečnění popsaných transakcí. Poté, co jeho předchozí rozhodnutí zrušil krajský soud,
se stěžovatel zaměřil již jen na tu část řetězce, kde figurovala společnost bm-auto czech. V této části
stěžovatel uznal, že se obchod uskutečnil, vykazoval však dle něj všechny znaky podvodu
na DPH, o kterém žalobce měl a mohl vědět. Naopak v prvém řetězci, kde figuroval Z. T.,
stěžovatel uznal existenci plnění a nenašel tu ani podvod na DPH (neboť tu nechyběla daň).
[14] Stěžovatel jako okolnosti nasvědčující podvodu na DPH uvedl následující okolnosti.
Především šlo o to, že LITOZ byla v řetězci na pozici dodavatele i odběratele zboží. Zboží bylo
Externí
dodavatelé
LITOZ
bm-auto czech
(1,96 %)
Z. T. (0,50 %)
Žalobce
(0 %)
Žalobce
(0 %)
LITOZ
přeprodáváno v uzavřeném kruhu, což značí, že se jednalo o kolotočový neboli karuselový
podvod. Ke všem sporným transakcím docházelo během jednoho až dvou dnů, zboží po celou
dobu fyzicky zůstalo ve skladu společnosti LITOZ v Rakovníku a obchod tak probíhal toliko
„papírově“. Tento postup postrádá logické opodstatnění a odporuje základním principům
obchodování. Další nestandardnost stěžovatel viděl v tom, že jednatelem LITOZ je syn žalobce,
žalobce i LITOZ sídlí na stejné adrese a osoba, která vystavovala za LITOZ daňové doklady
pro bm-auto czech, je současně zaměstnankyní žalobce i LITOZ. Společnost bm-auto czech rovněž
zajišťovala dopravu zboží od externích dodavatelů do skladu LITOZ. Žalobce nahradil dříve
v obchodním řetězci figurující obchodní společnost Zdeněk Linhart spol. s r.o., v níž je žalobce
jediným jednatelem. LITOZ dále prodala materiál za stejnou cenu, za jakou jej nakoupila od svých
externích dodavatelů, přičemž nulovou marži vykázal rovněž žalobce. Společnost bm-auto czech
přeprodala zboží s minimálním ziskem pod 2 %. Hlavním smyslem transakcí tedy nemohlo
být řádné a ekonomicky opodstatněné fungování obchodních vztahů. Jakkoli transakce přesáhly
1 mil. Kč, veškerá komunikace probíhala ústně, neexistují kupní smlouvy, písemné objednávky
či předávací protokoly.
K otázce překročení žalobních bodů
[15] Stěžovatel tvrdí, že krajský soud překročil žalobní body. Žalobce v žalobě neuvedl,
že stěžovatel výslovně neoznačil účastníky řetězce jako „missing tradera“ a „brokera“
(termín „broker“ se dokonce v žalobě nevyskytuje vůbec).
[16] NSS k tomu jen pro pořádek předesílá, že tzv. „missing trader“ je plátce, který daň
na výstupu nepřizná nebo přizná, ale nezaplatí. Broker je naproti tomu plátce, který čerpá nárok
na odpočet daně, která není missing traderem uhrazena v jednom nebo ve více článcích řetězce.
Krom toho je třeba zmínit tzv. „buffera“, kterým je plátce, jehož role je pomocná a zastírací
(zastření přímé vazby mezi plátci typu missing trader a broker), v řetězci proto může vystupovat celá
řada plátců typu buffer.
[17] Dle NSS stěžovatel zkresluje zrušovací důvody napadeného rozsudku. Soud důsledně
reagoval na žalobní body (dle žaloby žádná daň nechybí, a pokud ano, ve výši zcela marginální,
není proto narušena neutralita daně; žalobce dále vysvětloval, co bylo účelem sporných plnění,
upozorňoval na nepřezkoumatelnost a vysokou obecnost tvrzení stěžovatele o daňovém
podvodu), přitom samozřejmě musel narazit též na otázky, které se žalobními body přímo
souvisí. Jinak řečeno, měl-li soud zkoumat existenci podvodu na DPH a tezi, že tu žádná daň
nechybí (nebo chybí jen ve zcela banální částce), musel též zvážit, kdo je tzv. missing trader
a kdo je naopak ten, kdo si chce v rozporu s logikou daňového systému uplatnit odpočet DPH
(broker). Krajský soud sice v bodech 55 a 56 kriticky zmínil, že stěžovatel výslovně neuvedl,
kdo je v daném řetězci „missing trader“ a „broker“, ovšem dále dovodil, že tyto osoby
lze z odůvodnění rozhodnutí stěžovatele vyčíst. Není pravda, že krajský soud zrušil rozhodnutí
stěžovatele proto, že stěžovatel výslovně neoznačil jednotlivé subjekty jako missing tradera
a brokera. Důvody, na kterých stojí rušící rozsudek, jsou jiné. NSS je rozebírá dále.
[18] Stěžovatel též kritizuje, že krajský soud přihlédl k tvrzení žalobce, které uplatnil nikoli
v žalobě, ale v daňovém řízení, totiž, že spornými transakcemi chtěl zlepšit „cash flow“ společnosti
LITOZ, kde je jednatelem jeho syn. NSS souhlasí se stěžovatelem, že v žalobě sice vskutku
výslovně termín „cash flow“ nezazněl, ovšem žalobce tam opakovaně mluvil o tom, že účelem
transakcí bylo vytvořit pohledávky, které budou postupovány faktoringovým společnostem,
což mělo zajistit financování společnosti LITOZ (viz žaloba, např. s. 7 první odstavec, s. 9,
na s. 8 se hovoří o tom, že účelem bylo vytvoření pohledávek pro čerpání krátkodobých úvěrů
od faktoringových společností). Sám stěžovatel přitom v rozhodnutí o tvorbě pohledávek
a navýšení „cash flow“ společnosti LITOZ hovoří jedním dechem (bod 131 rozhodnutí).
Ani v tomto ohledu tedy krajský soud žalobní tvrzení nepřekročil.
Důvody, na jejichž základě krajský soud zrušil rozhodnutí stěžovatele
[19] Žalobce vysvětloval sporné obchody tak, že celý systém sporných transakcí
byl provozován pouze proto, aby společnost LITOZ (kde je jednatelem žalobcův syn) mohla
čerpat krátkodobé úvěry od faktoringové společnosti, která odkupovala její pohledávky
a vyplácela prostředky společnosti LITOZ snížené o svou provizi. Mezi subjekty neobíhalo zboží,
systém byl vytvořen pouze za účelem vylepšení „cash flow“ (peněžního toku) společnosti LITOZ,
která musela při skutečném dodávání výrobků strpět dlouhodobé splatnosti faktur,
které jí znemožňovaly výrobní činnost. Toto vysvětlení však stěžovatel nepovažoval bez nějakého
hlubšího vysvětlení za relevantní.
[20] Žalobce rovněž konzistentně upozorňoval již v daňovém řízení, že pokud chybí DPH
u společnosti bm-auto czech, půjde z povahy věci jen o marginální částku v řádu několika málo tisíc
korun (konkrétně uváděl sumu 5 962 Kč). Jedná se o pouhý zlomek daně plynoucí ze sporných
transakcí (bod 102 rozhodnutí stěžovatele).
[21] Stěžovatel však tuto argumentaci odmítl. Dle něj není třeba hledat souvislost mezi výší
neuznaného nároku a konkrétní výší chybějící daně. Odepření nároku na odpočet DPH nesupluje
výběr „chybějící daně“ tak, že stát na některém článku vybírá daň, která mu v rozpočtu chybí,
protože ji jiný článek řetězce neuhradil (body 105 a 106 rozhodnutí stěžovatele).
[22] Krajský soud tyto závěry stěžovatele v obecné rovině nezpochybnil, upozornil však právě
na to, že v celém řetězci má být dle tvrzení žalobce chybějící daň ve zcela zanedbatelné výši.
„Zisk“ účastníků údajně podvodného řetězce na celé transakci (to, co státu na dani neodvedli)
by tak byl jen několik málo tisíc korun (bod 54 rozsudku). Žalobce se po celou dobu daňového
i soudního řízení konzistentně brání tím, že nedává smysl, aby někdo vytvořil komplikovanou
strukturu podvodu na DPH, z níž nakonec bude mít jen několik málo tisíc. S tím NSS souhlasí.
Ani zdejšímu soudu nedává taková pomyslná podvodná struktura žádnou logiku.
[23] NSS souhlasí se stěžovatelem, že výše chybějící daně, kterou neodvede tzv. missing trader,
nemusí (a zpravidla ani nebude) odpovídat výši daně, kterou si od státu nárokuje tzv. broker.
Ostatně platí, že pokud se daňovým orgánům nepodařilo ověřit konkrétní částku neodvedené
daně, nebrání to závěru o existenci podvodu na DPH. Nemožnost ověřit přesnou částku
chybějící daně může být dána třebas i následným jednáním dotčených subjektů, které nejenže
obecně neplnily své daňové povinnosti, ale daň ani nepřiznaly a pro správce daně se staly
nekontaktními. I takové situace je třeba hodnotit jako případy „chybějící daně“. Jednání subjektů
spočívající v tom, že po provedení podezřelých transakcí „zmizí ze scény“, je pro daňové podvody
typické. Požadavek na přesné ověření výše neodvedené daně přímo u missing tradera by tedy bránil
účinnému postihu daňových podvodů, a proto je třeba jej odmítnout (rozsudek ze dne
2. 12. 2021, čj. 1 Afs 262/2021 - 40, DYNASTY PARTNER, bod 45).
[24] V nynější věci však bm-auto czech nikam nezmizela (čehož si krajský soud správně povšiml)
a nic tedy (pravděpodobně) nebrání ověřit žalobcovo tvrzení, že daň chybí jen ve zcela
zanedbatelné výši (NSS opakuje, že má jít údajně o méně než 6 tis. korun). Pak ale NSS plně
souhlasí s krajským soudem, že stěžovatel musí v dalším řízení zvážit, zda právě tato indicie
nedává za pravdu žalobci, že o žádný podvod nešlo, a že byť dle stěžovatele transakce
ekonomický smysl nedávaly, žalobci jej dávat mohly z důvodu podpory obchodní společnosti
jeho syna (LITOZ). NSS samozřejmě nevylučuje, že výše chybějící daně je řádově mnohem vyšší,
to však (zatím) stěžovatel netvrdil (dokonce i v kasační stížnosti argumentuje jen tím,
kolik bm-auto czech celkově dluží na daních, nikoli kolik z této částky se alespoň řádově týká nyní
sporné transakce). Rozhodně tedy nejde v této skutkově specifické situaci o argument
bezvýznamný, jak to opakovaně stěžovatel tvrdí (body 104 násl. jeho rozhodnutí). A rozhodně
není chybné tvrzení krajského soudu, který sice nezpochybňuje chybějící daň, ovšem současně
uvažuje, zda s ohledem na (údajně) zanedbatelnou výši této chybějící daně v řádu několik málo
tisícikorun jde v této věci vskutku o daňový podvod.
[25] Krajský soud dále uvedl, že ve věci zatím není sporné, že pohledávky za bm-auto czech
byly faktoringovým společnostem skutečně postupovány. Vysvětlil též nesprávnost pochybností
stěžovatele, proč v řetězci figurovala právě bm-auto czech. Jak k tomu uvedl krajský soud,
pokud účelem transakcí bylo vytváření pohledávek za účelem jejich prodeje faktoringové
společnosti, pak v řetězci mezi LITOZ a žalobcem ještě jeden článek být musel, jinak by LITOZ
prakticky mohl financovat sám žalobce (bod 56 rozsudku). Je na stěžovateli, aby se k této otázce
srozumitelně vyjádřil. Dle NSS stěžovatel dramatizuje údajné rozpory v tvrzeních žalobce
(např. bod 131 rozhodnutí stěžovatele, na který stěžovatel upozorňuje v kasační stížnosti),
naopak se stěžovatel bezdůvodně odmítá vypořádat s tvrzeními žalobce, kterými smysluplnost
transakcí vysvětloval. NSS neříká, že žalobce má pravdu, má ale právo na to, aby mu stěžovatel
k tomu poskytnul přezkoumatelnou odpověď (shodně to říká též krajský soud, rozhodně tedy není
pravda, že by krajský soud bez dalšího žalobcově konstrukci uvěřil – srov. k tomu správné
shrnutí důvodů zrušení v bodě 60 rozsudku).
[26] NSS zdůrazňuje, že žalobce má právo na přezkoumatelné a pečlivé odůvodnění tím spíše,
že daňové orgány původně pracovaly s úplně jiným skutkovým scénářem (neprokázání faktického
plnění). K závěru o podvodu na DPH se stěžovatel přiklonil teprve pod „tlakem“ prvního
rušícího rozsudku krajského soudu. Pak ale musí být závěry stěžovatele o to pádnější,
což ve stávající verzi odůvodnění nebyly.
[27] NSS připouští, že určité skutkové závěry se v tomto ohledu objevily v bodě 114
rozhodnutí stěžovatele, kde se odkazuje na výpověď jednatele společnosti bm-auto czech, který jako
smysl transakcí uváděl důvod zcela jiný. Je vskutku s podivem, že by jednatel bm-auto czech neznal
skutečný důvod transakcí (podporu peněžních toků v LITOZ a utváření krátkodobých
pohledávek).
[28] Na druhou stranu pochybnosti o tom, že by dané transakce byly daňovým podvodem,
umocňuje další skutečnost, na kterou krajský soud upozornil. V prakticky shodném obchodním
řetězci, kde vystupoval Z. T. (viz bod [12] shora), stěžovatel žádný podvod nenašel, neboť Z. T.
daňové povinnosti v souvislosti s obchody uzavíranými s žalobcem plnil. NSS se shoduje
se závěry krajského soudu, že je „nelogické, že by se v prakticky shodném obchodním řetězci v jednom
případě o daňový podvod jednalo a v druhém nikoli. Bylo by to možné pouze za situace, kdy by žalobce již předem
plánoval zmást daňovou správu tím, že vytvoří dva obchodní řetězce, z nichž pouze jeden bude zasažen podvodným
jednání. Takový konstrukt by byl však již tak překombinovaný, že jej ve svých úvahách neuvádí
ani [stěžovatel]“ (bod 58 napadeného rozsudku). NSS nerozumí stěžovatelově kritice, jak
by se tímto závěrem mohl krajský soud dostat do rozporu se svým prvním rušícím rozsudkem
v této věci.
[29] NSS tedy shrnuje, že krajský soud ani sám NSS neříkají ve vztahu ke sporným skutkovým
otázkám nějaký finální závěr. Je na stěžovateli, aby s ohledem na shora popsaná specifika věci
podrobil celý obchodní případ dalšímu zkoumání (jak správně a detailně krajský soud vysvětlil
v bodě 60 napadeného rozsudku).
IV. Závěr a náklady řízení
[30] NSS tedy dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji v souladu
s §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. Stěžovatel ve věci neměl úspěch, a proto nemá právo na náhradu
nákladů řízení.
[31] Žalobce měl naopak ve věci plný úspěch, proto má též nárok na náhradu nákladů řízení
(§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.). Náklady řízení spočívaly v odměně advokáta za jeden
úkon právní služby ve výši 3 100 Kč, tj. vyjádření ke kasační stížnosti [§7 bod 5, §9 odst. 4
písm. d) a §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách
advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)], a paušální
náhradě hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 advokátního tarifu). Celkem tedy činí
náklady žalobce v řízení před NSS částku 4 114 Kč (včetně DPH, neboť advokát je plátcem
této daně), kterou je stěžovatel povinen ve stanovené lhůtě zaplatit.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. června 2022
Zdeněk Kühn
předseda senátu