ECLI:CZ:NSS:2022:10.AO.28.2021:36
sp. zn. 10 Ao 28/2021 - 36
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Sylvy
Šiškeové a soudce Ondřeje Mrákoty v právní věci navrhovatelky: K. T., zastoupené advokátem
JUDr. Zdeňkem Koudelkou, Ph.D., Optátova 874/46, Brno, proti odpůrci: Ministerstvo
zdravotnictví, Palackého náměstí 375/4, Praha 2, o návrhu na zrušení části opatření obecné
povahy ze dne 27. 10. 2021, čj. MZDR 15757/2020-61/MIN/KAN,
takto:
I. Návrh se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Návrhem doručeným NSS dne 13. 11. 2021 se navrhovatelka domáhá zrušení části
mimořádného opatření odpůrce uvedeného v záhlaví. Odpůrce toto opatření vydal
podle §69 odst. 1 písm. i) a §80 odst. 1 písm. g) zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného
zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, a zakázal jím ve stanovených případech pohyb
a pobyt bez ochranných prostředků dýchacích cest, kterými jsou respirátor nebo obdobný
prostředek. Navrhovatelka napadá čl. I bod 2 písm. e) mimořádného opatření, podle něhož
se zákaz nevztahuje na pedagogické pracovníky, kteří byli očkováni proti onemocnění covid-19 a od dokončeného
očkovacího schématu podle souhrnu údajů o přípravku uplynulo nejméně 14 dní.
II. Argumentace navrhovatelky, vyjádření odpůrce a replika navrhovatelky
[2] Navrhovatelka je pedagogická pracovnice, není očkovaná a nemá potvrzení o prodělání
nemoci covid-19.
[3] Napadená část mimořádného opatření stanoví výjimku z povinnosti používat ochranu
dýchacích cest jen očkovaným pedagogům. Očkovaný učitel, který může být nakažený (neboť
očkování nebrání v nákaze sebe ani jiného), respirátor používat nemusí, zatímco zdravý
neočkovaný učitel tuto povinnost má. Navrhovatelka namítá nedůvodnou diskriminaci
neočkovaných proti očkovaným a nedůvodnou diskriminaci neočkovaných testovaných
proti očkovaným netestovaným. NSS v rozhodnutí rozšířeného senátu ze dne 11. 11. 2021,
čj. 4 Ao 3/2021 - 117, č. 4278/2022 Sb. NSS, potvrdil, že nelze na každého hledět bez dalšího
jako na podezřelého z nákazy. Napadené opatření však na všechny neočkované hledí
jako na podezřelé z nákazy, a naopak na všechny očkované jako na neinfekční; ani jedno přitom
neodpovídá skutečnosti.
[4] Napadené opatření se odlišuje od jiných mimořádných opatření, která negativní výsledek
testování a prodělání nemoci v období předcházejících 180 dnů staví na úroveň očkování.
Odůvodnění:
je nepřezkoumatelné, neboť z něj neplyne, zda byly v rámci neočkované skupiny
rozlišeny osoby s prodělanou nemocí či osoby s negativním testem. Cílem napadeného opatření
není ochrana před epidemií, ale nátlak k nepovinnému očkování. Odpůrce do výpočtu nutného
procenta pro vznik kolektivní imunity nezahrnuje přirozenou imunitu vzniklou u osob
nakažených a tento postu neodůvodňuje. Mimořádné opatření neobsahuje přesvědčivé odborné
zdůvodnění, proč se jinak posuzuje imunita získaná očkováním a jinak imunita získaná
proděláním nemoci, ke které se v případě napadené výjimky nepřihlíží. Pokud chce stát nařídit
povinné očkování, musí to udělat právním předpisem a nést odpovědnost za zdravotní následky
a jiné škody tím způsobené.
[5] Odpůrce uvedl, že očkované osoby a osoby po prodělání nemoci nejsou v totožném
postavení. Očkování totiž vytváří v organismu nepříznivé podmínky pro zmnožení viru.
V případě nákazy očkované osoby snižuje očkování pravděpodobnost vzniku mutací, které jsou
snáze přenositelné na další osoby. Bezinfekčnost ve vztahu k očkovaným osobám znamená
především stav, při němž možnost přenosu onemocnění covid-19 z plně očkované osoby
na ostatní klesá tak významně, že u plně očkovaných osob lze od povinného testování ustoupit.
Odpůrce poukázal na to, že otázkou uznávání či neuznávání protilátek se již NSS zabýval
v rozsudku ze dne 20. 10. 2021, čj. 8 Ao 22/2021 - 183.
[6] Odpůrce odkázal na studii Centra pro kontrolu a prevenci nemocí, ve které byla
porovnána pravděpodobnost nákazy virem SARS-CoV-2 u lidí, kteří již onemocnění covid-19
prodělali, s těmi, kteří toto onemocnění prodělali v době od 90 do 179 dní po očkování.
Výsledkem studie bylo, že lidé, kteří prodělali onemocnění covid-19, měli 5,49násobně vyšší
pravděpodobnost nové nákazy ve srovnání s plně očkovanými. Tato studie mimo jiné potvrzuje
to, že je důležité se nechat plně očkovat, i když už jedinec onemocnění covid-19 prodělal.
Odpůrce zopakoval, že u plně očkovaných osob je významně snížena možnost jejich nákazy
a v případě, že se plně očkovaná osoba nakazí, je výrazně snížena také možnost, že by sama
nakazila osoby další.
[7] Z výše uvedených důvodů byla v mimořádném opatření stanovena výjimka z povinnosti
nosit ochranu dýchacích cest pro pedagogické a akademické pracovníky, kteří byli plně očkováni.
Odpůrce tuto výjimku stanovil, neboť možnost vidět vyučujícímu na ústa při výkladu
(např. při výuce cizích jazyků) může mít značný vliv na kvalitu výuky. Skutečnost, že odpůrce
zohlednil pouze jedinou výjimku (plně očkované osoby), není z pohledu navrhovatelky
relevantní, neboť podle svého tvrzení není očkovaná ani neprodělala onemocnění covid-19.
Absence dalších výjimek, k nimž ministerstvo přistupuje ostražitě a s přihlédnutím k vývoji
poznatků o účinnosti očkování, nemá žádný dopad do veřejných subjektivních práv
navrhovatelky. Podání tzv. actio popularis není v českém právním řádu přípustné.
[8] Odpůrce závěrem dodal, že navrhovatelka neodkazuje na relevantní odborné studie a svá
tvrzení zakládá na článcích ze zpravodajských webů.
[9] V replice navrhovatelka uvedla, že očkovaná osoba se může nakazit a může nakazit i jiné.
K tomu citovala statistiky z nemocnic v týdnu od 22. 11. do 28. 11. 2021.
[10] Odpůrce se podle navrhovatelky nevyjadřuje k obecně známé informaci, že i osoby
po prodělaném onemocnění covid-19 mají přirozenou imunitu, jejich opětovné nakažení není
příliš časté a v jiných opatřeních k nim odpůrce přistupuje stejně jako k očkovaným,
byť po omezenou dobu 180 dnů. Navíc v současnosti (replika byla podána dne 1. 12. 2021 –
pozn. NSS) platí, že neočkovaní zaměstnanci se musí testovat, což je soudu známo z úřední
povinnosti, neboť testování zaměstnanců se vztahuje i na soudy.
[11] Navrhovatelka jako neočkovaná osoba podléhá povinnosti testovat se v zaměstnání.
Navrhovatelka má testem potvrzeno, že je zdravá, přesto musí mít při výuce respirátor, zatímco
učitel s téměř rok starým očkováním tuto povinnost nemá a testu nepodléhá. Privilegia
pro očkované ohrožují samotný smysl vydávání mimořádných opatření spočívající v omezení
šíření epidemie. Nerovným zacházením s neočkovanými, byť s aktuálním negativním testem,
odpůrce vědomě přispívá k šíření nemoci covid-19.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
Rozsah soudního přezkumu napadené části mimořádného opatření
[12] NSS zdůrazňuje, že neprovádí všeobecný přezkum zákonnosti napadené části
mimořádného opatření, ale postupuje pouze v rámci mezí a důvodů, které uplatnila
navrhovatelka (rozsudek NSS ze dne 20. 10. 2021, čj. 8 Ao 22/2021 - 183). Předmětem nynějšího
přezkumu tak byla pouze část opatření odpůrce označeného v záhlaví tohoto rozsudku (v době
vydání tohoto rozsudku stále účinná) v podobě čl. I bodu 2 písm. e) napadeného opatření. Soud
doplňuje, že s účinností od 15. 2. 2022 byla napadená část mimořádného opatření novelizována.
Podle aktuálního znění se zákaz podle bodu 1 nevztahuje na ty pedagogické pracovníky
nebo akademické pracovníky poskytující vzdělávání, kteří byli očkováni proti onemocnění
covid-19 a od dokončení očkovacího schématu uplynulo nejméně 14 dní a v případě pracovníků,
kteří dovršili 18 let věku, zároveň nejvýše 270 dní nebo byli očkováni posilovací dávkou.
Navrhovatelka svůj návrh v souvislosti se změnou mimořádného opatření neupravila, NSS
tedy posuzoval zákonnost napadené části mimořádného opatření ve smyslu §13 odst. 4 zákona
č. 94/2021 Sb. o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně
některých souvisejících zákonů (dále jen „pandemický zákon“).
[13] NSS nejprve posoudil aktivní legitimaci navrhovatelky ve vztahu k podaným námitkám.
Navrhovatelka uvedla, že je pedagogickou pracovnicí (učitelkou cizích jazyků). Není očkovaná
a nemá potvrzení o prodělání nemoci covid-19. V replice pak navrhovatelka doplnila,
že je povinna se v zaměstnání pravidelně testovat na přítomnost viru SARS-CoV-2.
[14] Podle navrhovatelky z odůvodnění napadeného opatření neplyne, zda byly v rámci
neočkované skupiny rozlišeny osoby s prodělanou nemocí či osoby s negativním testem.
Odpůrce navíc nezdůvodňuje, proč osoby po prodělání nemoci nezahrnul do výjimky
z povinnosti nosit respirátor.
[15] Soudy ve správním soudnictví jsou povolány k ochraně veřejných subjektivních práv
fyzických a právnických osob (§2 s. ř. s.), přičemž přezkum tzv. actio popularis zákon nepřipouští.
Právě takovou povahu mají tvrzení navrhovatelky, která směřují k opomenutí osob, které
prodělaly onemocnění covid-19. Navrhovatelka není v postavení osoby, která má laboratorním
vyšetřením potvrzeno, že prodělala onemocnění covid-19. Skutečnost, že odpůrce nestanovil
výjimku z povinnosti nosit ochranu dýchacích cest též osobám, které prokáží, že v období
předcházejících 180 dnů prodělaly onemocnění covid-19, proto nezasahuje do jejích veřejných
subjektivních práv. Ani případný nedostatek odůvodnění této části mimořádného opatření
by tedy navrhovatelku nemohl zkrátit na jejích právech. NSS tedy neposuzoval námitku,
že odpůrce nezahrnul pedagogické pracovníky s laboratorním potvrzením o prodělání nemoci
covid-19 do výjimky podle čl. I bodu 2 písm. e) napadeného opatření (srov. rozsudky NSS ze dne
2. 2. 2022, čj. 8 Ao 2/2022 - 53, bod 39, nebo ze dne 20. 1. 2022, čj. 9 Ao 30/2021 - 51, bod 28).
[16] NSS se přezkumu mimořádných opatření týkajících se povinnosti nosit ochranu
dýchacích cest již věnoval např. v rozsudcích ze dne 27. 5. 2021, čj. 7 Ao 6/2021-112, ze dne
11. 6. 2021, čj. 10 Ao 12/2021-81, ze dne 27. 7. 2021, čj. 8 Ao 17/2021-63, a ze dne 30. 7. 2021,
čj. 5 Ao 25/2021-51. Žádný z těchto rozsudků nezrušil mimořádné opatření ani nevyslovil jeho
nezákonnost proto, že nebylo vydáno v situaci probíhající nebo hrozící epidemie onemocnění
covid-19. V rozsudku ze dne 20. 10. 2021, čj. 2 Ao 7/2021 - 157, NSS dospěl k závěru,
že povinnost nosit respirátor (stanovená tehdy mimořádným opatřením odpůrce
čj. MZDR 15757/2020-56/MIN/KAN) je účinný, potřebný a přiměřený nástroj potlačování
a předcházení epidemie onemocnění covid-19. Soud tehdy shledal, že mimořádné opatření
zasahuje do práv jednotlivců v únosné míře a současně stanoví výjimky, které zajišťují,
aby v individuálních případech nepůsobilo nepřiměřené zásahy (bod 78 rozsudku
čj. 2 Ao 7/2021 - 157).
[17] NSS tedy shrnuje, že již v minulosti vyslovil, že mimořádné opatření zavádějící povinnost
nosit ochranu dýchacích cest jako takové není nezákonné. Navrhovatelka zákonnost
mimořádného opatření jako celku ani nezpochybňuje. NSS také poznamenává, že opatření jako
celek zavádí povinnost nosit ochranu dýchacích cest bez rozlišování, zda je osoba očkovaná
či nikoli. NSS již shledal obecnou povinnost nosit ochranu dýchacích cest za současné situace
jako přiměřenou, účinnou a potřebnou, a proto se obecnými námitkami směřujícími proti těmto
závěrům opětovně nezabýval.
[18] NSS již též v minulosti konstatoval, že přenos viru očkovanou osobou je méně
pravděpodobný, nikoli však vyloučený. Stejně tak je méně pravděpodobné, že se očkovaná osoba
virem nakazí, a pokud ano, že prodělá těžší průběh nemoci či bude hospitalizována, uvedené
však také není vyloučeno (srov. rozsudek čj. 8 Ao 2/2022 - 53, body 75–76). NSS z uvedených
závěrů vyšel i v nyní projednávaném případě.
[19] Soud se tedy zabýval pouze tím, zda je napadená část opatření [tedy výjimka
podle čl. I bodu 2 písm. e) mimořádného opatření] řádně odůvodněna a zda jsou důvodné
námitky navrhovatelky, podle nichž je napadená část mimořádného opatření diskriminační
a nepřiměřená.
Nepřezkoumatelnost odůvodnění čl. I bodu 2 písm. e) napadeného opatření
[20] Podle navrhovatelky z odůvodnění napadené části mimořádného opatření neplyne,
zda byly v rámci neočkované skupiny rozlišeny osoby s negativním antigenním testem. K tomu
NSS uvádí, že důvody, které odpůrce vedly k přijetí mimořádného opatření, musí být součástí
odůvodnění, a to v míře alespoň rámcově srozumitelné jeho adresátům (rozsudek NSS
ze dne 25. 5. 2021, čj. 8 Ao 4/2021 - 75). Z odůvodnění mimořádného opatření je v souladu
s požadavky §3 odst. 1 a odst. 2 pandemického zákona zřejmé, že vychází z řádného rozboru
epidemické situace (část I. odůvodnění) a bylo přijato až po vyhodnocení rizik, resp. hodnocení
konkrétní míry rizika spojené s plněním uložených povinností (části II. a III. odůvodnění). Byla
též posouzena proporcionalita zásahů do práv adresátů mimořádného opatření (část IV.
odůvodnění). Teprve v soudním řízení však musí odpůrce v úplném rozsahu a při zohlednění
individuální situace navrhovatele ve světle jeho námitek prokázat, že napadené opatření
je vhodné, potřebné a přiměřené (rozsudek NSS ze dne 20. 10. 2021, čj. 2 Ao 7/2021 - 157).
[21] Zdůvodnění výjimky stanovené pro pedagogické pracovníky se nachází v části
VI. odůvodnění mimořádného opatření. Podle odpůrce měla výjimka umožnit pokud možno
plnohodnotnou výuku tím, že omezila na minimum nutnost pedagogických pracovníků používat
ochranu dýchacích cest. Pokud totiž žáci či studenti vidí vyučujícímu při výkladu (např. při výuce
cizích jazyků) na ústa, má to kladný vliv na kvalitu výuky. Podle odpůrce je účinnost vakcíny
proti dalšímu přenosu viru statisticky významnější u očkovaných oproti neočkovaným osobám.
Tyto závěry odpůrce opírá o odbornou studii (Ke, R. et al. Longitudinal analysis of SARS-CoV-2
vaccine breakthrough infections reveal limited infectious virus shedding and restricted tissue distribution).
[22] Otázky, které jsou řešeny v souvislosti s mimořádnými opatřeními, jsou často ryze
odborné. Při přezkumu mimořádných opatření odpůrce je podstatné, zda jeho odůvodnění
vychází z odborných podkladů svědčících zvolenému řešení. „Pokud nejsou vědecké poznatky ustálené
nebo se vědecké názory výrazně různí, pak je na odpůrci, který z obdobně relevantních vědeckých poznatků
a názorů zvolí. I pokud by se soud domníval, že by se on sám přikláněl k jinému možnému řešení, nepřísluší mu,
aby do této odborné úvahy odpůrce vstupoval. Tím by popíral dělbu moci, neboť by si osoboval právo věcně
rozhodovat namísto toho, aby pouze přezkoumal zákonnost rozhodnutí odpůrce. Je na navrhovateli, aby svými
argumenty postoje odpůrce vyvrátil. Navrhovatel musí předestřít dostatečně silné argumenty, případně předložit
podklady (obsahem i formou) takové odborné úrovně, že budou s to vyvrátit podklady, z nichž vycházel odpůrce
(a to podklady relevantní v době vydání napadeného opatření)“ (srov. rozsudek NSS
čj. 8 Ao 22/2021 - 183, bod 36 nebo obdobně také rozsudek čj. 8 Ao 2/2022 - 53, bod 87).
[23] Podle NSS z odůvodnění napadeného opatření jednoznačně plyne, že nejméně
ohrožujícími z hlediska šíření onemocnění covid-19 bez nošení ochrany dýchacích cest
jsou očkovaní pedagogičtí pracovníci. Odpůrce je proto s cílem umožnit plnohodnotnou výuku
vyňal z povinnosti nosit ochranu dýchacích cest, neboť se z hlediska pravděpodobnosti nákazy
a přenosu viru jedná o nejméně rizikovou skupinu. NSS uzavírá, že odůvodnění napadeného
opatření vyhovělo požadavkům pandemického zákona, obstojí jako přesvědčivý celek
a je přezkoumatelné.
Zákonnost čl. I bodu 2 písm. e) napadeného opatření
[24] Poté, co NSS shledal, že napadená část mimořádného opatření je přezkoumatelná, mohl
přistoupit k posouzení zákonnosti čl. I bodu 2 písm. e) tohoto opatření. Nejprve soud hodnotil,
zda je napadená část mimořádného opatření diskriminační. Chybí-li určitá úprava
v mimořádném opatření, což je – s ohledem na požadavky plynoucí z čl. 1 věty první Listiny
základních práv a svobod – důvodem rozporu mimořádného opatření se zákonem, soud tuto část
mimořádného opatření pro nezákonnost zruší (srov. rozsudky NSS ze dne 30. 6. 2021,
čj. 6 Ao 21/2021 - 23, bod 18; ze dne 16. 12. 2021, 9 Ao 28/2021 - 41, bod 26;
nebo č. j. 8 Ao 2/2022 - 53, bod 71). NSS tedy posuzoval, zda stanovení výjimky, která zahrnuje
fakticky pouze očkované pedagogické pracovníky a nikoli neočkované pedagogy s negativním
testem, odpovídá požadavkům čl. 1 Listiny, tedy zda právní rozlišování v přístupu k určitým
právům není projevem libovůle.
[25] Na okraj NSS podotýká, že napadená výjimka nezahrnuje žádná výslovně zakázaná
diskriminační kritéria ve smyslu čl. 3 odst. 1 Listiny, případně vymezená v zákoně
č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací
a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon). Soud si je vědom, že výčet zakázaných
diskriminačních kritérií podle čl. 3 odst. 1 Listiny není taxativní. Nicméně pokud jednotlivec
(navrhovatel) spatřuje diskriminaci v jiném postavení (z hlediska výslovně neuvedeného kritéria),
musí jít o postavení obdobné. Podle soudu není nyní posuzovaná výjimka založená ani na jiném
obdobném postavení osob ve smyslu čl. 3 odst. 1 Listiny (srov. rozsudek č. j. 8 Ao 2/2022 - 53,
body 29 a 30). Dobrovolné očkování není trvalý znak, vlastnost nebo osobnostní rys jednotlivce,
který by bylo možné bez dalšího připodobnit ke kritériím výslovně uvedeným v čl. 3 odst. 1
Listiny. Soud se tak dále zabýval pouze tím, zda napadená část mimořádného opatření odpovídá
požadavkům čl. 1 Listiny.
[26] Při posouzení, zda čl. I bod 2 písm. e) mimořádného opatření nezakládá v rozporu s čl. 1
Listiny nerovné podmínky pro osoby, které nejsou očkované, je třeba zkoumat „(1) zda jde o různé
subjekty, které se nacházejí ve stejné nebo srovnatelné situaci, (2) zda je s nimi zacházeno rozdílným způsobem,
(3) zda je odlišné zacházení dotčenému jednotlivci nebo skupině k tíži a (4) zda takové zacházení není projevem
libovůle, tedy zda má legitimní cíl a napadená zákonná ustanovení jsou s to jej dosáhnout“ (srov. nález
Ústavního soudu ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. Pl. ÚS 32/17). NSS tedy nejprve zkoumal, zda jsou
očkovaní a neočkovaní pedagogičtí pracovníci různé subjekty, které se nacházejí ve stejném
nebo srovnatelném postavení. Pokud by se totiž jednalo o nestejné zacházení s nestejnými skupinami
osob, nemohla by být námitka diskriminace důvodná (srov. 8 Ao 2/2022 - 53, bod 72).
[27] NSS v rozsudku čj. 8 Ao 2/2022 - 53 posuzoval důvody, pro které nebylo neočkovaným
osobám umožněno prokazovat svou bezinfekčnost negativním PCR testem. Podle závěrů
přijatých v bodech 75 až 77 tohoto rozsudku je postavení očkovaných osob a osob s negativním
výsledkem PCR testu z pohledu možného šíření onemocnění covid-19 srovnatelné. Postavení
očkovaných osob a osob neočkovaných, které se prokáží PCR testem s negativním výsledkem,
však není srovnatelné z hlediska ochrany před infekcí. NSS podotýká, že navrhovatelka
ani netvrdila, že by byla testována PCR testem; z jejího tvrzení naopak vyplývá, že se testuje
antigenními testy poskytovanými zaměstnavatelem. K tomu NSS uvádí, že antigenní testy jsou
méně spolehlivou metodu testování (srov. rozsudek NSS ze dne 8. 4. 2021, čj. 6 Ao 1/2021 - 323,
bod 56). NSS neshledal důvod se od závěru o nesrovnatelnosti postavení osob odchýlit, a to tím
spíše s ohledem na nižší spolehlivost antigenních testů, kterými je testována navrhovatelka. Soud
se nezabýval dalšími kroky testu diskriminace, neboť dospěl k závěru, že očkovaní pedagogičtí
pracovníci a neočkovaní pedagogičtí pracovníci nejsou z hlediska ochrany před infekcí
ve srovnatelném postavení.
[28] Navrhovatelce se přitom nepodařilo zpochybnit východiska odpůrce, podle nichž mají
neočkované osoby bez prodělaného onemocnění covid-19 oproti očkovaným osobám větší
pravděpodobnost nákazy tímto onemocněním (srov. bod 23 tohoto rozsudku).
[29] Dále se NSS zabýval tím, zda je napadená část mimořádného opatření přiměřená.
Přiměřeností napadené výjimky se soud zabýval pouze v rozsahu obecné námitky navrhovatelky,
že cílem napadeného opatření není ochrana před epidemií, ale nucení k nepovinnému očkování. Cílem výjimky
je podle odpůrce minimalizovat dopady opatření na výuku ve školách. Mělo by se tak dít
způsobem, který zároveň nenaruší dosažení cíle mimořádného opatření jako takového,
jímž je omezit šíření nákazy v populaci, minimalizovat riziko přenosu nákazy, zastavit nepříznivý
trend vývoje a situaci celkově postupně stabilizovat. NSS předně podotýká, že zrušení výjimky
by porušilo její legitimní cíl v podobě (alespoň částečného) zvýšení kvality výuky.
[30] Podle NSS z odůvodnění mimořádného opatření nicméně neplyne, že by jeho cílem mělo
být donutit neočkované pedagogické pracovníky k očkování tím, že výjimku z povinnosti užívat
ochranu dýchacích cest stanovil odpůrce pouze pro očkované pedagogické pracovníky. NSS
podotýká, že nátlak na očkování skrze mimořádné opatření sám o sobě nemůže bez dalšího
ospravedlnit omezení, která opatření přinese neočkovaným osobám (čj. 8 Ao 2/2022 - 53, bod
82). K tomu však v projednávaném případě nedošlo. Ponechání povinnosti nosit ochranu
dýchacích cest pro neočkované pedagogy má totiž jiný legitimní cíl, než je nutit k dobrovolnému
očkování, a tím je jejich ochrana před infekcí. Podle NSS zároveň z opatření ani jeho odůvodnění
nevyplývá, že by odpůrce považoval všechny neočkované za podezřelé z nákazy.
[31] NSS tedy neshledal čl. I bod 2 písm. e) napadeného opatření jako diskriminační
ani nepřiměřený. Nad rámec uvedeného NSS podotýká, že podle čl. I bodu 1 věty předposlední
ve výjimečných případech, kdy je nezbytné, aby dítě, žák nebo student při výuce viděl na ústa učitele, je možné,
aby učitel použil jako ochranný prostředek dýchacích cest ochranný štít, a to za podmínky, že dodržuje vzdálenost
alespoň 1,5 metru od dětí, žáků nebo studentů. Mimořádné opatření tedy nabízí pedagogickým
pracovníkům alternativní ochranu dýchacích cest ve všech mimořádných případech,
kdy je nezbytné, aby dítě, žák nebo student při výuce viděl na ústa učitele.
IV. Závěr a náklady řízení
[32] NSS neshledal návrh navrhovatelky důvodným, a proto jej v souladu s §101d odst. 2 věty
druhé s. ř. s. zamítl.
[33] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s §60 odst. 1 s. ř. s. Navrhovatelka
v řízení neuspěla a odpůrci nevznikly žádné náklady nad rámec jeho běžné činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. března 2022
Zdeněk Kühn
předseda senátu