ECLI:CZ:NSS:2022:10.AS.208.2020:27
sp. zn. 10 As 208/2020 - 27
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka
Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: J. S., zast. advokátem
JUDr. Richardem Pustějovským, Matiční 730/3, Ostrava, proti žalovanému: Krajský úřad
Moravskoslezského kraje, 28. října 117, Ostrava, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Ing. K.
P., proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 1. 2019, čj. MSK 158941/2018, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 5. 2020,
čj. 22 A 18/2019 - 50,
takto:
I. Kasační stížnost se z a m ít á .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Osoba zúčastněná na řízení n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Městský úřad Nový Jičín, odbor územního plánování a stavebního řádu (dále
jen „stavební úřad“), rozhodnutím ze dne 27. 8. 2018 nenařídil odstranění stavby „přípojkového
pilíře s elektroměrovým rozvaděčem NN pro rodinný dům č. p. X, R. 100, N. J.“ (dále též jen „přípojkový
pilíř“). Stavební úřad porovnal zaměření skutečného provedení stavby ze dne 4. 12. 2013 a ze dne
29. 6. 2017 a dospěl k závěru, že přípojkový pilíř s elektrorozvaděčem NN nezasahuje
do pozemku parc. č. X. Stavební úřad vycházel z geodetického zaměření stavby ze dne
29. 6. 2017, které považoval za dostatečný podklad rozhodnutí, a zdůraznil, že zaměření ze dne
4. 12. 2013 bylo provedeno před provedením změny staveb a nebylo ověřeno oprávněným
geodetem.
[2] Proti rozhodnutí stavebního úřadu podal žalobce spolu s Bc. Š. S. odvolání, o kterém
rozhodl žalovaný rozhodnutím ze dne 14. 1. 2019. Žalovaný rozhodnutí stavebního úřadu
v nepatrné části změnil a ve zbytku jej potvrdil, přičemž se ztotožnil s posouzením věci
stavebním úřadem. Dále zohlednil, že v průběhu řízení Ing. P. jako vlastník dané stavby odstranil
část pilíře, která zasahovala na sousední pozemek, čímž stavbu přípojkového pilíře uvedl
do souladu se schválenou projektovou dokumentací, tedy do souladu s podmínkami územního
rozhodnutí ze dne 3. 3. 2010 (viz geodetické zaměření ze dne 29. 6. 2017), které žalobce
ve správním řízení nezpochybnil.
[3] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce (původně společně s Bc. Š. S., ve vztahu k níž
bylo řízení zastaveno usnesením krajského soudu ze dne 17. 4. 2019) žalobu ke krajskému soudu,
který ji v záhlaví označeným rozsudkem zamítl.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[4] Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost.
[5] Stěžovatel namítl, že právní konstrukce krajského soudu použitá k odůvodnění
nesprávných závěrů je v rozporu s obsahem spisu a napadený rozsudek je odůvodněn „pouze
formulářovým způsobem na necelých dvou stranách formátu A4“.
[6] Rozsudkem krajského soudu bylo podle názoru stěžovatele zasaženo do jeho ústavního
práva na ochranu vlastnictví. Krajský soud pouze „bianco“ převzal nesprávné skutkové a právní
závěry správních orgánů.
[7] Stavební úřad se však ani nepokusil odstranit rozpory v zaměřeních stavby provedených
ve dnech 4. 12. 2013 a 29. 6. 2017, přestože byl žalovaným v jeho rozhodnutí ze dne 31. 5. 2018
podrobně instruován, jak má ve věci pokračovat.
[8] Stěžovatel namítl, že prokázal, že přípojkový pilíř se nachází částečně na jeho pozemku
a betonový monolit základové konstrukce částečně neodstraněné stavby (základ oplocení) stále
neoprávněně zasahuje do jeho pozemku. Odstraněna byla částečně pouze část oplocení, která
se nacházela nad úrovní pozemku. Výklad stavebního zákona, podle něhož je třeba řízení
o odstranění stavby ukončit z důvodu zániku věci, proto neobstojí.
[9] Stěžovatel zdůraznil, že zaměření skutečného provedení stavby ze dne 4. 12. 2013
ani geometrický plán ze dne 22. 7. 2014, které byly podkladem pro rozhodnutí o odstranění
stavby, nelze v nynější věci odmítnout s obecným poukazem, že se nejedná o důkazy prokazující,
že se stavby nachází na cizím pozemku.
[10] Krajský soud se pak ani nezabýval námitkou, že došlo k otočení pilíře o 90 stupňů a tím
ke změně ochranného pásma této stavby (stavební úřad tutéž námitku vyhodnotil jako
nedůvodnou).
[11] Stěžovatel navrhl, aby NSS napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu
k dalšímu řízení.
[12] Žalovaný odkázal na své rozhodnutí, kde vysvětlil, proč jako zásadní pro své rozhodnutí
správní orgány vyhodnotily geodetické zaměření stavby ze dne 29. 6. 2017, které bylo zpracováno
úředně oprávněným zeměměřičským inženýrem Ing. R., které zachycuje stav po odstranění
stavby oplocení a zúžení pilíře, tedy poté, co stavba byla uvedena do souladu s rozhodnutím,
kterým byla povolena. Ze zaměření, provedeného k tomu oprávněnou osobou, je zřejmé,
že přípojkový pilíř nezasahuje do pozemku parc. č. X ve vlastnictví stěžovatele. Oproti tomu
zaměření ze dne 4. 12. 2013 zpracované L. V., které předložil stěžovatel, vycházelo ze stavu
před změnami na dané stavbě, tedy neodpovídalo stavu stavby v době správního řízení, a nebylo
zpracováno k tomu oprávněnou osobou. To bylo stěžovateli v odůvodnění správních rozhodnutí
vysvětleno.
[13] K námitce stěžovatele, že předmět správního řízení nemohl odpadnout, protože
se na pozemku nadále nachází přípojkový pilíř společnosti ČEZ Distribuce, a.s., pak žalovaný
uvedl, že již ve svém rozhodnutí, jakož i ve vyjádření k žalobě, zdůraznil, že předmětem žalobou
napadeného rozhodnutí a souvisejícího řízení nebyla ani stavba přípojkového pilíře jmenované
společnosti, která byla dodatečně povolena v samostatném správním řízení a následně
kolaudována, ani stavba původního oplocení, která byla odstraněna a část její základové
konstrukce se stala součástí jiné stavby – opěrné zídky.
[14] K požadavku stěžovatele na odstranění stavby přípojkového pilíře ve smyslu rozhodnutí
stavebního úřadu ze dne 14. 6. 2017, žalovaný uvedl, že toto rozhodnutí nikdy nenabylo právní
moci a nestalo se vykonatelným, neboť bylo zrušeno rozhodnutím žalovaného ze dne
20. 2. 2017. Věc byla tehdy vrácena stavebnímu úřadu k novému projednání, které vyústilo
v rozhodnutí ze dne 27. 8. 2018, jímž stavební úřad rozhodl tak, že odstranění stavby nenařídil,
protože odpadl důvod pro nařízení jejího odstranění. O odvolání proti tomuto rozhodnutí
rozhodl žalovaný nyní žalobou napadeným rozhodnutím.
[15] Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti.
[16] Osoba zúčastněná na řízení se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[17] Kasační stížnost není důvodná.
[18] Úvodem považuje NSS za nezbytné v obecné rovině připomenout, že NSS v řízení
o kasační stížnosti nehodnotí znovu komplexně skutkový stav a nenalézá právo mezi stranami;
naopak je jeho úkolem přezkoumat rozhodnutí správního soudu a zhodnotit, zda se dostatečně
a správně vypořádal se všemi žalobními námitkami. NSS se nezabývá správním řízením
a právními úvahami správních orgánů přímo, ale jen zprostředkovaně; obsah a rozsah kasačních
námitek je tak přímo podmíněn obsahem a rozsahem námitek žalobních (viz rozsudek NSS
ze dne 3. 1. 2022, čj. 10 As 150/2020 - 37). Dále je třeba zdůraznit, že správní soudnictví
je ovládáno zásadou dispoziční a koncentrační; od žalobce, který vymezuje hranice soudního
přezkumu, se tedy oprávněně žádá procesní zodpovědnost. Soud za něj nesmí nahrazovat jeho
projev vůle a vyhledávat na jeho místě vady napadeného správního aktu (viz rozsudek
rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010, čj. 4 As 3/2008 - 78).
[19] Ke kasačním námitkám NSS nejprve konstatuje, že nepřezkoumatelnost napadeného
rozsudku neshledal. Tu nelze dovozovat pouze z délky odůvodnění. S ohledem na kvalitu
žalobních námitek považuje NSS odůvodnění rozsudku krajským soudem za více než dostatečné.
Úvahy krajského soudu jsou srozumitelné a je zřejmé, na základě jakých důvodů ke svým
závěrům dospěl. Krajský soud ani nijak nepochybil, jestliže v podrobnostech odkázal na obsah
rozhodnutí žalovaného, pokud se s jeho závěry ztotožnil (viz např. rozsudky NSS ze dne
27. 7. 2007, čj. 8 Afs 119/2005 - 118, a ze dne 21. 1. 2022, čj. 10 As 392/2020 - 39).
[20] Dále je však nutné zdůraznit, že stěžovatelovy námitky většinou kopírují námitky žalobní.
Doslova zkopírovány jsou zejména stěžejní námitky, které se týkají způsobu, jakým se správní
orgány vypořádaly s provedenými zaměřeními, výkladu stavebního zákonu ve vztahu
ke způsobům ukončení řízení o odstranění stavby, jakož i námitky, které se týkají umístění
přípojkového pilíře betonového monolitu základové konstrukce.
[21] V této věci tak NSS nezbývá než zopakovat závěry usnesení zdejšího soudu ze dne
30. 6. 2020, čj. 10 As 181/2019 - 63, a konstatovat, že kasační stížnost je opravným prostředkem
proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví (§102 s. ř. s.). Z toho
plyne, že aby vůbec byla kasační stížnost způsobilá k projednání, musí kvalifikovaným způsobem
zpochybňovat právě rozhodnutí krajského soudu, proti němuž byla podána, a nikoli nějaký jiný
akt (byť třeba i věcně souvisící nebo předcházející napadenému rozhodnutí krajského soudu).
[22] Zákonné okruhy kasačních důvodů, vyjmenované v §103 odst. 1 s. ř. s., se navzájem liší
v tom, zda napadají výlučně argumentaci či procesní postup krajského soudu,
nebo zda zprostředkovaně míří i do rozhodování správního orgánu. Ryze „soudní“ důvody jsou
obsaženy v písmenech c), d) a e) citovaného ustanovení (zmatečnost; nepřezkoumatelnost
rozhodnutí soudu nebo jiná vada řízení; nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu
nebo zastavení řízení). Naproti tomu naopak důvody podle písmen a) a b) (nesprávné posouzení
právní otázky; nedostatečná, nesprávná či procesně vadná skutková zjištění správního orgánu,
případně nepřezkoumatelné správní rozhodnutí) mohou dopadat jak přímo na rozhodnutí
správního orgánu, tak zprostředkovaně i na soudní rozhodnutí, pokud soud tvrzené vady
neodhalil nebo zaujal stejný hmotněprávní názor jako žalovaný.
[23] Pokud soud postupoval procesně bezvadně a zamítl žalobu řádně zdůvodněným
rozsudkem [tím se vylučují důvody podle §103 odst. 1 písm. c), d), e) s. ř. s.], může se žalobce
pokusit prosadit své argumenty ještě jednou za pomoci kasačních důvodů podle §103 odst. 1
písm. a) nebo b) s. ř. s. Je logické, že zde obsažená argumentace nebude z povahy věci nijak
novátorská – ostatně v kasačním řízení nelze v zásadě řešit jiné otázky, než které byly předmětem
řízení už u krajského soudu (srov. §104 odst. 4 a §109 odst. 5 s. ř. s.). I když však žalovaný
a krajský soud dospěli ke stejnému závěru, nepředpokládá se, že žalobce jen zkopíruje text žaloby,
v níž případně zamění slovo žalobce za slovo stěžovatel, a zašle jej Nejvyššímu správnímu soudu
pod novým názvem kasační stížnost. V kasačním řízení je stanoveno povinné zastoupení
advokátem především proto, aby kasační stížnosti byly sepsány právním profesionálem a byly
argumentačně na úrovni. Pokud by se povinné zastoupení v kasačním řízení mělo vyčerpat tím,
že advokát provede v textu žaloby jen kosmetické změny a označí ji za kasační stížnost, stalo
by se pouhou formalitou.
[24] O formalitu ale zákonodárci nešlo: naopak smyslem bylo umožnit v kasačním řízení
pokud možno kvalifikovanou polemiku s argumentací krajského soudu. Vždy tak musí být
z textu kasační stížnosti patrná alespoň nějaká snaha o to, reagovat na konkrétní závěry krajského
soudu, zdůraznit přiléhavou judikaturu a přesvědčivě prezentovat ty žalobní argumenty, které
žalobce pokládá za nejpádnější.
[25] Krajský soud se v této věci neomezil na pouhý odkaz na rozhodnutí žalovaného, naopak
se žalobní argumentací pečlivě zabýval. Přitom se krajský soud neomezil jen na odkaz
na rozhodnutí žalovaného, ale stručně a jasně stěžovateli vysvětlil, z jakých důvodů nelze žalobě
vyhovět.
[26] Na argumentaci krajského soudu ovšem v kasační stížnosti stěžovatel nijak nereagoval,
pouze ve vztahu k uvedené části námitek slovo od slova zkopíroval převážnou část textu žaloby,
v němž pouze mírně formulačně poupravil její nepodstatné části. V tomto rozsahu je zde
naprostá shoda mezi žalobou a kasační stížností.
[27] NSS shrnuje, že v této věci nebyly ve vztahu ke stěžejním námitkám, které se týkají
způsobu, jakým se správní orgány vypořádaly s provedenými zaměřeními, výkladu stavebního
zákonu ve vztahu ke způsobům ukončení řízení o odstranění stavby, jakož i námitkám, které
se týkají umístění přípojkového pilíře betonového monolitu základové konstrukce, uplatněny
žádné skutečné kasační důvody. Na tom nemůže nic změnit ani to, že tyto „námitky“ byly
„doplněny“ o další text, který však obsahuje jen obecné a argumentačně prázdné proklamace (např.
„Potvrzení nezákonného rozhodnutí (žalovaného-pozn. NSS) ….. je objektivně nežádoucí, v rozporu
s veřejným zájmem, pro aplikační praxi a bez jakékoliv emoční gradace ve vyjádření, je samotné nezrušení
označeného nezákonného rozhodnutí správního orgánu, v řízení před Krajským soudem v Ostravě,
„NEBEZPEČNÉ PRO SPOLEČNOST“!!“ K asační stížnost totiž přes svou obsáhlost v tomto
rozsahu nijak nereaguje na rozsudek krajského soudu, který napadá. Z toho, že text tohoto
podání je v daném rozsahu pouhou kopií žaloby, je zjevné, že v této části kasační stížnost
ani částečně nezpochybňuje rozhodovací důvody krajského soudu, ale výlučně míří
proti rozhodovacím důvodům žalovaného správního orgánu. Taková kasační stížnost
je však nepřípustná (§104 odst. 4 s. ř. s.), neboť se opírá jen o jiné důvody, než které jsou
uvedeny v §103 (srov. k tomu usnesení NSS ze dne 10. 9. 2009,
čj. 7 Afs 106/2009 - 77, č. 2103/2010 Sb. NSS, nebo ze dne 28. 5. 2020, čj. 9 Azs 101/2020 - 17,
body 11 a 12).
[28] V uvedeném rozsahu není ani důvod k tomu, aby NSS na tuto kasační stížnost pohlížel
jako na podání trpící vadami, které by byl povinen odstraňovat podle §109 odst. 1 s. ř. s. Toto
ustanovení slouží soudu k tomu, aby zajistil doplnění kasačních důvodů u těch kasačních
stížností, které jsou podány jako blanketní, tj. neobsahují vůbec žádnou argumentaci (ani pokus
o ni). Takové blanketní kasační stížnosti ve skutečnosti jen ohlašují úmysl uplatnit k výzvě soudu
konkrétní kasační důvody a kromě označení účastníků, napadeného rozsudku a citace některých
písmen §103 odst. 1 s. ř. s. v nich nebývá žádný další text. Postup podle §109 odst. 1 s. ř. s.
ale není určen k tomu, aby soud, který obdrží dlouhý a strukturovaný text tvářící se jako
zdůvodněná kasační stížnost, upozorňoval právního profesionála zastupujícího v kasačním řízení
na smysl kasační stížnosti (který je ostatně zřejmý již ze zákona) a vedl ho k vylepšení
jeho argumentačních dovedností.
[29] Kasační stížnost však na základě právě uvedeného nelze bez dalšího odmítnout, protože
obsahuje také skutečnou kasační námitku.
[30] Tou je především kasační námitka stěžovatele, v níž krajskému soudu vytýká,
že se nevypořádal s jeho námitkou, která se týká otočení pilíře o 90 stupňů. Této námitce nelze
než přisvědčit, protože s takovou námitkou se skutečně krajský soud nevypořádal. Ovšem
výlučně proto, že takto formulovanou námitku stěžovatel v žalobě ani jinak v řízení
před krajským soudem neuplatnil, jak plyne z obsahu soudního spisu (zejména ze žaloby
a protokolu o jednání). Jedná se tedy o námitku nedůvodnou.
[31] Závěrem pak v podrobnostech odkazuje NSS na napadený rozsudek krajského soudu,
s nímž se ztotožňuje.
IV. Závěr a náklady řízení
[32] Ze všech uvedených důvodů dospěl NSS k závěru, že kasační stížnost stěžovatele není
důvodná, a proto ji v souladu s §110 odst. 1 větou poslední s. ř. s. zamítl.
[33] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle §60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu nepřísluší náhrada nákladů řízení. Žalovanému
nevznikly žádné náklady nad rámec jeho běžné činnosti. Osoba zúčastněná na řízení má právo
na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud
uložil. NSS osobě zúčastněné na řízení žádnou takovou povinnost neuložil, ta proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení (§60 odst. 5 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. července 2022
Ondřej Mrákota
předseda senátu