ECLI:CZ:NSS:2022:10.AS.24.2022:51
sp. zn. 10 As 24/2022 - 51
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Sylvy
Šiškeové a soudce Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: Mgr. Ing. P. O., Ph.D.,
Jiřího z Poděbrad 1919/6, Šumperk, zastoupeného advokátem Mgr. Karlem Sedláčkem, Dolní
1569, Bystřice pod Hostýnem, proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého
kraje, Jeremenkova 1191/40a, Olomouc, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 4. 2020,
č. j. KUOK 46969/2020, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 9. 12. 2021, č. j. 72 A 25/2020-53,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mí t á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Správní orgány uznaly žalobce vinným ze spáchání dvou přestupků. Žalobce se na výzvu
strážníka městské policie odmítl podrobit vyšetření, zda byl při řízení vozidla ovlivněn alkoholem,
čímž porušil §5 odst. 1 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, a dopustil
se tak přestupku podle §125c odst. 1 písm. d) téhož zákona. Druhého přestupku se žalobce
dopustil, neboť řídil vozidlo s rozsvícenými zadními mlhovými světly, přestože nebyla mlha,
sněžení ani hustý déšť. Tím porušil §32 odst. 4 zákona o silničním provozu a dopustil
se přestupku podle §125c odst. 1 písm. k) téhož zákona.
[2] Městský úřad uložil žalobci za oba přestupky pokutu 25 000 Kč a zákaz řízení
motorových vozidel na dvanáct měsíců. Žalovaný změnil rozhodnutí městského úřadu pouze
v popisu místa spáchání prvního přestupku.
[3] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu ke krajskému soudu, který ji zamítl.
[4] Žalobce (stěžovatel) v kasační stížnosti namítá, že krajský soud neprovedl všechny
navržené důkazy a tento postup neodůvodnil. Soud také nesprávně vyhodnotil provedené
důkazy; přijaté závěry nemají oporu v nich ani ve správním spise. Stěžovatel nesouhlasí
s doplněním výpovědi strážníka úředním záznamem, s hodnocením audionahrávky a s tím
souvisejícím nevyžádáním znaleckých posudků. Výpovědi strážníků a policistky podle něj nejsou
věrohodné.
[5] Stěžovatel také namítá, že výrok rozhodnutí žalovaného dostatečně konkrétně
nevymezuje místo spáchání přestupku. Strážníci podle stěžovatele neučinili výzvu k podrobení
se dechové zkoušce a lékařskému vyšetření v souladu se zákonem.
[6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že výzvy policistů byly kvalifikované.
Nahrávka, kterou předložil stěžovatel, nezachycuje celý průběh silniční kontroly. Chybí
v ní začátek, a to především výzva k prokázání totožnosti řidiče a předložení dokladů. Žalovaný
považuje záznam za nevěrohodný. Souhlasí s tím, jak krajský soud hodnotil výpovědi strážníků
a policistky.
[7] Ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce,
se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti zabývá otázkou, zda kasační stížnost svým
významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele (§104a s. ř. s.). Není-li tomu tak, soud kasační
stížnost odmítne jako nepřijatelnou (usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39,
č. 933/2006 Sb. NSS, a ze dne 16. 6. 2021, čj. 9 As 83/2021-28, č. 4219/2021 Sb. NSS, body 11–
12).
[8] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[9] Stěžovatel žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti neuvádí. NSS v projednávané věci
nenalezl právní otázku, které by svým významem přesahovala vlastní zájmy stěžovatele.
V rozsudku krajského soudu NSS nenalezl pochybení; tím spíše neshledal pochybení takové
intenzity, které by mohlo vést k přijatelnosti kasační stížnosti.
[10] Podle stěžovatele krajský soud neprovedl všechny navržené důkazy a tento postup
neodůvodnil. K tomu NSS uvádí, že krajský soud není povinen provést každý navržený důkaz
(rozsudek NSS ze dne 1. 4. 2008, čj. 9 Azs 15/2008-108). Zároveň je z rozsudku patrné,
že krajský soud neprovedl další důkazy, neboť skutkový stav byl zjištěn dostatečně. Zpracování
znaleckých posudků si soud nevyžádal, neboť předloženou nahrávku shledal jako pravou.
[11] Stěžovatel dále zpochybňuje doplnění výpovědi strážníka formou úředního záznamu.
Platí, že úřední záznam o tom, že byl spáchán přestupek, nelze považovat za důkazní prostředek
(rozsudek NSS ze dne 22. 7. 2016, čj. 5 As 254/2015 - 27, citovaný stěžovatelem). Správní orgány
ani soud však úřední záznam jako důkaz nehodnotily. Sloužil pro zjištění okolností tak,
aby mohla být policistka předvolána jako svědkyně. Nejednalo se proto o nahrazení svědecké
výpovědi úředním záznamem.
[12] K námitce, že místo spáchání přestupku označené ve výroku rozhodnutí žalovaného není
dostatečně konkrétní, NSS odkazuje na rozsudky ze dne 17. 6. 2015, čj. 6 As 65/2015 - 43,
nebo ze dne 21. 1. 2016, čj. 6 As 126/2015 - 42, a tam citovanou judikaturu. Přesné vymezení
skutku není samoúčelné. Hlavním důvodem co nejpřesnějšího vymezení skutku je právní jistota
za účelem vyloučení nebezpečí záměny skutku. Na specifikaci skutku ve výroku rozhodnutí
o přestupku je třeba klást přísné nároky, nikoli však nároky přemrštěné, které by odhlížely
od smyslu a účelu přesné specifikace skutku (rozsudek NSS ze dne 29. 5. 2013,
čj. 9 As 68/2012 - 23).
[13] Také hodnocením věrohodností výpovědi strážníků a policistů se NSS již zabýval.
Lze zmínit již citovaný rozsudek čj. 6 As 126/2015 - 42 nebo rozsudky ze dne 27. 9. 2007,
čj. 4 As 19/2007 - 114, či ze dne 17. 6. 2011, čj. 7 As 83/2010 - 63. Hodnocení krajského soudu
odpovídá požadavkům této judikatury.
[14] Dále stěžovatel namítá, že výzva učiněná policisty nebyla kvalifikovaná a v souladu
se zákonem. Formou výzvy podle §5 odst. 1 písm. f) a g) zákona o silničním provozu se správní
soudy již také zabývaly. Podle krajského soudu byla výzva v daném případě opakovaná
a prokázaná. Stěžovatel navíc její opakování osvědčil doloženou zvukovou nahrávkou ze svého
mobilního telefonu. Strážník není povinen zahájit výzvu slovy „jménem zákona“; stěžovatel byl
poučen dostatečně. Výzva podle §5 odst. 1 písm. f) a g) zákona o silničním provozu by měla být
činěna pouze v případech, kdy je důvodné podezření, že alkohol či jinou návykovou látku
před řízením motorového vozidla řidič požil (rozsudek NSS ze dne 11. 3. 2010,
čj. 5 As 24/2009-65, č. 2063/2010 Sb. NSS, nebo usnesení rozšířeného senátu ze dne 10. 5. 2016,
čj. 2 As 146/2015-45, č. 3441/2016 Sb. NSS). Úřední výzva je charakteristická svou
neformálností a fakticitou. Bývá vyslovena nebo projevena při výkonu pravomoci úřední osoby
a musí k ní dojít v souvislosti s tímto výkonem (rozsudek NSS ze dne 20. 7. 2017,
čj. 1 As 114/2017-26). NSS nemá výhrady k posouzení této otázky krajským soudem.
[15] NSS tedy kasační stížnost podle §104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[16] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci podle §60 odst. 1 s. ř. s.
a §120 s. ř. s. (usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, čj. 8 As 287/2020-33,
č. 4170/2021 Sb. NSS, body 51–53). Stěžovatel úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu
nákladů řízení. Žalovanému, která by jinak toto právo měl, žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. června 2022
Zdeněk Kühn
předseda senátu