ECLI:CZ:NSS:2022:10.AS.246.2020:45
sp. zn. 10 As 246/2020 - 45
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka
Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: PhMr. S. M., zast. advokátem
Mgr. Danielem Maškem, Opletalova 1535/4, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo
zdravotnictví, Palackého náměstí 375/4, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
15. 2. 2017, čj. MZDR 11734/2014-2/FAR, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 14. 7. 2020, čj. 10 Ad 9/2017 - 45,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Státní ústav pro kontrolu léčiv (dále jen „SÚKL“) rozhodnutím ze dne 8. 1. 2014,
čj. Sukl3701/2014, uznal žalobkyni vinnou ze spáchání
a) správního deliktu podle §103 odst. 7 písm. b) zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech, ve znění
účinném do 31. 3. 2017 (dále jen „zákon o léčivech“), kterého se dopustila tím, že jako
poskytovatelka zdravotních služeb nedodržela pravidla správné lékárenské praxe, když
neuchovávala odděleně jako nepoužitelné 2 blistry po 21 tbl. léčivého přípravku
FEMODEN tbl. š. 73855A, exp. 8/2012, a uchovávala je mezi načatými léčivými přípravky
určenými pro expedici pacientům, čímž porušila §79 odst. 3 zákona o léčivech,
b) správního deliktu podle §103 odst. 9 písm. b) zákona o léčivech, kterého se dopustila tím,
že v době kontroly v její lékárně dne 17. 7. 2013 bylo zjištěno v 16 případech porušení
celistvosti léčivých přípravků podléhajících registraci podle §25 zákona o léčivech, a to
konkrétně: DIANE, FEMODEN, DIENILLE, FOXINETTE 2 mg/0,03 mg,
GRAVISTAT, JEANINE, KATYA, LOGEST, LUNAFEM, LOETTE, NOVYNETTE
150 mcg/20 mcg, REGULON, STODETTE, SONYA, TRI-REGOL, YADINE, aniž
se jednalo o úpravu, přípravu, nebo výdej léčivých přípravků pro poskytovatele zdravotních
služeb, čímž porušila §82 odst. 3 písm. c) zákona o léčivech,
c) správního deliktu podle §103 odst. 9 písm. c) zákona o léčivech, kterého se dopustila tím,
že jako poskytovatelka zdravotních služeb a provozovatelka lékárny oprávněná k výdeji
podle §82 odst. 2 zákona o léčivech nepředávala od 26. 9. 2011 do dne kontroly
(17. 7. 2013) údaje o vydaných léčivých přípravcích prostřednictvím virtuální sítě
s kryptovaným přenosem dat vytvořené právě SÚKL za účelem zabezpečeného přenosu
uvedených dat hlášení v rozsahu stanoveném v Pokynu LEK – 13, čímž porušila ustanovení
§82 odst. 3 písm. d) zákona o léčivech,
a uložil jí podle §107 odst. 1 písm. b) a §107 odst. 1 písm. c) zákona o léčivech za delikt
nejpřísněji postižitelný, kterým je správní delikt uvedený v §103 odst. 9 písm. b) zákona
o léčivech, úhrnnou pokutu ve výši 145 000 Kč (výrok I). SÚKL dále zastavil řízení o dalším
správním deliktu podle §103 odst. 7 písm. b) zákona o léčivech, neboť odpadl jeho důvod (výrok
II), a uložil žalobkyni povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč (výrok III).
[2] O odvolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí rozhodl žalovaný rozhodnutím ze dne
15. 2. 2017 tak, že změnil rozhodnutí SÚKL ve výroku I tak, že uloženou pokutu snížil z částky
145 000 Kč na částku 135 000 Kč a ve zbytku rozhodnutí SÚKL potvrdil a odvolání zamítl.
[3] Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně k městskému soudu žalobu, který
ji v záhlaví označeným rozsudkem zamítl.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[4] Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost.
[5] Stěžovatelka namítla, že městský soud nesprávně věc posoudil v části, která se týká
výroku I bodu c) rozhodnutí SÚKL. Stěžovatelka trvá na tom, že Pokyn LEK-13, který svým
jednáním měla porušit, není obecně závazným právním předpisem. SÚKl pro vydání Pokynu
LEK-13, který zavedl povinnost elektronického poskytování informací, neměl potřebná
oprávnění, neboť zákon o léčivech postrádal zmocňovací ustanovení ve smyslu čl. 79 odst. 3
Ústavy. Stěžovatelka neměla ke splnění dané povinnosti potřebné vybavení a nebylo ji možné
nutit, aby SÚKL poskytovala informace nad rámec zákona (k tomu odkázala na rozsudek
městského soudu sp. zn. 9 Ad 6/2011).
[6] Stěžovatelka vytkla, že v rozhodnutí SÚKL je skutek nepřesně vymezen, protože není
jasné, jakého jednání se měla dopustit. Ve výroku I bodu a) rozhodnutí SÚKL není nijak
specifikováno, jaké právní povinnosti měla stěžovatelka porušit, ani není uvedeno, jakým
jednáním k tomu mělo dojít. SÚKL se tohoto pochybení dopustil též ve výroku I bodu b) svého
rozhodnutí, kde neurčitě uvádí, že mělo dojít k porušení celistvosti léčivých přípravků.
Tato skutečnost však nemá oporu v provedené kontrole ani dokazování. Stěžovatelka celistvost
žádného léčivého přípravku neporušila. Zákon o léčivech a kontrolní zjištění hovoří pouze
o celistvosti balení léčivého přípravku, nikoli o celistvosti samotného léčivého přípravku.
[7] Stěžovatelka dále setrvala na svém názoru, že rozhodnutí žalovaného
je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost – tuto námitku posoudil městský soud mylně.
Stěžovatelka k tomu uvedla, že žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí nesrozumitelným
způsobem vymezil skutek a důvody, které jej k jeho rozhodnutí vedly. Odůvodnění rozhodnutí
žalovaného si také protiřečí. Z rozhodnutí žalovaného tedy nejsou v rozporu s §68 odst. 3
správního řádu patrné argumenty, které jej vedly k vydání rozhodnutí, a není z něj ani zjevný
postup při aplikaci správního uvážení (viz rozsudek NSS ze dne 23. 7. 2009,
čj. 9 As 71/2008 - 109).
[8] Stěžovatelka rovněž setrvala na své námitce o nepřiměřenosti výše uložené sankce.
Správní orgány podle jejího názoru nerespektovaly základní zásady správního řízení a trestání,
kde přiměřeně platí pravidla trestání dle trestního práva a základní principy trestního procesu.
Porušily zejména zásadu legitimního očekávání ve smyslu §2 odst. 4 správního řádu (srov.
usnesení NSS ze dne 21. 7. 2009, čj. 6 Ads 88/2006 - 132, a rozsudek NSS ze dne 31. 3. 2010,
čj. 1 Afs 58/2009 - 541). Stěžovatelka je přesvědčena, že její případ představuje neodůvodněný
rozdíl oproti postupu vůči jiným subjektům. K tomu v žalobě navrhla provést důkaz přehledem
sankcí, které uložil SÚKL. Městský soud též provedl důkaz veřejně dostupným seznamem pokut,
které SÚKL v roce 2016 uložil podle zákona o léčivech. Z pohledu stěžovatelky se jedná
o zásadní důkaz, z něhož plyne, že v roce 2016 ve všech případech jiných subjektů trestaných
za správní delikt, který je v tomto případě nejpřísněji trestný, tj. za správní delikt podle §103
odst. 9 písm. b) zákona o léčivech, byly SÚKL uloženy úhrnné sankce, které byly vždy výrazně
nižší než pokuta, která byla v této věci uložena, což stěžovatelka dále rozvedla.
[9] V této souvislosti stěžovatelka městskému soudu vytkla jeho závěr, že v žalobě
neupřesnila, v jakých konkrétních případech SÚKL uložil citelně nižší pokutu.
To však podle názoru stěžovatelky nebylo zapotřebí, protože SÚKL uložil citelně nižší pokutu
ve všech případech, v nichž ukládal úhrnnou pokutu (kromě dalších) též za správní delikt
dle §103 odst. 9 písm. b) zákona o léčivech.
[10] Městský soud však bez bližšího označení uvedl seznam 10 úhrnných pokut v rozmezí
60 000 Kč až 300 000 Kč, které údajně měly být v roce 2016 SÚKL uloženy s tím, že pokuta,
která byla uložena stěžovatelce, z rozhodovací praxe SÚKL nevybočuje. Toto zjištění městského
soudu je chybné. V případě správného zjištění skutkového stavu by městský soud měl správně
minimálně uloženou pokutu moderovat.
[11] Stěžovatelka také poukázala na skutečnost, že porušení celistvosti obalu léčivých
přípravků bylo zjištěno pouze v 16 případech, což je s ohledem na celkové množství léčivých
přípravků v její lékárně zcela zanedbatelné množství. Dále stěžovatelka zdůraznila, že na zjištění
těchto nedostatků zareagovala ihned po provedené kontrole a bez prodlení učinila potřebná
opatření. Tato skutečnost by měla být hodnocena jako polehčující. Kromě rychlosti nápravy také
mělo být zohledněno, že se nejednalo o osobní pochybení stěžovatelky, ale o pochybení
některých jejích zaměstnanců.
[12] Stěžovatelka dále namítla, že správní orgány nepřihlédly při ukládání pokuty k jejím
osobním majetkovým poměrům. Tato pokuta má vůči ní zcela likvidační charakter,
což je v rozporu s pravidly správního trestání (viz usnesení NSS ze dne 20. 4. 2010,
čj. 1 As 9/2008 - 133). Správní orgány osobní majetkové poměry stěžovatelky nijak nezkoumaly,
ačkoli k tomu byly povinny.
[13] Žalovaný a městský soud také měli při ukládání pokuty zohlednit dobu, která uplynula
od kontroly. Z trestněprávních principů plyne, že zájem společnosti na potrestání se plynutím
času snižuje.
[14] Stěžovatelka tedy považuje napadený rozsudek za nezákonný, protože městský soud
nezohlednil, že správní orgány uložením zjevně nepřiměřené sankce překročily zákonem
stanovené meze správního uvážení. Městský soud uloženou pokutu ani nemoderoval, přestože
byly splněny podmínky §78 odst. 2 s. ř. s.
[15] Stěžovatelka navrhla, aby NSS napadený rozsudek zrušil a věc vrátil městskému soudu
k dalšímu řízení, popř. aby alespoň od uložené pokuty upustil, anebo ji snížil.
[16] Žalovaný se ztotožnil s rozsudkem městského soudu, který se podle jeho názoru
s námitkami stěžovatelky řádně vypořádal.
[17] Dále žalovaný uvedl, že z přehledu sankcí uložených SÚKL podle zákona o léčivech
za rok 2016 plyne pouze spisová značka, subjekt, se kterým bylo řízení vedeno, jakého správního
deliktu se subjekt dopustil, kterou zákonnou povinnost porušil, jaká mu byla uložena sankce
a kdy bylo řízení pravomocně skončeno. Z tohoto přehledu však nelze zjistit, jaké intenzity
dosahovaly jednotlivé správní delikty. Žalovaný zdůraznil, že stěžovatelka spáchala v souběhu tři
správní delikty – shodný souběh v přehledu uveden není. Zásada materiální rovnosti proto nebyla
porušena, z přehledu neplyne, že by v daných řízeních byl shodný či obdobný skutkový stav jako
ve věci stěžovatelky. Uložená pokuta reflektuje konkrétní okolnosti případu stěžovatelky.
[18] K porušení celistvosti „pouze“ v 16 případech žalovaný uvedl, že toto množství nelze
vztahovat na celkové množství léčivých přípravků v lékárně. K porušení celistvosti by nemělo
dojít vůbec.
[19] K majetkovým poměrům stěžovatelky žalovaný poukázal na hodnocení městského
soudu.
[20] Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[21] Úvodem považuje NSS za nezbytné v obecné rovině připomenout, že NSS v řízení
o kasační stížnosti nehodnotí znovu komplexně skutkový stav a nenalézá právo mezi stranami;
naopak je jeho úkolem přezkoumat rozhodnutí správního soudu a zhodnotit, zda se dostatečně
a správně vypořádal se všemi žalobními námitkami. NSS se nezabývá správním řízením
a právními úvahami správních orgánů přímo, ale jen zprostředkovaně; obsah a rozsah kasačních
námitek je tak přímo podmíněn obsahem a rozsahem námitek žalobních (viz rozsudek NSS
ze dne 3. 1. 2022, čj. 10 As 150/2020 - 37). Dále je třeba zdůraznit, že správní soudnictví
je ovládáno zásadou dispoziční a koncentrační; od žalobce, který vymezuje hranice soudního
přezkumu, se tedy oprávněně žádá procesní zodpovědnost. Soud za něj nesmí nahrazovat
jeho projev vůle a vyhledávat na jeho místě vady napadeného správního aktu (viz rozsudek
rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010, čj. 4 As 3/2008 - 78).
[22] Ke kasačním námitkám NSS nejprve konstatuje, že nepřezkoumatelnost napadeného
rozsudku neshledal. Úvahy městského soudu jsou srozumitelné a je zřejmé, na základě jakých
důvodů ke svým závěrům dospěl.
[23] Dále je však nutné zdůraznit, že stěžovatelčiny námitky většinou kopírují námitky žalobní.
Téměř doslova jsou zkopírovány zejména stěžejní námitky, které se týkají Pokynu LEK-13,
údajné nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného (správních orgánů), jakož i námitka, která
se týkala délky řízení a v neposlední řadě námitky, které se vztahují k údajně zanedbatelnému
(marginálnímu) množství zjištěných případů porušení celistvosti obalu léčivých přípravků,
že se nejednalo o osobní pochybení stěžovatelky, ale jejích zaměstnanců a že stěžovatelka
na zjištěné nedostatky zareagovala ihned po provedené kontrole. Stěžovatelka v rámci
argumentace obsažené v těchto kasačních námitkách nijak nepolemizuje se závěry městského
soudu.
[24] V této věci tak NSS nezbývá než zopakovat závěry usnesení zdejšího soudu ze dne
30. 6. 2020, čj. 10 As 181/2019 - 63, a konstatovat, že kasační stížnost je opravným prostředkem
proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu (v této věci městského soudu) ve správním
soudnictví (§102 s. ř. s.). Z toho plyne, že aby vůbec byla kasační stížnost způsobilá k projednání,
musí kvalifikovaným způsobem zpochybňovat právě rozhodnutí krajského soudu, proti němuž
byla podána, a nikoli nějaký jiný akt (byť třeba i věcně souvisící nebo předcházející napadenému
rozhodnutí krajského soudu).
[25] Zákonné okruhy kasačních důvodů, vyjmenované v §103 odst. 1 s. ř. s., se navzájem liší
v tom, zda napadají výlučně argumentaci či procesní postup krajského soudu,
nebo zda zprostředkovaně míří i do rozhodování správního orgánu. Ryze „soudní“ důvody jsou
obsaženy v písmenech c), d) a e) citovaného ustanovení (zmatečnost; nepřezkoumatelnost
rozhodnutí soudu nebo jiná vada řízení; nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu
nebo zastavení řízení). Naproti tomu naopak důvody podle písmen a) a b) (nesprávné posouzení
právní otázky; nedostatečná, nesprávná či procesně vadná skutková zjištění správního orgánu,
případně nepřezkoumatelné správní rozhodnutí) mohou dopadat jak přímo na rozhodnutí
správního orgánu, tak zprostředkovaně i na soudní rozhodnutí, pokud soud tvrzené vady
neodhalil nebo zaujal stejný hmotněprávní názor jako žalovaný.
[26] Pokud soud postupoval procesně bezvadně a zamítl žalobu řádně zdůvodněným
rozsudkem [tím se vylučují důvody podle §103 odst. 1 písm. c), d), e) s. ř. s.], může se žalobce
pokusit prosadit své argumenty ještě jednou za pomoci kasačních důvodů podle §103 odst. 1
písm. a) nebo b) s. ř. s. Je logické, že zde obsažená argumentace nebude z povahy věci nijak
novátorská – ostatně v kasačním řízení nelze v zásadě řešit jiné otázky, než které byly předmětem
řízení už u krajského soudu (srov. §104 odst. 4 a §109 odst. 5 s. ř. s.). I když však žalovaný
a krajský soud dospěli ke stejnému závěru, nepředpokládá se, že žalobce jen zkopíruje text žaloby,
v níž případně zamění slovo žalobce za slovo stěžovatel, a zašle jej Nejvyššímu správnímu soudu
pod novým názvem kasační stížnost. V kasačním řízení je stanoveno povinné zastoupení
advokátem především proto, aby kasační stížnosti byly sepsány právním profesionálem a byly
argumentačně na úrovni. Pokud by se povinné zastoupení v kasačním řízení mělo vyčerpat tím,
že advokát provede v textu žaloby jen kosmetické změny a označí ji za kasační stížnost, stalo
by se pouhou formalitou.
[27] O formalitu ale zákonodárci nešlo: naopak smyslem bylo umožnit v kasačním řízení
pokud možno kvalifikovanou polemiku s argumentací krajského soudu. Vždy tak musí být
z textu kasační stížnosti patrná alespoň nějaká snaha o to, reagovat na konkrétní závěry krajského
soudu, zdůraznit přiléhavou judikaturu a přesvědčivě prezentovat ty žalobní argumenty, které
žalobce pokládá za nejpádnější.
[28] Na argumentaci městského soudu ovšem v kasační stížnosti stěžovatelka v daném
rozsahu nijak nereagovala, pouze ve vztahu k uvedené části námitek téměř slovo od slova
zkopírovala převážnou část textu žaloby, v němž pouze mírně formulačně poupravila
její nepodstatné části. V tomto rozsahu je zde naprostá shoda mezi žalobou a kasační stížností,
jak dále rozvedeno.
[29] NSS přitom zdůrazňuje, že městský soud se v nyní projednávané věci neomezil na pouhý
odkaz na rozhodnutí žalovaného, naopak se žalobní argumentací pečlivě zabýval a jasně
stěžovatelce vysvětlil, z jakých důvodů nelze žalobě vyhovět.
[30] Městský soud se tak v prvé řadě pečlivě zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti
rozhodnutí správních orgánů, a to zejména v odstavcích 11 až 17 napadeného rozsudku. Městský
soud stěžovatelce přesvědčivě vysvětlil, z jakých důvodů nepovažuje její námitku za důvodnou.
Městský soud řádně zdůvodnil, z jakých důvodů dospěl k závěru, že všechny tři správní delikty
jsou správními orgány, jejichž rozhodnutí tvoří jeden celek, správně vymezeny, u všech je popsán
konkrétní skutek, jenž je stěžovatelce kladen za vinu, u každého je uvedena konkrétní zákonná
povinnost, kterou stěžovatelka svým jednáním porušila, a daná jednání jsou podřazena
pod konkrétní skutkové podstaty těchto správních deliktů, včetně uvedení příslušných ustanovení
zákona o léčivech. Městský soud také v této souvislosti dodal, že proti protokolu o kontrole
stěžovatelka nepodala námitky, a naopak ve svém podání ze dne 16. 8. 2013 v podstatě uznala
spáchání jednání, která jí byla kladena za vinu. Proti těmto závěrům, které městský soud řádně
rozvedl, stěžovatelka v kasační stížnosti nestaví žádnou konkrétní argumentaci, pouze opakuje
žalobní námitku.
[31] Totéž platí o námitkách stěžovatelky, které se týkají Pokynu LEK-13. Stěžovatelka tuto
námitku uplatnila již v žalobě a městský soud se s ní řádně vypořádal v odstavcích 18 až 19
napadeného rozsudku, přičemž vycházel z §82 odst. 3 písm. d) zákona o léčivech a rozsudku
NSS ze dne 26. 3. 2015, čj. 5 As 129/2014 - 47. Ani s těmito závěry městského soudu
stěžovatelka v kasační stížnosti nijak konkrétně nepolemizuje; opět jen kopíruje žalobní námitku.
[32] Stěžovatelkou namítanou délkou správního řízení se městský soud poměrně podrobně
zabýval v odstavcích 27 a 28 svého rozsudku, v nichž rekapituloval průběh správního řízení
a uvedl konkrétní důvody, na základě nichž dovodil, že celková doba řízení nebyla natolik dlouhá,
aby sankce (pokuta) pozbyla některou ze svých funkcí. Rovněž proti těmto závěrům městského
soudu nestaví stěžovatelka v kasační stížnosti jakoukoli argumentaci, ale jen opisuje žalobní
námitku.
[33] Městský soud se zabýval rovněž námitkami, že se jednalo o zanedbatelné (marginální)
množství zjištěných případů porušení celistvosti obalu léčivých přípravků, a námitkami,
že se nejednalo o osobní pochybení stěžovatelky, ale jejích zaměstnanců, a že stěžovatelka
na zjištěné nedostatky zareagovala ihned po provedené kontrole. Tyto námitky sice nebyly
stěžovatelkou přesně opsány, byly přeformulovány (např. marginální – zanedbatelné, jiný
slovosled apod.), ale jejich obsah zůstal naprosto stejný a nic nového neuvádějící. Ani v případě
těchto námitek tedy stěžovatelka nijak neoponuje závěrům městského soudu.
[34] NSS tedy shrnuje, že v této věci nebyly ve vztahu k uvedeným námitkám uplatněny
skutečné kasační námitky. Kasační stížnost totiž v tomto rozsahu nijak nereaguje na rozsudek
městského soudu, který napadá. Z toho, že text toho podání je v daném rozsahu pouhou kopií
žaloby, je zjevné, že v této části kasační stížnost ani částečně nezpochybňuje rozhodovací důvody
městského soudu, ale míří výlučně proti rozhodovacím důvodům žalovaného (jistou výjimku
tvoří namítaná nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného, jak dále uvedeno). Takové kasační
námitky jsou však nepřípustné (§104 odst. 4 s. ř. s.), neboť se opírá jen o jiné důvody, než které
jsou uvedeny v §103 (srov. k tomu usnesení NSS ze dne 10. 9. 2009,
čj. 7 Afs 106/2009 - 77, č. 2103/2010 Sb. NSS, nebo ze dne 28. 5. 2020, čj. 9 Azs 101/2020 - 17,
body 11 a 12).
[35] V uvedeném rozsahu není ani důvod k tomu, aby NSS na tuto kasační stížnost pohlížel
jako na podání trpící vadami, které by byl povinen odstraňovat podle §109 odst. 1 s. ř. s.
Toto ustanovení slouží soudu k tomu, aby zajistil doplnění kasačních důvodů u těch kasačních
stížností, které jsou podány jako blanketní, tj. neobsahují vůbec žádnou argumentaci (ani pokus
o ni). Takové blanketní kasační stížnosti ve skutečnosti jen ohlašují úmysl uplatnit k výzvě soudu
konkrétní kasační důvody a kromě označení účastníků, napadeného rozsudku a citace některých
písmen §103 odst. 1 s. ř. s. v nich nebývá žádný další text. Postup podle §109 odst. 1 s. ř. s.
ale není určen k tomu, aby soud, který obdrží dlouhý a strukturovaný text tvářící se jako
zdůvodněná kasační stížnost, upozorňoval právního profesionála zastupujícího v kasačním řízení
na smysl kasační stížnosti (který je ostatně zřejmý již ze zákona) a vedl ho k vylepšení
jeho argumentačních dovedností.
[36] Kasační stížnost však na základě právě uvedeného nelze bez dalšího odmítnout, protože
obsahuje také skutečné kasační námitky a případnou nepřezkoumatelností rozhodnutí správních
orgánů, kterou stěžovatelka namítá, se musí NSS zabývat též z úřední povinnosti.
[37] Ve vztahu k přezkoumatelnosti správních rozhodnutí se NSS ztotožňuje s rozsudkem
městského soudu, na který v podrobnostech k této otázce odkazuje. Rozhodnutí správních
orgánů tedy považuje NSS ve shodě s městským soudem za srozumitelná a plně přezkoumatelná.
[38] Dále NSS ke kasační námitce týkající se nepřiměřenosti výše uložené sankce, která byla
v žalobě jen obecně formulovaná, uvádí, že městský soud konstatoval (poté, co k důkazu provedl
veřejně dostupný seznam pokut pravomocně uložených SÚKL v roce 2016 podle zákona
o léčivech), že v roce 2016 bylo uloženo celkem 10 úhrnných pokut ve výši od 60 000 Kč
do 300 000 Kč; stěžovatelce uložená pokuta z této praxe nevybočuje. Městský soud rovněž
zdůraznil, že stěžovatelce byla uložena pokuta za spáchání tří správních deliktů.
[39] S těmito závěry městského soudu, které mají oporu v provedeném dokazování, nelze
než souhlasit. Stěžovatelce lze jistě přisvědčit, že v případech jiných subjektů trestaných
za správní delikt, který je v tomto případě nejpřísněji trestný, tj. za správní delikt podle §103
odst. 9 písm. b) zákona o léčivech, byly SÚKL uloženy pokuty, které byly nižší než pokuta, která
byla uložena stěžovatelce. Jen z toho však nelze automaticky dovozovat nepřiměřenost výše
stěžovatelce uložené pokuty oproti jiným obdobným případům. Žalovaný v této souvislosti
správně ve svém vyjádření poukazuje na skutečnost, že z daného seznamu je zřejmá pouze
spisová značka, subjekt, se kterým bylo řízení vedeno, jakého správního deliktu se daný subjekt
dopustil, kterou zákonnou povinnost porušil, jaká mu byla uložena sankce a kdy bylo řízení
pravomocně skončeno. Nelze však zjistit, jaké intenzity dosahovaly jednotlivé spáchané správní
delikty. Ze seznamu nelze bez dalšího dovodit, že by se v daných řízeních jednalo o shodný
či obdobný skutkový stav jako ve věci stěžovatelky. V této souvislosti již městský soud také
správně zdůraznil, že stěžovatelka spáchala v souběhu tři správní delikty. NSS ve shodě
se žalovaným také konstatuje, že každá uložená pokuta (sankce) reflektuje vždy specifické
okolnosti každého konkrétního případu - jistý „rozptyl“ ve výši uložených pokut (sankcí) je zcela
přirozený. Námitky stěžovatelky, které v tomto směru vznesla, tedy NSS vyhodnotil
jako nedůvodné.
[40] Námitku likvidační výše pokuty ve vztahu ke svým osobním poměrům stěžovatelka
namítla již v žalobě. Městský soud tuto námitku vypořádal v odstavci 26 napadeného rozsudku,
v němž konstatoval, že tuto námitku stěžovatelka neuplatnila v odvolání a zejména ani v žalobě
neuvedla, jaké její konkrétní poměry nebyly vzaty v úvahu a z čeho likvidační účinek pokuty
dovozuje. Pro nekonkrétnost tvrzení stěžovatelky tedy městský soud dovodil, že touto její
námitkou se nemůže blíže zabývat.
[41] S tímto závěrem městského soudu NSS souhlasí. Oproti žalobě však stěžovatelka
v kasační stížnosti tuto námitku poněkud modifikovala, když sice setrvala na své námitce,
že uložená sankce má vůči ní likvidační charakter, ale oproti žalobě zdůraznila, že její osobní
majetkové poměry měly zkoumat již správní orgány, které tak však neučinily. K prokázání svých
tvrzení navrhla svá daňová přiznání za roky 2017, 2018 a 2019.
[42] Podle usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 2. 5. 2017, čj. 10 As 24/2015 - 71, řízení
před správním soudem není pokračováním správního řízení. Žalobce však může ve věcech
správního trestání v řízení před krajským soudem použít i takové námitky zpochybňující zjištěný
skutkový a právní stav a jim odpovídající důkazní návrhy, které dříve neuplatnil ve správním
řízení o přestupku. Navzdory pasivitě obviněného z přestupku ve správním řízení nelze tato
tvrzení bez dalšího považovat za nepřípustná (srov. rozsudek NSS ze dne 20. 5. 2021,
čj. 1 As 373/2020 - 40). NSS konstatuje, že tyto závěry lze aplikovat i na nyní projednávanou věc,
která se rovněž týká správního trestání, resp. na jakékoli správní řízení, kde má správní orgán
z moci úřední uložit povinnost (§50 odst. 3 správního řádu).
[43] Podle usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 20. 4. 2010, čj. 1 As 9/2008 - 133,
však záleží „především na účastníku řízení, zda projeví svůj zájem na tom, aby uložená pokuta pro něj neměla
likvidační důsledky, tím, že správnímu orgánu poskytne základní údaje o svých osobních a majetkových poměrech
a tyto také věrohodným způsobem doloží či umožní správnímu orgánu, aby ověřil jejich pravdivost např. tím,
že zbaví pro tento účel výše zmíněné orgány veřejné moci mlčenlivosti.“
[44] Městský soud podle názoru NSS správně konstatoval, že tuto námitku stěžovatelka
neuplatnila v odvolání a zejména ani v žalobě neuvedla, jaké její konkrétní poměry nebyly vzaty
v úvahu a z čeho likvidační účinek pokuty vlastně dovozuje. Za této situace se skutečně městský
soud touto námitkou pro její naprostou obecnost nemohl blíže zabývat. NSS v této souvislosti
zdůrazňuje, že povinnost tvrdit rozhodné skutečnost (povinnost tvrzení) a povinnost označit
důkazy k jejich prokázání ve vztahu k této námitce nese výlučně stěžovatelka. Správní soudy
nemohou v tomto směru její činnost nijak nahrazovat.
[45] Ani v kasační stížnosti stěžovatelka svá skutkové tvrzení ke své osobní majetkové situaci
a údajné likvidační výši pokuty nijak nerozvedla. Neunesla tedy již své břemeno tvrzení a ani NSS
s ohledem na obecnost této námitky není schopen její poměry blíže hodnotit (není ani zřejmé,
k čemu vlastně mělo být v tomto směru přihlédnuto již ve správním řízení a v řízení
před městským soudem). Pokud v tomto směru předložila daňová přiznání za roky 2017, 2018
a 2019, je nadbytečné je k důkazu provádět. Není totiž ani zřejmé, jaká konkrétní tvrzení
stěžovatelky mají prokazovat a především údaje, které mohou poskytnout, nejsou samy o sobě
schopny podat ucelený přehled o osobních majetkových poměrech stěžovatelky (nelze z nich
např. zjistit úspory stěžovatelky, její movitý a nemovitý majetek, vlastnictví cenných papírů atd.).
[46] Z důvodů, které jsou uvedeny v předcházejících odstavcích, je také zjevné, že ve věci
nebyly již v řízení před městským soudem splněny podmínky pro uplatnění moderačního práva
ve smyslu §78 odst. 2 s. ř. s., neboť z ničeho nelze dovodit, že by stěžovatelce byla uložena
pokuta ve zjevně nepřiměřené výši.
[47] Závěrem tedy NSS shrnuje, že námitky stěžovatelky, které uplatnila v kasační stížnosti,
jsou buď nepřípustné, anebo nedůvodné, přičemž v podrobnostech odkazuje NSS na napadený
rozsudek, s nímž se ztotožňuje.
IV. Závěr a náklady řízení
[48] Ze všech uvedených důvodů dospěl NSS k závěru, že kasační stížnost stěžovatelky není
důvodná, a proto ji v souladu s §110 odst. 1 větou poslední s. ř. s. zamítl.
[49] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle §60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, proto jí nepřísluší náhrada nákladů řízení. Žalovanému
nevznikly žádné náklady nad rámec jeho běžné činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. července 2022
Ondřej Mrákota
předseda senátu