ECLI:CZ:NSS:2022:10.AS.323.2020:39
sp. zn. 10 As 323/2020 - 39
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty a soudců Zdeňka
Kühna a Pavla Molka v právní věci žalobce: T. J., zast. advokátem Mgr. Václavem Voříškem,
Pod Kaštany 245/10, Praha 6, proti žalovanému: Magistrát města Pardubic, Pernštýnské
nám. 1, Pardubice, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky
v Pardubicích ze dne 16. 9. 2020, čj. 52 A 56/2019 - 99,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaný vydal dne 26. 2. 2018 příkaz, jímž uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku
podle §125c odst. 1 písm. f) bodu 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních
komunikacích (zákon o silničním provozu). Proti tomuto příkazu podal žalobce prostřednictvím
zmocněnce (Česká vzájemná pojišťovna motoristů, družstvo) odpor.
[2] V plné moci ze dne 8. 3. 2018 udělené zmocněnci, kterou žalobce přiložil k odporu, bylo
uvedeno: „Plná moc je udělena pro veškeré úkony, spojené s tímto správním řízením, tj. k podání odporu,
podání vyjádření ke spisu, podání odvolání proti rozhodnutí správního orgánu, zastupování při jednání, nahlížení
do spisu a žádostí o jejich kopie, podávání námitek podjatosti úředních osob, podnětů k uplatnění opatření
proti nečinnosti, navrhování důkazů v řízení, podávání podnětů k přezkumnému řízení, návrhu na obnovení
řízení, vyjma doručování písemností.“
[3] Žalovaný na základě podaného odporu dospěl v rozhodnutí ze dne 28. 2. 2019
ke shodnému závěru o vině žalobce jako v příkazu ze dne 26. 2. 2018; toto rozhodnutí zaslal
pouze zmocněnci do datové schránky.
[4] Žalobce se však podle svého tvrzení o existenci rozhodnutí ze dne 28. 2. 2019 dozvěděl
z usnesení Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 4. 3. 2019, kterým nebylo vyhověno
jeho žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti žalovaného. Žalobce je přesvědčen,
že rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 2. 2019 mu dosud nebylo řádně doručeno.
[5] Žalobce podal žalobu ke krajskému soudu na ochranu před nezákonným zásahem
žalovaného. V žalobě především upozorňoval na nesprávné doručování (nedoručení rozhodnutí
žalovaného přímo jemu, neboť doručování písemnosti bylo výslovně vyloučeno z rozsahu
zastupování zmocněncem v plné moci).
[6] Krajský soud rozsudkem ze dne 23. 10. 2019 žalobu zamítl. Uvedl, že soukromoprávní
ujednání prezentované v dotčené plné moci nemůže nahradit kogentní pravidlo stanovené v §34
odst. 2 správního řádu. K výluce doručování písemností nelze přihlížet. Krajský soud podotkl,
že si je vědom toho, že v souladu s §33 odst. 2 písm. a) správního řádu je možné udělit plnou
moc pouze k určitému úkonu či skupině úkonů; za určitý úkon či skupinu úkonů se ovšem nedá
považovat samotné doručování.
[7] Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalobce kasační stížnost, na základě
které NSS rozsudkem ze dne 7. 5. 2020 rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu
řízení. Na rozdíl od krajského soudu NSS dospěl k závěru, že ze zástupčího oprávnění je možné
vyloučit doručování písemností. NSS dále krajský soud upozornil na to, že v dalším řízení se bude
nutné zabývat tím, zda v daném případě vůbec může být případné nedoručení rozhodnutí
nezákonným zásahem.
[8] Krajský soud poté usnesením ze dne 16. 9. 2020, které je specifikováno v záhlaví tohoto
rozsudku, žalobu odmítl, neboť tvrzený zásah nemůže být nezákonným zásahem ve smyslu §82
s. ř. s. Krajský soud nemůže plnit roli supervizora správních orgánů. Žalobce měl využít jiné
prostředky nápravy, které mu dává právní řád.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[9] Žalobce (stěžovatel) napadl usnesení krajského soudu kasační stížností. Namítl, že krajský
soud byl povinen žalobu projednat, neboť stěžovatel tvrdil, že v jednání žalovaného shledává
nezákonný zásah (srov. §82 s. ř. s). To postačí k tomu, aby se krajský soud musel žalobou
zabývat. Podle krajského soudu se měl stěžovatel domáhat ochrany svých práv prostřednictvím
žaloby podle §65 s. ř. s.
[10] Stěžovatel však namítl, že zásahovou žalobou napadal záznam v registru řidičů, resp.
v evidenční kartě řidiče. I v případě, že by byl odstraněn záznam na základě odvolání, domáhal
by se určení nezákonnosti zásahu, neboť byl veden jako osoba, která spáchala přestupek,
přestože žádný přestupek nespáchal. Odkázal na rozsudek NSS ze dne 19. 2. 2015,
čj. 1 As 151/2014 - 23.
[11] Stěžovatel dále v kasační stížnosti (na 12 stranách z celkových 14 stran kasační stížnosti)
žádá o anonymizaci rozhodnutí včetně údajů o jeho zástupci a to dále odůvodňuje.
[12] Stěžovatel navrhl, aby NSS napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu
k dalšímu řízení.
[13] Žalovaný považuje kasační stížnost za nedůvodnou a navrhl její zamítnutí. Ztotožňuje
se s rozsudkem krajského soudu. Vyjádřil rovněž údiv nad tím, že kasační stížnost z převážné
části obsahuje pouze polemiku, která se týká anonymizace rozhodnutí.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[14] NSS nejprve zvážil přípustnost opakované kasační stížnosti. Podle §104 odst. 3 písm. a)
s. ř. s. je opakovaná kasační stížnost přípustná, namítá-li stěžovatel, že se krajský soud neřídil
závazným právním názorem NSS vysloveným v předchozím rušícím rozsudku. Judikatura
Ústavního soudu a NSS dovodila nad rámec doslovného znění citovaného ustanovení další
výjimky z jeho použití, jedná se např. o případy, kdy NSS vytýká krajskému soudu procesní
pochybení, nedostatečně zjištěný skutkový stav nebo nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí.
Nepřípustnost opětovné kasační stížnosti se tedy dotýká především otázek, které NSS v téže věci
již závazně posoudil, resp. mohl posoudit (viz body 23 až 26 usnesení rozšířeného senátu
ze dne 22. 3. 2011, čj. 1 As 79/2009 - 165, č. 2365/2011 Sb. NSS).
[15] V nyní projednávané věci NSS zrušil dřívější rozsudek krajského soudu na základě kasační
stížnosti stěžovatele kvůli nesprávnému posouzení právní otázky týkající se otázky,
zda ze zástupčího oprávnění je možné vyloučit doručování písemností.
[16] Nynější kasační stížnost podal opět stěžovatel, který ji však opřel o jiné námitky,
které se týkají existence důvodů pro odmítnutí jeho žaloby.
[17] Kasační stížnost je tedy přípustná, není však důvodná.
[18] V řízení o kasační stížnosti vymezuje rozsah přezkumu stěžovatel. NSS se nemůže
mimo vady, ke kterým je povinen přihlédnout z úřední povinnosti, zabývat jinými otázkami,
než které předestřel stěžovatel v kasační stížnosti a které se týkají důvodů pro odmítnutí žaloby
(§109 odst. 4 s. ř. s.).
[19] V nyní projednávané věci kasační stížnost obsahuje dva okruhy námitek: a) otázku,
co bylo žalováno jako nezákonný zásah, b) povinnost soudu věcně projednat zásahovou žalobu.
[20] NSS zdůrazňuje, že stěžovatel v kasační stížnosti nenamítal, že nesprávné doručování
bylo v projednávané věci nezákonným zásahem a krajský soud tuto otázku posoudil chybně.
[21] NSS dále uvádí, že z žaloby a jejího doplnění jasně vyplývá, že stěžovatel spatřoval
nezákonný zásah výhradně v doručování rozhodnutí žalovaného.
[22] V žalobě stěžovatel uvedl, jakým způsobem byla formulována plná moc. Namítl,
že doručení rozhodnutí žalovaného přímo jeho zástupci je v rozporu s plnou mocí a daná
písemnost mu proto nebyla řádně doručena. Citoval taktéž judikaturu, která se týká doručování
rozhodnutí. Na několika místech žaloby konstatoval, že nedoručením rozhodnutí byl přímo
zkrácen na svých právech atd. V doplnění žaloby se stěžovatel opět věnoval především
(ne)doručení rozhodnutí žalovaného, přičemž argumentoval, proč nedoručení rozhodnutí nelze
považovat za bagatelní nedostatek správního řízení, který by nebylo možné považovat
za nezákonný zásah ve smyslu §82 s. ř. s.
[23] Stěžovatel se také v petitu žaloby domáhal výlučně toho, aby mu žalovaný doručil
rozhodnutí žalovaného, případně aby krajský soud určil, že nezákonný zásah, který spočíval
v nedoručení rozhodnutí žalovaným, byl nezákonný.
[24] V doplnění žaloby stěžovatel navrhoval, aby krajský soud uložil žalovanému povinnost
doručit dané rozhodnutí stěžovateli. Pro případ, že žalovaný od nezákonného zásahu upustí,
navrhl stěžovatel, aby krajský soud řízení zastavil.
[25] NSS nepřehlédl, že v žalobě stěžovatel také v jejím odstavci 8 uvedl, že nedoručení
rozhodnutí zasáhlo do jeho veřejných subjektivních práv, neboť žalovaný na nedoručeném
rozhodnutí vyznačil doložku právní moci a na základě toho provedl záznamy v bodovém
hodnocení řidičů, evidenční kartě řidiče i na osobním daňovém účtu stěžovatele. Stěžovateli
ani nebylo umožněno se s rozhodnutím seznámit, případně proti němu brojit odvoláním, a poté
správní žalobou. Stěžovatel v důsledku nedoručení rozhodnutí vyložil náklady na sepis a podání
žádosti proti nečinnosti. To stěžovatel zopakoval rovněž v jednom odstavci v doplnění žaloby.
[26] NSS uvádí, že na základě žalobních tvrzení a petitu je zjevné, že stěžovatel spatřoval
nezákonný zásah výlučně v nedoručení rozhodnutí žalovaného přímo jeho osobě. V tomto
ohledu je mezi žalobními tvrzeními a jejím petitem soulad.
[27] Na uvedeném nic nemění, že se stěžovatel krátce (v porovnání s ostatním obsahem
žaloby a jejího doplnění) věnoval otázkám záznamů v bodovém hodnocení řidičů, evidenční kartě
řidiče a osobním daňovém účtu stěžovatele. Tato argumentace však směřuje „pouze“
k následkům nedoručení rozhodnutí žalovaného, stěžovatel tak v žalobě a její doplnění
odůvodňuje, proč má za to, že nedoručení rozhodnutí žalovaného je nezákonným zásahem.
Z této argumentace přitom nelze nijak dovodit, že nezákonný zásah spatřuje stěžovatel i v něčem
jiném než v nedoručení rozhodnutí žalovaného přímo jemu.
[28] Naopak, v celé žalobě a jejím doplnění se stěžovatel věnuje výhradně otázce nesprávného
doručení rozhodnutí, kterým (a jen jím) měl být přímo zkrácen na svých právech. Tato
argumentace je alfou a omegou celé žaloby a odpovídají jí též stěžovatelem navrhované petity
žaloby.
[29] NSS rovněž zdůrazňuje, že s ohledem na znění žaloby a jejího doplnění nebyl ani důvod,
aby krajský soud vyzýval k odstranění rozporu mezi žalobními tvrzeními a petitem. Pasáže
věnované bodovému záznamu a evidenční kartě řidiče nelze s ohledem na již uvedené považovat
za samotná žalobní tvrzení, která by následně byla v rozporu s petitem. Tyto pasáže, jak již bylo
uvedeno, dokreslovaly pouze důsledek tvrzeného nezákonného zásahu (nedoručení rozhodnutí).
Žalobu včetně jejího doplnění je třeba číst v jejím celkovém kontextu a ne z něj vytrhávat
jednotlivé věty či části, jak účelově činí stěžovatel.
[30] Lze tedy shrnout, že v žalobě i ve znění jejího doplnění stěžovatel spatřoval a žaloval
nezákonný zásah - nedoručení rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 2. 2019. Vzhledem k tomu,
že následně v kasační stížnosti stěžovatel nenamítal, že by tuto otázku krajský soud posoudil
chybně, nelze než dovodit také nedůvodnost druhé kasační námitky, že krajský soud byl povinen
žalobu věcně projednat, pokud stěžovatel namítal, že v jednání žalovaného spatřuje nezákonný
zásah.
[31] Přesto považuje NSS za vhodné nad rámec kasačních námitek podotknout, že i tuto
otázku krajský soud posoudil v podstatě správně.
[32] NSS nejprve v obecné rovině zdůrazňuje, že krajský soud není povinen se věcně zabývat
zásahovou žalobu pouze na základě toho, že žalobce tvrdí existenci nezákonného zásahu. Musí
být totiž také zjevné a nepochybné, že tvrzený nezákonný zásah vůbec může být vzhledem ke své
povaze nezákonným zásahem ve smyslu §82 s. ř. s. Krajský soud v této souvislosti zejména
přiléhavě konstatoval, že stěžovatelem v žalobě odkazovaný rozsudek NSS ze dne 25. 6. 2015,
č. j. 2 As 190/2014 - 52, podle kterého lze proti nedoručení rozhodnutí o odvolání jednomu
z účastníků řízení brojit zásahovou žalobou podle §82 a násl. s. ř. s., vycházel z velmi
specifických okolností, které v nyní projednávané věci nevznikly. K tomu, za jakých podmínek
může nesprávné doručení představovat nezákonný zásah, se pak komplexně vyjádřil NSS
v rozsudku ze dne 22. 1. 2020, čj. 10 As 292/2019 - 29, body 12 až 20, a to včetně závěru:
„Nedoručení rozhodnutí tedy bude představovat nezákonný zásah spíše výjimečně, typicky v situaci, kdy
nedoručení rozhodnutí skutečně a přímo zasahuje do práv a povinností jeho adresáta či třetí osoby, přičemž
proti tomu neexistuje jiná efektivní zákonná ochrana (srov. pro tento příklad např. rozsudek
ze dne 14. 12. 2016, čj. 2 Afs 243/2016 - 34, věc ČKD PRAHA DIZ, bod 22 – zde se jednalo o údajné
nedoručení zajišťovacích příkazů). V obvyklých situacích však není třeba poskytovat účastníkovi ochranu
proti vadám v doručování prostřednictvím zásahové žaloby, neboť i při vadách v doručování bude možné bránit
se proti finálnímu rozhodnutí. V případě žalobců, kterým nebylo rozhodnutí správního orgánu předtím řádně
doručeno, je totiž rozhodnutí doručeno k okamžiku faktického oznámení rozhodnutí (viz již cit. rozsudek
4 As 126/2017, podobně rozsudky ze dne 20. 9. 2017, čj. 6 As 45/2017 - 34, body 17 až 19,
nebo ze dne 23. 8. 2017, čj. 3 As 67/2017 - 29, bod 14).“ Na tyto závěry lze odkázat i v nyní
projednávané věci. Z obsahu správního spisu přitom plyne, že dne 15. 6. 2020 (k poštovní
přepravě podáno dne 13. 6. 2020) podal osobně stěžovatel odvolání proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 28. 2. 2019, které mu bylo doručeno podle jeho tvrzení až podáním vypraveným krajským
soudem dne 26. 5. 2020 (podání stěžovatele datované dnem 13. 7. 2020). Otázkou včasnosti
tohoto odvolání, resp. otázkou, kdy skutečně bylo rozhodnutí žalovaného stěžovateli doručeno,
se ovšem NSS v tomto řízení s ohledem na důvody odmítnutí žaloby zabývat nemůže.
[33] Polemikou, která se týkala nezveřejňování osobních údajů a plné anonymizace rozsudků,
se již NSS opakovaně zabýval, proto nebude své úvahy opakovat a ve stručnosti odkazuje
na předchozí rozhodnutí (usnesení ze dne 25. 5. 2017, čj. Nao 175/2017-161, rozsudky
ze dne 6. 2. 2019, čj. 9 As 429/2018 - 35, či ze dne 23. 10. 2019, čj. 6 As 106/2019 - 33, atd.).
IV. Závěr a náklady řízení
[34] Ze všech uvedených důvodů dospěl NSS k závěru, že kasační stížnost stěžovatele není
důvodná, a proto ji v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
[35] Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.); žalovanému nevznikly v tomto řízení náklady
nad rámec jeho běžné činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne ní opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. června 2022
Ondřej Mrákota
předseda senátu