ECLI:CZ:NSS:2022:10.AS.337.2020:40
sp. zn. 10 As 337/2020 - 40
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty a soudců Zdeňka
Kühna a Pavla Molka v právní věci žalobce: J. V., zast. advokátem Mgr. Václavem Voříškem,
Pod Kaštany 245/10, Praha 6, proti žalovanému: Magistrát města Ostravy, Prokešovo náměstí
8, Ostrava, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 9. 2020,
čj. 22 A 63/2020 - 21,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce se žalobou u krajského soudu domáhal ochrany před nezákonným zásahem,
který podle jeho názoru spočíval v nedoručení příkazu zmocněnci žalobce.
[2] Krajský soud usnesením, které je uvedeno v záhlaví tohoto rozsudku, žalobu zamítl,
neboť tvrzený zásah nemůže být pojmově nezákonným zásahem ve smyslu §82 s. ř. s.
Krajský soud dovodil, že zásahovou žalobou nelze napadat jednotlivé dílčí úkony správního
řízení. Žalobci byl příkaz doručen a byl s ním seznámen. Nic mu tedy nebránilo v tom, aby podal
odpor a namítal chybu v doručování.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[3] Žalobce (stěžovatel) napadl usnesení krajského soudu kasační stížností.
Namítl, že proti nedoručenému příkazu nelze podat odpor (na rozdíl od neoznámeného
rozhodnutí, proti kterému lze podat odvolání). Upozornil na to, že doručením příkazu
je zahájeno správní řízení. Pokud není řízení zahájeno, není možné činit procesní úkony,
tedy ani podat odpor. Podle stěžovatele neexistuje v daném případě jiná možnost ochrany
než podání zásahové žaloby.
[4] Stěžovatel dále v kasační stížnosti (na 12 stranách z celkových 14 stran kasační stížnosti)
žádal o anonymizaci rozhodnutí včetně údajů o svém zástupci, což blíže zdůvodnil.
[5] Stěžovatel navrhl, aby NSS napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu
k dalšímu řízení.
[6] Žalovaný ponechal rozhodnutí na úvaze NSS s tím, že se závěry krajského soudu
se ztotožňuje.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] Sporná je otázka, zda nedoručení příkazu zmocněnci stěžovatele může v projednávané
představovat nezákonný zásah ve smyslu §82 s. ř. s.
[9] Rozšířený senát k povaze žalob ve správním soudnictví vysvětlil, že věcný rozsah tří
základních typů žalob v řízení podle soudního řádu správního (žaloba proti rozhodnutí správního
orgánu podle §65 a násl. s. ř. s., nečinnostní žaloba podle §79 a násl. s. ř. s. a zásahová žaloba
podle §82 a násl. s. ř. s.) je nutno v pochybnostech vykládat tak, aby pokud možno každý úkon
veřejné správy, který směřuje vůči jednotlivci a zasahuje do jeho práv nebo povinností
byl podroben účinné soudní kontrole (usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 11. 2010,
čj. 7 Aps 3/2008 - 98, č. 2206/2011 Sb. NSS, bod 17). Zásahová žaloba chrání proti jakýmkoli
jiným aktům či úkonům veřejné správy, které jsou způsobilé zasáhnout do práv a povinností
jednotlivce. Zásahovou žalobou však nelze napadat jednotlivé procesní úkony, kterými
se zajišťuje průběh řízení a vedou k vydání rozhodnutí (usnesení rozšířeného senátu
ze dne 16. 11. 2016, čj. 1 Afs 183/2014 - 55, č. 3566/2017 Sb. NSS, věc ALGON PLUS,
bod 42). Prostřednictvím zásahové žaloby je naopak možné domáhat se ochrany proti nezákonné
nečinnosti, která spočívá v neučinění úkonu jiného než rozhodnutí ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s.
(usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 11. 2010, čj. 7 Aps 3/2008 - 98, č. 2206/2011 Sb. NSS,
body 17, 20). Judikatura rozšířeného senátu se vždy snažila bránit přílišné expanzi pojmu
„nezákonný zásah“.
[10] K zásahovým žalobám se rozšířený senát dále vyjádřil v rozsudku ze dne 21. 11. 2017,
čj. 7 As 155/2015 - 160, č. 3687/2018 Sb. NSS, věc EUROVIA CS. Uvedl, že „pokud je zjevné
a nepochybné, že jednání popsané v žalobě nemůže být vzhledem ke své povaze, povaze jeho původce či jiným
okolnostem „zásahem“ ve smyslu legislativní zkratky v §84 s. ř. s., i kdyby byla tvrzení žalobce pravdivá,
musí být taková žaloba odmítnuta podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., jelikož chybí podmínka řízení spočívající
v připustitelném (plausibilním) tvrzení nezákonného zásahu“ (bod 63). Rozšířený senát v tomto rozsahu
modifikoval starší judikaturu a rozšířil možnosti, kdy krajský soud může zásahovou žalobu
odmítnout, aniž musí rozhodovat meritorně (viz bod 63 tamtéž, s odkazem na dílčím
způsobem modifikované usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 12. 2008,
čj. 8 Aps 6/2007 - 247, č. 1773/2009 Sb. NSS).
[11] NSS dodává, že rozsudek rozšířeného senátu EUROVIA byl zrušen nálezem Ústavního
soudu ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. II. ÚS 635/18. Důvody zrušení tohoto rozsudku
pro protiústavnost se však vztahovaly k posuzování včasnosti zásahové žaloby a nedotýkaly
se právě analyzované otázky. Ústavním soudem nijak nezpochybněné závěry rozšířeného senátu
ve věci EUROVIA se naopak staly základem navazující jednotné judikatury
(shodně např. rozsudky ze dne 14. 3. 2019, čj. 5 As 194/2018 - 26, bod 21, ze dne 16. 5. 2019,
čj. 10 As 228/2018 - 23, věc „1. elektrárenská s.r.o.“, bod 11; k trvající částečné aplikovatelnosti
některých závěrů rozsudku rozšířeného senátu EUROVIA srov. též nález Ústavního soudu
ze dne 14. 8. 2019, sp. zn. II. ÚS 2398/18, body 62 a 63).
[12] Krajský soud tedy může odmítnout zásahovou žalobu, pokud je zjevné a nepochybné,
že jednání popsané v žalobě nemůže být „zásahem“ ve smyslu §82 s. ř. s. Klíčovou otázkou
proto je, zda stěžovatelem tvrzený zásah v projednávané věci může alespoň teoreticky
být nezákonným zásahem.
[13] Z obsahu správního spisu se podává, že u vozidla, jehož provozovatelem je stěžovatel,
bylo zjištěno, že s ním nezjištěný řidič překročil nejvyšší povolenou rychlost. Žalovaný vyzval
stěžovatele, aby podal vysvětlení ve věci podezření ze spáchání přestupku. Stěžovatel v odpovědi
mj. uvedl, že v případě, že bude zahájeno řízení o přestupku, zmocňuje k zastupování společnost
Pomáháme a chráníme, s. r. o. Příkazem ze dne 28. 11. 2019 žalovaný uznal stěžovatele vinným
z přestupku provozovatele vozidla. Tento příkaz byl doručen pouze stěžovateli. Dne 22. 4. 2020
podala společnost Pomáháme a chráníme proti příkazu odpor. Žalovaný příkaz této společnosti
doručil do datové schránky 25. 7. 2020 poté, co Krajský úřad Moravskoslezského kraje
(odvolací správní orgán) v rozhodnutí ze dne 10. 7. 2020 vysvětlil, že stěžovatel je zastoupen
společností Pomáháme a chráníme (tímto rozhodnutím krajský úřad zrušil usnesení,
kterým žalovaný stanovil společnosti Pomáháme a chráníme lhůtu k doložení plné moci
k zastupování stěžovatele a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení). Podaný odpor společností
Pomáháme a chráníme tedy byl posouzen jako včasný a žalovaný pokračoval v řízení.
[14] NSS konstatuje, že judikatura dovodila, že zásahovou žalobou se lze bránit
též proti nedoručení rozhodnutí o odvolání jednomu z účastníků řízení. Jak NSS vysvětlil,
nedoručení „rozhodnutí o odvolání jednomu z účastníků řízení má zásadní důsledky pro účastníky řízení
již jen v tom, že bez řádného doručení dané rozhodnutí nemůže nabýt moci, což brání v provedení jeho soudního
přezkumu k žalobě některého z účastníků. Je tedy zjevné, že doručení rozhodnutí není pouhým procesním
úkonem technicky zajišťujícím průběh řízení“ (rozsudek ze dne 25. 6. 2015,
čj. 2 As 190/2014 - 52, č. 3289/2015 Sb. NSS, bod 28).
[15] Judikát ve věci 2 As 190/2014 nelze vykládat extenzivně a vybočovat z individuálních
a specifických okolností tam řešeného případu. Např. v rozsudku ze dne 8. 11. 2017,
čj. 4 As 126/2017 - 20, NSS zrušil rozsudek krajského soudu a zásahovou žalobu namísto
krajského soudu odmítl, neboť v dané věci nemohlo být nedoručení rozhodnutí zásahem.
NSS v odůvodnění vysvětlil, že věc 2 As 190/2014 byla specifická, neboť tam podání žaloby
proti rozhodnutí správního orgánu vůbec nebylo možné (rozhodnutí nikdy nenabylo právní
moci). Naproti tomu ve věci 4 As 126/2017 rozhodnutí žalovaného správního orgánu nabylo
právní moci nejpozději dne, kdy se s ním při nahlížení do spisu fakticky seznámila zmocněnkyně
žalobce. Ostatně žalobce ve věci 4 As 126/2017 skutečně napadl rozhodnutí žalobou
(rozsudek 4 As 126/2017, bod 11).
[16] V podrobnostech k judikatuře doručování a nezákonného zásahu viz též rozsudek NSS
ze dne 22. 1. 2020, čj. 10 As 292/2019 - 29.
[17] Pokud NSS právě uvedená východiska vztáhne na nynější případ, příkaz mohl nabýt
právní moci a vyvolat právní účinky pouze tehdy, pokud by byl doručen zmocněnci stěžovatele
(§34 odst. 2 správního řádu). Dokud příkaz nebyl doručen zmocněnci stěžovatele
[ať už formálně nebo fakticky (rozsudek NSS ze dne 16. 12. 2010, čj. 1 As 90/2010 - 95)],
nemohl vyvolat žádné právní účinky, tzn. nemohla ani začít běžet lhůta k podání odporu.
O tom, že nebylo zasaženo do stěžovatelových práv zasaženo, svědčí i to, že odpor byl podán
a v řízení správní orgán pokračoval. Nedostatek při doručování příkazu tedy nelze považovat
za nezákonný zásah ve smyslu §82 s. ř. s.
[18] NSS tedy jen mírně modifikoval závěry krajského soudu, přičemž ovšem jinak dospěl
ke shodnému závěru jako krajský soud, že žalovaný zásah nemůže být vůbec nezákonným
zásahem ve smyslu §82 s. ř. s.
[19] K nesouhlasu s vyvěšením osobních údajů advokáta na internetu NSS uvádí, že nejde
o kasační námitku. Lze jen uvést, že způsob, jakým NSS standardně zveřejňuje anonymizované
verze rozhodnutí na svých webových stránkách, neporušuje právo na ochranu osobních údajů
či soukromí stěžovatele ani advokáta. Jak již NSS mnohokráte uvedl, pokud „se Mgr. Václav
Voříšek cítí být poškozen, je-li spojován se způsobem, jakým vykonává advokacii, nelze příčiny takových
jeho domněnek spojovat se skutečností, že soudy zcela v souladu s platnými právními předpisy zveřejňují ve svých
rozhodnutích jeho údaje, vystupuje-li v postavení advokáta a zástupce účastníka řízení“ (srov. rozsudky NSS
ze dne 27. 3. 2019, čj. 2 As 383/2017 - 46, ze dne 17. 1. 2019, čj. 10 As 321/2017 - 38, atd.).
IV. Závěr a náklady řízení
[20] Ze všech uvedených důvodů dospěl NSS k závěru, že kasační stížnost stěžovatele není
důvodná, a proto ji v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
[21] Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.); žalovanému nevznikly v tomto řízení náklady
nad rámec jeho běžné činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. června 2022
Ondřej Mrákota
předseda senátu