ECLI:CZ:NSS:2022:10.AS.88.2021:60
sp. zn. 10 As 88/2021 - 60
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudců Petra
Šebka a Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: Mgr. Ing. P. L., proti žalovanému: Městský
úřad Říčany, Masarykovo náměstí 520/4, Říčany, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
17. 9. 2018, čj. 122811/2018-MURI/OSÚ/00022, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2021, čj. 51 A 7/2019-110,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Kolaudačním rozhodnutím ze dne 17. 9. 2018 povolil žalovaný na základě žádosti
RIM Property Development, spol. s r. o., užívání stavby jednoho rodinného domu z „Obytného
souboru 5 dvojdomů (10 rodinných domů), plynovodní přípojky, vodovodní přípojky, kanalizační přípojky,
komunikace, terénní úpravy Říčany, Radošovice“ na pozemku st. p. X v k. ú. X.
[2] Žalobce, který je vlastníkem nemovitosti nedaleko od zmíněné stavby, nebyl účastníkem
kolaudačního řízení. Přesto proti tomuto rozhodnutí podal žalobu. Krajský soud dospěl k závěru,
že byť je obecně vyloučeno, aby kolaudační rozhodnutí napadl žalobou neúčastník kolaudačního
řízení, může se tak výjimečně stát, pokud je kolaudační rozhodnutí způsobilé zasáhnout
i jeho právní sféru. Krajský soud však v daném případě zjistil, že tomu tak nebylo. Žalobce nebyl
podle jeho názoru aktivně věcně legitimován k napadení kolaudačního rozhodnutí, neboť žádné
z jeho žalobních tvrzení o dotčení právní sféry nebylo důvodné. Krajský soud žalobu zamítl.
II. Kasační řízení
[3] Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Nesouhlasil
se závěrem, že nebyl k podání žaloby aktivně věcně legitimován. Podle stěžovatele krajský soud
posoudil tuto otázku příliš povrchně a nezohlednil, že žalovaný postupoval při kolaudaci
tzv. salámovou metodou. Stěžovatel poukázal na parkování a na zvýšenou hustotu provozu,
což krajský soud nesprávně zohlednil. Rovněž krajský soud podle jeho názoru pochybil v tom,
že řízení o žalobě nepřerušil a nevyčkal na výsledek řízení o stěžovatelově odvolání proti
rozhodnutí o povolení změny stavby před dokončením.
[4] V doplnění kasační stížnosti stěžovatel poukázal na to, že krajský úřad na základě jeho
odvolání zrušil rozhodnutí o povolení změny stavby před dokončením.
[5] Stěžovatel navrhl, aby NSS napadený rozsudek zrušil a vrátil věc krajskému soudu
k dalšímu řízení.
[6] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěrem krajského soudu, jehož
rozsudek považuje za zákonný a správný. Žalovaný proto navrhl, aby NSS kasační stížnost
zamítl.
III. Právní hodnocení
[7] Kasační stížnost není důvodná.
III. 1. Aktivní věcná legitimace stěžovatele k podání žaloby
[8] Stěžovatel předně nesouhlasí s tím, že nebyl k podání žaloby aktivně věcně legitimován.
[9] Byť jde o případy nepříliš časté, lze skutečně za určitých okolností dovodit aktivní žalobní
legitimaci někoho, s kým zvláštní právní předpis nepočítá jako s účastníkem správního řízení.
NSS v rozsudku ze dne 18. 4. 2014, čj. 4 As 157/2013-33, dospěl k závěru, že „k podání žaloby
proti rozhodnutí správního orgánu může být výjimečně oprávněna i osoba, které nesvědčilo účastenství ve správním
řízení a neměla ani právo podat proti rozhodnutí správního orgánu odvolání“.
[10] V daném případě není sporu o tom, že stěžovatel účastníkem kolaudačního řízení nebyl.
Krajský soud tedy správně posuzoval, zda došlo kolaudačním rozhodnutím k dotčení
stěžovatelovy právní sféry. Toto posouzení činil na základě stěžovatelových tvrzení obsažených
v žalobě, neboť právě z nich musí být takové dotčení zřejmé. Krajský soud při tom správně vyšel
ze skutečnosti, že kolaudačním rozhodnutím bylo povoleno užívání jen jednoho rodinného domu
na st. p. X, a tedy pouhých tří bytů (a nikoli deseti domů, tj. třiceti bytů, jak uvádí stěžovatel).
Tvrzení o tzv. salámové metodě stěžovatel nejen že nijak neprokázal, ale ani blíže nerozvedl.
Samotná skutečnost, že je napadeným rozhodnutím povoleno užívání části developerského
projektu, která byla vyloučena k samostatnému rozhodnutí, ještě neznamená, že žalovaný
postupuje zapovězenou salámovou metodou. Je-li ze širšího projektu vyčleněn k samostatné
kolaudaci jeden dům, automaticky to neznamená, že dochází k nezákonnému rozdělování širšího
záměru. Takový postup totiž může být odůvodněn legitimními důvody. V daném případě
ze žádného stěžovatelova tvrzení neplyne, že by žalovaný takto vyloučil (nebo hodlal vyloučit)
i další domy. Naopak z napadeného rozsudku vyplývá, že se jedná o jediný dům,
který byl kolaudován samostatně. NSS je navíc z úřední činnosti známo, že domy (na stavebních
pozemcích p. č. XA, XB, XC, XD, XE, XF, XG, XH, XI, XJ a pozemcích p. č. XK, XL, XM,
XN) byly kolaudovány rozhodnutím žalovaného ze dne 31. 7. 2018. Toto rozhodnutí stěžovatel
rovněž napadl žalobou a rozhodnutí krajského soudu posléze kasační stížností (věc vedená u NSS
pod sp. zn. 3 As 3/2021). Pokud pak stěžovatel nic bližšího k údajnému použití salámové metody
neuvádí, není možné, aby za něho NSS spekulativně domýšlel další argumenty, konkretizoval
jeho obecná tvrzení či vybíral ze spisu ty skutečnosti, které by jeho obecné tvrzení mohly
podporovat. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu a přebíral by
naopak funkci stěžovatelova advokáta (rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010,
čj. 4 As 3/2008-78, č. 2162/2011 Sb. NSS, bod 32). Pouze ve vztahu k nyní napadenému
kolaudačnímu rozhodnutí je tak třeba posuzovat zkrácení stěžovatelových práv.
[11] Tvrzená absence parkovacích míst i zvýšená hustota provozu tak byla krajským soudem
správně posouzena ve vztahu k napadenému rozhodnutí (a tedy k jednomu domu o třech
bytech). Krajský soud se přitom otázkou parkování i zvýšenou hustotou provozu zevrubně
zabýval (body 63 a 52 a násl. rozsudku). Správně vyšel též z umístění stěžovatelova domu a jeho
vzdálenosti od domu, jehož užívání bylo napadeným rozhodnutím povoleno. Zcela případně
se vypořádal i se stěžovatelovým tvrzením o jediné příjezdové cestě (bod 54 rozsudku).
NSS se s krajským soudem ztotožňuje, a to i přes stěžovatelovy výhrady v kasační stížnosti,
neboť nelze zapomenout, že posouzení krajského soudu se nevztahuje ke třiceti bytům (o nichž
stěžovatel hovoří), nýbrž k bytům třem, které jsou umístěny v domě, jehož se kolaudační
rozhodnutí týká. Krajský soud tedy správně neshledal tvrzené dotčení ve stěžovatelových
právech.
[12] Pokud stěžovatel namítá, že stavba nebyla provedena v souladu s územním rozhodnutím
a stavebním povolením, tak vůbec neuvádí, jak se měla tato skutečnost projevit v jeho právní
sféře. Pouze otázka, zda byla kolaudačním rozhodnutím zasažena právní sféra stěžovatele,
je přitom předmětem nynějšího řízení. NSS tedy nemůže tuto námitku přezkoumat.
[13] Nesouhlasí-li stěžovatel se závěrem krajského soudu ohledně řízení o odstranění stavby,
je třeba poukázat na rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 26. 3. 2021, čj. 6 As 108/2019-39.
V tomto rozsudku rozšířený senát připustil možnost obrany zásahovou žalobou tomu, kdo tvrdí,
že je dotčen na svém hmotném právu faktickou nečinností stavebního úřadu, který v rozporu
s §129 odst. 2 stavebního zákona nezahájil řízení o odstranění nepovolené stavby.
[14] NSS neshledal žádné pochybení krajského soudu ani v tom, že stěžovatele k ochraně
jeho vlastnických práv odkázal na žalobu podle §1013 občanského zákoníku.
[15] Námitka týkající se chybějící projektové dokumentace z roku 2008 míjí předmět daného
řízení. Tím je posouzení aktivní věcné legitimace stěžovatele k podání žaloby proti kolaudačnímu
rozhodnutí, a nikoli postup Krajského úřadu Středočeského kraje, který podle stěžovatelova
tvrzení v minulosti „odstranil“ projektovou dokumentaci ze spisu.
III. 2. Zrušení rozhodnutí o povolení změny stavby
[16] Stěžovatel také namítá, že dne 1. 12. 2021 krajský úřad zrušil rozhodnutí o povolení
změny stavby před dokončením (jako podmiňující rozhodnutí nyní napadeného kolaudačního
rozhodnutí). Tato skutečnost však na výsledek nynějšího řízení nemá žádný vliv. Jak správně
stěžovatel uvádí v doplnění kasační stížnosti, podle usnesení rozšířeného senátu NSS
ze dne 22. 10. 2019, čj. 6 As 211/2017-88, je třeba zohlednit zrušení podmiňujícího rozhodnutí
v řízení o žalobě proti kolaudačnímu rozhodnutí. Tak tomu ale v daném případě nebylo,
neboť ke zrušení rozhodnutí o povolení změny stavby před dokončením došlo až v řízení
o kasační stížnosti (tedy v době, kdy již bylo řízení o žalobě pravomocně ukončeno).
[17] Nelze souhlasit se stěžovatelem ani v tom, že krajský soud pochybil, pokud řízení
o žalobě nepřerušil a nevyčkal na výsledek řízení o stěžovatelově odvolání proti rozhodnutí
o povolení změny stavby před dokončením. Byť je zpravidla vhodné, aby v případě, že je žalobou
napadeno podmiňující rozhodnutí, soud v řízení o žalobě proti podmíněnému rozhodnutí vyčkal
na výsledek řízení o žalobě proti podmiňujícímu rozhodnutí, nemusí se tak dít vždy. Jak správně
uvádí krajský soud v nynější věci, případné zrušení rozhodnutí o povolení změny stavby
před dokončením (jakožto podmiňujícího rozhodnutí kolaudačního rozhodnutí) by soud musel
zohlednit toliko v případě námitky aktivně věcně legitimovaného žalobce (stěžovatele). Tak tomu
ale v daném případě nebylo, neboť stěžovatel k žalobě aktivně věcně legitimován nebyl
(žádné tvrzené dotčení v jeho právní sféře shledáno nebylo). Krajský soud tedy nepochybil,
pokud řízení o žalobě nepřerušil, neboť i kdyby o žalobě rozhodoval v době, kdy bylo
rozhodnutí o povolení změny stavby před dokončením zrušeno, nemohlo to mít pro stěžovatele
jiný (příznivější) výsledek.
IV. Závěr a náklady řízení
[18] Stěžovatelovy námitky nebyly důvodné, NSS proto kasační stížnost zamítl.
[19] Stěžovatel neměl v tomto soudním řízení ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalovanému žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední
činnosti nevznikly. NSS mu tak náhradu nákladů řízení přiznat nemohl.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. února 2022
Zdeněk Kühn
předseda senátu