ECLI:CZ:NSS:2022:10.AZS.348.2020:33
sp. zn. 10 Azs 348/2020 - 33
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Michaely
Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: nezletilý S. B., zastoupený
advokátem Mgr. Petrem Václavkem, Opletalova 25, Praha 1, proti žalované: Komise pro
rozhodování ve věcech pobytu cizinců, nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí
žalované ze dne 17. 10. 2018, čj. MV-106962-4/SO-2018, v řízení o kasační stížnosti žalované
proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 9. 2020, čj. 30 A 294/2018-93,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 9. 2020, čj. 30 A 294/2018-93, se ruší a věc
se v rac í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] V této věci soud zkoumá, zda lze zvrátit nevydání povolení k trvalému pobytu z důvodu
nepřiměřeného zásahu do soukromého a rodinného života žadatele. Otázkou je, jak posoudit
takový zásah v situaci, kdy žadatel nedoložil, že má k trvalému pobytu v České republice zajištěny
dostatečné prostředky.
I. Vymezení věci
[2] Žalobce je nezletilým dítětem mongolské státní příslušnosti a téměř celý svůj život žije
v České republice. Jeho rodinu tvoří otec, matka a dva mladší sourozenci, kteří shodně jako on
žijí dlouhodobě (či po celý život) na území České republiky.
[3] Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 9. 8. 2018 zamítlo žalobcovu žádost o vydání
povolení k trvalému pobytu, neboť žalobce neprokázal zajištění dostatečných prostředků
k trvalému pobytu na území České republiky [§75 odst. 2 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb.,
o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění účinném do 17. 12. 2015]. Toto rozhodnutí
potvrdila Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců svým rozhodnutím ze dne
17. 10. 2018. Žalobce byl povinen doložit, že jeho rodina jako celek dosahuje čistého úhrnného
měsíčního příjmu minimálně ve výši 11 990 Kč, doložil však jen měsíční příjem ve výši
10 610 Kč.
[4] Proti rozhodnutí komise podal žalobce žalobu ke krajskému soudu. Ten jí rozsudkem
ze dne 16. 9. 2020 vyhověl, zrušil rozhodnutí komise i ministerstva a věc vrátil komisi k dalšímu
řízení. Krajský soud se ve svém rozsudku zabýval dvěma žalobními body. Zaprvé, zda správní
orgány neopomněly do prostředků k trvalému pobytu zahrnout i příjmy žalobcova otce. Zadruhé,
zda nebylo zamítnutí žádosti o trvalý pobyt nepřiměřené z hlediska jeho dopadu do žalobcova
soukromého a rodinného života.
[5] Krajský soud shledal důvodnou jen druhou námitku. Ohledně první námitky uzavřel,
že žalobce měl již během řízení před ministerstvem k dispozici dokumenty prokazující, že jeho
otci je vyplácena dávka nemocenského pojištění. Žalobce však byl pasivní a tyto dokumenty
doložil správním orgánům až po vydání rozhodnutí o odvolání. Naopak krajský soud souhlasil
s tím, že byla nedostatečně posouzena přiměřenost zásahu rozhodnutí do žalobcova soukromého
a rodinného života. Žalobce totiž v České republice žije prakticky celý život, o jeho žádosti bylo
rozhodováno dlouhých šest let a zrovna v okamžiku, kdy byla jeho matka na mateřské dovolené
a otec těžce nemocný, kvůli čemuž se rodině dočasně podstatně snížil příjem. Vzhledem k patrně
jen dočasnému snížení příjmů zde nebyl výrazně ohrožen veřejný zájem na tom, aby na území
České republiky nepobývali cizinci, kteří budou zátěží pro sociální systém.
II. Kasační řízení
Kasační stížnost komise
[6] Komise nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že se správní orgány nedostatečně
vypořádaly s dopadem rozhodnutí do žalobcova soukromého a rodinného života. Řízení
o pobytových oprávněních cizinců se zahajují na žádost a jsou ovládána dispoziční zásadou:
účastníci jsou proto povinni tvrdit rozhodné skutečnosti a podložit je důkazy. Na žalobci tedy
bylo, aby poskytl veškeré informace potřebné k posouzení přiměřenosti dopadu rozhodnutí
do jeho soukromého a rodinného života – a se všemi takto namítanými skutečnostmi se správní
orgány podrobně vypořádaly. Trvalý pobyt je navíc nejvyšší formou pobytového oprávnění;
pokud jej žalobce nezískal, může zde nadále pobývat na základě současného pobytového statusu,
tj. fikce pobytu. Samotným neudělením trvalého pobytu tak není žalobcův soukromý a rodinný
život nijak ovlivněn. Komise krajskému soudu také vytkla, že blíže nekonkretizoval, jak by mělo
ministerstvo při novém projednání věci více zjišťovat okolnosti zásahu do žalobcova
soukromého a rodinného života.
Vyjádření žalobce
[7] Žalobce souhlasí s tím, že správní orgány se nedostatečně vypořádaly s dopadem
rozhodnutí do jeho soukromého a rodinného života. Zamítnutí jeho žádosti bylo z tohoto
pohledu nepřiměřené. Navíc je třeba zdůraznit, že k částce minimálního příjmu chybělo asi jen
1 400 Kč. Žalobce má za to, že správní orgány jeho životní situaci bagatelizovaly a pokračují
v tom i v kasační stížnosti. Žalobce uvedl množství skutečností, které svědčí o integraci jeho
samotného i celé rodiny do české společnosti, a vysvětlil i tehdejší dočasně nepříznivou finanční
situaci. Všichni členové rodiny hovoří česky a žalobcovi rodiče zde žijí nepřetržitě už od roku
2007 (resp. 2011). Sám žalobce tu žije prakticky celý život, navíc mongolštinu skoro neovládá.
V roce 2018 splňovala rodina veškeré zákonné podmínky pro udělení trvalého pobytu, kromě
výše finančních prostředků. Není proto adekvátní odkázat žalobce na nižší pobytové oprávnění.
Jakoukoli žádost o takové oprávnění by navíc musel žalobce podat ze země původu, kam však
rodina nemůže vycestovat s ohledem na otcův zdravotní stav.
III. Právní hodnocení
[8] Kasační stížnost je důvodná.
[9] Ačkoli komise vydala své rozhodnutí 18. 10. 2018, použije se na věc §75 odst. 2 písm. b)
zákona o pobytu cizinců ve znění účinném do 17. 12. 2015, neboť řízení bylo zahájeno už dne
17. 12. 2012 (viz přechodné ustanovení čl. IV bodu 1 zákona č. 314/2015 Sb., kterým byl
novelizován zákon o pobytu cizinců). Podle tohoto ustanovení ministerstvo zamítne žádost
o vydání povolení k trvalému pobytu, jestliže cizinec nepředloží doklad o zajištění prostředků
k trvalému pobytu na území, za podmínky, že toto rozhodnutí bude přiměřené z hlediska jeho
zásahu do cizincova soukromého nebo rodinného života.
[10] Mezi účastníky zůstává sporná otázka, zda komise a před ní ministerstvo dostatečně
zvážily dopad neudělení trvalého pobytu do žalobcova soukromého a rodinného života.
[11] Soud si je vědom žalobcovy specifické situace. V jeho prospěch hovoří (a ve správním
spisu je to dostatečně doloženo), že žalobce žije na území České republiky prakticky celý svůj
život, má zde kompletní rodinu (včetně rodiny širší), navštěvoval zde základní školu a v České
republice je plně integrován. Žalobce hovoří jen česky, podle svého tvrzení mongolsky prakticky
nemluví a mongolštině ani moc nerozumí. Správní řízení o udělení trvalého pobytu navíc trvalo
téměř šest let a správní orgány rozhodovaly v okamžiku, kdy byla žalobcova matka na mateřské
dovolené a otec byl těžce nemocný, což se negativně projevilo na finanční situaci rodiny.
(Naproti tomu soud nepřehlédl – i to správní spis zachycuje – skutečnosti svědčící v žalobcův
neprospěch: jednak jeho vlastní procesní pasivitu, kterou žalobce nijak nezdůvodnil, jednak fakt,
že ani jeden z jeho rodičů neměl v době žalobcova řízení řádně upraven svůj pobytový status,
a pochybná tak byla pobytová situace celé rodiny.)
[12] V obecné rovině však rozhodnutí o neudělení povolení k pobytu představuje daleko méně
závažný zásah do práv jednotlivce než rozhodnutí o zrušení povolení k pobytu či rozhodnutí
o správním vyhoštění. Proto se na hodnocení dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného
života cizince nekladou v případech, kdy povolení nebylo uděleno, tak vysoké nároky jako při
rozhodování o jeho zrušení (k tomu srov. blíže rozsudky NSS ze dne 9. 11. 2011,
čj. 9 As 71/2010-112, a ze dne 25. 8. 2015, čj. 6 Azs 96/2015-30).
[13] Respektovat je navíc třeba i znění a smysl zákona, který stanoví pro získání pobytových
oprávnění určité podmínky. NSS proto současně ve své judikatuře dodává, že udělení
pobytového oprávnění (tím více trvalého pobytu, který představuje pobytové oprávnění nejvyšší)
v situaci, kdy žadatel nesplňuje základní podmínky stanovené zákonem o pobytu cizinců, nelze
odůvodnit pouhým odkazem na ochranu jeho soukromého a rodinného života.
*)
[14] V těchto případech je tedy namístě se ptát, jaký dopad bude mít pro žalobcův soukromý
a rodinný život to, že nedostane právě trvalý pobyt. Ve výsledku totiž bude obtížné najít situaci,
kdy bude nepřiměřeným zásahem právě neudělení trvalého pobytu, ačkoli žadatel nesplňuje jednu
z podmínek pro jeho udělení (srov. rozsudek NSS ze dne 2. 3. 2017, čj. 4 Azs 7/2017-36, nebo
ze dne 1. 12. 2016, čj. 9 Azs 253/2016-30, bod 19). Muselo by jít o situaci zcela výjimečnou,
ve které se nejspíše zároveň objeví nějaká „trhlina“ v systému zákona o pobytu cizinců (rozsudek
ze dne 15. 12. 2021, čj. 10 Azs 419/2021-46, bod 12). O takovou situaci ale nyní nejde a právě
v tom pochybil krajský soud.
*)
Srov. např. rozsudky NSS ze dne 27. 3. 2020, čj. 5 Azs 320/2019-38, body 21 až 22; ze dne 30. 11. 2020,
čj. 5 Azs 250/2017-42, bod 27; ze dne 29. 4. 2021, čj. 10 Azs 414/2020-41, bod 28; ze dne 16. 7. 2021,
čj. 2 Azs 413/2020-45, bod 33; a ze dne 8. 11. 2021, čj. 10 Azs 253/2021-51, bod 12.
[15] NSS ve své dřívější judikatuře uvedl, že dopad do soukromého a rodinného života cizince
(případně dalších osob) by byl nepřiměřený, pokud by rozhodnutí ve věci pobytu vedlo
1) k rozdělení cizince a jeho rodiny, nebo 2) k nutnosti vycestování celé rodiny do země původu
(již citovaný 10 Azs 419/2021, bod 13). V nynější věci je ale oběma následkům možné zabránit
jinak, aniž by zároveň muselo ministerstvo přiznávat žalobci trvalý pobyt, pro jehož udělení
nesplnil jednu z podmínek.
[16] Jak ministerstvo i komise zdůraznily ve svých rozhodnutích, žalobce může požádat o jiný
druh pobytového oprávnění, pro který splňuje podmínky. V době vydání správních rozhodnutí
navíc současně probíhalo řízení o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu, proto
má žalobce i po negativním rozhodnutí o trvalém pobytu platný pobytový titul na základě fikce
podle §47 odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Žalobci se nabízejí i další prostředky, kterými může
svou situaci řešit, jako například vízum za účelem strpění podle §33 odst. 1 písm. a) zákona
o pobytu cizinců pro dočasné usnadnění situace. Aby nemusel žalobce vycestovat jen za účelem
podání žádosti (srov. §169d odst. 3 a 4 zákona o pobytu cizinců), může požádat, aby byl této
povinnosti zproštěn (k tomu všemu ale viz bod 18 níže).
[17] Dále nelze odhlédnout ani od toho, že žalobce patrně splňoval „finanční“ podmínku
trvalého pobytu i v době vydání správních rozhodnutí, splnění této podmínky však vinou své
pasivity nedoložil. Pokud by NSS posvětil závěr krajského soudu, popřel by svou výše uvedenou
judikaturu, neboť pochybení žalobce – jeho pasivita, kvůli níž nedoložil dávky nemocenského
pojištění vyplácené jeho otci – by bylo zhojeno jen poukazem na jeho soukromý a rodinný život
(srov. bod 13 a judikaturu v poznámce pod čarou).
[18] Druhou stranou mince je, že ministerstvo musí v dalších řízeních, která žalobce k zajištění
svého pobytu zahájí (případně v těch, která již zahájil), maximálně vstřícně reagovat na jeho
situaci (mj. spočívající v tom, že během správního řízení patrně „finanční“ podmínku splňoval
a pochybil jen tím, že to správním orgánům nedoložil). Krom toho je nutné zajistit (a v tom NSS
souhlasí s krajským soudem), aby žalobce nemusel vycestovat do Mongolska za účelem podání
žádosti o pobytové oprávnění, a aby se rodina nemusela rozdělit. Je proto potřeba,
aby ministerstvo vyhovělo případné takové žádosti a umožnilo žalobci požádat o pobytové
oprávnění jinak než osobně. Žalobce nelze v této situaci nutit, aby z České republiky odcestoval.
IV. Závěr a náklady řízení
[19] NSS tedy dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná, proto rozsudek krajského
soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud je v dalším řízení vázán právním
názorem vysloveným v tomto rozsudku. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne
krajský soud.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. srpna 2022
Zdeněk Kühn
předseda senátu