ECLI:CZ:NSS:2022:2.AFS.146.2020:37
sp. zn. 2 Afs 146/2020 - 37
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Evy Šonkové
a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: Městys Březová,
se sídlem Březová 106, Březová, zastoupený Mgr. Janou Zwyrtek Hamplovou, advokátkou
se sídlem Olomoucká 36, Mohelnice, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství,
se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 6. 2019,
č. j. 27180/19/5000-10610-711361, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě ze dne 9. 4. 2020, č. j. 22 Af 29/2019 - 38,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznáv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce byl příjemcem dotace poskytovatele Ministerstva životního prostředí na základě
Rozhodnutí o poskytnutí dotace ze dne 4. 8. 2015, č. 115D222006577 (dále jen „Rozhodnutí“)
a Smlouvy č. 15247223 o poskytnutí podpory ze Státního fondu životního prostředí ČR (dále jen
„Smlouva“). Účelem realizace dotovaného projektu bylo „Zateplení budovy MŠ a ZŠ Březová“.
Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj (dále jen „správce daně“) na základě provedené daňové
kontroly konstatoval porušení rozpočtové kázně spočívající v nedodržení termínu realizace akce,
a proto dne 19. 12. 2018 vydal platební výměr na odvod za porušení rozpočtové kázně
pod č. j. 3964209/18/3200-31474-803525 ve výši 381 123 Kč (5 % z celkové částky dotace).
[2] Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný v záhlaví uvedeným
rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl. Proti napadenému rozhodnutí podal
žalobce žalobu, kterou Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“) v záhlaví uvedeným
rozsudkem zamítl.
[3] Krajský soud poukázal na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
ze dne 30. 10. 2018, č. j. 1 Afs 291/2017 – 33, podle kterého porušení rozpočtové kázně
v podobě neoprávněného použití peněžních prostředků státního rozpočtu není omezeno pouze
na případy použití čerpaných prostředků na jiný než stanovený účel, ale dochází k němu
v případě jakéhokoliv porušení podmínek čerpání, ledaže bylo předem stanoveno, že určité méně
závažné porušení povinností nebude za porušení rozpočtové kázně považováno. Při stanovení
výše odvodu je podle tohoto usnesení třeba vycházet ze zásady přiměřenosti, tedy rozumného
vztahu mezi závažností porušení rozpočtové kázně a výší za ně předepsaného odvodu. Žalobce
na podmínky dotace přistoupil svým podpisem na Rozhodnutí a Smlouvě, ve znění jejich změn
a dodatků. Ze samotného Rozhodnutí a Podmínek poskytnutí dotace (dále jen „Podmínky“),
které tvořily nedílnou součást Rozhodnutí, bylo seznatelné, že termín pro ukončení realizace akce
byl stanoven na 31. 12. 2015, přičemž podle směrnice Ministerstva životního prostředí č. 6/2014
(dále jen „Směrnice MŽP“) se za termín dokončení realizace projektu považuje datum vydání
kolaudačního souhlasu, oznámení o užívání podle příslušných ustanovení stavebního zákona v platném znění,
nebo termín schválení protokolu o předání a převzetí díla (v případech, kde se na realizaci projektu nevyžaduje
stavební povolení). Jelikož bylo na předmětnou stavbu vydáno stavební povolení, ve kterém byl
žalobce řádně poučen o nutnosti vydání kolaudačního souhlasu pro užívání stavby stejně jako
o povinnosti o kolaudační souhlas požádat, krajský soud nepřisvědčil tvrzení žalobce o možném
dvojím výkladu pojmu „ukončení realizace stavby“. Závěr, že k realizaci díla došlo již dne
31. 10. 2015 na základě vydání Zápisu o odevzdání a převzetí díla, je nepřijatelným výrazem
libovůle žalobce.
[4] Krajský soud v Podmínkách neshledal ničeho nelogického nebo nespravedlivého.
Skutečnost, že za termín dokončení realizace projektu je považováno datum vydání kolaudačního
souhlasu, má své zákonné opodstatnění, vyplývající jak z dotačních podmínek v širším smyslu,
tak ze stavebního zákona. Z usnesení č. j. 1 Afs 291/2017 – 33 také neplyne, že by podmínky
dotace byly vyloučeny ze soudního přezkumu, tuto skutečnost netvrdily ani správní orgány.
[5] Podle krajského soudu žalobce na podmínky dotace přistoupil dobrovolně a k jejich
řádnému plnění se zavázal. Daňový subjekt je vždy odpovědný za plnění povinností vyplývajících
z Rozhodnutí a souvisejících předpisů. Nedodržením termínu dokončení realizace díla došlo
k nedodržení povinností stanovených v Podmínkách. Jelikož v posuzované věci k překročení
termínu realizace projektu žalobcem došlo o více než 6 měsíců, odpovídá této prodlevě postižení
odvodem ve výši 5 % z celkové částky dotace. Výše sankce je stanovena přímo dotačními
Podmínkami, takže se od ní nelze odchýlit například správní úvahou či zohledněním konkrétních
okolností případu. Krajský soud nerozporoval žalobcovo tvrzení, že došlo ke splnění účelu
dotace, avšak účel dotace je pouze jedním z kritérií, která se zkoumají v rámci §3 písm. e) zákona
č. 218/200 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen
„zákon o rozpočtových pravidlech“). Neoprávněným použitím peněžitých prostředků státního
rozpočtu se rozumí i porušení podmínek, za kterých byla dotace poskytnuta, k čemuž došlo právě
v tomto případě. Výklad a postup žalovaného má krajský soud v dané věci za zcela zákonný.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[6] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „napadený rozsudek“
a „stěžovatel“) kasační stížnost, jejíž důvody lze podřadit pod §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.,
tj. pro nesprávné posouzení právní otázky soudem.
[7] Stěžovatel namítá, že závěry usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
č. j. 1 Afs 291/2017 - 33 by neměly vést k mechanickému posuzování právních podstat
jednotlivých případů a k automatickému zamítání veškerých žalobních podání,
neboť nic takového neměl na mysli ani rozšířený senát Nejvyššího správního soudu.
[8] Stěžovatel si je vědom, že na dotaci ze státního rozpočtu není právní nárok a její
poskytnutí je de facto dobrou vůlí státu. Pokud je však dotace poskytnuta, nečiní to z jednotky
územní samosprávy vůči státu podřízeného, ale smluvního partnera, a oba mají vzájemně
a rozumně realizovat daný smluvní vztah, který je většinou spojen s investicí ve veřejném zájmu.
[9] Stěžovatel dále namítá, že i když krajský soud při výkladu sporného pojmu „ukončení
realizace stavby“ nepřisvědčil názoru, který stěžovatel zastává, možnost dvojího výkladu tohoto
pojmu nevyvrátil. Krajský soud se přiklonil k názoru žalovaného, že za dokončení projektu
je třeba chápat výhradně až vydaný kolaudační souhlas. Stěžovatel má však za to, že podmínky
dotace neporušil, když projekt byl dokončen řádně a včas, což doložil Zápisem o odevzdání a
převzetí stavby ze dne 31. 10. 2015, a to bez vad a nedodělků. Stavba tedy byla k tomuto datu
skutečně dokončena v rozsahu, jaký byl předmětem dotované akce. I když stěžovatel nepopírá,
že byl ve stavebním povolení poučen o nutnosti vydání kolaudačního souhlasu pro užívání stavby
a o povinnosti o něj zažádat, není podle něj možné slučovat pohled dotační a stavební,
neboť vnímal tyto roviny odděleně. Povinnost požádat o kolaudační souhlas si nespojoval
s dotačními podmínkami, ale s povinnostmi vycházejícími ze stavebního zákona.
[10] Závěr usnesení č. j. 1 Afs 291/2017 - 33 o aplikaci zásady přiměřenosti při stanovení výše
odvodu nelze chápat tak, že vždy musí být uložena nějaká sankce, resp. že musí být vždy
požadován nějaký odvod. Stěžovatel ve svém konání neprojevil žádnou libovůli, vynaložil peníze
včas, na správný účel a dílo bylo prokazatelně hotovo ve sjednaném termínu. Domníval se,
že jeho postup je správný. Je tak sankcionován za svou úvahu, nikoli za vědomé či nevědomé
porušení dotačních podmínek. Při posuzování jeho případu k tomu mělo být přihlédnuto.
Rovněž mělo být při o úvaze o proporcionalitě vzato v potaz to, že stěžovatel jako malá obec
nemá k dispozici odborný aparát, a nelze k němu přistupovat stejně jako k velkému statutárnímu
městu. Žalovaný měl zvažovat míru sankce, resp. neměl sankci udělovat i kvůli tomu, že vlivem
automaticky vypsaného penále se sankce stává de facto 10 %.
[11] Zbývající část kasační argumentace je identická s argumentací uplatněnou v žalobě.
Stěžovatel se věnuje možnosti dvojího výkladu pojmu „ukončení realizace akce“, správnému
výkladu zákona a dotačních podmínek s důrazem na jejich smysl a účel a judikatuře Nejvyššího
správního soudu s ohledem na přiměřenost rozhodnutí v dotačních věcech.
[12] Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil s rozhodnutím krajského
soudu a navrhl zamítnutí kasační stížnosti pro nedůvodnost.
[13] Podle žalovaného není možný dvojí výklad pojmu dokončení realizace projektu (formální
a materiální), neboť tento pojem je ve Směrnici MŽP zcela jednoznačně definován. Za termín
dokončení realizace projektu se podle ní považuje datum vydání kolaudačního souhlasu, výjimky
tvoří pouze projekty, u nichž není vyžadováno stavební povolení, což však není případ
stěžovatele. Pokud se stěžovatel zavázal dodržovat Podmínky, zavázal se také k dodržování
Směrnice MŽP, přitom je sám jako příjemce dotace odpovědný za splnění všech podmínek.
V daném případě byl termín ukončení akce stanoven na 31. 12. 2015, avšak kolaudační souhlas
byl vydán až 21. 11. 2016. Stěžovatelem předložený Zápis o odevzdání a převzetí stavby není
dostačujícím důkazem pro prokázání ukončení realizace stavby. Stěžovatel tedy porušil Podmínky
poskytnutí dotace obsažené v Rozhodnutí o poskytnutí dotace.
[14] K námitce stěžovatele, že je stěžejní, že byl naplněn účel poskytnuté dotace, žalovaný
uvedl, že neoprávněným použitím peněžních prostředků ve smyslu §3 písm. e) zákona
o rozpočtových pravidlech se nemyslí pouze použití peněžních prostředků k jinému
než určenému účelu, ale jakékoliv porušení podmínek, za kterých byla dotace poskytnuta,
tj. v kontextu daného případu i nedodržení termínu dokončení realizace akce. Skutečnost, že byl
nakonec kolaudační souhlas vydán, není polehčující okolností, která by měla být důvodem,
aby stěžovateli nebyl vyměřen odvod za porušení rozpočtové kázně, neboť v Podmínkách
poskytnutí dotace je jednoznačně stanoveno, v jaké výši bude odvod vyměřen.
[15] Dále žalovaný uvedl, že poskytovatel dotace přímo v Podmínkách stanovil, že nedodržení
povinnosti stanovené pod písm. e) oddílu A. bude postiženo odvodem za porušení rozpočtové
kázně a rovněž stanovil výši odvodu v závislosti na délce překročení stanoveného termínu. S výší
odvodu za porušení podmínky dodržení termínu realizace akce musel být stěžovatel srozuměn.
S ohledem na Podmínky a v souladu s §44a odst. 3 písm. d) a odst. 4 písm. a) zákona
o rozpočtových pravidlech byl žalovaný povinen vyměřit odvod ve výši 5 % z celkové částky
dotace, aniž by svou další správní úvahou a případným zohledněním konkrétních skutkových
okolností mohl jeho výši ovlivnit. Tím, že poskytovatel dotace tuto podmínku vyčlenil jako méně
závažnou a stanovil za její nedodržení postih výše stanoveným odvodem, byla zásada
proporcionality zohledněna již poskytovatelem dotace. Stanovení odvodu ve výši 5 % považuje
žalovaný za proporciální. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že stěžovatel je dle svého
tvrzení malou obcí, která nemá na rozdíl od velkých statutárních měst potřebný odborný aparát.
Pokud by se posuzovalo porušení jednoznačně stanovených podmínek poskytnuté dotace
v závislosti na velikosti obce, jak navrhuje stěžovatel, vedlo by to ke krajským soudem zmiňované
libovůli.
[16] Podle žalovaného jsou uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně a předepsání penále
za prodlení s odvodem dvěma samostatnými rozhodnutími správce daně, proti kterým lze brojit
samostatnými odvoláními, žalobami i kasačními stížnosti, což ostatně stěžovatel učinil. Správce
daně nemá možnost správního uvážení o výši penále.
[17] Žalovaný také uvedl, že se krajský soud v rozsudku zabýval všemi žalobními námitkami,
přičemž přezkoumatelně odůvodnil svůj závěr o nedůvodnosti žaloby. Nedošlo tedy k žádnému
automatickému zamítnutí žaloby.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[18] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl
účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§102 s. ř. s.). Kasační stížnost byla podána
včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatel je v souladu s §105 odst. 2 s. ř. s. řádně zastoupen.
[19] Důvodnost kasační stížnosti vážil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), přičemž žádné takové neshledal.
[20] Kasační stížnost není důvodná.
III. A) Porušení podmínek dotace
[21] Stěžovatel namítá, že neporušil podmínky dotace, neboť projekt dokončil řádně a včas.
Krajský soud rovněž nevyvrátil možnost dvojího výkladu pojmu „ukončení realizace stavby“
(zřejmě myšleno „ukončení realizace akce/projektu“ – pozn. NSS).
[22] Pokud jde o vypořádání části námitky ohledně možnosti dvojího výkladu, Nejvyšší
správní soud považuje argumentaci krajského soudu uvedenou v odst. 11 a 12 napadeného
rozsudku za vyčerpávající a přesvědčivou, v detailech na ni odkazuje.
[23] V části B, bodu 3, písm. f) Podmínek se uvádí, že „Příjemce dotace je povinen při nakládání
s dotací poskytnutou podle tohoto rozhodnutí dodržovat pravidla stanovená Programovým dokumentem OPŽP,
Implementačním dokumentem OPŽ, aktuální Metodikou finančních toků a Směrnicí MŽP.“ Článek 4,
bod 6 Směrnice MŽP stanovuje, že: „Za termín dokončení realizace projektu se považuje
datum vydání kolaudačního souhlasu , oznámení o užívání podle příslušných ustanovení stavebního
zákona v platném znění, nebo termín schválení protokolu o předání a převzetí díla (v případech,
kde se na realizaci projektu nevyžaduje stavební povolení). Bude-li vydán jak kolaudační souhlas, tak oznámení
o užívání, považuje se za termín dokončení realizace projektu datum dokumentu vydaného později“ (důraz
dodán Nejvyšším správním soudem).
[24] Jelikož bylo na předmětnou stavbu vydáno stavební povolení, je nade všechnu
pochybnost jasné, že Zápis o odevzdání a převzetí stavby k dokončení realizace projektu (akce)
podle Podmínek nedostačuje, neboť za dokončení realizace projektu je považován až okamžik,
kdy je vydán kolaudační souhlas. Dotační podmínky jsou navíc stanoveny jasně
a jednoznačně v souladu se závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2014,
č. j. 5 Afs 90/2012-33, tudíž zde není prostor pro alternativní výklad pojmu „ukončení realizace
projektu“, jak se stěžovatel domáhá.
[25] Kolaudační souhlas byl vydán dne 21. 11. 2016, zatímco termín ukončení realizace akce
uvedený v Rozhodnutí a Podmínkách byl stanoven na 31. 12. 2015. Není tedy správný názor
stěžovatele, že dotační podmínky neporušil, jelikož je zřejmé, že projekt nebyl dokončen včas.
Kolaudační souhlas nelze považovat za pouhé formální stvrzení faktického stavu, jak tvrdí
stěžovatel, neboť jak uvádí odborná literatura, jeho funkcí je doložit povolený účel užívání stavby.
Kolaudační souhlas je nezbytným předpokladem k tomu, aby dokončená stavba mohla být užívána. Pokud nebyl
kolaudační souhlas vydán, stavbu užívat legálně nelze (viz Potěšil, L., Roztočil, A., Hrůšová, K.,
Lachmann, M.: Stavební zákon - online komentář. 4. aktualizace. Praha: C. H. Beck, 4/2015).
[26] S ohledem na výše uvedené nepovažuje Nejvyšší správní soud námitku stěžovatele
za důvodnou, krajský soud se s jeho argumentací dostatečně vypořádal.
[27] Ačkoli Nejvyšší správní soud výkladu zastávanému stěžovatelem podobně jako krajský
soud nepřisvědčil, neztotožňuje se s jeho vyjádřením, že názor stěžovatele o realizaci akce
již k 31. 12. 2015 je nepřijatelným výrazem libovůle žalobce (nyní stěžovatele) a považuje je
za vůči němu zbytečně příkré.
III. B) Přiměřenost rozhodnutí o odvodu
[28] Stěžovatel také namítá, že rozhodnutí o odvodu za porušení rozpočtové kázně není
přiměřené.
[29] Podle §3 písm. e) zákona o rozpočtových pravidlech se pro účely tohoto zákona rozumí
neoprávněným použitím peněžních prostředků státního rozpočtu, jiných peněžních prostředků státu, prostředků
poskytnutých ze státního rozpočtu, státních finančních aktiv, státního fondu nebo Národního fondu, jejich výdej,
jehož provedením byla porušena povinnost stanovená právním předpisem, rozhodnutím, případně dohodou
o poskytnutí těchto prostředků, nebo porušení podmínek, za kterých byly příslušné peněžní
prostředky poskytnuty, porušení účelu nebo podmínek, za kterých byly prostředky zařazeny do státního
rozpočtu nebo přesunuty rozpočtovým opatřením a v rozporu se stanoveným účelem nebo podmínkami vydány; dále
se jím rozumí i to, nelze-li prokázat, jak byly tyto peněžní prostředky použity (důraz dodán Nejvyšším
správním soudem).
[30] Podle §44 odst. 1 písm. b) zákona o rozpočtových pravidlech je porušením rozpočtové
kázně neoprávněné použití nebo zadržení peněžních prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu, státního
fondu, Národního fondu nebo státních finančních aktiv jejich příjemcem.
[31] Podle §14 odst. 4 písm. g) zákona o rozpočtových pravidlech platí, že vyhoví-li poskytovatel
žádosti o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci, vydá písemné rozhodnutí, které obsahuje případné
další podmínky, které musí příjemce v souvislosti s použitím dotace nebo návratné finanční výpomoci splnit.
[32] Podle §14 odst. 6 zákona o rozpočtových pravidlech, ve znění účinném do 31. 12. 2017
(nyní §14 odst. 5 téhož zákona), může v rozhodnutí o poskytnutí dotace poskytovatel stanovit,
že nesplnění některých podmínek podle odstavce 4 písm. g) nebo porušení povinnosti stanovené právním předpisem
bude postiženo odvodem za porušení rozpočtové kázně nižším, než kolik činí celková částka dotace. Při stanovení
nižšího odvodu uvede poskytovatel procentní rozmezí nebo pevný procentní podíl vztahující se buď k celkové částce
dotace, nebo k částce, ve které byla porušena rozpočtová kázeň, nebo stanoví pevnou částku odvodu; přitom
přihlédne k závažnosti porušení rozpočtov é kázně a jeho vlivu na dodržení účelu dotace.
[33] Podle §44a odst. 4 písm. a) zákona o rozpočtových pravidlech, ve znění účinném
do 31. 12. 2017, činí odvod za porušení rozpočtové kázně v případě neoprávněného použití prostředků
dotace pevnou částku podle §14 odst. 6, nebo pokud v rozhodnutí o ní bylo uvedeno jedno nebo více procentních
rozmezí nebo pevný procentní podíl pro stanovení nižšího odvodu za porušení rozpočtové
kázně podle §1 4 odst. 6, finančním úřadem stanovenou částku vycházející z procentního
rozmezí nebo pevného procentního podílu uvedeného v rozhodnutí, a to pro každý
jednotlivý případ; při stanovení částky odvodu vezme finanční úřad v úvahu závažnost porušení povinnosti,
jeho vliv na dodržení účelu dotace a hospodárnost uložené sankce; v případě neoprávněného použití prostředků
přesunutých podle §24a nebo §26 odst. 2 postupuje finanční úřad obdobně (důraz dodán Nejvyšším
správním soudem).
[34] K problematice porušení rozpočtové kázně se vyjádřil Nejvyšší správní soud v usnesení
rozšířeného senátu ze dne 30. 10. 2018, č. j. 1 Afs 291/2017 – 33, na který ostatně odkazoval
i krajský soud. Dospěl k závěru, že „každé porušení dotačních podmínek, které nejsou v rozhodnutí
o poskytnutí dotace vymezeny jako méně závažné, zakládá porušení rozpočtové kázně [§3 písm. e) ve spojení s
§44 odst. 1 písm. b) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech.“ Dále se vyjádřil také k výši
odvodu a využití zásady přiměřenosti: „Při stanovení výše odvodu za porušení rozpočtové kázně je třeba
vycházet ze zásady přiměřenosti, tedy rozumného vztahu mezi závažností porušení rozpočtové kázně a výší
za ně předepsaného odvodu. Správce daně musí zvážit, zda je důvod k odvodu v plné výši čerpaných
či poskytnutých prostředků státního rozpočtu, či pouze k odvodu odpovídajícímu závažnosti a významu porušení
povinnosti (§44a odst. 4 rozpočtových pravidel, ve znění do 29. 12. 2011) a své rozhodnutí náležitě odůvodnit.“
[35] Z Podmínek nevyplývá, že by nedodržení termínu ukončení realizace akce [část A, písm.
e)] bylo vymezeno jako méně závažné porušení podmínek, v případě stěžovatele tedy došlo
k porušení rozpočtové kázně ve smyslu §44 odst. 1 písm. b) zákona o rozpočtových pravidlech.
[36] Následky nesplnění výše uvedené podmínky jsou upraveny v části C bodu 2 Podmínek.
Výše postihu je odstupňována podle délky prodlení s realizací, přičemž překročení termínu
realizace projektu o více než 6 měsíců odpovídá odvod ve výši 5 % z celkové částky dotace.
[37] Krajský soud považoval napadené rozhodnutí za proporciální. Jak správně uvedl,
v případě stěžovatele je výše odvodu stanovena přímo dotačními podmínkami. Nelze však
již souhlasit se závěrem krajského soudu, že by se od Podmínek při stanovení odvodu nemohl
správce daně odchýlit například správní úvahou či zohledněním konkrétních okolností případu.
[38] Ministerstvo životního prostředí jako poskytovatel v podmínkách dotace ve smyslu
§14 odst. 6 zákona o rozpočtových pravidlech stanovilo, že nesplnění podmínky dodržení
termínu ukončení realizace akce bude postiženo odvodem za porušení rozpočtové kázně nižším,
než kolik činí celková částka dotace, výši odvodu určilo jako pevný procentní podíl vztahující
se k celkové částce dotace. Již při stanovení této podmínky mělo podle předmětného ustanovení
přihlédnout k závažnosti porušení rozpočtové kázně a jeho vlivu na dodržení účelu dotace.
[39] Výši odvodu podle §44a odst. 4 písm. a) zákona o rozpočtových pravidlech stanovil
finanční úřad (správce daně), v tomto případě se jednalo o částku vycházející z pevného
procentního podílu uvedeného v Rozhodnutí (5% z celkové částky dotace). Dále podle tohoto
ustanovení měl správce daně při stanovení částky odvodu vzít v úvahu závažnost porušení
povinnosti, jeho vliv na dodržení účelu dotace a hospodárnost uložené sankce.
[40] Z nastíněné účinné právní úpravy a skutkového stavu je zřejmé, že správce daně
měl při stanovení výše odvodu povinnost zkoumat, zda je jeho rozhodnutí v souladu se zásadou
přiměřenosti (proporcionality). Správce daně tedy může výši odvodu stanovit i v jiné výši,
než jaká vyplývá z procentního podílu podle rozhodnutí o poskytnutí dotace, pakliže by takto
stanovená výše odvodu byla nepřiměřená. K obdobnému závěru Nejvyšší správní soud dospěl
už ve svých rozsudcích ze dne 28. 3. 2019, č. j. 4 Afs 421/2018 – 39, a ze dne 27. 5. 2021,
č. j. 8 Afs 130/2019 – 35. Tyto rozsudky se sice vážou k právní úpravě účinné do 31. 7. 2012
a týkaly se procentních rozmezí (a nikoliv pevného procentního podílu), ovšem účel dané normy
zůstal i přes novelizaci zachován (správce daně zkoumá proporcionalitu) a jejich závěry lze
vztáhnout i na nyní projednávanou věc.
[41] Nejvyšší správní soud se dále zabýval tím, zda byla výše odvodu za porušení rozpočtové
kázně přiměřená. Jestliže by totiž dospěl k závěru, že ano, nedosahovalo by toto dílčí pochybení
krajského soudu takové intenzity, že by způsobovalo nezákonnost napadeného rozsudku.
[42] Ze správního spisu vyplývá, že se žalovaný přiměřeností výše odvodu zabýval v odst. 28
napadeného rozhodnutí. Uvedl, že jelikož poskytovatel dotace vyčlenil podmínku dodržení
termínu ukončení realizace akce jako méně závažnou a stanovil za její nedodržení postih
odvodem ve výši 5 % z celkové částky dotace, zásada proporcionality byla poskytovatelem
již zohledněna. Svou úvahu uzavřel tím, že po zohlednění okolností daného případu, s ohledem
na skutečnost, že účel poskytnutí dotace byl naplněn, se stanovením výše odvodu souhlasí
a považuje ji za proporcionální.
[43] Nejvyšší správní soud se závěrem žalovaného o přiměřenosti rozhodnutí správce daně
souhlasí. Jak již bylo uvedeno, výše odvodu je odstupňována podle délky prodlení s realizací
projektu, maximální 5 % odvod je určen pro překročení termínu o více než 6 měsíců. Kolaudační
souhlas byl vydán až 21. 11. 2016, téměř po celých 11 měsících od termínu dokončení, jedná
se o zřejmé porušení podmínek dotace. Na druhé straně platí, že účel dotace byl dodržen.
Nejedná se ovšem o takovou skutečnost, která by činila výsledný odvod nepřiměřeným.
[44] K další argumentaci stěžovatele ohledně skutečnosti, že je malou obcí bez odborného
aparátu, lze odkázat na obecnou právní zásadu vigilantibus iura scripta sunt. Zákon nerozlišuje,
zda je příjemcem dotace malá nebo velká obec. Navíc, jak správně uvedl krajský soud, porušená
podmínka dotace byla stanovena srozumitelně a zcela jednoznačně, v tomto ohledu tedy velikost
obce nebo její personální zabezpečení nemůže hrát roli.
[45] Ani tvrzení stěžovatele, že výsledná sankce se kvůli penále rovná ve skutečnosti 10 %
z celkové částky dotace, nemůže zpochybnit závěr o přiměřenosti napadeného rozhodnutí.
Předepsání penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně je samostatné
rozhodnutí správce daně, proti kterému lze brojit samostatným odvoláním a následně
i ve správním soudnictví, což ostatně stěžovatel učinil. Jeho kasační stížnost byla usnesením
ze dne 9. 7. 2020, č. j. 3 Afs 155/2020 - 41, odmítnuta.
[46] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že i přes dílčí
pochybení krajského soudu není námitka stěžovatele důvodná.
III. C) Ostatní
[47] Další argumentace stěžovatele obsažená v kasační stížnosti je téměř identickou kopií jeho
žalobních námitek.
[48] Nejvyšší správní soud k tomu konstatuje, že v této části kasační stížnosti nebyly uplatněny
žádné skutečné kasační důvody. Argumentace zde uvedená nijak nereaguje na rozsudek krajského
soudu, který napadá. Z toho, že jsou celé strany textu téměř doslova převzaty ze žaloby, je zjevné,
že kasační stížnost v této části nezpochybňuje rozhodovací důvody krajského soudu, ale výlučně
míří proti rozhodovacím důvodům žalovaného správního orgánu. Námitky zde uvedené jsou
nepřípustné (§104 odst. 4 s. ř. s.), neboť se jedná o jiné důvody, než které jsou uvedeny v §103
s. ř. s.
IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[49] Na základě výše uvedeného dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 věta poslední s. ř. s. zamítl.
[50] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti soud rozhodl na základě §60 odst. 1 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů
nenáleží. Žalovanému, kterýbyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, pak soud náhradu nákladů
řízení nepřiznal, neboť mu žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. června 2022
Mgr. Eva Šonková
předsedkyně senátu