ECLI:CZ:NSS:2022:2.AS.131.2020:53
sp. zn. 2 As 131/2020 - 53
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Evy Šonkové
a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobkyně: MAFRA a.s.,
sídlem Karla Engliše 519/11, Praha 5, zastoupené Mgr. Petrou Fialovou, advokátkou, sídlem
Vinohradská 1899/112, Praha 2, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, sídlem
Antonína Čermáka 2a, Praha 6, za účasti osoby zúčastněné na řízení: RF HOBBY s.r.o., sídlem
Bohdalecká 1420/6, Praha 10, zastoupené JUDr. Ivanem Radou, Ph.D., advokátem, sídlem
Na Příkopě 988/31, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 5. 2016,
č. j. O-517179/D15090837/2015/ÚPV, o kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2020, č. j. 8 A 115/2016 – 121, ve znění
opravného usnesení ze dne 22. 4. 2020, č. j. 8 A 115/2016 - 131,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Osoba zúčastněná na řízení n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Osoba zúčastněná na řízení je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení
o kasační stížnosti ve výši 4114 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku
k rukám Mgr. Petry Fialové, advokátky.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobkyně podala dne 16. 10. 2013 přihlášku kombinované ochranné známky
č. O-517179 v následující podobě:
[2] Proti přihlašovanému označení podala osoba zúčastněná na řízení námitky s odkazem
na §7 odst. 1 písm. a), i) a k) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona
č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších
zákonů (dále jen „zákon o ochranných známkách“), z důvodu dřívější přihlášky své ochranné
známky č. O-507402:
[3] Rozhodnutím žalovaného ze dne 22. 9. 2015, č. j. O-517179/D15032660/2015/ÚPV,
byly námitky osoby zúčastněné na řízení zamítnuty. Ovšem na základě jí podaného rozkladu
rozhodl předseda žalovaného v záhlaví uvedeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“)
tak, že námitkám podle §7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách částečně vyhověl,
přihlašované označení částečně zamítl (pro výrobky a služby zařazené do tříd 9, 16, 35, 38 a 41)
a postoupil k zápisu pro některé třídy služeb. Proti napadenému rozhodnutí žalobkyně podala
žalobu, které Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) vyhověl, napadené rozhodnutí
zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
[4] Městský soud měl za to, že vzhledem k službám a výrobkům nabízeným
pod přihlašovanou ochrannou známkou bude ze strany spotřebitele kladen větší důraz
na textovou část (slovní prvky) ochranné známky, podobně jako při koupi knihy. Textová část
ochranné známky není v tomto případě podobná, neboť obsahuje odlišné slovní prvky a shoduje
se pouze v jednom ze tří slov tvořících slogan, a to ještě ne zcela. Bylo nutné klást větší důraz
na sémantický a fonetický aspekt ochranné známky.
[5] Městský soud nesouhlasil s tím, jak žalovaný vymezil průměrného spotřebitele. Podle
městského soudu existují dva druhy spotřebitelů. Jednak to jsou profesionálové (např. obchodní
partneři žalobkyně), kteří jsou nadáni vyšší pozorností než průměrný spotřebitel z řad
konzumentů a riziko záměny u nich tak neexistuje. Druhým typem jsou běžní konzumenti těchto
služeb a výrobků (čtenáři bulvárních časopisů, popř. jiných forem šíření bulvárního tisku). Ti buď
vůbec nerozlišují jednotlivé výrobky této kategorie a neorientují se podle označení, ale dle obsahu
(titulků a skladby senzací) a k záměně tak nemůže dojít, anebo se jedná o osobu, která
je pravidelným čtenářem konkrétního časopisu a u takové osoby nebezpečí záměny s jiným
časopisem rovněž neexistuje, jelikož tento spotřebitel má při výběru výrobku jeho oblíbené
značky zvýšenou pozornost.
[6] Městský soud došel k závěru, že s ohledem na typ výrobků a služeb a s ohledem
na spotřebitelskou veřejnost nemůže dojít k záměně ochranných známek.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobkyně
[7] Proti rozsudku městského soudu podala osoba zúčastněná na řízení (dále jen „napadený
rozsudek“ a „stěžovatelka“) kasační stížnost z důvodu podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.,
tj. pro nesprávné posouzení právní otázky soudem.
[8] Stěžovatelka předně nesouhlasí s právním posouzením otázky zaměnitelnosti mezi
ochrannou známkou přihlašovanou a její. Výslovně se ztotožňuje se závěry žalovaného.
Poukazuje na judikatorní závěr, že i jediný shodný prvek ve srovnávaných označeních může
odůvodňovat závěr o jejich podobnosti. Právě vizuální hledisko je klíčové pro prezentaci a prodej
zboží, pro něž jsou sporná označení užívána. Z judikatury českých soudů i Soudního dvora
Evropské unie (dále jen „SDEU“) vyplývá zásada, že je třeba při posouzení podobnosti označení
zohlednit právě objektivní okolnosti distribuce zboží, pro něž je označení používáno. Obě
označení jsou si vizuálně velmi blízká, ať už barevnou kombinací, rámováním, typograficky
nebo shodným dominantním prvkem – výrazem „HVĚZDA“/„HVĚZDY“. Vizuální stránka
je silně podpořena i rovinou sémantickou, neboť název obou periodik využívá polysémie slova
„hvězda“ („hvězda“ – vesmírné těleso, „hvězda“ – celebrita). V obou případech je v samotném
označení použit jako vizuální „vtip“ obrázek hvězdy, resp. hvězd. Lze se proto domnívat,
že čtenáři budou oba názvy časopisů zkracovat spíše na „ten časopis o hvězdách“.
[9] Stěžovatelka také poukazuje na skutečnost, že čím vyšší je podobnost (či shoda – v tomto
případě) výrobků a služeb, tím menší podobnost označení je vyžadována pro konstatování rizika
záměny. Za účelem posouzení podobnosti mezi označeními je přitom nezbytné přihlédnout
rovněž ke kategorii dotčených výrobků nebo služeb nebo podmínkám, za kterých jsou tyto
výrobky nebo služby uváděny na trh. Obě kolidující označení jsou aktuálně používána pro z větší
části shodné či velmi podobné navzájem si konkurující produkty, které slouží stejnému účelu,
jsou nabízeny stejným spotřebitelům (ženám nad 35 let), jsou prodávány za stejnou cenu (11,90
Kč), stejnými distribučními kanály (způsobem prodeje) zpravidla v supermarketech a v trafikách.
Je zde tedy vysoká míra podobnosti mezi výrobky a službami, pro které jsou sporná označení
užívána. Proto i menší míra podobnosti označení může vést k omylu o charakteru nebo původu
tiskoviny na straně relevantní veřejnosti. Městský soud pochybil v tom, že shrnul všechny
výrobky a služby, kterých se týkají kolidující označení, pod jediný typ zboží/služby, a to
zboží/služby související se šířením informací hlavně ve slovní podobě. Nesprávně vzal v potaz
pouze aktuální způsob používání označení stěžovatelkou, popř. žalobkyní (přihlašovatelkou), tedy
k označení bulvárních časopisů. Tím de facto deformoval vymezení relevantního trhu, na kterém
působí nebo budou působit zboží a služby, které jsou nebo mají být chráněny kolidujícími
označeními, a nepřípustně „zúžil“ relevantní veřejnost rozhodnou pro posouzení nebezpečí
záměny.
[10] Při hodnocení pravděpodobnosti záměny je potřeba vždy zvážit konkrétní stupeň
pozornosti relevantního spotřebitele ve vztahu k výrobkům a službám, na něž se ochranná
známka vztahuje. U předmětného zboží lze u spotřebitele předpokládat pouze zběžnou
až minimální pozornost, neboť relevantní spotřebitelskou veřejností budou především ženy
hledající zábavné čtení pro volný čas, přičemž jde o běžné, levné výrobky prodávané často
samoobslužně až u pokladny. Městský soud nesprávně vymezil kategorii průměrného spotřebitele
ve vztahu k posuzovaným službám, resp. zboží, když do relevantního rozsahu služeb a výrobků
zahrnul pouze tištěná, popř. elektronická média, byť tento způsob využití může být převažující.
Dále nesprávně vymezil míru pozornosti čtenářů periodik stěžovatelky a žalobkyně a odchýlil
se tak od dosavadní konstantní soudní praxe. Vůbec se při svém hodnocení nezabýval možností,
že by i „pozorný“ čtenář mohl vizuálně zaměnitelný titul považovat za příbuzný nebo nějak
propojený s jeho oblíbeným čtivem. Pro riziko záměny je však postačující existence
pravděpodobnosti asociace mezi srovnávanými označeními. Městský soud posouzením možnosti
záměny z pohledu pravidelného čtenáře jednoho či druhého časopisu (toho, kdo se orientuje
podle obsahu) a zároveň bez vztahu k širšímu rozsahu služeb a výrobků dotčených spornými
označeními negoval judikatorní závěry Nejvyššího správního soudu, podle nichž jsou průměrným
spotřebitelem nejen současní, ale i potenciální spotřebitelé (viz rozsudky ze dne 27. 2. 2013,
č. j. 7 As 125/2012 – 41 a ze dne 28. 8. 2012, č. j. 23 Cdo 4046/2010). Městský soud bez bližšího
vysvětlení zcela pominul dosavadní soudní praxi, která u výrobků běžné spotřeby (levné bulvární
časopisy) a daného způsobu prodeje (stánky, supermarkety) předpokládá nízkou míru pozornosti
spotřebitelů.
[11] Žalobkyně se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnila s právním názorem
městského soudu, který odpovídá i rozhodnutím občanskoprávních soudů o tom,
že se žalobkyně nedopustila žádného nekalosoutěžního jednání, a navrhla zamítnutí kasační
stížnosti. Z judikatury Nejvyššího správního soudu podle ní vyplývá, že zkoumání podobnosti
nemůže být založeno pouze na formálním porovnání jednotlivých prvků, ale musí se zakládat
na porovnání známkových motivů střetnuvších se označení, tj. rozhodujících složek
porovnávaných označení, které při celkovém posuzování jsou výrazem charakteristických
vlastností srovnávaných označení. Jelikož žádné z předmětných označení neobsahuje distinktivní
prvek a i z tohoto důvodu byly přihlašovány jako kombinovaná ochranná známka, nikoliv jako
slovní ochranná známka, nelze jednomu slovu z celého sloganu přisuzovat takový význam.
Je potřeba tato označení hodnotit v celkovém vyznění a jako celek, logo, bez zaměření
se na částečně podobné nedistinktivní prvky. Pro označení jakýchkoliv tištěných časopisů
a magazínů je taktéž typické, že text takového označení je umístěn do obdélníkového
či čtvercového rámečku v horní části titulní strany, tedy ani geometrický tvar sporných označení
nelze považovat za distinktivní či originální prvek. Užití slova „HVĚZDA/Y“ v obou
označeních rovněž nepředstavuje distinktivní prvek, je spíše popisného charakteru. Jelikož
je ochranná známka stěžovatelky kombinovanou ochrannou známkou, nikoliv slovní, nelze
připustit, aby stěžovatelce vznikl monopol na slovo „HVĚZDA“ či barevnou kombinaci žluté,
červené a bílé barvy pro označení tiskovin. Z ustálené rozhodovací praxe Úřadu Evropské unie
pro duševní vlastnictví (EUIPO) a žalovaného vyplývá, že pokud je formou ochranné známky
registrován slogan (jako u starší ochranné známky), pak má sám o sobě velmi nízkou formu
ochrany, a to pouze vůči zcela stejným sloganům. Sporná označení tak nejsou zaměnitelná, jak
vyplývá i z rozhodnutí v nekalosoutěžním sporu. Vyvolání představy o souvislosti přihlašovaného
a staršího označení (pravděpodobnost asociace) v tomto případě není možné. Obě periodika
vycházejí podobně dlouho ve srovnatelném nákladu a čtenáři již rozlišují, že každý časopis vydává
jiné vydavatelství, neboť vědí, co chtějí.
[12] K otázce relevantního spotřebitele žalobkyně uvedla, že nesouhlasí se závěrem
stěžovatelky o nedostatečném vymezení relevantní veřejnosti městským soudem. Stěžovatelka
v kasační stížnosti neuvádí, ve vztahu k jakému konkrétnímu rozsahu výrobků a služeb by měl
být relevantní spotřebitel dále definován či vymezován, zároveň je zcela zřejmé, že relevantními
spotřebiteli jsou v tomto případě zejména čtenáři bulvárních časopisů. Ti jsou znalí trhu s tímto
zbožím, a buď mají svůj oblíbený časopis, který preferují a znají jeho název, nebo vybírají
dle titulní stránky, jež upoutá užitými slovními obraty nebo fotografiemi. Dále žalobkyně
odkázala na rozsudek Vrchního soudu v Praze v již výše zmíněném nekalosoutěžním sporu
a na judikaturu SDEU.
[13] Na vyjádření žalobkyně navázala stěžovatelka replikou. V ní zopakovala svou argumentaci
uvedenou v kasační stížnosti. Vyjádřila se však také k otázce relevantnosti soudních rozhodnutí
ve věci nekalé soutěže. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2017,
č. j. 1 As 267/2016 – 37, považuje pro danou věc za nepřípadný, žalobkyně pouze vytrhla jedinou
větu z kontextu. Meritem věci v uvedeném rozsudku nebyla otázka zaměnitelnosti ochranných
známek, ale otázka oprávněného užívání nezapsaného označení. Stěžovatelka rovněž poukazuje
na vyjádření žalobkyně ze dne 15. 8. 2016 ve věci vedené městským soudem pod sp. zn. 32 Cm
76/2013, kde sama uvádí, že „předmětem původní žaloby a řízení byla ochrana
proti nekalosoutěžnímu jednání“ a že „předmětem sporu tedy nebylo to, zda žalovaný zasahuje
do práv žalobce k ochranné známce.“ Pokud tedy nyní žalobkyně ve svém vyjádření poukazuje
na závěry z řízení, která se týkala práv z nekalé soutěže, činí tak v rozporu s předmětem sporu.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[14] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že stěžovatelka je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, kasační stížnost
byla podána včas a stěžovatelka je v souladu s §105 odst. 2 s. ř. s. řádně zastoupena.
[15] Důvodnost kasační stížnosti vážil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), přičemž žádné takové neshledal.
[16] Kasační stížnost není důvodná.
[17] Stěžovatelka předně namítala, že městský soud nesprávně posoudil otázku zaměnitelnosti
sporných označení.
[18] Podle §7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách přihlašované označení se nezapíše
do rejstříku na základě námitek proti zápisu ochranné známky do rejstříku podaných u Úřadu (dále jen
„námitky“) vlastníkem starší ochranné známky, pokud z důvodu shodnosti či podobnosti se starší ochrannou
známkou a shodnosti nebo podobnosti výrobků či služeb, na něž se přihlašované označení a ochranná známka
vztahují, existuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti; za pravděpodobnost záměny se považuje
i pravděpodobnost asociace se starší ochrannou známkou.
[19] Nejvyšší správní soud ve své judikatuře dovodil, že podle §7 odst. 1 písm. a) zákona
o ochranných známkách je překážkou bránící zápisu přihlašovaného označení do rejstříku
ochranných známek existence pravděpodobnosti záměny na straně veřejnosti, která je dána
pouze při kumulativním splnění dvou zákonem stanovených podmínek. Těmito podmínkami
jsou 1) shodnost či podobnost přihlašovaného označení se starší ochrannou známkou a 2)
shodnost nebo podobnost výrobků či služeb, na něž se přihlašované označení a namítaná starší
ochranná známka vztahují (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2008,
č. j. 9 As 59/2007 – 141 a ze dne 26. 10. 2006, č. j. 1 As 28/2006 - 97).
[20] Při posuzování zaměnitelnosti přihlašovaného označení je nutné mít na zřeteli, že ne
jakákoliv podobnost je důvodem pro zamítnutí přihlášky ochranné známky. Jak vyplývá
z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2008, č. j. 4 As 90/2006 - 123,
publikovaného pod č. 1714/2008 Sb. NSS, „zápisná nezpůsobilost přihlašovaného označení není dána
jakoukoli podobností s registrovanou ochrannou známkou, ale toliko podobností závadnou, tj. podobností, jež
vyvolává pravděpodobnost záměny ohledně původu výrobků či služeb [§7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách]“.
[21] Podle ustálené judikatury SDEU musí být existence nebezpečí záměny u veřejnosti
posuzována celkově, tj. musí být zohledněny všechny relevantní faktory projednávaného případu
(srov. rozsudek SDEU ze dne 11. 11. 1997, SABEL, C–251/95, bod 22; Lloyd Schuhfabrik
Meyer, bod 18; a rozsudek SDEU ze dne 2. 9. 2010, Calvin Klein Trademark Trust v. OHIM,
C-254/09 P, bod 44).
[22] Judikatura Nejvyššího správního soudu mezi tyto relevantní faktory zahrnuje „zejména
povahu výrobků, jejich účel, způsob použití, jakož i jejich konkurenční nebo komplementární charakter. Dalšími
faktory, na které je možno brát ohled, jsou též distribuční kanály, relevantní veřejnost a obvyklý původ zboží“
(viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2013, č. j. 8 As 41/2012 - 46).
[23] Stěžovatelka považuje obě označení za jednoznačně vizuálně velmi podobná, což má být
podpořeno i z hlediska sémantického. V tomto ohledu však proti napadenému rozsudku ničeho
nenamítá. Rozporuje ovšem hodnocení podobnosti výrobků a služeb provedené městským
soudem.
[24] Vytýká mu, že výrobky a služby, kterých se týkají kolidující označení, shrnul do jedné
kategorie, a to zboží a služeb souvisejících se šířením informací hlavně ve slovní podobě. Jelikož
má být průměrný spotřebitel definován vždy ve vztahu ke konkrétní kategorii výrobků či služeb,
městský soud v tomto případě deformoval vymezení relevantního trhu a relevantní veřejnosti
(průměrného spotřebitele), když vzal v potaz pouze aktuální způsob používání sporných
označení pro bulvární časopisy.
[25] Ze správního spisu vyplývá, že žalobkyně podala přihlášku ochranné známky pro služby
a výrobky zařazené do třídy 9, 16, 35, 38 a 41 (Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků
a služeb pro účely zápisu známek). Stěžovatelčina ochranná známka je zapsaná pro služby
a výrobky zařazené do třídy 16, 38 a 41.
[26] S ohledem na charakter těchto výrobků a služeb nelze souhlasit s tvrzením stěžovatelky
o deformování vymezení relevantního trhu městským soudem. Předmětné výrobky a služby lze
pro účel vymezení průměrného spotřebitele zařadit do kategorie výrobků a služeb souvisejících
se šířením informací hlavně ve slovní podobě.
[27] Je přitom paradoxní, že sama stěžovatelka při srovnávání výrobků a služeb, pro které jsou
sporná označení užívána, jak ve správním tak i v následném soudním řízení argumentovala pouze
tím, že oba účastníci vydávají bulvární časopisy podobného charakteru, a mají tak stejný okruh
spotřebitelů. Ani v kasační stížnosti konkrétně neuvedla, které z výrobků a služeb jsou
do kategorie vymezené městským soudem nesprávně zařazené, resp. pro které by měl být
průměrný spotřebitel vymezen odlišně.
[28] Stěžovatelka také namítá, že městský soud nesprávně vymezil míru pozornosti čtenářů
časopisů účastníků, a tím se odchýlil od dosavadní konstantní soudní praxe SDEU a českých
soudů.
[29] Námitce stěžovatelky nelze přisvědčit. Judikatura, kterou na podporu svých tvrzení uvádí,
není v tomto případě bez dalšího aplikovatelná, neboť se týká odlišných výrobků a služeb
(např. kosmetika, skleněné lahve, likéry atd.). Městský soud navíc uvedl, proč klade v případě
předmětných výrobků a služeb (převážně textově šířených informací) větší důraz při posuzování
zaměnitelnosti na sémantický a fonetický aspekt ochranné známky, a tedy proč i míra pozornosti
průměrného spotřebitele bude odlišná oproti průměrnému spotřebiteli u jiných výrobků denní
spotřeby.
[30] K námitce stěžovatelky, že i „pozorný“ čtenář může oba časopisy díky vizuální
podobnosti jejich označení zaměnit, případně považovat za příbuzné či propojené, lze odkázat
na bod 42 napadeného rozsudku, kde městský soud vysvětluje, proč bude průměrný spotřebitel
klást větší důraz na textovou část označení. Rovněž městský soud nezúžil okruh průměrných
spotřebitelů pouze na „pravidelné čtenáře“, ale v bodě 46 pamatoval i na „potenciální
spotřebitele“. Nejvyšší správní soud souhlasí se zde předestřenými úvahami městského soudu
odlišujícími spotřebitelské chování (pozornějších) obchodních partnerů a běžných konzumentů
bulvárního tisku. U posledně jmenovaných je z povahy věci příznačné, že při výběru zaměří svou
pozornost především na obsah viditelné titulní strany periodika, a budou se rozhodovat podle
jejího aktuálního obsahu, tj. lákavých titulků nebo fotografií. Atraktivita obálky časopisu tak
u běžných konzumentů obvykle převáží účinek označení samotného, což „obaly“ jiných běžných
výrobků zpravidla nedokážou. Tezi městského soudu o zvýšené pozornosti pravidelného čtenáře
jednoho z konkurujících si časopisů rovněž není co vytknout. Pokud jde o pravděpodobnost
asociace mezi označeními, městský soud implicitně vypořádal tuto otázku v odst. 46 argumentem,
že průměrný spotřebitel tohoto typu produktu se podle označení vůbec neorientuje, a zaměřuje
se na aktuální titulky a obrazový obsah, což vylučuje nejen nebezpečí záměny, ale i asociace.
Z paralelně proběhnuvšího nekalosoutěžního sporu městský soud žádný závěr, o nějž
by se opíraly rozhodovací důvody, nevyvodil, pouze poukázal na to, že jeho přesvědčení o tom
že sporná označení nejsou zaměnitelná, se neodchylují od závěrů vyslovených v rozsudku
obecného soudu, jímž onen spor skončil. Stěžovatelkou navržený důkaz přípisem žalobkyně
ze dne 15. 8. 2016 ve věci sp. zn. 32 Cm 76/2013 nemůže mít vliv na posouzení zákonnosti
napadeného rozsudku, proto jej soud jako nadbytečný neprovedl.
[31] Jelikož jsou kasační námitky stěžovatelky spíše povšechného charakteru a opírají
se o obecné závěry judikatury bez jejich vztažení k projednávanému případu, neshledal je soud
způsobilými zpochybnit závěry, k nimž v napadeném rozsudku na podkladě žalobní argumentace
dospěl městský soud.
IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[32] Na základě výše uvedeného dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a proto ji bez jednání za podmínek §109 odst. 2 s. ř. s. podle §110 odst. 1 věta
poslední s. ř. s. zamítl.
[33] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
ve spojení s §120 s. ř. s., podle něhož má účastník, který měl ve věci úspěch, proti neúspěšnému
účastníkovi právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení.
[34] Stěžovatelka v řízení o kasační stížnosti úspěch neměla a žalovanému žádné náklady
s tímto řízením nevznikly. Náklady řízení o kasační stížnosti na straně úspěšné žalobkyně
spočívají v jednom úkonu právní služby (podání vyjádření ke kasační stížnosti) a v paušální
náhradě hotových výdajů advokáta, tedy ve výši 1 x 3100 Kč a 1 x 300 Kč, celkem 3400 Kč
[dle §7, §9 odst. 4 písm. d), §11 odst. 1 písm. d) a §13 od st. 4 vyhlášky Ministerstva
spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování
právních služeb (advokátní tarif)]. Protože advokátka zastupující žalobkyni je plátkyní daně
z přidané hodnoty, zvyšují se náklady řízení o částku 714 Kč odpovídající dani, kterou je povinna
z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zákona č. 235/2004 Sb.,
o dani z přidané hodnoty (§57 odst. 2 s. ř. s.). Stěžovatelka je tedy povinna zaplatit žalobkyni
na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti částku 4114 Kč do třiceti dnů od právní moci
tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. května 2022
Mgr. Eva Šonková
předsedkyně senátu