ECLI:CZ:NSS:2022:2.AZS.158.2022:25
sp. zn. 2 Azs 158/2022 - 25
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň
Mgr. Sylvy Šiškeové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: V. T. N., proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
14. 1. 2022, č. j. OAM-163/LE-VL17-HA13-2021, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 5. 2022, č. j. 18 Az 7/2022 - 49, o návrhu
žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti a o návrhu žalobce na ustanovení
zástupce,
takto:
I. Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamít á.
II. Návrh žalobce na ustanovení zástupce se zamí t á .
III. Soud v yz ýv á žalobce, aby ve lhůtě 14 dnů od doručení tohoto usnesení buď
předložil plnou moc udělenou advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti
nebo ve stejné lhůtě prokázal, že má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle
zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím vyslovil nepřípustnost žádosti žalobce
o udělení mezinárodní ochrany podle §10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a
zastavil řízení podle §25 písm. i) téhož zákona. Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“)
rozsudkem uvedeným v záhlaví zamítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného.
[2] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížnost.
Pro řízení o ní požádal o přiznání odkladného účinku a o ustanovení zástupce.
K výroku I.:
[3] Žádost o přiznání odkladného účinku stěžovatel odůvodnil tím, že v případě jeho
nepřiznání by byl nucen vycestovat z území České republiky, jinak by se dopustil trestného činu
maření výkonu úředního rozhodnutí. Nutnost vycestovat by byla zásadním zásahem do jeho
soukromého a rodinného života, neboť žije ve společné domácnosti s manželkou,
která je občankou České republiky a stará se o jejich nezletilého syna. Nelze si přitom představit,
že by se manželka se synem přestěhovali ze své vlasti do Vietnamu.
[4] Žalovaný s přiznáním odkladného účinku nesouhlasil. Uvedl, že stěžovatel musí
v odůvodnění návrhu konkretizovat, jakou újmu by pro něj výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly a z jakých konkrétních okolností újmu dovozuje. Žalovaný dále odkázal
na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 1. 2022, č. j. 2 Azs 344/2021 - 31, v němž
soud mj. konstatoval, že samotná realizovatelnost možného vycestování cizince (neúspěšného
žadatele o mezinárodní ochranu) je otázkou případných navazujících řízení. Společný život
stěžovatele s manželkou na území České republiky za poslední rok nepředstavuje mimořádnou
okolnost, k níž by měl soud při rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku přihlížet.
[5] Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), „kasační
stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení
§73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně“.
[6] Podle §73 odst. 2 s. ř. s., „soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě
odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší
újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem“.
[7] Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je mimořádným institutem, kterým Nejvyšší
správní soud před rozhodnutím ve věci prolamuje právní účinky pravomocného rozhodnutí
krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není případně
zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy.
[8] Podání žaloby a kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany má v převážné
většině případů odkladný účinek ex lege. Výjimky z tohoto pravidla plynou z §32 odst. 2
ve spojení s §32 odst. 5 zákona o azylu. Jednou z nich je i žaloba a kasační stížnost v řízení
proti rozhodnutí o zastavení řízení podle §25 zákona o azylu, mj. z důvodu podle §10a odst. 1
písm. e) téhož zákona (nepřípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany).
[9] Nejvyšší správní soud již dříve judikoval, že povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy
má stěžovatel (usnesení ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 - 32). Od stěžovatele, který žádá
o přiznání odkladného účinku, se tak především očekává dostatečně konkrétní
a individualizované tvrzení o tom, že mu v důsledku napadeného rozhodnutí vznikne nepoměrně
větší újma než jiným osobám, vysvětlení, v čem tato újma spočívá, a uvedení jejího rozsahu.
Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit o tom, že negativní
následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s rozhodnutím žalovaného obává, by pro něj byl
zásadním zásahem. Kromě výše uvedeného tíží stěžovatele též důkazní břemeno k uplatněným
tvrzením. Unesení tohoto důkazního břemena po stěžovateli vyžaduje, aby tvrzení, kterými
odůvodňuje návrh na přiznání odkladného účinku, také řádně doložil (usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 24. 9. 2015, č. j. 2 As 218/2015 - 50). Stěžovatel, který přiznání
odkladného účinku navrhuje, tedy má povinnost tvrzení a povinnost důkazní; je na něm,
aby konkretizoval a osvědčil, jakou konkrétní újmu by pro něj výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí znamenaly (již citované usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 27/2012 - 32).
[10] Nejvyšší správní soud poukazuje na dispoziční zásadu ovládající řízení o kasační stížnosti.
Kasační soud není povolán, aby za stěžovatele zjišťoval či dokazoval důvody pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti. Žádost o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí
být proto dostatečně individualizovaná a podepřená konkrétními důkazy (usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 30. 1. 2012, č. j. 8 As 65/2011 - 74). Stěžovatel však neuvedl žádná
konkrétní tvrzení o svých soukromých a rodinných poměrech ani o újmě, která by mu měla
v důsledku existence pravomocného rozsudku krajského soudu vzniknout.
[11] Nejvyšší správní soud se zabýval také otázkou, zda bude stěžovatel v případě nepřiznání
odkladného účinku kasační stížnosti povinen k okamžitému návratu do země původu.
Napadeným rozhodnutím bylo zastaveno řízení o udělení mezinárodní ochrany. V situaci,
kdy cizinci nesvědčí jiný pobytový titul, vzniká povinnost opustit území České republiky teprve
případným rozhodnutím o správním vyhoštění či rozhodnutím o povinnosti opustit území.
Stěžovatelem tvrzená příčina nepoměrně větší újmy ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. je proto lichá,
jeho obava ze ztížení možnosti pobývat na území České republiky nedojde naplnění pouze
na základě napadeného rozsudku či rozhodnutí žalovaného (není jejich přímým a nepodmíněným
důsledkem). Samotná realizovatelnost stěžovatelova případného vycestování je otázkou
případných navazujících řízení podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území
České republiky a o změně některých zákonů. Stěžovatel přitom neuvedl žádné jiné okolnosti,
které by svědčily o újmě dosahující požadované intenzity.
[12] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud uzavírá, že se stěžovateli nepodařilo
osvědčit naplnění již první podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
tedy že by mu v souvislosti s výkonem nebo jinými právními následky rozhodnutí žalovaného
vznikla újma, natož aby tato újma dosahovala zákonem požadované intenzity.
[13] Nejvyšší správní soud podle §107 odst. 1 ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. návrh
stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl. Rozhodnutí o odkladném
účinku je rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat rozhodnutí o věci samé.
K výroku II.:
[14] Stěžovatel dále požádal o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti. Uvedl,
že nemůže legálně pracovat a nemá proto prostředky k hrazení nákladů zastoupení advokátem.
Stěžovatelovy náklady na bydlení činí přibližně 20.000 Kč. Žije z příjmů své manželky. Stěžovatel
požádal o ustanovení advokáta Mgr. Ladislava Bárty, který se cizineckým a azylovým právem
zabývá a který jej již zastupoval v jiných řízeních.
[15] Ačkoli stěžovatel v žádosti o ustanovení zástupce tvrdil, že nemá dostatečné prostředky,
tato svá tvrzení blíže nekonkretizoval ani nedoložil. Nejvyšší správní soud proto stěžovatele dne
8. 7. 2022 přípisem vyzval, aby doložil své osobní, majetkové a výdělkové poměry, stanovil mu
k tomu lhůtu 14 dnů od doručení přípisu a řádně jej poučil. Soud v příloze přípisu zaslal
stěžovateli formulář Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, v němž jej informoval
o skutečnostech, které je nezbytné soudu sdělit. Tento formulář zahrnoval i výdělkové
a majetkové poměry stěžovatelovy manželky. Přípis s formulářem byl stěžovateli doručen dne
11. 7. 2022.
[16] Podle §35 odst. 10 věta první s. ř. s. může předseda senátu navrhovateli,
u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba
k ochraně jeho práv, na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát.
Pro naplnění podmínky osvobození od soudních poplatků musí účastník řízení současně doložit,
že nemá dostatečné prostředky, a jeho návrh nesmí být zjevně neúspěšný.
[17] Zde posuzovaná věc se týká mezinárodní ochrany; takové řízení je od soudních poplatků
osvobozeno ze zákona [§11 odst. 2 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích].
Ve vztahu ke splnění první podmínky pro ustanovení zástupce spočívající v tom, že jde
o účastníka, u něhož jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, však nejde
o určující skutečnost. Jak Nejvyšší správní soud konstatoval v rozsudku ze dne 24. 8. 2011,
č. j. 4 Azs 22/2011 - 46, skutečnost, že stěžovateli svědčí věcné osvobození od soudního
poplatku, sama o sobě neznamená splnění jedné z podmínek pro ustanovení zástupce podle
§35 odst. 10 s. ř. s. Proto je podstatné splnění předpokladů pro osvobození od soudních
poplatků pro nedostatek prostředků. Soud tedy musí pro účely rozhodnutí o ustanovení zástupce
posuzovat, zda jsou splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků stanovené
v §36 odst. 3 s. ř. s. (tj. doložení nedostatku prostředků) i v těch případech, v nichž se k řízení
váže věcné osvobození od soudních poplatků.
[18] Stěžovatel ve stanovené lhůtě, resp. do vydání tohoto usnesení, soudu nekonkretizoval
ani nedoložil své osobní, majetkové a výdělkové poměry. Součástí formuláře, který soud
stěžovateli zaslal, byla i majetková, resp. výdělková situace jeho manželky, jež může být pro
posouzení věci také podstatná. Stěžovatel v návrhu pouze obecně uvedl, že jeho manželka má
příjmy z brigád, které dosahují přibližně částky 20.000 Kč, což jsou současně podle tvrzení
stěžovatele náklady na bydlení celé rodiny. Není však zřejmé, z jakých prostředků (např. z úspor,
půjček, výpomoci příbuzných atd.) stěžovatelova rodina hradí veškeré své ostatní výdaje včetně
výdajů nezletilého syna. Nástin majetkových poměrů, který stěžovatel uvedl v návrhu, tedy nebyl
úplný a neumožňoval Nejvyššímu soudu o návrhu rozhodnout. K výzvě soudu však stěžovatel
nic bližšího ke své majetkové situaci neuvedl. Nejvyšší správní soud proto návrh stěžovatele
na ustanovení zástupce zamítl.
K výroku III.
[19] Podle §105 odst. 2 s. ř. s. musí být stěžovatel v řízení o kasační stížnosti zastoupen
advokátem; to neplatí, má-li sám vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních
zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
[20] Podle §5 odst. 1 písm. b) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, je předpokladem pro výkon
advokacie vysokoškolské vzdělání v oboru právo získané 1. v magisterském studijním programu
studiem na vysoké škole v České republice, nebo 2. studiem na vysoké škole v zahraničí,
pokud je takové vzdělání v České republice uznáváno za rovnocenné vzdělání uvedenému
v bodě 1 na základě mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, anebo pokud takové
vzdělání bylo uznáno podle zvláštního právního předpisu, a současně takové vzdělání odpovídá
obsahem a rozsahem obecnému vzdělání, které lze získat v magisterském studijním programu
v oboru právo na vysoké škole v České republice.
[21] Vzhledem ke skutečnosti, že Nejvyšší správní soud zamítl žádost stěžovatele o ustanovení
zástupce pro řízení o kasační stížnosti, je povinností stěžovatele doložit zastoupení advokátem,
jehož si sám zvolí, anebo prokázat, že má vysokoškolské právnické vzdělání ve smyslu
§105 odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší správní soud ho k tomu proto tímto usnesením vyzývá. Stěžovatel
může doložit splnění podmínky tím, že Nejvyššímu správnímu soudu zašle plnou moc udělenou
advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti nebo prokáže, že má vysokoškolské
právnické vzdělání, které je vyžadováno pro výkon advokacie.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne ní opravný prostředek přípustný.
Nepředložení plné moci udělené advokátovi, příp. neprokázání vysokoškolského právnického
vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie, brání věcnému
projednání kasační stížnosti. Nepředloží-li stěžovatel ve stanovené lhůtě soudu plnou moc
udělenou advokátovi pro zastupování v řízení o kasační stížnosti, nebo neprokáže-li, že má
vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon
advokacie, Nejvyšší správní soud jeho kasační stížnost odmítne podle §46 odst. 1 písm. a)
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
V Brně dne 4. srpna 2022
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu