ECLI:CZ:NSS:2022:3.ADS.44.2022:16
sp. zn. 3 Ads 44/2022 - 16
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně K. H., proti žalované
České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o kasační stížnosti
žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 10. 2021, č. j. 19 Ad 30/2021-10,
takto:
I. Žádost žalobkyně o prominutí zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti se zamí t á.
II. Kasační stížnost se od m ít á .
III. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 11. 2. 2022 podání žalobkyně nejasného obsahu,
označené jako „odvolání žalobce proti rozsudku.“ Vzhledem k tomu, že nebylo jasné, zda toto podání
žalobkyně mínila jako kasační stížnost proti shora uvedenému usnesení krajského soudu, vyzval
ji Nejvyšší správní soud výzvou ze dne 4. 4. 2022, č. j. 3 Ads 44/2022-11, mimo jiné ke sdělení,
zda má být v tomto smyslu její podání chápáno. Stěžovatelka na tuto výzvu zareagovala podáním
ze dne 12. 4. 2022, ve kterém uvedla, že „s omluvou žádá Nejvyšší správní soud o prominutí nedodržení
lhůty sepsání žaloby“ a to s ohledem na její nepříznivý zdravotní stav z důvodu onemocnění
chorobou COVID-19 a nařízenou karanténu. Vzhledem k tomu, že žaloba žalobkyně nebyla
krajským soudem odmítnuta pro opožděnost (viz dále), je zřejmé, že žádost žalobkyně
o prominutí zmeškání lhůty směřuje k řízení před kasačním soudem. V pochybnostech,
zda stěžovatelka vskutku podala proti usnesení krajského soudu kasační stížnost, se proto
Nejvyšší správní soud přiklonil k závěru, že se (vzdor evidentně chybně užité terminologii
a absenci esenciálních náležitostí kasační stížnosti) materiálně o kasační stížnost jedná. Opačný
závěr by vedl bez dalšího k odmítnutí takového podání pro nedostatek věcné příslušnosti
Nejvyššího správního soudu (§12 odst. 1, §102 soudního řádu správního – dále jen „s. ř. s.“),
bez možnosti případně odstranit vady takového podání a jeho věcného projednání.
[2] Kasační stížnost směřuje proti v záhlaví označenému usnesení Krajského soudu
v Ostravě, kterým byla odmítnuta žaloba žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) proti rozhodnutí
žalované ze dne 26. 7. 2021, č. j. X, jímž byl stěžovatelce odňat invalidní důchod III. stupně.
Krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že stěžovatelka podala žalobu proti
rozhodnutí žalované vydané v prvním stupni, aniž by vyčkala vydání a doručení rozhodnutí o
námitkách. Žaloba tedy byla podána předčasně, a proto ji soud podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
odmítl.
[3] Ze spisu krajského soudu Nejvyšší správní soud zjistil, že napadené usnesení bylo
stěžovatelce doručeno do vlastních rukou dne 29. 10. 2021.
[4] Podle §106 odst. 2 s. ř. s., platí, že kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení
rozhodnutí, a bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení tohoto usnesení. Osobě, která
tvrdí, že o ní soud nesprávně vyslovil, že není osobou zúčastněnou na řízení, a osobě, která práva osoby zúčastněné
na řízení uplatnila teprve po vydání napadeného rozhodnutí, běží lhůta k podání kasační stížnosti ode dne
doručení rozhodnutí poslednímu z účastníků. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
[5] Podle §40 odst. 4 s. ř. s. platí, že lhůta je zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno
soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence anebo
předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.
[6] Bylo-li napadené usnesení stěžovatelce doručeno v pátek 29. 10. 2021 (viz bod [3] výše),
lhůta dvou týdnů k podání kasační stížnosti uplynula v pátek 12. 11. 2021. Kasační stížnost však
byla stěžovatelkou podána k poštovní přepravě až dne 4. 2. 2022; je tudíž zřejmé, že se tak stalo
po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty.
[7] Stěžovatelka v kasační stížnosti požádala o prominutí zmeškání lhůty s tím, že v době
doručení usnesení krajského soudu byli všichni členové její domácnosti postihnuti nemocí
COVID-19. Po skončení 14denní karantény byla stěžovatelka doma s nemocnou dcerou,
a následně postihl COVID-19 i stěžovatelku; proto i ona měla 14denní karanténu.
[8] Nejvyšší správní soud stěžovatelku vyzval přípisem ze dne 4. 4. 2022 mj. k tomu,
aby upřesnila, zda žádá o prominutí zmeškání lhůty podle §3 zákona č. 191/2020 Sb.,
o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby
účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně
insolvenčního zákona a občanského soudního řádu (dále jen „zákon č. 191/2020 Sb.“), a pokud
ano, aby doložila, že nastaly skutečnosti předvídané v tomto ustanovení.
[9] Podáním ze dne 12. 4. 2022 stěžovatelka pouze zopakovala, že žádá o prominutí
zmeškání lhůty vzhledem k jejímu „nepříznivému zdravotnímu stavu z důvodu onemocnění COVID-19,
s nařízenou 14denní karanténou“.
[10] Podle §3 odst. 1 zákona č. 191/2020 Sb., platí, že zmeškala-li osoba v řízení před soudem
jednajícím a rozhodujícím ve správním soudnictví lhůtu k provedení úkonu z vážného omluvitelného důvodu
spočívajícího v mimořádném opatření při epidemii, které této osobě znemožňovalo nebo podstatně ztěžovalo úkon
učinit, promine soud zmeškání této lhůty podle §40 odst. 5 soudního řádu správního i v případech, ve kterých
to zákon jinak vylučuje. O prominutí zmeškání lhůty rozhoduje soud, který je příslušný k projednání
zmeškaného úkonu a rozhodnutí o něm.
[11] Krajský soud v Praze v usnesení ze dne 26. 5. 2020, č. j. 55 A 43/2020 – 46, publ. pod
č. 4050/2020 Sb. NSS, dospěl k závěru, že „prominout zmeškání lhůty dle §3 odst. 1 zákona
č. 191/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2, nelze
automaticky: žadatel musí naopak tvrdit a osvědčit, že mu bylo provedení zmeškaného úkonu ´znemožněno nebo
podstatně ztíženo´ v důsledku mimořádného opatření. Žadatel je tedy povinen tvrdit a osvědčit skutečnosti, které
nasvědčují tomu, že omezení plynoucí z mimořádného opatření měla zásadní dopad na jeho možnost provést
zmeškaný úkon.“ Zákon č. 191/2020 Sb. proto nelze vnímat jako jakýsi univerzální či generální
pardon pro jakékoliv zmeškání lhůty k provedení úkonu; tento postup je podmíněn prokázáním
existence (i) konkrétního (ii) vážného a (iii) omluvitelného důvodu, spočívajícího v mimořádném
opatření při epidemii nemoci SARS CoV-2 (COVID-19), v jehož důsledku bylo učinění
příslušného úkonu znemožněno či podstatně sníženo (shodně srov. rozsudky tohoto soudu
ze dne 12. 8. 2020, č. j. 6 As 103/2020 - 21, či ze dne 17. 8. 2020, č. j. 1 As 236/2020 – 17).
[12] Stěžovatelka v žádosti o prominutí zmeškání lhůty pouze tvrdila, že byla v době převzetí
v záhlaví označeného usnesení opakovaně v karanténě z důvodu nemoci SARS CoV-2
(COVID-19). Toto obecné tvrzení však nijak nedoplnila a nedoložila ani na základě výzvy tohoto
soudu, a už vůbec nevysvětlila, z jakého důvodu nemohla kasační stížnost podat dříve, než
bezmála tři měsíce po marném uplynutí lhůty k jejímu podání. Stěžovatelka tedy ani přes výzvu
nedoložila žádnou skutečnost, která by nasvědčovala tomu, že jí bylo včasné podání kasační
stížnosti znemožněno nebo podstatně ztíženo v důsledku mimořádného opatření ve smyslu
§3 zákona č. 191/2020 Sb. Nejvyšší správní soud proto její žádost o prominutí zmeškání lhůty
zamítl (výrok I. tohoto usnesení).
[13] Podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne
návrh, jestliže návrh byl podán předčasně nebo opožděně. Jelikož byla kasační stížnost podána opožděně
(viz odst. [6] výše) a nebylo vyhověno žádosti stěžovatelky o prominutí zmeškání lhůty k podání
kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud tuto kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.,
za použití §120 s. ř. s., odmítl (II. výrok tohoto usnesení).
[14] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 3 věty první
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť
kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 4. května 2022
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu