ECLI:CZ:NSS:2022:3.AS.378.2020:62
sp. zn. 3 As 378/2020 - 62
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců
JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: Mgr. A. D. K.,
zastoupený Mgr. Jiřím Helánem, advokátem se sídlem Dominikánské nám. 656/2, Brno, proti
žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Antonína Čermáka 1057/2a, Praha 6,
za účasti osoby zúčastněné na řízení: Ing. J. P., zastoupený Mgr. Simonou Hejdovou,
advokátkou se sídlem Tuřanka 1519/115a, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2020, č. j. 15 A 14/2018 – 54,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádnému z účastníků se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Osoba zúčastněná na řízení n e má právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
I. Správní řízení
[1] Předseda žalovaného rozhodnutím ze dne 24. 5. 2018,
č. j. PVZ 2014-40127/D17104194/2017/ÚPV a PVZ 2014-40127/D17106043/2017/ÚPV (dále
jen „rozhodnutí o rozkladu“), zamítl rozklady žalobce a osoby zúčastněné na řízení a potvrdil
rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 9. 2017, č. j. PVZ 2014-40127/D16030950/2016/ÚPV.
[2] Posledně uvedeným rozhodnutím žalovaný rozhodl o návrhu žalobce na výmaz
průmyslových vzorů č. 1, 2, 3, 4, 6, 7, 8 a 9 hromadně zapsaných pod číslem 36 511 s názvem
„Odpadkový koš“, jejichž vlastníkem je osoba zúčastněná na řízení (dále též „vlastník napadených
průmyslových vzorů“). Podle §27 odst. 1 písm. b) zákona č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových
vzorů a o změně zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích
návrzích, v rozhodném znění (dále jen „zákon o ochraně průmyslových vzorů“), žalovaný rozhodl
tak, že se (i) z rejstříku průmyslových vzorů vymazávají průmyslové vzory č. 1, 2, 3 a 4, (ii) návrh
na výmaz průmyslových vzorů č. 6, 7, 8 a 9 (posledně uvedené čtyři průmyslové vzory dále
společně jen „napadené průmyslové vzory“) se zamítá a tyto průmyslové vzory zůstávají v platnosti.
[3] Žalobce je vlastníkem průmyslových vzorů č. 10, 11, 14 a 15, též pod názvem „Odpadkový
koš“, hromadně zapsaných v rejstříku průmyslových vzorů jako průmyslový vzor č. 32826 (dále
společně jen „namítané průmyslové vzory“).
Nejvyšší správní soud zde pro lepší pochopení uvádí vyobrazení
napadených průmyslových vzorů:
a namítaných průmyslových vzorů:
10 11 14 15
[Toto vyobrazení je pouze ilustrativní, závazné je vyobrazení průmyslového vzoru, jak je zapsáno
v rejstříku průmyslových vzorů vedeném žalovaným (srov. §39 zákona o ochraně průmyslových
vzorů).]
II. Řízení před městským soudem
[4] Proti rozhodnutí o rozkladu brojil žalobce žalobou podanou k Městskému soudu v Praze
(dále jen „městský soud“), který ji rozsudkem ze dne 19. 11. 2020, č. j. 15 A 14/2018 – 54, jako
nedůvodnou zamítl.
[5] Za jádro sporu označil posouzení právní otázky, zda napadené průmyslové vzory splňují
požadavky novosti a individuální povahy ve srovnání s namítanými průmyslovými vzory žalobce,
a zda tedy byl důvod pro výmaz napadených průmyslových vzorů z rejstříku průmyslových
vzorů.
[6] Poté městský soud rekapituloval příslušnou právní úpravu (včetně úpravy unijního práva)
a judikaturu českých i unijních soudů. Dále zkoumal, zda u napadených průmyslových vzorů jsou
splněna kritéria (1) novosti a (2) individuální povahy; pokud by tato kritéria byla splněna,
byl by vzor dle §3 odst. 1 zákona o ochraně průmyslových vzorů způsobilý ochrany. Městský
soud též uvedl, že tato kritéria se částečně překrývají. Zatímco však novost je kritériem
objektivním, hodnocení individuální povahy je subjektivnější, přičemž hodnocení se provádí
z hlediska tzv. informovaného uživatele.
[7] Městský soud dále konstatoval, v čem se posuzované průmyslové vzory shodují
[tj. ve svém tvaru, užití stříšky u některých z nich a ve svislém připevnění lišt (lamel)]. Poté
s odkazem na žalovaného uvedl, že podstatné rozdíly mezi napadenými a namítanými
průmyslovými vzory spočívají (a) v rozdílech mezi lištami, a tedy i ve vzhledu pláště
odpadkového koše, (b) v zakrytí horního konce lišt kruhovým límcem u namítaných
průmyslových vzorů a (c) v rozdílném umístění podpěr stříšky (u vzorů, u nichž je stříška
vyobrazena).
[8] Hlavní důraz přitom městský soud kladl na rozdíl uvedený sub (a) výše, tj. na odlišnosti
v šířce (vzhledu) lišt. Uvedl, že lišty na namítaných průmyslových vzorech žalobce jsou zvnějšku
viditelně užší, než lišty na napadených průmyslových vzorech. Přiléhající strana lišty
je na namítaných průmyslových vzorech nepochybně užší než u napadených průmyslových
vzorů. Tomu odpovídá i mnohem menší počet lišt, které tvoří plášť napadených průmyslových
vzorů (díky jejich šířce se jich po obvodu pláště vměstná výrazně méně). Z toho městský soud
dovodil, že namítané průmyslové vzory nepředstavují překážku novosti pro ochranu později
zapsaných napadených průmyslových vzorů osoby zúčastněné na řízení.
[9] Ke kritériu sub (2) výše, tj. k individuální povaze napadených průmyslových vzorů,
městský soud nejprve konstatoval, že v odvětví odpadkových košů lze míru volnosti tvůrců
obecně považovat za relativně vysokou co do volby materiálu i tvarového řešení; je však
limitována funkcí shromažďování odpadu. Poté uvedl, že v očích informovaného uživatele, jako
osoby, která je zvyklá na různé odpadkové koše v dané oblasti trhu, zná průmyslové vzory
v tomto sektoru a disponuje i určitým stupněm znalostí, pokud jde o prvky, které tyto odpadkové
koše obsahují, nezůstanou bez povšimnutí i méně patrné rozdíly v designu odpadkových košů.
Informovaný uživatel by nepochybně vnímal nejen skutečnost, že plášť odpadkových košů je
tvořen svislými lištami, ale právě i tvar (vzhled) a počet těchto lišt. Tyto lišty jsou umístěny po
celém obvodu pláště nádoby a představují tak dominantně viditelný prvek obou skupin
průmyslových vzorů, který upoutá pohled informovaného uživatele. Ten si všimne i rozdílností
mezi těmito lištami, jež jsou odlišné svým tvarem, rozměry a také počtem – na napadených
průmyslových vzorech je k nádobě koše připevněno výrazně méně širších lišt s menším počtem
mezer mezi nimi. Z uvedeného městský soud dovodil, že i kritérium sub (2) je u napadených
průmyslových vzorů splněno.
III. Kasační stížnost a vyjádření k ní
[10] Proti rozsudku městského soudu brojí žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností, jejíž
důvody podřazuje pod §103 odst. 1 písm. a) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
[11] Namítá, že městský soud pominul posouzení věci s ohledem na základní smysl a účel
ochrany vzhledu výrobků. Napadený rozsudek je „částečně nepřezkoumatelný“, městský soud měl
svou pozornost věnovat tomu, zda původce napadených průmyslových vzorů provedl
dostatečnou tvůrčí činnost, popř. zda těžil z úsilí původců namítaných průmyslových vzorů.
Podle stěžovatele původce napadených průmyslových vzorů tedy právě jen těžil z cizí tvůrčí
činnosti a dílčí rozdíly mezi jeho vzory a namítanými průmyslovými vzory nejsou výsledkem
výraznější tvůrčí činnosti.
[12] Nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku dále stěžovatel spatřuje v tom, že městský
soud konstatoval, že informovaný uživatel by vnímal nejen skutečnost, že plášť odpadkových
košů je tvořen svislými lištami, ale právě i tvar (vzhled) a počet těchto lišt. Městský soud však
nevysvětlil, proč by informovaný uživatel měl v daném případě vnímat i méně patrné rozdíly
průmyslových vzorů. Měl nejprve hodnotit míru pozornosti informovaného uživatele v daném
odvětví a teprve následně posuzovat povahu průmyslových vzorů. Stěžovatel pak uvádí,
že takovým informovaným uživatelem mohou být osoby, které sice nejsou experty, ale mají
určitou znalost průmyslových vzorů a prvků, které tyto průmyslové vzory obsahují, například
zástupci měst a obcí, architekti navrhující veřejný prostor či zástupci stavebních společností, které
realizují stavby ve veřejném prostoru. Míra pozornosti těchto osob ve vztahu k odpadkovým
košům nebude velká, proto by rozdíly uvedené městským soudem nezpozorovaly.
[13] Stěžovatel dále namítá, že závěry městského soudu jsou rozporné a nepřezkoumatelné
v míře, která též zakládá nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Konkrétně je pro něj
nepochopitelné, že městský soud na jedné straně konstatoval vysokou míru tvůrčí volnosti
původce vzhledu odpadkových košů, na druhé straně uvedl, že odpadkové koše musí odpovídat
požadavkům kladeným na prostředí jejich umístění a objem odpadu, takže se co do základních
rozměrů a rysů nemohou příliš lišit. Nepřezkoumatelný je i dílčí závěr městského soudu,
že kruhové a čtvercové tvary nádoby odpadkového koše budou nejběžnější. Ten není ničím
podložen a podle stěžovatele se běžně vyskytují i nádoby jiného tvaru.
[14] K vlastnímu právnímu posouzení věci stěžovatel souhlasí se zákonným a judikaturním
rámcem, jak jej předestřel městský soud. Nesouhlasí však s tím, jak byl tento rámec aplikován
na posuzovanou věc. Namítá, že napadené průmyslové vzory nevykazují jedinečné vzhledové
znaky a shodují se v podstatných rysech s namítanými průmyslovými vzory. Přijetí závěrů
napadeného rozsudku by vedlo k faktickému popření smyslu ochrany vzhledu výrobků
prostřednictvím průmyslových vzorů. K „vývoji“ (stěžovatel zde užil uvozovky – pozn. NSS)
vzhledu výrobku by postačilo vyhledat si již existující průmyslový vzor a provést dílčí vzhledové
úpravy ve snaze pokusit se odlišit od již existujícího originálního vzhledu při zachování tvůrčích
myšlenek autora staršího průmyslového vzoru.
[15] Co se týče podmínky novosti [kritérium zápisné způsobilosti sub (1) výše], městský soud
dle stěžovatele nedostatečně hodnotil váhu vzhledových znaků srovnávaných průmyslových
vzorů. Ty se shodují ve všech vzhledových znacích, včetně vzhledu pláště nádoby odpadkového
koše. Rozdíl, spočívající v šířce lišt tvořících plášť koše, je drobný a nepodstatný; jako takový
není způsobilý napadené průmyslové vzory odlišit ve smyslu §4 zákona o ochraně průmyslových
vzorů od namítaných průmyslových vzorů. Ještě více zanedbatelné jsou rozdíly spočívající
v zakrytí horního konce lišt límcem u namítaných průmyslových vzorů, případně též drobné
rozdíly v rozmístění podpěr stříšek.
[16] K podmínce individuální povahy [kritérium sub (2) výše] stěžovatel zdůrazňuje velmi
vysokou míru tvůrčí volnosti ohledně odpadkových košů, původce vzhledu těchto výrobků
je omezen pouze základními funkčními vlastnostmi výrobku (odpadkový koš musí obsahovat
nádobu na odpadky a otvor pro vhazování odpadků). Původce naopak není omezen tvarem
nádoby, vzhledovým řešením pláště nádoby, užitým materiálem apod. Vlastník napadených
průmyslových vzorů tedy nebyl limitován tak, že by musel zcela převzít základní tvary
namítaných průmyslových vzorů včetně opláštění tvořeného svislými lištami. Zvolil však právě
toto řešení, takže napadené průmyslové vzory vyvolávají u informovaného uživatele shodný
celkový dojem jako namítané průmyslové vzory.
[17] Závěrem kasační stížnosti pak stěžovatel zdůrazňuje, že se u vlastníka napadených
průmyslových vzorů nejedná o nahodilé jednání a poukazuje na rozhodnutí žalovaného v prvním
stupni, v němž zčásti návrhu stěžovatele na výmaz (jiných, než nyní posuzovaných)
průmyslových vzorů tohoto vlastníka vyhověl.
[18] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
[19] Osoba zúčastněná na řízení (vlastník napadených průmyslových vzorů) se ve vyjádření
ke kasační stížnosti ztotožňuje s napadeným rozsudkem, jejž považuje za věcně správný a plně
přezkoumatelný. Poukazuje na to, že stěžovatel předkládá nepřípustně široký výklad ochrany
průmyslového vzoru. Fakticky tvrdí, že v případě namítaných průmyslových vzorů je chráněna
již sama myšlenka pláště tvořeného svislými lištami bez ohledu na jejich počet a umístění.
[20] Co se týče stěžovatelovy argumentace k podmínce novosti, vlastník napadených
průmyslových vzorů má za to, že si v ní stěžovatel protiřečí. Na jedné straně totiž tvrdí, že svislé
lišty opláštění koše jsou relevantním vzhledovým znakem všech posuzovaných průmyslových
vzorů. Na druhé straně však namítá, že pro posouzení designu není počet a rozmístění lišt
po obvodu pláště koše významným znakem.
[21] V souvislosti s podmínkou individuální povahy vlastník napadených průmyslových vzorů
brojí proti charakteristice typického informovaného uživatele, kterou předestřel stěžovatel, neboť
ta fakticky splývá s konceptem průměrného spotřebitele. Informovaný uživatel je charakterizován
znalostmi a informacemi v oboru, takže by rozdíly ve vizuálně dominantním prvku, kterým
je i opláštění koše, zpozoroval.
[22] Závěrem svého vyjádření se vlastník napadených průmyslových vzorů ohrazuje proti
nařčení stěžovatele, jenž se ho snaží vylíčit jako „chronického plagiátora“ a naznačuje, že závěrečná
pasáž kasační stížnosti dokládá „argumentační vyprázdněnost“ stěžovatele.
[23] Na toto vyjádření reagoval stěžovatel replikou, v níž nepřináší novou argumentaci, pouze
se ohrazuje proti formulaci o „argumentační vyprázdněnosti“.
IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[24] Nejvyšší správní soud nejdříve hodnotil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.), osobou oprávněnou
(§102, věta první s. ř. s.), proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s.
přípustná a stěžovatel je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud poté
přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu podané kasační stížnosti (§109 odst. 3, věta před
středníkem s. ř. s.) a z důvodů v ní uvedených (§109 odst. 4, věta před středníkem s. ř. s.).
Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících z §109 odst. 2, věty první
s. ř. s.
[25] Kasační stížnost není důvodná.
IV. a) K námitce nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku
[26] Nejprve je nutné věnovat se námitce nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku. Pokud
by bylo napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů či pro nesrozumitelnost
(resp. vnitřní rozpornost), jednalo by se o tak závažnou vadu, že by ho Nejvyšší správní soud
musel zrušit z úřední povinnosti, tedy i bez výslovné námitky stěžovatele (viz §109 odst. 4, věta
za středníkem s. ř. s.). Kasační soud však takovou vadu napadeného rozsudku neshledal.
[27] Městský soud v napadeném rozsudku vyložil důvody svého rozhodnutí a jeho závěry jsou
podpořeny srozumitelnou argumentací (viz především odstavce 35 až 46 odůvodnění).
O tom, že je napadený rozsudek opřen o dostatek relevantních důvodů, ostatně svědčí
i skutečnost, že stěžovatel s jeho závěry věcně polemizuje v kasační stížnosti, což by v případě
nepřezkoumatelnosti rozsudku fakticky nebylo možné.
[28] Stěžovatel namítá, že městský soud (i) nevěnoval dostatečnou pozornost tomu,
zda původce napadených průmyslových vzorů vyvinul dostatečnou tvůrčí činnost; (ii) měl
podrobněji zkoumat, jak by informovaný uživatel vnímal určitou skutečnost [že plášť
odpadkových košů je tvořen svislými lištami, ale právě i tvar (vzhled) a počet těchto lišt]; a dále
pak soud (iii) blíže neodůvodnil svůj dílčí závěr, že kruhové a čtvercové tvary nádoby
odpadkového koše budou nejběžnější. K tomu je třeba předně zdůraznit, že nepřezkoumatelnost
rozhodnutí není závislá na subjektivní představě účastníka řízení o tom, jak podrobně by mělo
být odůvodněno. Jedná se o objektivní vadu, která kasačnímu soudu znemožňuje přezkum
napadeného rozhodnutí. Takovou vadou napadený rozsudek městského soudu netrpí.
[29] Z obsahu výše uvedených kasačních námitek (v podrobnostech viz rekapitulaci
příslušných pasáží kasační stížnosti v odstavcích [12] až [14] výše) je zřejmé, že jejich podstatou
není to, že by stěžovatel v napadeném rozsudku nenalezl nosné důvody zamítavého výroku,
ale stěžovatel dílem předkládá svůj alternativní pohled na hodnocení relevantních skutečností
[viz námitka sub (i) výše], dílem se dožaduje větší podrobnosti odůvodnění napadeného rozsudku
[námitky sub (ii) a (iii) výše]. Ani v jednom případě se však nejedná o to, že by napadený rozsudek
nebyl přezkoumatelně odůvodněn.
[30] Stěžovatel též namítá vnitřní rozpornost napadeného rozsudku, kterou spatřuje
v tom, že městský soud na jedné straně konstatoval vysokou míru tvůrčí volnosti původce
vzhledu odpadkových košů, na druhé straně uvedl, že odpadkové koše musí odpovídat
požadavkům kladeným na prostředí jejich umístění a objem odpadu, takže se co do základních
rozměrů a rysů nemohou příliš lišit (viz odstavec [14] výše).
[31] K tomu kasační soud uvádí následující. Předně platí, že aby rozpornost rozhodnutí mohla
založit jeho nepřezkoumatelnost, musí se jednat o vadu jisté míry závažnosti. Naopak ne každý
tvrzený „argumentační nedostatek“ v jinak řádném odůvodnění napadeného rozsudku bude
objektivně zamezovat tomu, aby bylo napadeného rozhodnutí přezkoumáno kasačním soudem.
V dané otázce však nejde dokonce ani o takový „argumentační nedostatek“, neboť z pohledu
kasačního soudu je příslušné vyjádření městského soudu konzistentní a srozumitelné
(v podrobnostech k tomu viz níže). Uvedené vyjádření městského soudu nezpůsobuje
nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku.
[32] Současně vycházel Nejvyšší správní soud ze své ustálené judikatury, podle níž
je s kasačním důvodem podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. třeba zacházet obezřetně, neboť
zrušením rozhodnutí soudu pro nepřezkoumatelnost se oddaluje okamžik, kdy základ sporu bude
správními soudy s konečnou platností vyřešen, což není v zájmu účastníků řízení, ani ve veřejném
zájmu na hospodárnosti řízení před správními soudy (srovnej například rozsudek ze dne
25. 4. 2013, č. j. 6 Ads 17/2013 – 25; všechna judikatura tohoto soudu je dostupná
na www.nssoud.cz).
[33] Kasační důvod ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. tedy není dán.
IV. b) K námitkám ohledně zápisné nezpůsobilosti napadených průmyslových vzorů
[34] Co se týče vlastního právního posouzení důvodů napadeného rozsudku, jádrem sporu
v nyní projednávané věci je, zda napadené průmyslové vzory splňují zákonná kritéria zápisné
způsobilosti, tj. kritéria (1) novosti a (2) individuální povahy; pokud by tato kritéria byla splněna,
byl by vzor dle §3 odst. 1 zákona o ochraně průmyslových vzorů způsobilý ochrany.
[35] Stěžovatel nejprve obecně namítá, že přijetí závěrů napadeného rozsudku by vedlo
k faktickému popření smyslu ochrany vzhledu výrobků prostřednictvím průmyslových vzorů,
neboť k „vývoji“ vzhledu výrobku by postačilo vyhledat si již existující průmyslový vzor a provést
dílčí vzhledové úpravy ve snaze pokusit se odlišit od již existujícího originálního vzhledu
při zachování tvůrčích myšlenek autora staršího průmyslového vzoru. K tomu Nejvyšší správní
soud (dále též „NSS“) uvádí, že u průmyslových vzorů nejsou předmětem ochrany tvůrčí
myšlenky autora, ale právě jen průmyslový vzor v podobě, v níž je zapsán v rejstříku
průmyslových vzorů. K tomu zdejší soud též odkazuje na svůj rozsudek ze dne 13. 7. 2021,
č. j. 6 As 90/2021 – 27, ve věci jiných průmyslových vzorů, ve kterém posuzoval kasační stížnost
téhož stěžovatele, přičemž judikovaná věc se týkala napadených průmyslových vzorů téže osoby
zúčastněné na řízení. V tomto rozsudku soud uvedl, že „ochrany tvůrčí práce designéra a ochrany před
kopírováním je dosahováno a lze se jí dovolávat prostřednictvím předmětné právní úpravy [tj. právní úpravy
ochrany průmyslových vzorů]“. Proto Nejvyšší správní soud uzavírá, že v nynější věci městský
soud při posuzování zápisné způsobilosti namítaných vzorů správně aplikoval právě jen zákonná
kritéria novosti a individuální povahy ve světle žalobních námitek.
[36] Co se týče posouzení těchto kritérií, mezi stranami není sporné, že mezi porovnávanými
průmyslovými vzory rozdíly existují – konkrétně jde o: (a) rozdíly mezi lištami, a tedy i ve vzhledu
pláště odpadkového koše, (b) zakrytí horního konce lišt kruhovým límcem u namítaných
průmyslových vzorů a (c) rozdílné umístění podpěr stříšky (u vzorů, u nichž je stříška
vyobrazena). Mezi stranami je též nesporné, že z judikaturních zásad plyne, že vytýkané
rozdíly musejí být podstatné z hlediska informovaného uživatele (viz k tomu již zmiňovaný
rozsudek NSS č. j. 6 As 90/2021 – 27, odstavec 22). Sporné v nyní projednávané věci
je hodnocení významu či „podstatnosti“ těchto rozdílů: zatímco stěžovatel význam rozdílů
snižuje a má je za nepodstatné, vlastník napadených průmyslových vzorů tvrdí opak.
[37] Nejvyšší správní soud k tomu dodává, že výše uvedené rozdíly (a) až (c) je nutné hodnotit
právě z hlediska informovaného uživatele. K tomuto pojmu se vyslovil Soudní dvůr Evropské
unie („SDEU“) v rozsudku ze dne 20. 10. 2011, ve věci C-281/10 P, PepsiCo v. Grupo Promer Mon
Graphic, na nějž vhodně poukázal městský soud. Zde SDEU uvedl, že „[p]okud jde o úroveň
pozornosti informovaného uživatele, je třeba připomenout, že jím není průměrný spotřebitel běžně informovaný
a přiměřeně pozorný a obezřetný, který vnímá obvykle (průmyslový) vzor jako celek a nezabývá se jeho
jednotlivými detaily, ani odborník nebo osoba specializovaná v dané oblasti, která je schopná podrobně pozorovat
minimální rozdíly, které mohou existovat mezi kolidujícími (průmyslovými) vzory. Přívlastek 'informovaný' tak
naznačuje, že uživatel, ačkoli není návrhářem či technickým odborníkem, zná různé (průmyslové) vzory existující
v dotyčném odvětví, má určitý stupeň znalostí prvků, které tyto (průmyslové) vzory obvykle obsahují,
a v důsledku svého zájmu o dotyčné výrobky vykazuje při jejich užívání relativně vysoký
stupeň pozornosti“ (zvýraznění bylo přidáno).
[38] V nyní posuzované věci jsou rozdíly mezi posuzovanými průmyslovými vzory při pohledu
na ně patrné. Pokud by tyto rozdíly soud porovnával pohledem průměrného spotřebitele,
je možné, že by byly nevýznamné či přehlédnutelné, takže by – při povrchním pohledu laika –
posuzované průmyslové vzory mohly být zaměnitelné. Rozhodující však je, že pohled
informovaného uživatele je detailnější, více „sofistikovaný“, jak plyne z citovaného rozsudku
SDEU. Městský soud proto v napadeném rozsudku správně uzavřel, že „[v] očích informovaného
uživatele, jako osoby, která je zvyklá na různé odpadkové koše v dané suboblasti trhu, zná průmyslové vzory
v tomto sektoru a disponuje i určitým stupněm znalostí, pokud jde o prvky, které tyto odpadkové koše obsahují,
tak podle soudu nezůstanou bez povšimnutí i méně patrné rozdíly v designu předmětných odpadkových košů. Soud
je přitom toho názoru, že informovaný uživatel by nepochybně vnímal nejen skutečnost, že plášť odpadkových košů
je tvořen svislými lištami, ale právě i tvar (vzhled) a počet těchto lišt.“ Nejvyšší správní soud s tímto
hodnocením souhlasí.
[39] Nejvyšší správní soud se neztotožňuje ani s kasační argumentací týkající se dílčí otázky
tvůrčí volnosti při zpracování průmyslového vzoru v daném oboru. Tato otázka je významná,
neboť (jak správně uvedl městský soud) z judikatury plyne, že s rostoucí mírou tvůrčí volnosti
porostou i nároky na odlišení nového průmyslového vzoru. Městský soud pak nepochybil, pokud
nejprve označil tuto tvůrčí volnost za relativně vysokou (důraz nyní přidal NSS) a současně
konstatoval, že „[o]dpadkové koše totiž musí odpovídat požadavkům kladeným na konkrétní prostředí jejich
umístění (interiér, exteriér) a samozřejmě také na daný objem skladovaného odpadu – co do základních rozměrů
a rysů se tak tyto koše nemohou příliš lišit.“ Jistě si lze představit podrobnější odůvodnění této otázky
ze strany městského soudu, avšak podstatné je, že z napadeného rozsudku je patrné, že městský
soud důvodně nepřisvědčil příslušné žalobní argumentaci stěžovatele.
[40] Co se týče dílčího kasačního tvrzení, že vlastník napadených průmyslových vzorů nebyl
limitován tak, že by musel převzít základní tvary namítaných průmyslových vzorů včetně
opláštění tvořeného svislými lištami, tomu lze přisvědčit. To však bez dalšího nemůže vést
k výsledku, že by porovnávané rozdíly mezi posuzovanými průmyslovými vzory musely být
shledány nepodstatnými. Stěžovateli totiž nesvědčí ochrana tvaru či opláštění lištami namítaných
průmyslových vzorů, ale právě jen namítané průmyslové vzory chápané jako celek, neboť
jen ty jsou chráněny zákonem. Proto i porovnání průmyslových vzorů musí být komplexní.
Tomu, jak toto posouzení provedl městský soud, nemá nyní kasační soud co vytknout.
[41] Ani kasační důvod ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. tedy není dán.
V. Závěr a náklady řízení
[42] Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že napadený rozsudek není zatížen tvrzenými vadami,
a proto kasační stížnost podle §110 odst. 1 in fine s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
[43] O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti. Žalovaný náhradu nákladů výslovně neuplatnil a Nejvyšší správní soud
ani ze spisu neshledal, že by mu vznikly náklady nad rámec jeho běžné administrativní činnosti.
Soud proto nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.
[44] Osoba zúčastněná na řízení má podle §60 odst. 5 s. ř. s. právo na náhradu jen těch
nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil, popř. jí soud
může na návrh z důvodů zvláštního zřetele přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení.
V daném případě soud neuložil osobě zúčastněné na řízení žádnou povinnost a tato osoba
neuvedla žádné důvody hodné zvláštního zřetele, které by odůvodňovaly přiznání práva
na náhradu nákladů řízení. Proto jí (za použití §120 s. ř. s.) právo na náhradu nákladů řízení
nevzniklo.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou přípustné opravné prostředky
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 24. června 2022
JUDr. Tomáš Rychlý
předseda senátu