ECLI:CZ:NSS:2022:3.AS.395.2021:13
sp. zn. 3 As 395/2021 - 13
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců
JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: Mgr. F. Š.,
proti žalovanému: Město Louny, se sídlem Mírové náměstí 35, Louny, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 12. 2021,
č. j. 15 A 13/2021 – 17,
takto:
I. Žalobci se p ři zn áv á osvobození od soudního poplatku za řízení o kasační
stížnosti.
II. Návrh žalobce na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamí t á .
III. Kasační stížnost se zamí t á .
IV. Žádnému z účastníků se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce podal ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“) žalobu
na ochranu proti nečinnosti žalovaného. Žalobou se domáhal toho, aby soud rozsudkem uložil
žalovanému povinnost vydat rozhodnutí ve věci jeho žádosti o poskytnutí informací ze dne
7. 12. 2020. Současně v žalobě požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení
zástupce z řad advokátů.
[2] Krajský soud následně usnesením ze dne 2. 6. 2021, č. j. 15 A 13/2021 – 4, zamítl žádost
žalobce o osvobození od soudních poplatků i návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů.
Krajský soud tímto usnesením rovněž žalobce mimo jiné vyzval k úhradě soudního poplatku
za řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti ve výši 2 000 Kč, a to ve lhůtě patnácti dnů
od doručení usnesení, respektive v případě podání kasační stížnosti od doručení rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu. Žalobce byl současně poučen o následcích nezaplacení soudního
poplatku. Usnesení č. j. 15 A 13/2021 – 4 nabylo právní moci dne 4. 6. 2021. Proti tomuto
usnesení žalobce podal kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud zamítl jako nedůvodnou
rozsudkem ze dne 4. 11. 2021, č. j. 7 As 167/2021 – 18, který nabyl právní moci dne 8. 11. 2021.
[3] Krajský soud poté usnesením ze dne 1. 12. 2021, č. j. 15 A 13/2021 – 17, řízení o žalobě
zastavil, jelikož žalobce ve stanovené lhůtě soudní poplatek neuhradil.
[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí proti posledně zmiňovanému usnesení krajského
soudu kasační stížností. V ní namítá, že rozhodnutí krajského soudu považuje za „projev arogance
soudní moci“. Krajský soud neposkytnutím soudní ochrany před nečinností žalovaného „porušil
principy právního státu“ a zneužil svoje nezávislé postavení. Stěžovatel rovněž vznáší námitku
podjatosti všech členů senátu krajského soudu, který ve věci rozhodoval, a požaduje přikázání
věci jinému soudu. Současně s podáním kasační stížnosti taktéž požádal o přiznání osvobození
od soudních poplatků za řízení o kasační stížnosti a ustanovení zástupce z řad advokátů
pro toto řízení.
[5] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
[6] Kasační stížnost je podána včas, osobou k tomu oprávněnou a míří proti rozhodnutí,
proti kterému je kasační stížnost přípustná.
[7] Poplatek za řízení o kasační stížnosti činí 5 000 Kč [§4 odst. 1 písm. d) zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, položka č. 19 sazebníku soudních poplatků, který
je přílohou zákona o soudních poplatcích]. Z jiných řízení vedených se stěžovatelem
v obdobných věcech (například řízení vedené u Nejvyššího správního soudu
pod sp. zn. 3 As 223/2021 nebo pod sp. zn. 5 As 193/2021) jsou přitom kasačnímu soudu
dostatečně patrné osobní a majetkové poměry stěžovatele. Stěžovatel není ve výkonu trestu
odnětí svobody pracovně zařazen. Jediným příjmem stěžovatele je jeho invalidní důchod
v jím uváděné výši 7 600 Kč měsíčně. Po zaplacení poplatku za řízení o kasační stížnosti
by tedy stěžovateli v daném měsíci zůstal příjem ve výši 2 600 Kč, což je částka, která výrazně
nepřesahuje měsíční výdaje na úhradu nákladů výkonu trestu, které v posuzovaném případě činí
1 500 Kč za kalendářní měsíc. Vedle toho má stěžovatel vyživovací povinnost ke třem dcerám
v uváděné výši 30 000 Kč (hradí na každou dceru 1 500 Kč měsíčně), má též měsíční výdaje
na léky ve výši 500 Kč. Pokud by stěžovatel v dané věci uhradil z invalidního důchodu stanovený
soudní poplatek, již by mu nezbývaly dostatečné prostředky k úhradě jeho dalších pravidelných
výdajů. Majetkové poměry stěžovatele tak v tomto konkrétním případě odůvodňují jeho
osvobození od povinnosti zaplatit poplatek za toto řízení o kasační stížnosti v plném rozsahu
(výrok I. tohoto rozsudku).
[8] Nejvyššímu správnímu soudu je z jeho rozhodovací činnosti dále známo, že stěžovatel
má jako bývalý advokát vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie, proto není opodstatněný jeho návrh, aby byl v tomto řízení
zastoupen advokátem ustanoveným soudem [§105 odst. 2 soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“)]. Nejedná se nadto o věc právně či skutkově složitou, aby bylo nezbytné
stěžovateli ustanovit zástupce z řad advokátů k ochraně jeho práv. Zdejší soud proto stěžovateli
zástupce pro řízení o kasační stížnosti neustanovil a jeho návrh zamítl (výrok II. tohoto
rozsudku).
[9] Nejvyšší správní soud následně posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[10] Kasační stížnost není důvodná.
[11] Stěžovatel podal kasační stížnost z důvodů, které nijak nerozporují fakt, že neuhradil
soudní poplatek ve lhůtě stanovené pravomocným usnesením krajského soudu
č. j. 15 A 13/2021 – 4. Tato lhůta mu byla zmiňovaným usnesením stanovena v délce patnácti
dnů a – s ohledem na podání kasační stížnosti proti tomuto usnesení a její zamítnutí rozhodnutím
tohoto soudu č. j. 7 As 167/2021 – 18 (viz odstavec [2] výše) – marně uplynula dne 23. 11. 2021.
Povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 2 000 Kč za řízení o žalobě trvala a neuhrazení tohoto
soudního poplatku vyvolalo zákonem předpokládaný procesní následek zastavení řízení. Krajský
soud proto rozhodl správně, jestliže napadeným usnesením řízení zastavil, ostatně v dané věci
ani nemohl postupovat jinak. Nelze tedy souhlasit se stěžovatelem, že rozhodnutí krajského
soudu je „projevem soudní arogance“ či „porušením principů právního státu“.
[12] K návrhu stěžovatele na přikázání věci jinému soudu pro tvrzenou podjatost všech členů
senátu krajského soudu Nejvyšší správní soud předně uvádí, že z povahy věci k tomuto návrhu
přistoupil jako ke kasačnímu důvodu podřaditelnému pod §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s., tj. tvrzené
zmatečnosti soudního řízení, spočívající v tom, že v něm pro svou podjatost rozhodovali
vyloučení soudci (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 5. 2021,
č. j. 3 As 109/2021 – 15; všechna zde citovaná judikatura tohoto soudu je dostupná
na www.nssoud.cz). Tato argumentace, nadto blíže nekonkretizovaná, nicméně není věcně
důvodná, neboť podle §8 odst. 1, věty třetí s. ř. s. nemohou být důvodem k vyloučení soudce
okolnosti, které spočívají v jeho postupu v řízení o dané věci (k tomu viz například usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 4. 2021, č. j. Nao 71/2021 – 49). Důvodem pro vyloučení
soudců tak zde nemůže být to, že krajský soud dospěl k závěru o splnění zákonných podmínek
pro zastavení řízení o žalobě, a napadeným usnesením toto řízení zastavil. Žádné jiné okolnosti,
které by zakládaly pochybnosti o nepodjatosti soudců daného senátu krajského soudu, stěžovatel
netvrdí a ani nevyplynuly z předloženého soudního spisu.
[13] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost zamítl podle §110 odst. 1 in fine s. ř. s.
(výrok III. tohoto rozsudku).
[14] Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti (§60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovanému v tomto řízení žádné náklady
nevznikly. Nejvyšší správní soud proto nepřiznal náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti
žádnému z účastníků řízení (výrok IV. tohoto rozsudku).
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 17. února 2022
JUDr. Tomáš Rychlý
předseda senátu