ECLI:CZ:NSS:2022:5.ADS.41.2021:22
sp. zn. 5 Ads 41/2021 - 22
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců
JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: Ing. H. D.,
zast. Mgr. Františkem Kelem, advokátem se sídlem Sportovní 451, Tlumačov, proti žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení, pracoviště Brno, se sídlem Veveří 7, Brno, o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 2. 2021,
č. j. 41 Ad 5/2020 - 41,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalovaná n emá p r áv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým krajský soud
zamítl její žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 1. 2020,
č. j. 47000/1051/20/47091/010/TM-219/2019/PP3, kterým žalovaná zamítla stěžovatelčino
odvolání a potvrdila rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Zlín (dále jen „správní
orgán I. stupně“) ze dne 26. 11. 2019, č. j. 47014/066911/19110/HoJ. Tímto rozhodnutím
správní orgán I stupně rozhodl, že stěžovatelce dne 3. 8. 2015 nevzniklo (nemocenské)
pojištění u zaměstnavatele NAGA pro, s.r.o. (dále jen „NAGA pro“), a tudíž ani dne 22. 5. 2018
nezaniklo.
[2] Správní řízení v této věci bylo zahájeno z moci úřední, nicméně faktické povědomí o jeho
nutnosti pojal správní orgán I. stupně z výzvy společnosti NAGA pro (zaslané jejím jednatelem
Zdeňkem Ikášem, který je od roku 2019 jediným společníkem této společnosti), aby jí bylo
vydáno bezdůvodné obohacení ze strany správních orgánů, k němuž došlo tím,
že za stěžovatelku platila nemocenské pojištění, ačkoliv pro ni stěžovatelka nepracovala. K výzvě
přiložila rozsudek Okresního soudu ve Zlíně (dále jen „okresní soud“) ze dne 4. 12. 2018,
č. j. 38 C 255/2018 - 231, kterým byla zamítnuta stěžovatelčina žaloba na určení neplatnosti
okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 22. 5. 2018. Z odůvodnění tohoto rozsudku
vyplývá, že paní Ing. Fiantová v roce 2011 koupila společnosti NAGA pro (stala se jejím jediným
společníkem a jednatelem) na žádost stěžovatelky a jejího manžela, na jehož majetek byl vyhlášen
konkurz. Společnost NAGA pro následně stěžovatelčina manžela zaměstnala a paní Ing. Fiantová
současně uzavřela se stěžovatelkou smlouvu o tichém společenství, podle níž měla mít
stěžovatelka 90 % podíl na zisku společnosti, a její manžel tak mohl podnikat, aniž by probíhající
konkurz zatížil výnos z jeho činnosti. V roce 2015 uzavřela stěžovatelka se společností NAGA
pro (jednající prostřednictvím paní Ing. Fiantové) pracovní smlouvu; podle okresního soudu
se však jednalo o zdánlivé právní jednání, a pracovní poměr tedy nevznikl a nemohl ani
zaniknout, což byl také důvod zamítnutí stěžovatelčiny žaloby. Z dokazování vyplynulo,
že stěžovatelka pro společnost NAGA pro nikdy nevykonávala soustavnou činnost,
pouze příležitostně pomohla svému manželovi s dílčími úkony. Odvolání proti tomuto rozsudku
zamítl Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 19. 3. 2019,
č. j. 60 Co 41/2019 - 264, neboť se ztotožnil se skutkovými zjištěními i právními závěry
okresního soudu. Tyto závěry nakonec potvrdil i Nejvyšší soud, který rozsudkem ze dne
31. 3. 2022, č. j. 21 Cdo 2862/2019 - 300, zamítl dovolání stěžovatelky.
[3] Správní orgány vyšly ze skutkových zjištění civilních soudů a dospěly na základě nich
k závěru, že stěžovatelka v období od 3. 8. 2015 do 22. 5. 2018 nebyla účastna na systému
nemocenského pojištění, a proto rozhodly, jak je uvedeno výše.
II. Rozsudek krajského soudu
[4] Stěžovatelka proti rozhodnutí žalované brojila žalobou u krajského soudu, který její
žalobu podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítl.
[5] Krajský soud předně upozornil, že v nyní posuzované věci není rozhodné, zda mezi
stěžovatelkou a společností NAGA pro byl uzavřen platný pracovněprávní vztah; naopak
podstatné je, zda stěžovatelka reálně vykonávala jako zaměstnankyně závislou práci pro tuto
společnost – zaměstnancem se pro účely nemocenského pojištění nemyslí pouze zaměstnanec
v pracovněprávním poměru [§5 písm. a) bod 1 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském
pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o nemocenském pojištění“)], ale též
osoby činné v poměru, který má obsah pracovního poměru, avšak pracovní poměr nevznikl,
neboť nebyly splněny podmínky stanovené pracovněprávními předpisy pro jeho vznik
[§5 písm. a) bod 15 zákona o nemocenském pojištění].
[6] Dále konstatoval, že podle judikatury Nejvyššího správního soudu mohou správní orgány
vycházet z dokazování provedeného před civilním soudem. Musely by existovat důvodné
pochybnosti o správnosti soudy zjištěného skutkového stavu, aby musely správní orgány vést
dokazování o něčem, co již bylo jiným orgánem veřejné moci zjištěno. To ovšem nebyl případ
nyní posuzované věci. Stěžovatelka předložila v podstatě ty stejné důkazy, kterými se již zabývaly
civilní soudy. Především doložila pracovní smlouvu ze dne 3. 8. 2015, několik e-mailů
od obchodních partnerů potvrzujících spolupráci se stěžovatelkou, dodatek pracovní smlouvy
o zkrácení pracovní doby, e-mail někdejší jednatelky společnosti NAGA pro, v němž
je stěžovatelka informována o tom, že bude její pracovní poměr ukončen, okamžité zrušení
pracovního poměru ze dne 22. 5. 2018 a navazující námitky stěžovatelky. Ke všem těmto
podkladům se však již civilní soudy vyjádřily a dospěly k závěru, že stěžovatelka pro společnost
NAGA pro pracovní činnost nevykonávala. Bylo tedy možno uzavřít, že o skutkovém stavu
důvodné pochybnosti nevyvstaly, a správní orgány tak nepochybily, pokud své rozhodnutí
založily na skutečnostech zjištěných v soudním řízení.
[7] Dále k námitce stěžovatelky krajský soud uvedl, že správní řízení není stiženo vadou,
která by mohla mít za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci samé, kvůli tomu, že správní
orgán I. stupně neumožnil stěžovatelce seznámit se s kompletním správním spisem před vydáním
prvostupňového rozhodnutí. Správní orgán I. stupně stěžovatelku vyzval, aby se se ve lhůtě
10 dnů seznámila s podklady pro rozhodnutí, ta však svého práva v této lhůtě nevyužila.
Po uplynutí této lhůty došlo k doplnění správního spisu o vyjádření společnosti NAGA pro jako
účastníka řízení, přičemž stěžovatelka nedostala od správního orgánu I. stupně možnost
se k němu vyjádřit. Krajský soud vzal za rozhodné, že v tomto vyjádření nebyly žádné nové
skutečnosti ani tvrzení, z nichž by správní orgány mohly vycházet. Navíc měla stěžovatelka
možnost vyjádřit se k vyjádření společnosti NAGA pro v řízení o odvolání, což ovšem neučinila
a pouze odkazovala na popsané formální pochybení správního orgánu I. stupně. Jedině argument,
jaký vliv mělo toto pochybení na výsledné právní posouzení věci, by mohl teoreticky založit
důvodnou námitku; nic takového však stěžovatelka ani v žalobě neuvedla.
[8] Závěrem krajský soud konstatoval, že nemá pochybnost o věcné správnosti rozhodnutí
žalované, neboť je zřejmé, že byla stěžovatelka k nemocenskému pojištění po rozhodnou dobu
přihlášena pouze na základě vlastního podvodného jednání spočívajícího ve zdánlivém uzavření
pracovní smlouvy.
III. Kasační stížnost a vyjádření žalované
[9] Stěžovatelka proti rozsudku krajského soudu brojila kasační stížností, v níž navrhla,
aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc krajskému soudu vrátil k dalšímu
řízení.
[10] V prvé řadě se stěžovatelka ohradila proti názoru krajského soudu, že byla přihlášena
k nemocenskému pojištění na základě vlastního podvodného jednání. Jak bylo prokázáno v řízení
před civilními soudy, NAGA pro plnila po uzavření pracovní smlouvy všechny povinnosti
zaměstnavatele (přihlásila stěžovatelku k nemocenskému pojištění a oznámila den skončení
zaměstnání), vedla řádnou evidenci o zaměstnancích, včetně stěžovatelky atd. Nebyl tedy
proveden jediný důkaz, na jehož základě by bylo možno dojít k závěru, že byla stěžovatelka
přihlášena k nemocenskému pojištění pouze na základě vlastního podvodného jednání. Tento
pohled na stěžovatelku se musel evidentně projevit v celém napadeném rozsudku, který
je nezákonný a nepřezkoumatelný.
[11] Krajskému soudu dále vytkla, že posoudil právní otázku, kterou se správní orgány vůbec
nezabývaly, namísto toho, aby napadené rozhodnutí žalované zrušil – správní orgány totiž
možnost použití §5 písm. a) bod 15 zákona o nemocenském pojištění, podle něhož
se zaměstnancem může rozumět i osoba bez platně založeného pracovněprávního poměru, vůbec
nezvažovaly.
[12] Jen kvůli tomu, že civilní soudy dospěly k závěru, že byla pracovní smlouva mezi
stěžovatelkou a NAGA pro zdánlivým právním jednáním, nelze mít za to, že nemocenské
pojištění nevzniklo ani nezaniklo. I civilní soudy měly za prokázané, že stěžovatelka práci
vykonávala (komunikovala se zákazníky v zahraničí, urgovala platby u zákazníků atd.). Rovněž
všechny ostatní důkazy jsou s rozhodnutím správních orgánů v kolizi – konkrétně se jedná o tyto
podklady, resp. skutečnosti: oznámení NAGA pro o vzniku a skončení pracovního poměru
stěžovatelky, hrazení pojistného ze strany společnosti NAGA pro po dobu tří let, stěžovatelčin
zápočtový list, potvrzení o zdanitelných příjmech a pracovní smlouva. Správní orgány tedy měly
mít důvodné pochybnosti ohledně skutkového stavu zjištěného okresním soudem; opačný názor
krajského soudu nemůže obstát. Stěžovatelka též upozornila, že byly správní orgány vázány jen
výrokem rozsudků civilních soudů, nikoliv jejich odůvodněním, a měly tedy samy skutkový stav
dostatečně zjistit.
[13] Ve správním řízení bylo podle stěžovatelky porušeno její právo vyjádřit se ke všem
prováděným důkazům a k podkladům rozhodnutí, neboť poté, co správní orgán I. stupně založil
do spisu vyjádření společnosti NAGA pro, již stěžovatelku neinformoval o jejím právu seznámit
se s podklady rozhodnutí. Své rozhodnutí však opřel i o argumenty uvedené právě v tomto
vyjádření. Navíc bylo řízení iniciováno na základě výzvy společnosti NAGA pro ze dne
19. 8. 2019, přičemž je evidentní, že tvrzení společnosti NAGA pro bylo vedle odůvodnění
rozsudků civilních soudů druhým důkazem, o které správní orgán I. stupně opřel své rozhodnutí.
[14] Žalovaná se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnila s rozsudkem krajského soudu
a navrhla, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[15] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost byla podána včas, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační
stížnosti přípustné, a stěžovatelka je řádně zastoupena v souladu s §105 odst. 2 s. ř. s.
Poté přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci
uplatněných důvodů, ověřil při tom, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti, a dospěl k následujícímu závěru.
[16] Kasační stížnost není důvodná.
[17] Nejvyšší správní soud úvodem konstatuje, že stěžovatelka předkládá v kasační stížnosti
v podstatě dva základní okruhy námitek vztahujících se (i) k pracovní činnosti pro společnost
NAGA pro a (ii) k neumožnění seznámit se s podklady rozhodnutí ze strany správního orgánu
I. stupně. V tomto pořadí se zdejší soud se stěžovatelčinými námitkami vypořádá. Pokud
stěžovatelka brojí proti názoru krajského soudu, že byla přihlášena k nemocenskému pojištění
díky vlastnímu podvodnému jednání (nic takového podle stěžovatelky z rozsudků civilních soudů
nevyplývá), Nejvyšší správní soud jen stručně konstatuje, že tento názor krajský soud uvedl pouze
jako konečné zjednodušené shrnutí, jehož případná nepřesnost by jen stěží mohla zapříčinit
nezákonnost či nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Krajský soud pro své rozhodnutí
považoval za podstatné, že se stěžovatelka účastnila právních jednání, jejichž skutečným účelem
bylo obcházení zákona a klamání veřejnoprávních orgánů a manželových věřitelů – to z rozsudků
civilních soudů již vyplývá.
[18] Ad (i). Na nemocenském pojištění se účastní mj. zaměstnanci, kterým pojištění vzniká
dnem, ve kterém začali vykonávat práci pro zaměstnavatele (§10 odst. 1 zákona o nemocenském
pojištění). Jak však správně upozornil již krajský soud, zaměstnancem se pro účely nemocenského
pojištění myslí nejen zaměstnanec v pracovněprávním poměru [§5 písm. a) bod 1 zákona
o nemocenském pojištění], ale též „osoby činné v poměru, který má obsah pracovního poměru, avšak
pracovní poměr nevznikl, neboť nebyly splněny podmínky stanovené pracovněprávními předpisy pro jeho vznik“
[§5 písm. a) bod 15 zákona o nemocenském pojištění]. Posledně citované ustanovení povyšuje
fakticitu pracovněprávního vztahu nad jeho (soukromoprávní) normativitu; aniž by mechanicky
přebíralo dopady soukromoprávních formalit, chrání veřejné právo ve vztahu k de facto
zaměstnanci jeho veřejnoprávní status a z toho mu plynoucí nároky; srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 13. 5. 2015, č. j. 6 Ads 136/2012 - 72.
[19] Pro účely zjištění, zda v případě stěžovatelky vzniklo nemocenské pojištění, tedy není
podstatné, jestli měla platně uzavřenou pracovní smlouvu, ale zda skutečně byla činná v poměru,
který obsahově odpovídal tomu pracovněprávnímu. Upozorňuje-li stěžovatelka, že se správní
orgány nezabývaly možností vzniku nemocenského pojištění v důsledku aplikace §5 písm. a) bod
15 zákona o nemocenském pojištění, pak Nejvyšší správní soud konstatuje, že žalovaná
v napadeném rozhodnutí uvádí, že z rozsudků civilních soudů vyplývá jednoznačný závěr,
že stěžovatelčina činnost měla charakter příležitostné výpomoci manželovi, a nikoliv
každodenní plnohodnotné pracovní činnosti po dobu pravidelné a celé pracovní doby. Byť tedy
žalovaná výslovně neodkázala na příslušné ustanovení, Nejvyšší správní soud považuje
za rozhodné, že z odůvodnění jejího rozhodnutí je zcela zřejmé, že možnost vzniku pojištění
v důsledku faktického výkonu činnosti v režimu podobnému tomu zaměstnaneckému
je vyloučena.
[20] Stěžovatelka dále brojí proti tomu, že správní orgány založily zjištění skutkového stavu
výhradně na tom, jak jej popsal okresní soud; vázány přitom byly pouze výrokem jeho rozsudku.
Nejvyšší správní soud ve shodě s krajským soudem odkazuje v tomto ohledu na svůj rozsudek
ze dne 5. 6. 2013, č. j. 6 Ads 163/2012 - 24, v němž dospěl k závěru, že (důraz přidán) „s ohledem
na základní zásady správního řízení (zejména zásadu hospodárnosti a zásadu omezené materiální pravdy)
je přípustné, aby správní orgán založil své rozhodnutí výhradně jen na skutečnostech zjištěných z rozhodnutí jiného
orgánu veřejné moci a další dokazování neprováděl. Je však povinen se vypořádat s námitkami účastníka proti
takovému postupu, zejména se zpochybněním dokazování provedeného před jiným orgánem veřejné moci
a požadavkem na jeho opakování před rozhodujícím správním orgánem, případně s návrhem na provedení důkazů
dalších.“
[21] Stěžovatelce lze přisvědčit, že správní orgány nebyly vázány odůvodněním rozsudků
civilních soudů, to ovšem ani krajský soud nepopírá. Správní orgány mohly dospět k jiným
skutkovým závěrům na základě procesní aktivity stěžovatelky, otázkou však zůstává, zda k tomu
měly důvod.
[22] Stěžovatelka neučinila žádná tvrzení či důkazní návrhy, které by byly s to zpochybnit
správnost zjištění skutkového stavu okresním soudem v řízení o neplatnosti okamžitého zrušení
pracovního poměru. Okresní soud zjistil, že stěžovatelčina činnost spočívala v nahodilé
výpomoci manželovi především v případech, kdy byla nutná komunikace v cizím jazyce, přičemž
takto vypomáhala i před uzavřením pracovní smlouvy; tomu odpovídají i potvrzení o předchozí
spolupráci od tří smluvních partnerů předložených stěžovatelkou, které rozhodně nepoukazují
na soustavný a pravidelný výkon závislé práce po dobu tří let - jedno z nich dokonce potvrzuje
jednání začátkem roku 2013, tedy dva roky před údajným vznikem pracovněprávního poměru,
což pouze potvrzuje závěr okresního soudu, že stěžovatelka příležitostně pomáhala manželovi po
celou dobu jeho zaměstnání u společnosti NAGA pro, na čemž se zdánlivým uzavřením pracovní
smlouvy nic nezměnilo. Pochybnosti nezakládají ani ostatní stěžovatelkou zmiňované podklady
(pracovní smlouva, zápočtový list, přihlášení k nemocenskému pojištění atp.). Jedná se o ryze
formální dokumenty a úkony, které o skutečném vztahu mezi stěžovatelkou a společností NAGA
pro nemohou ničeho vypovědět. Bylo-li cílem stěžovatelky vytvořením formálně bezvadné, ale
ve skutečnosti fiktivní simulace zaměstnaneckého vztahu oklamat veřejnoprávní orgány
(resp. také věřitele manžela, na jehož majetek byl vypsán konkurz), pak jen stěží lze přijmout
navrhované důkazy jako relevantní pro posouzení faktického výkonu pracovní činnosti
stěžovatelky. Nejvyšší správní soud v tomto ohledu připomíná, že pracovní smlouva není
jediným jednáním, kterým byli manželovi věřitelé a orgány veřejné moci oklamáni. Celé působení
společnosti NAGA pro bylo postaveno tak, aby mohl manžel stěžovatelky pracovat za minimální
příjem a většinu z příjmu společnosti fakticky vyvedl prostřednictvím smlouvy o tichém
společenství, podle níž 90 % příjmu společnosti náleželo stěžovatelce.
[23] Na základě výše uvedeného lze uzavřít, že správní orgány nepochybily, pokud zjištění
skutkového stavu založily výhradně na zjištěních civilních soudů, které přesvědčivě prokázaly,
že společnost NAGA pro a stěžovatelka neměly skutečnou vůli uzavřít pracovní poměr
a stěžovatelka ani činnost srovnatelnou se závislou prací nevykonávala, přičemž ani v řízení před
správními orgány nepřednesla tvrzení ani nenavrhla důkazy, které by tyto závěry relevantně
zpochybnily.
[24] Ad (ii). Stěžovatelka namítá, že bylo porušeno její právo seznámit se s podklady
rozhodnutí podle §36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „správní řád“). Nejvyšší správní soud ze správního spisu zjistil, že správní orgán
I. stupně obdržel dne 19. 8. 2019 výzvu společnosti NAGA pro, aby vydal bezdůvodné obohacení
ve výši 210 849 Kč, které mělo vzniknout v důsledku odvodů na stěžovatelčino pojištění. Dne
29. 10. 2019 správní orgán I. stupně doručil stěžovatelce oznámení o zahájení správního řízení,
v němž ji poučil, že má právo vyjádřit se k podkladům rozhodnutí do deseti dnů. Posledním
dnem této lhůty byl pátek 8. 11. 2019, stěžovatelka své stanovisko předložila dne 4. 11. 2019. Dne
10. 11. 2019 správní orgán I. stupně obdržel vyjádření společnosti NAGA pro, které založil do
správního spisu, stěžovatelku o tom ale neinformoval, ani ji znovu neupozornil na možnost
seznámit se s podklady rozhodnutí a vydal rozhodnutí ve věci samé. Společnost NAGA pro
ve svých podáních odkazovala na rozsudky civilních soudů a vysvětlovala, proč je z nich třeba
vycházet.
[25] Podle §36 odst. 3 věty první správního řádu „[n]estanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům
před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí; to se netýká žadatele, pokud
se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje, a účastníka, který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí
vzdal “.
[26] Právo účastníka řízení vyjádřit se k podkladům rozhodnutí představuje jedno
ze základních procesních práv ve správním řízení – možnost znát podklady pro rozhodnutí
a vyjádřit se k nim znamená z pohledu účastníka řízení významný moment, díky němuž
se výsledek řízení stává předvídatelným, a tedy souladným s principem předvídatelnosti aktů
veřejné moci a ochranou legitimních očekávání adresátů veřejné správy. Uvedené právo
předpokládá aktivní roli správního orgánu, který musí účastníky řízení sám vyzvat, aby
se k podkladům rozhodnutí vyjádřili (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 2. 2016,
č. j. 2 As 284/2015 - 41). Smyslem daného procesního práva je umožnit účastníku řízení, aby
ve fázi před vydáním rozhodnutí, tedy poté, co správní orgán ukončil shromažďování podkladů
rozhodnutí, mohl uplatnit své výhrady, resp. učinit procesní návrhy tak, aby rozhodnutí skutečně
vycházelo ze spolehlivě zjištěného stavu věci (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
14. 11. 2003, č. j. 7 A 112/2002 - 36, č. 303/2004 Sb. NSS).
[27] Pokud správní orgán nepostupuje v souladu s §36 odst. 3 správního řádu, zpravidla
se jedná o vadu řízení. Vady řízení jsou obecně důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí
správního orgánu, avšak ne každá zjištěná vada správního řízení musí mít tento následek.
Samotné porušení objektivních procesních pravidel totiž ještě nemusí samo o sobě znamenat
porušení práva na spravedlivý proces; tento účinek má teprve takové jejich porušení, jež
by skutečně jednotlivce omezilo v některém konkrétním subjektivním procesním právu konat
úkony, jež by byly způsobilé přivodit mu příznivější rozhodnutí ve věci samé (viz např. usnesení
Ústavního soudu ze dne 27. 8. 2003, sp. zn. I. ÚS 148/02, U 19/31 SbNU 327). Názor krajského
soudu, že prvostupňové rozhodnutí obstojí jako zákonné, stojí na tom, že správní orgán I. stupně
z vyjádření společnosti NAGA pro sám nevycházel, což v podstatě vylučuje možnost,
že by neseznámení stěžovatelky s tímto vyjádřením mohlo zapříčinit nezákonnost rozhodnutí
ve věci samé. Stěžovatelka kontruje, že správní orgán I. stupně své rozhodnutí opřel o argumenty
vyřčené ve vyjádření společnosti NAGA pro.
[28] Předně je třeba upozornit, že s výzvou společnosti NAGA pro ze dne 19. 8. 2019 měla
stěžovatelka možnost se seznámit, neboť byla založena ve spise v době, kdy ji správní orgán
I. stupně poučil o jejím právu seznámit se s podklady rozhodnutí, a výhrada stěžovatelky ohledně
porušení §36 odst. 3 správního řádu se na tuto výzvu proto evidentně nemůže vztahovat. Pokud
se s tímto dokumentem stěžovatelka neseznámila, neboť své stanovisko k věci zaslala bez
nahlédnutí do spisu, nejedná se o pochybení správního orgánu I. stupně.
[29] Nejvyšší správní soud se tedy zabýval procesním postupem správního orgánu I. stupně,
který po uplynutí lhůty k vyjádření se k podkladům rozhodnutí založil do spisu vyjádření
společnosti NAGA pro ze dne 10. 11. 2019 a poté bez dalšího rozhodl, ačkoliv předtím uběhla
lhůta určená stěžovatelce k tomu, aby se seznámila s podklady rozhodnutí. Nejvyšší správní soud
konstatuje, že toto pochybení správního orgánu I. stupně představuje vadu řízení, neboť
do správního spisu byl založen podklad, s nímž se stěžovatelka nemohla seznámit, pokud
postupovala v souladu s výzvou k seznámení se s podklady rozhodnutí. Jak přitom bylo uvedeno
výše, správní orgán musí dát účastníku řízení možnost seznámit se s podklady rozhodnutí
bezprostředně před vydáním rozhodnutí, tj. ve chvíli, kdy již k dalšímu doplňování podkladů
nedojde.
[30] Otázkou zůstává, jaký vliv na zákonnost rozhodnutí mohla tato vada mít. Nejvyšší
správní soud v tomto ohledu považuje za rozhodné, že správní orgán I. stupně co do skutkového
stavu vycházel výhradně ze zjištění civilních soudů, čemuž odpovídalo i právní posouzení věci.
Společnost NAGA pro ostatně ve vyjádření neuváděla žádné nové skutečnosti a ani nenavrhovala
žádné nové důkazy. Zdejšímu soudu není zřejmé, na základě čeho stěžovatelka usuzuje,
že správní orgán I. stupně opřel své rozhodnutí o argumenty uvedené v tomto vyjádření. Správní
orgán I. stupně tuto argumentaci totiž pouze zrekapituloval při popisu průběhu správního řízení,
v nosné části odůvodnění na vyjádření společnosti NAGA pro vůbec neodkazuje a vychází pouze
ze závěrů civilních soudů. Podle názoru Nejvyššího správního soudu tedy nemohlo mít vyjádření
společnosti NAGA pro žádný vliv na výrok prvostupňového rozhodnutí, a tedy ani nemohlo
způsobit jeho nezákonnost. Současně měla stěžovatelka možnost své konkrétní výhrady proti
vyjádření společnosti NAGA pro vznést v řízení o odvolání, které tvoří společně
s prvostupňovým řízením jeden celek (zásada jednoty správního řízení), a nikoliv pouze
poukazovat na formální pochybení správního orgánu I. stupně. Ke skutkovým zjištěním
učiněným na základě rozsudků civilních soudů i k možnosti správních orgánů z těchto rozsudků
vycházet (tedy k oběma oblastem, kterých se vyjádření společnosti NAGA pro týkalo)
se stěžovatelka v řízení o odvolání i v soudním řízení vyjadřovala, její námitky však nebyly
shledány důvodnými, jak bylo uvedeno výše. Lze tedy uzavřít, že správní orgán I. stupně nezatížil
řízení vadou, která by mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé, což správně uvedl
i krajský soud.
V. Závěr a náklady řízení
[31] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud uzavírá, že neshledal kasační stížnost
důvodnou, a proto ji podle §110 odst. 1 poslední věty s. ř. s. zamítl.
[32] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl
podle §60 odst. 1 a 2 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Žalovaná byla ve věci úspěšná, nicméně
právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti vůči neúspěšné stěžovatelce ji podle
§60 odst. 2 s. ř. s. nenáleží.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.)
V Brně dne 14. dubna 2022
JUDr. Viktor Kučera
předseda senátu