ECLI:CZ:NSS:2022:5.AZS.100.2020:40
sp. zn. 5 Azs 100/2020 - 40
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců
JUDr. Lenky Matyášové a JUDr Viktora Kučery v právní věci žalobce: X. Y.,
zastoupen Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem se sídlem Purkyňova 787/6, Ostrava, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2020, č. j. 61 Az
41/2019 – 46,
takto:
I. Kasační stížnost se o dmít á pro nepřijatelnost.
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti ne př i z ná v á .
III. Odměna a náhrada hotových výdajů advokáta Mgr. Ladislava Bárty se ur č uj í
částkou 3 400 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do šedesáti (60) dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2020, č. j. 61 Az 41/2019 – 46, kterým byla zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí ze dne 2. 10. 2019, č. j. OAM-138/ZA-ZA11-K03-2019, jímž žalovaný neudělil
stěžovateli mezinárodní ochranu podle §12, §13, §14, §14a ani §14b zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu, v relevantním znění (dále jen „zákon o azylu“).
[2] Ze správního spisu vyplynulo, že stěžovatel podal dne 7. 2. 2019 žádost o udělení
mezinárodní ochrany v České republice a dne 18. 2. 2019 poskytl údaje k této žádosti. Sdělil
především, že je státním příslušníkem S., vyznává islám, je svobodný a bezdětný. V letech 2002 a
2003 byl řadovým členem politicky zaměřeného hnutí mládeže. Ze země původu vycestoval do
Maďarska, kde pobýval v Budapešti, a dne 7. 2. 2019 vstoupil do České republiky. Stěžovatel dále
uvedl, že po zdravotní stránce je v pořádku. O mezinárodní ochranu stěžovatel požádal z toho
důvodu, že je mladý a v S. nemá žádnou budoucnost a nemůže si tam založit rodinu, což by chtěl.
Dále dodal, že do Budapešti přiletěl proto, že tam byl člověk, který vše zařídil, přičemž on v zemi
původu všechno prodal a odjel do Evropy, ale zjistil, že byl podveden. Konstatoval, že jiné
důvody nemá.
[3] Dne 18. 2. 2019 byl se stěžovatelem proveden pohovor k žádosti o udělení mezinárodní
ochrany, během kterého dále vypověděl, že v Maďarsku pobýval u ženy, kterou poznal v S., kde
spolu cestovali, a ona jej následně pozvala do Maďarska. Stěžovatel u ní bydlel 20 dní, poté se
vrátil její manžel a ona řekla stěžovateli, že mu zaplatí nějaký hotel. S touto ženou měl stěžovatel
vztah a cítil se podveden, neboť nevěděl, že je vdaná. Myslí si, že s ním byla těhotná a že
podstoupila interrupci. Během vycestování ze S. žádné potíže neměl. V zemi původu má „starého
otce“ a také čtyři starší sestry a dva starší bratry. Stěžovatelova matka zemřela. Do Evropy
stěžovatel odcestoval z toho důvodu, že jel za ženou, která ho do Evropy pozvala, s úmyslem se
do S. již nevrátit. O mezinárodní ochranu žádá proto, že jej sem pozvala ona žena, a když přijel,
byl velmi zklamaný, protože zjistil, že se svým vízem nemůže pracovat a on byl zvyklý pracovat.
Jeho „pracovním nástrojem“ byla loď, kterou prodal. Jako průvodce v S. si vytvořil přátelské
vztahy s Evropany, pomáhal jim a dělil se s nimi o to málo, co měl. Na otázku, jak chtěl
legalizovat svůj pobyt v Evropě, odpověděl, že se mu snažila vyřídit pobyt nebo změnu víza jeho
maďarská přítelkyně. Pokud by žádal o vízum ze S., potřeboval by pozvání. Dále potvrdil, že v S.
neměl žádné potíže, ale už by tam nemohl pracovat, protože nemůže navázat na svou dosavadní
práci. V S. není dost pracovních míst a v továrnách jsou lidé vykořisťováni. S. vláda nedělá nic
proto, aby mladým lidem pomohla. Do S. se nechce vrátit, protože by si tam nenašel práci a
nelíbí se mu, jak se tam žije ani systém polygamie, kdy žena nesmí pracovat a muž musí živit
celou rodinu. Na otázku, zda měl v zemi původu v minulosti nějaké problémy se státními orgány,
úřady, soudy, policií a armádou, odpověděl, že nikoliv, vždy jen pracoval a rozvíjel svůj byznys a
na nic jiného neměl čas. Když byl dotázán, zda chce závěrem pohovoru uvést další skutečnosti
rozhodné pro posouzení jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany, odpověděl, že nelze říci vše
a že se to týká jeho privátního života.
[4] Z protokolu o pohovoru je dále zřejmé, že stěžovatel využil svého práva na zpětné
přetlumočení přepisu jeho výpovědi a požádal o doplnění odpovědi na otázku, z jakého důvodu
by nemohl pokračovat v práci průvodce nebo si najít nové zaměstnání. Vypověděl, že by musel
pracovat 5 až 6 let, aby si vydělal na novou loď.
[5] Dne 18. 9. 2019 byl stěžovatel seznámen s podklady rozhodnutí ve věci mezinárodní
ochrany. Uvedl, že nechce doplnit písemné podklady, ale chtěl by vysvětlit svůj pohled a uvést ho
raději ústně, a ne písemně. Pokud jde o politickou situaci v S., „africká vláda“ je orgán, který
existuje jen pro sebe, a ne pro lidi. Součástí spisu je také úřední záznam ze dne 18. 9. 2019
o odmítnutí podpisu protokolu o seznámení se s podklady rozhodnutí ve věci mezinárodní
ochrany, podle něhož stěžovatel odmítl protokol podepsat z obavy, aby to nebylo použito proti
němu, a to i přesto, že mu byl protokol přetlumočen do francouzského jazyka.
[6] Dne 23. 9. 2019 bylo žalovanému doručeno podání stěžovatele ze dne 19. 9. 2019
nazvané žádost o sjednání pohovoru, ve kterém stěžovatel uvedl: „[T]ímto žádám o sjednání pohovoru
ve věci mé žádosti o mezinárodní ochranu, a to z toho důvodu, že mi dosud nebylo umožněno uvést vše o mých
důvodech žádosti o mezinárodní ochranu a o vážné újmě, která mi hrozí“. K podání přiložil zároveň
prohlášení v angličtině, kterou ovládá velmi málo, a potřebuje proto pohovor za přítomnosti
tlumočníka z francouzštiny.
[7] Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí neshledal důvody uváděné stěžovatelem
dostačujícími pro udělení některé z forem mezinárodní ochrany, a proto stěžovateli mezinárodní
ochranu neudělil. Požadavku stěžovatele na provedení doplňujícího pohovoru žalovaný
nevyhověl, jelikož stěžovatel důvody žádosti o mezinárodní ochranu konstatoval minimálně při
dvou správních úkonech, které s ním byly provedeny, přičemž dne 18. 9. 2019 měl stěžovatel
možnost uvést nové skutečnosti, což však neučinil. Žalovaný si rovněž nechal přeložit prohlášení,
které mu stěžovatel předložil, a z jeho obsahu je evidentní, že se opět týká jeho již
prezentovaného vztahu s maďarskou přítelkyní a s tím spojených okolností.
[8] Proti rozhodnutí žalovaného podal stěžovatel žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě,
který ji shora uvedeným rozsudkem zamítl. Krajský soud přezkoumal rozhodnutí žalovaného
z hlediska jediného namítaného žalobního bodu, podle něhož žalovaný pochybil, když
nepřistoupil k provedení doplňujícího pohovoru, který stěžovatel požadoval. Krajský soud
k uvedené žalobní námitce konstatoval, že ve správním spisu se nachází výzva k poskytnutí údajů
k žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 11. 2. 2019, podepsaná stěžovatelem, na které
je ve francouzském jazyce uvedeno poučení o povinnosti stěžovatele podávat úplné a pravdivé
informace ve věci jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany a o možnosti kdykoliv dodat
jakékoliv skutečnosti rozhodné pro posouzení této žádosti a také poučení o možnosti poskytnutí
bezplatné právní pomoci v pobytovém středisku či zařízení pro zajištění cizinců. Stejně tak ani
na dalších listinách, které jsou obsahem správního spisu, není záznam či zmínka o tom,
že by stěžovatel v průběhu správního řízení měl nějaké připomínky k tlumočení z francouzského
do českého jazyka. Podle krajského soudu stěžovateli nic nebránilo v tom, aby další skutečnosti
sdělil v rámci pohovoru konaného dne 18. 2. 2019 anebo nejpozději při seznámení se s podklady
rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany dne 18. 9. 2019. Krajský soud proto nesouhlasil s tím,
že pokud žalovaný žádosti o doplňující pohovor nevyhověl, porušil tak stěžovatelova procesní
práva.
[9] Krajský soud žalobu označil za nedůvodnou a nad rámec tohoto závěru uvedl, že důvody
žádosti o udělení mezinárodní ochrany uváděné stěžovatelem při ústním jednání soudu
spočívající v jeho vztahu s maďarskou přítelkyní, která jej zklamala a následně podstoupila
interrupci, nelze podřadit pod důvody pro udělení azylu či doplňkové ochrany. Tímto důvodem
nemůže být ani stěžovatelem uváděná hrozba ze strany soukromých osob v případě jeho návratu
do S., kde jak sám potvrdil, existuje možnost policejní ochrany proti jejich případnému
nezákonnému jednání. Odkaz stěžovatele na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
13. 9. 2017, č. j. 6 Azs 66/2017 – 49 (všechna zde zmiňovaná rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz), není v posuzované věci přiléhavý, neboť v uvedeném
případě se jednalo o neprovedení pohovoru žalovaným v případě opakované žádosti o udělení
mezinárodní ochrany, kde žadatelka mohla náležet do okruhu tzv. zranitelných osob.
[10] Proti rozsudku krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost, v níž namítá,
že pochází z jiného kulturního i právního prostředí, nemá v České republice žádné vazby
a v době, kdy mu bylo umožněno seznámit se spisovým materiálem, byl omezen na osobní
svobodě, proto je pochopitelné, že při prvním pohovoru nesdělil všechny potřebné informace,
jelikož nevěděl, co vše mu může pomoct. Až po schůzce se svým právním zástupcem stěžovatel
nabyl důvěru ve smysl řízení o udělení mezinárodní ochrany a chtěl svůj pohovor doplnit
o skutečnosti, které považoval za relevantní. Doplňující pohovor mu však nebyl umožněn, i když
o něj požádal pouze den po seznámení se s podklady. Je logické, že ihned po seznámení
se s podklady řízení nebyl stěžovatel schopen doplnit relevantní tvrzení, což se změnilo poté, kdy
svoji situaci konzultoval s právníkem poskytujícím bezplatnou právní pomoc v zařízení pro
zajištění cizinců.
[11] Stěžovatel dále namítá, že nelze připustit, aby krajský soud hodnotil později uvedené
důvody namísto žalovaného. Na ústním jednání krajský soud provedl účastnický výslech
stěžovatele, přičemž stěžovatele vyslýchal k tomu, co „chtěl“ v jím požadovaném doplňujícím
pohovoru sdělit. Takový výslech ovšem nemůže nahrazovat doplňující pohovor, který by bylo
na místě provést za účelem dostatečného zjištění skutkového stavu ve smyslu §3 správního řádu.
Stěžovatel se domnívá, že nelze odmítnout návrh na doplnění dokazování provedením
doplňujícího pohovoru stěžovatele v případě, že taková žádost není zjevně obstrukční a může
do věci přinést nová a potřebná zjištění. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud
napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
[12] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti konstatoval, že žalobou napadené rozhodnutí
i rozsudek krajského soudu byly vydány v souladu se zákonem. Žalovaný je přesvědčen, že unesl
své důkazní břemeno, jelikož své závěry postavil na aktuálních, transparentních a dohledatelných
informacích a vycházel tak ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Nesouhlasí proto s námitkou
stěžovatele, že vyhodnotil jeho případ nesprávně či nedostatečně zjistil skutkový stav věci.
Žalovaný považuje stěžovatelovu žádost o doplňující pohovor za účelovou a obstrukční, a proto
ji nebylo možné z legitimních důvodů vyhovět, což potvrdil i krajský soud. Žalovaný odkázal
na své vyjádření k žalobě, na napadené rozhodnutí a na rozsudek krajského soudu, s jehož
odůvodněním se plně ztotožnil, a navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost pro
nepřijatelnost odmítl, případně aby ji zamítl jako nedůvodnou.
[13] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného rozsudku
(§106 odst. 2 s. ř. s.); je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatel byl účastníkem řízení,
z něhož napadený rozsudek vzešel (§102 s. ř. s.), a je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.).
[14] Nejvyšší správní soud se ve smyslu §104a s. ř. s. dále zabýval otázkou, zda kasační
stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak
nebylo, musela by být podle tohoto ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Výklad zákonného
pojmu „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, provedl
Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39, publ. pod
č. 933/2006 Sb. NSS (všechna zde zmiňovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou
dostupná na www.nssoud.cz). O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto usnesení může
jednat v následujících typových případech:
1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny
judikaturou Nejvyššího správního soudu.
2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně.
Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího
správního soudu.
3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší
správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité
právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně.
4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném
rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního
postavení stěžovatele.
[15] Nejvyšší správní soud neshledává v kasační stížnosti dostatečné argumenty svědčící
pro její přijatelnost.
[16] Podstata kasačních námitek spočívá v tom, že žalovaný neprovedl se stěžovatelem
doplňující pohovor, o který stěžovatel požádal, čímž měl žalovaný porušit jeho procesní práva,
a pro tuto vadu měl krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušit.
[17] Otázkou provedení doplňujícího pohovoru se opakovaně zabýval ve své judikatuře
Nejvyšší správní soud, a to např. v rozsudku ze dne 19. 1. 2021, č. j. 6 Azs 317/2020 – 30, nebo
v rozsudku ze dne 20. 10. 2006, č. j. 8 Azs 105/2005 – 61, v němž konstatoval, že v řízení
o udělení mezinárodní ochrany má zásadní význam výpověď žadatele představovaná zejména
pohovorem, jenž je za účelem zjištění podkladů pro vydání rozhodnutí žalovaným prováděn.
Žalovaný musí klást důraz na co nejúplnější zjištění skutkového stavu při prvním pohovoru,
a to tak, aby mohl za účelem vydání přesvědčivého rozhodnutí takto získaný podklad pro
rozhodnutí konfrontovat s podklady (především informacemi o zemi původu), jež si sám obstará.
Opakování pohovoru za účelem doplnění azylového příběhu žadatele je možné, pokud
to opodstatňují zásadní skutečnosti.
[18] V nyní posuzované věci Nejvyšší správní soud neshledal v souvislosti s uvedenou otázkou
v postupu žalovaného ani krajského soudu takové zásadní pochybení, které by mohlo mí dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatele, a zakládalo tak přijatelnost jeho kasační stížnosti.
[19] Nejvyšší správní soud připomíná, že žadatel o mezinárodní ochranu má povinnost
pravdivě a v úplnosti vylíčit svůj azylový příběh. Až v návaznosti na takto uplatněná azylově
relevantní tvrzení potom nastupuje povinnost žalovaného se těmito tvrzeními detailně zabývat
a žadatelem uváděné skutečnosti konfrontovat se zjištěními týkajícími se situace v zemi původu
žadatele (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 3. 2008, č. j. 4 Azs 103/2007
– 63, a ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008 – 70, publ. pod č. 1749/2009 Sb. NSS). Stěžovatel
přitom měl možnost v řízení o udělení mezinárodní ochrany předestřít nová tvrzení ohledně
svého azylového příběhu, kterými by se musel žalovaný následně zabývat. Avšak i když stěžovatel
opakovaně tvrdí, že chtěl sdělit nové skutečnosti k důvodům své žádosti, neučinil tak ani
v průběhu několika měsíců, po které běželo správní řízení, ani v následné žalobě podané
ke krajskému soudu.
[20] Jak stěžovatel stvrdil svým podpisem, byl dle protokolu o pohovoru k žádosti o udělení
mezinárodní ochrany, provedeného dne 18. 2. 2019 na žádost stěžovatele ve francouzském
jazyce, poučen, že je povinen v průběhu řízení uvádět pravdivé a úplné informace nezbytné pro
zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. V této souvislosti je třeba poukázat
na to, že správní orgán musí při pohovorech ve věcech mezinárodní ochrany postupovat tak, aby
žadateli umožnil předložit v úplnosti důvody jeho žádosti (viz např. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 28. 7. 2009, č. j. 5 Azs 40/2009 – 74). Při pohovoru byl stěžovatel tázán,
z jakých důvodů opustil zemi původu, zda měl v zemi původu nějaké potíže a z jakého důvodu
se tam nechce vrátit. Stěžovatel tak měl během pohovoru opakovaně možnost vyjádřit jakékoliv
obavy, které z návratu do země původu měl. Na závěr stěžovatel potvrdil, že sdělil všechny
důvody, pro které zemi původu opustil. Pokud by stěžovateli ze strany jeho příbuzných
či sousedů skutečně hrozilo smrtelné nebezpečí, jak nyní tvrdí, jen stěží si lze představit,
že by takovou skutečnost, i bez právní konzultace, neuvedl již v rámci daného pohovoru,
v odpovědi na uvedené otázky.
[21] I když tak ovšem neučinil, měl stěžovatel i následně možnost uvést tato tvrzení, když
se seznamoval s podklady pro vydání rozhodnutí. Z protokolu o seznámení se s podklady ve věci
mezinárodní ochrany ze dne 18. 9. 2019 vyplývá, že stěžovatel byl dotázán, zda chce navrhnout
doplnění podkladů pro rozhodnutí, přičemž odpověděl: „Nechci doplnit písemné podklady, ale chtěl
bych vysvětlit svůj pohled. Chtěl bych to uvést raději ústně, ne písemně.“ Následně se žalovaný stěžovatele
dotázal, zda chce uvést ještě nějaké skutečnosti nebo nové informace, které by měl vzít žalovaný
při posuzování jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany v úvahu. Stěžovatel na tuto otázku
odpověděl
takto:„Ano. Co se týče politické situace v Senegalu, africká vláda je orgán, který existuje jen pro
sebe, ne pro lidi. Jinak platí vše, co jsem řekl již v Zastávce dne 18. 2. 2019.“
[22] Ani uvedené možnosti tedy stěžovatel nevyužil, přesto mohl alespoň základ pozdějšího
doplnění svého azylového příběhu uplatnit právě ve své žádosti o doplňující pohovor
z následujícího dne (tj. z 19. 9. 2019, odeslané dne 20. 9. 2019 a doručené žalovanému dne
23. 9. 2019), kterou dle svého tvrzení podal právě na základě konzultace s právníkem. Ve své
žádosti však žádné nové informace či skutečnosti týkající se důvodů žádosti o mezinárodní
ochranu nesdělil, a tedy dostatečně nezdůvodnil, z jakých důvodů o provedení doplňujícího
pohovoru vlastně požádal. Ke své žádosti stěžovatel přiložil pouze v anglickém jazyce
vlastnoručně psaný dopis, z velké části nesrozumitelný, z něhož lze pouze dovodit, že v něm
stěžovatel opakuje a rozvádí okolnosti, za kterých opustil zemi původu a které se týkají jeho
vztahu s maďarskou přítelkyní, aniž by však srozumitelně vysvětlil, čeho se v této souvislosti
obává. Není zřejmé, proč stěžovatel nesepsal alespoň ve stručnosti tyto až dodatečně uplatňované
důvody ve francouzštině, v níž s ním žalovaný na jeho žádost (za pomoci tlumočníka) po celou
dobu řízení komunikoval, namísto angličtiny, o níž sám stěžovatele v samotné žádosti
o dodatečný pohovor prohlásil, že ji ovládá jen velmi málo.
[23] Jak již bylo konstatováno, ani v následné žalobě stěžovatel zmiňované dodatečné důvody
své žádosti o mezinárodní ochranu nesdělil, pouze konstatoval, že se žalovaný dopustil
nezákonného jednání, kterým zásadně zasáhl do jeho práv, když s ním neprovedl doplňující
pohovor a neumožnil mu tak uvést vše, co mu chtěl stěžovatel sdělit.
[24] Nové skutečnosti ke své žádosti o mezinárodní ochranu stěžovatel uvedl až při ústním
jednání krajského soudu dne 27. 2. 2020, které krajský soud nařídil z vlastní iniciativy. Během
účastnického výslechu k dotazu krajského soudu, z jakého důvodu stěžovatel požadoval
u žalovaného provedení dodatečného pohovoru k důvodům své žádosti o udělení mezinárodní
ochrany, stěžovatel dle protokolu z tohoto jednání vypověděl
takto:„[J]sem chtěl dodatečně sdělit
konflikt, který spočívá v tom, že jsem byl podveden. Podveden jsem byl tím, že jsem měl poměr s maďarskou státní
příslušnicí, poznali jsme se v Senegalu a měli jsme intimní poměr. Tato žena za mnou do Senegalu několikrát
přijela, po dobu půl roku to bylo jedenkrát za měsíc. Se mnou také otěhotněla a na její naléhání jsem odjel do
Evropy, konkrétně do Maďarska do Budapešti, avšak zjistil jsem, že dotyčná žena je vdaná. Podle našich poměrů
a právních norem takový poměr byl nepřípustný. Moje rodina v Senegalu s naším poměrem nesouhlasila
a v důsledku toho mi vyhrožovala zabitím. Další konflikt pak byl v tom, že dotyčná žena podstoupila interrupci.
Zásadním důvodem, pro který se tedy odmítám vrátit do Senegalu, je zmíněné nebezpečí ze strany mé rodiny.“
Na otázku, kdo konkrétně z rodiny mu může ublížit, stěžovatel odpověděl, že kromě rodiny
i sousedé. Neví to jistě, ale jeho otec asi zemřel. Stěžovatel dodal, že S. je prezentován jako
bezpečná země, ale zprávy o této zemi jsou zcela odlišné od reality. Krajský soud se následně
stěžovatele dotázal, zda v S. existuje policejní ochrana před hrozbou vážné újmy spočívající v
zabití či ublížení na zdraví, na což stěžovatel odpověděl
takto:„Ano, existuje, ale já si chráním
především svou duši.“
[25] Jak již bylo uvedeno, tvrzení, která stěžovatel nově uplatnil až v řízení před krajským
soudem, se Nejvyššímu správnímu soudu nejeví jako hodnověrná již z toho důvodu,
že je stěžovatel nezmínil nikdy dříve v průběhu předcházejícího řízení (srov. např. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2021, č. j. 5 Azs 269/2020 – 43), ačkoli byl zejména
v průběhu pohovoru zřetelně vyzván, aby uvedl veškeré své obavy ve vztahu k zemi původu.
K tomu Nejvyšší správní soud dodává, že v řízení o udělení mezinárodní ochrany je třeba
vycházet z takových výpovědí, které se po celou dobu řízení drží jedné dějové linie a které lze
i přes případné drobné nesrovnalosti označit za vnitřně konzistentní a souladné s dostupnými
informacemi o zemi původu (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2008,
č. j. 2 Azs 49/2008 – 83, nebo již zmíněný rozsudek ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008 – 70).
Stěžovatelovo dodatečně uváděné tvrzení o nebezpečí vážné újmy, jež mu má hrozit ze strany
jeho rodiny či sousedů, postrádá, jak již bylo vysvětleno, vnitřní konzistentnost a rovněž
dostatečné podrobnosti k tomu, aby působilo hodnověrně (k jednotlivým indikátorům
hodnověrnosti srov. např. recentní rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2021,
č. j. 5 Azs 19/2020 – 45). Zejména stěžovatel vůbec nevysvětlil, ze strany kterých konkrétních
osob z okruhu jeho příbuzných či sousedů, mu hrozí ono nebezpečí, ani, jakým způsobem své
hrozby vůči stěžovateli projevily, pouze dosti neurčitě poznamenal, že s jeho vztahem
s maďarskou přítelkyní „část jeho rodiny souhlasila a část nikoliv, čímž vznikaly problémy“.
K tomu zástupce stěžovatele dodal, že smrt otce stěžovatele s uvedeným pravděpodobně souvisí,
ale že to stěžovatel neví jistě. Ostatně, dle své výpovědi si stěžovatel není jistý ani samotnou smrtí
svého otce. Jak již bylo konstatováno, tuto výpověď, předestřenou až při jednání krajského
soudu, nelze hodnotit jako hodnověrnou. Navíc sám stěžovatel připouští, že v zemi původu
existuje před hrozící újmou ze strany jeho rodiny či sousedů policejní ochrana (k tomu viz např.
usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 7. 2013, č. j. 5 Azs 11/2012 – 23).
[26] Stěžovateli by bylo možné přisvědčit, že správní soudy by nebyly oprávněny hodnotit
hodnověrnost či důvodnost výpovědi stěžovatele, pokud tak neučinil žalovaný, ovšem pouze
za předpokladu, že by tuto výpověď stěžovatel řádně uplatnil již v řízení před žalovaným.
To ovšem stěžovatel, jak již bylo konstatováno, bez plausibilního vysvětlení neučinil, a to ani
v žádosti o dodatečný pohovor.
[27] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že jeho dosavadní
judikatura poskytuje dostatečnou odpověď na námitky uplatněné v kasační stížnosti. Nejvyšší
správní soud tedy neshledal žádný z výše vymezených důvodů pro přijetí kasační stížnosti
k věcnému projednání. Za těchto okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost
svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájem stěžovatele, shledal ji proto ve smyslu
§104a s. ř. s. nepřijatelnou a odmítl ji.
[28] Při rozhodování o nákladech řízení Nejvyšší správní soud vycházel z usnesení svého
rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 – 33, publ. pod č. 4170/2021 Sb. NSS,
podle něhož je odmítnutí kasační stížnosti pro její nepřijatelnost, na rozdíl od jiných případů
odmítnutí kasační stížnosti, druhem zjednodušeného meritorního přezkumu napadeného
rozhodnutí krajského soudu. Výrok o náhradě nákladů řízení se tedy opírá o §60 odst. 1 (nikoli
odst. 3) ve spojení s §120 s. ř. s. Žalovaný měl ve věci úspěch, měl by tedy vůči neúspěšnému
stěžovateli právo na náhradu nákladů, které v řízení o kasační stížnosti důvodně vynaložil.
Ze spisu však nevyplývá, že by mu v tomto řízení jakékoli náklady nad rámec běžné
administrativní činnosti vznikly, proto mu soud jejich náhradu nepřiznal.
[29] V řízení o kasační stížnosti pokračovalo zastoupení stěžovatele advokátem
Mgr. Ladislavem Bártou, kterého stěžovateli ustanovil již krajský soud (§35 odst. 10 poslední
věta s. ř. s.). Náklady spojené se zastoupením, tj. hotové výdaje advokáta a odměnu
za zastupování, hradí v takovém případě stát. Nejvyšší správní soud přiznal ustanovenému
zástupci odměnu ve výši 3 100 Kč za jeden úkon právní služby spočívající v doplnění kasační
stížnosti podle §11 odst. 1 písm. d) ve spojení s §9 odst. 4 písm. d) a §7 bodem 5 vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif), a paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč podle §13 odst. 4
advokátního tarifu, celkem tedy 3 400 Kč.
Poučení:
Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.).
V Brně dne 7. dubna 2022
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu