ECLI:CZ:NSS:2022:6.ADS.33.2021:28
sp. zn. 6 Ads 33/2021 - 28
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové
a soudců Tomáše Langáška a Filipa Dienstbiera v právní věci žalobkyně: M. S., zastoupená
JUDr. Ing. Lukášem Prudilem, Ph.D., advokátem, sídlem Bašty 416/8, Brno, proti žalovanému:
Ministerstvo práce a sociálních věcí, sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, týkající
se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 9. 2020, č. j. MPSV-2020/182726-923,
sp. zn. SZ/MPSV-2020/105619-923, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě ze dne 14. 12. 2020, č. j. 18 Ad 36/2020 - 30,
takto:
I. Kasační stížnost žalobkyně se zamí t á .
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení případu
[1] Žalobkyně (nar. 2002) požádala jako nezletilá (prostřednictvím matky) dne 2. 10. 2019
o příspěvek na péči. Při sociálním šetření, které Úřad práce České republiky - krajská pobočka
v Ostravě (dále jen „úřad práce“) provedl dne 30. 10. 2019, bylo zjištěno, že žalobkyně žije
s rodiči a starším sourozencem v rodinném domě. V době šetření byla žalobkyně orientovaná
místem i časem, na dotazy odpovídala heslovitě. Matka sdělila, že jsou u žalobkyně omezeny
její kognitivní funkce. Bylo zjištěno, že po fyzické stránce je žalobkyně v pořádku, ujde i delší
vzdálenost, sama mimo domov a zahradu se však nepohybuje. Jídlo, které připravuje matka,
žalobkyně sama sní, zvládne si uvařit čaj. Léky žalobkyni podává matka. Myje se sama,
avšak matka ji musí instruovat. Ke zvládání potřeby oblékání a obouvání bylo uvedeno, že fyzicky
je žalobkyně schopna se sama obléknout a obout, avšak nedokáže vyhodnotit vhodnost oblečení.
[2] Z posouzení stupně závislosti posudkovým lékařem Okresní správy sociálního
zabezpečení Karviná (dále jen „OSSZ Karviná“) vyplynulo, že zdravotní stav žalobkyně
je dlouhodobě nepříznivý (paranoidní schizofrenie), přičemž žalobkyně nezvládá dvě základní
životní potřeby (péči o zdraví a osobní aktivity). Žalobkyně tedy nesplnila podmínky pro uznání
stupně závislosti. Žalobkynina matka s posudkovými závěry nesouhlasila, a proto úřad práce
vyžádal opětovné posouzení zdravotního stavu. Posudkový lékař však neshledal důvody
ke změně posudkového závěru.
[3] Rozhodnutím ze dne 20. 4. 2020, č. j. 14621/2020/BOH, úřad práce žalobkyni nepřiznal
příspěvek na péči. Vycházel ze závěrů posudkového lékaře OSSZ Karviná, že žalobkyně není
osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby, neboť nezvládá dvě základní životní potřeby.
[4] V odvolacím řízení vyžádal opětovné posouzení žalobkynina zdravotního stavu a stupně
závislosti také žalovaný. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále
jen „PK MPSV“) zdravotní stav žalobkyně posoudila shodně s posudkovým lékařem OSSZ
Karviná tak, že žalobkyně (vzhledem ke zdravotnímu omezení) samostatně nezvládá dvě základní
životní potřeby (péči o zdraví a osobní aktivity). Vzhledem k tomu, že žalobkyně nedovršila
k datu jednání PK MPSV věk osmnácti let, nebylo možné dosud hodnotit zvládání základní
životní potřeby péče o domácnost. Na základě posudku PK MPSV žalovaný rozhodnutím
označeným v záhlaví odvolání žalobkyně zamítl a prvostupňové rozhodnutí úřadu práce potvrdil.
K námitkám týkajícím se zvládání základních životních potřeb orientace, stravování, oblékání
a obouvání žalovaný vycházel z obsahu zdravotnické dokumentace a posudků, dle kterých
je žalobkyně orientovaná a lucidní (vnímavá, chápavá). Žalovaný nezpochybnil ani nezlehčoval
závažnost onemocnění žalobkyně, dospěl však k závěru, že v daném případě nebylo u žalobkyně
prokázáno postižení intelektu takové intenzity, které by bránilo běžné sebeobsluze a orientaci.
[5] Žalobu proti rozhodnutí žalovaného Krajský soud v Praze v záhlaví označeným
rozsudkem zamítl. Souhlasil s tím, že pokud jde o posouzení základní životní potřeby oblékání
a obouvání, je posudek PK MPSV stručný, avšak jednoznačný ve svém závěru, že žalobkyně je
schopna se ve známém domácím prostředí orientovat natolik, aby uvedené potřeby samostatně
zvládla. Krajský soud uvedl, že PK MPSV měla vedle kompletní zdravotní dokumentace
k dispozici též lékařské zprávy, na které žalobkyně poukazovala v žalobě, a na posudku se podílel
také další odborný lékař z oboru psychiatrie. K námitce, že ve správním řízení byly bez zákonné
opory lékařské posudky privilegovány jako důkaz, krajský soud odkázal na §25 odst. 3
zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, a připomněl, že ve správních řízeních ve věci
příspěvku na péči jsou posudky, které podávají posudkoví lékaři příslušné OSSZ (a v odvolacím
řízení PK MPSV), klíčovým důkazem z hlediska posouzení dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu žadatele a stupně jeho závislosti.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[6] Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu kasační
stížnost, v níž namítala, že se krajský soud dostatečně a úplně nevypořádal se všemi žalobními
námitkami a postupoval při rozhodování mechanicky. Stěžovatelka připomněla, že z lékařských
zpráv, které měly správní orgány obou stupňů k dispozici, nepochybně vyplývá její závislost
na pomoci další osoby. Závěry posudků zpracovaných posudkovým lékařem OSSZ Karviná
a PK MPSV jsou dle stěžovatelky v rozporu s obsahem lékařských zpráv, včetně zjištění
učiněných v rámci sociálního šetření ze dne 30. 10. 2019. Stěžovatelka upozornila, že se nejedná
o samotné postižení intelektu, ale též o další aspekty, které s sebou její psychiatrické onemocnění
přináší. Stěžovatelka nesouhlasila se závěry posudků, zároveň upozornila, že nebyla přítomna
u jednání PK MPSV. V průběhu řízení o kasační stížnosti doložila lékařskou zprávu
ze dne 1. 2. 2021, posudek o invaliditě ze dne 19. 4. 2021, propouštěcí zprávu ze dne 9. 3. 2021
a rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 4. 8. 2021 o omezení její svéprávnosti a jmenování
opatrovníka.
[7] Žalovaný práva vyjádřit se ke kasační stížnosti nevyužil.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[8] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že není důvodná.
[9] Příspěvek na péči se poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby (§7 odst. 1
zákona o sociálních službách). Nárok na tento příspěvek má podle §7 odst. 2 téhož zákona
oprávněná osoba, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické
osoby při zvládání základních životních potřeb v rozsahu stanoveném stupněm závislosti podle §8, pokud jí
tuto pomoc poskytuje osoba blízká (případně některá z dalších osob uvedených v citovaném
ustanovení).
[10] Podle §8 odst. 1 písm. a) zákona o sociálních službách se osoba do 18 let věku považuje
za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu není schopna zvládat tři základní životní potřeby (další stupně závislosti znamenají
neschopnost zvládat větší počet základních životních potřeb). Při posuzování stupně závislosti
u osoby mladší 18 let se hodnotí schopnost zvládat mobilitu, orientaci, komunikaci, stravování,
oblékání a obouvání, tělesnou hygienu, výkon fyziologické potřeby, péči o zdraví a osobní aktivity
(§9 zákona o sociálních službách). Způsob hodnocení schopnosti zvládat vyjmenované základní
životní potřeby stanovuje §9 odst. 4 a 5 zákona o sociálních službách a podrobná kritéria
obsahuje příloha č. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona
o sociálních službách (dále jen „prováděcí vyhláška“).
[11] Z §25 odst. 3 zákona o sociálních službách vyplývá, že při posuzování stupně závislosti
se vychází ze zdravotního stavu osoby doloženého nálezem vydaným poskytovatelem zdravotních služeb,
popřípadě také z vyšetření dětského klinického psychologa v případě pervazivních vývojových poruch, z výsledku
sociálního šetření a zjištění potřeb osoby, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření
posuzujícího lékaře. Posuzování stupně závislosti provádějí okresní správy sociálního zabezpečení
[§8 odst. 1 písm. g) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení],
v odvolacím řízení potom žalovaný, který za tímto účelem zřizuje posudkové komise jako své
specializované orgány (§28 odst. 2 zákona o sociálních službách ve spojení s §4 odst. 2 zákona
o organizaci a provádění sociálního zabezpečení).
[12] Vydávání posudků je specifickou formou správní činnosti (§16a zákona o organizaci
a provádění sociálního zabezpečení) spočívající v posouzení zdravotního stavu občana
a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového
pojištění. Jedná se o postup posudkového orgánu, jehož hlavním obsahem je posudková činnost,
která předpokládá vedle odborných lékařských znalostí též znalosti z oboru posudkového
lékařství. Výsledkem posouzení je odborný posudek, který je pro správní orgán zpravidla
stěžejním důkazem, na který je při nedostatku odborné erudice odkázán. Proto je třeba klást
zvýšený důraz na jednoznačnost, určitost, úplnost a přesvědčivost vypracovaného odborného
posudku, který uvedené náležitosti splňuje v případě, že se v něm posudková komise vypořádá
s rozhodnými skutečnostmi, přihlédne k potížím udávaným účastníkem, lékařským zprávám
a sociálnímu šetření (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 3. 2015,
č. j. 6 Ads 299/2014 - 25, ze dne 10. 2. 2021, č. j. 2 Ads 69/2020 - 22, nebo ze dne 14. 4. 2021,
č. j. 6 Ads 115/2020 - 54). „V rámci posuzování stupně závislosti osoby na pomoci jiné fyzické osoby správní
orgány vycházejí z příslušných posudků, v nichž je stanoveno, jakou ze základních životních potřeb osoba zvládá
či nikoli; správním orgánům ani soudům nepřísluší činit medicínské závěry. U posudků je nutné, aby vyhověly
kritériím stanoveným v judikatuře Nejvyššího správního soudu na jejich úplnost a přesvědčivost“ (viz rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2017, č. j. 5 Ads 80/2016 - 22, nebo ze dne 12. 4. 2018,
č. j. 5 Ads 254/2017 - 27).
[13] Posudek zpracovaný posudkovým lékařem příslušné OSSZ (a PK MPSV v odvolacím
řízení) hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle zásady volného hodnocení důkazů. Jak již bylo
uvedeno v předchozím odstavci, v zásadě se však omezuje na hodnocení jeho úplnosti
a přesvědčivosti, přičemž v případě naplnění uvedených požadavků posudek zpravidla
představuje rozhodující důkaz pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného
rozhodnutí. Nejvyšší správní soud v tomto ohledu odkazuje na svou konstantní judikaturu,
např. rozsudky ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 - 54, č. 511/2005 Sb. NSS, ze dne
3. 4. 2013, č. j. 6 Ads 158/2012 - 24, ze dne 30. 7. 2015, č. j. 9 Ads 35/2015 - 44, ze dne
31. 1. 2018, č. j. 5 Ads 46/2017 - 84, ze dne 14. 3. 2018, č. j. 6 Ads 23/2018 - 37, ze dne
30. 1. 2019, č. j. 6 Ads 34/2018 - 17, a řadu dalších.
[14] Krajský soud tak v napadeném rozsudku hodnotil, zda lze posudek vypracovaný
PK MPSV pokládat za úplný a přesvědčivý. Krajský soud shrnul stěžejní závěry PK MPSV,
která posuzovala stěžovatelčin zdravotní stav od data podání žádosti shodně s posudkovým
lékařem OSSZ Karviná s tím, že stěžovatelka samostatně nezvládá celkem dvě základní životní
potřeby, a to péči o zdraví a osobní aktivity. Upozornil, že základní životní potřeba péče
o domácnost může být hodnocena až u osob starších 18 let věku, kterou stěžovatelka k datu
vydání rozhodnutí žalovaného nebyla. Poukázal na skutečnost, že PK MPSV měla k dispozici
veškerou zdravotní dokumentaci, včetně stěžovatelkou poukazovaných zdravotních zpráv,
z nichž při posuzování zdravotního stavu vycházela a ze kterých neplyne, že by u ní došlo
k postižení intelektu v takové intenzitě a rozsahu, který by jí bránil v orientaci ve známém
domácím prostředí a běžné sebeobsluze. Namítané nedostatečnosti odůvodnění rozsudku
krajského soudu proto Nejvyšší správní soud nepřisvědčil.
[15] Nejvyšší správní soud taktéž ve shodě se závěry krajského soudu neshledal, že by závěry
PK MPSV obsažené v posudku neodpovídaly obsahu zdravotní dokumentace a lékařským
zprávám. Veškeré skutečnosti, na které stěžovatelka poukazovala a které podle jejího názoru
svědčí o závislosti na péči třetí osoby, posudková komise (složená mj. z posudkové lékařky a další
odborné lékařky z oboru psychiatrie) vzala v úvahu a náležitě vyhodnotila. Při posuzování stupně
závislosti vycházela z posudkového spisu OSSZ Karviná, spisového materiálu žalovaného,
zdravotní dokumentace ošetřujícího lékaře, jakož i z dalších lékařských nálezů (doložených
stěžovatelkou v průběhu řízení, konkrétně výstupní zprávy z Psychiatrické nemocnice v Opavě
ze dne 20. 5. 2019, psychiatrického vyšetření MUDr. U. ze dne 14. 2. 2020 a ze dne 23. 6. 2020
a ze zprávy Pedagogicko-psychologické poradny Karviná ze dne 31. 1. 2020). Z vyjmenovaných
lékařských zpráv pak v posudku citovala závěry, dle kterých je stěžovatelka „lucidní, orientovaná,
kontakt navazuje, pomalejší psychomotorické tempo, emoční plochost, pasivita, anhedonie“.
[16] Dle §1 odst. 2 až 4 prováděcí vyhlášky se hodnotí schopnost osoby zvládat základní
životní potřeby pro účely stanovení stupně závislosti v přirozeném sociálním prostředí
a s ohledem na věk fyzické osoby. Při hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní
potřeby se hodnotí a) tělesné struktury a b) tělesné funkce duševní, mentální, smyslové, oběhové,
dechové, hematologické, imunologické, endokrinologické, metabolické, zažívací, vylučovací,
neuromuskuloskeletální, včetně hrubé a jemné motoriky, a funkce hlasu, řeči a kůže,
a to ve vztahu k rozsahu a tíži poruchy funkčních schopností. Za neschopnost zvládání základní
životní potřeby se považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné
poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické
osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby
nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze
zvládnou životní potřebu v přijatelném standardu. Za neschopnost zvládání základní životní
potřeby se pak považuje rovněž stav, kdy režim nařízený odborným lékařem poskytujícím
specializované zdravotnické služby neumožňuje provádění základní životní potřeby v přijatelném
standardu. Přijatelným standardem se rozumí zvládání základní životní potřeby v kvalitě
a způsobem, který je běžný a obvyklý a který umožňuje, aby tato potřeba byla zvládnuta
bez každodenní pomoc jiné osoby.
[17] Za stěžovatelkou rozporovanou schopnost zvládat základní životní potřebu oblékání
a obouvání se považuje stav, kdy je osoba schopna si vybrat oblečení a obutí přiměřené
okolnostem, rozeznat rub a líc a oblečení vrstvit, oblékat se a obouvat, svlékat se a zouvat
a manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem. K neschopnosti zvládat oblékání
a obouvání může dojít např. při anatomické nebo funkční ztrátě obou horních končetin,
anatomické ztrátě podstatných částí obou horních končetin nebo anatomické či funkční ztrátě
dolních končetin, těžkém funkčním postižení páteře s celkovým zatuhnutím a omezením exkurzí
hrudníku, při nevidomosti obou očí a při natolik těžkých duševních poruchách spojených
se sociální dezintegrací v intenzitě, kdy jsou narušeny stereotypy v oblasti oblékání a obouvání.
Dle dokumentace stěžovatelka nemá tělesné ani smyslové postižení, ve známém (domácím)
prostředí je plně orientovaná, kognitivní deficit není těžký, a proto tato základní životní potřeba
byla hodnocena jako zvládaná.
[18] Již posudkový lékař OSSZ Karviná také vysvětlil, proč se posudkový závěr odchyluje
od výsledku sociálního šetření s tím, že občasné usměrnění při výběru oblečení nepředstavuje
nezvládání základní životní potřeby oblékání a obouvání. Namítala-li stěžovatelka, že krajský
soud upřednostnil posudky před sociálním šetřením, platí podle judikatury Nejvyššího správního
soudu, že sociální šetření slouží hlavně jako důkaz podpůrný (viz např. rozsudek
ze dne 29. 8. 2019, č. j. 9 Ads 84/2018 - 32, bod 15, nebo usnesení ze dne 9. 12. 2021,
č. j. 8 Ads 303/2021 - 27, bod 11).
[19] Stěžovatelka v kasační stížnosti rovněž upozornila, že nebyla osobně přítomna jednání
PK MPSV. K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že účast posuzované osoby na jednání
posudkové komise a její vlastní vyšetření nejsou nezbytné, pokud byl zdravotní stav dostatečně
zjištěn předchozími lékařskými vyšetřeními, jejichž výsledky (lékařské zprávy) má posudková
komise k dispozici (viz již rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 9. 2004,
č. j. 3 Ads 7/2004 - 70, č. 1001/2006 Sb. NSS, z novějších např. rozsudek ze dne 24. 3. 2021,
č. j. 10 Ads 290/2019 - 24, nebo rozsudek ze dne 14. 4. 2021, č. j. 6 Ads 115/2020 - 54).
Skutečnost, že PK MPSV sama nepřistoupila k vyšetření stěžovatelky, v daném případě úplnost
a přesvědčivost vypracovaného posudku nenarušila, mezi podklady obsaženými ve zdravotní
dokumentaci nebyly shledány rozpory, které by vyžadovaly stěžovatelčino přímé vyšetření.
[20] Závěrem pak Nejvyšší správní soud doplňuje, že jelikož správní soudy vycházejí
při přezkumu správních rozhodnutí ze skutkového (a právního) stavu, který zde byl v době
rozhodování správního orgánu (§75 odst. 1 s. ř. s.), nemohou zohledňovat pozdější vývoj
zdravotního stavu (dokládaného stěžovatelkou v řízení o kasační stížnosti). Je-li stěžovatelka
přesvědčena, že se její zdravotní stav zhoršil, jak uvedla v kasační stížnosti (a na podporu tohoto
tvrzení doložila listiny datované rokem 2021), má možnost kdykoli podat novou žádost
o příspěvek na péči, a to bez ohledu na výsledek tohoto řízení. Podání nové žádosti ostatně
stěžovatelce doporučil též žalovaný již v rozhodnutí o odvolání s tím, že po dosažení zletilosti
bude moci být posuzována také její schopnost zvládat základní životní potřebu péče
o domácnost.
IV. Závěr a náklady řízení
[21] Na základě výše uvedeného tak Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 poslední věty s. ř. s. zamítl.
[22] O nákladech řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60 odst. 1
a 2 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Žalobkyně (stěžovatelka) neměla ve věci úspěch, a proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení podle §60
odst. 2 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. dubna 2022
Mgr. Ing. Veronika Juřičková
předsedkyně senátu