ECLI:CZ:NSS:2022:6.AFS.26.2021:53
sp. zn. 6 Afs 26/2021 - 53
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové
a soudců Tomáše Langáška a. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobkyně: AG motorsport race
cars s.r.o., sídlem Palackého 1131/107, Ostrava, zastoupená JUDr. Hanou Reclíkovou,
advokátkou, sídlem Masařská 323/6, Opava, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství,
sídlem Masarykova 427/31, Brno, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne
9. 1. 2017, č. j. 50/17/5300-22444-706385, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2020, č. j. 3 Af 14/2017 - 46,
takto:
I. Kasační stížnost žalobkyně se zamí t á .
II. Žalobkyně n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení případu
[1] Žalobkyně podala dne 29. 4. 2015 daňové přiznání k dani z přidané hodnoty (dále
též „DPH“) za zdaňovací období měsíce března 2015, v němž vykázala vlastní daňovou
povinnost ve výši 5 232 Kč. Jako hlavní daňovou činnost uvedla reklamní činnost. Finančnímu
úřadu pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) vznikly pochybnosti o správnosti,
průkaznosti a pravdivosti údajů vykázaných v daňovém přiznání stran oprávněnosti uplatněného
nároku na odpočet daně dle §72 a násl. zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty,
zejména o použití přijatých zdanitelných plnění pro uskutečnění ekonomické činnosti žalobkyně.
Proto na základě výzvy dle §89 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, správce daně zahájil
postup k odstranění pochybností, v němž ověřoval oprávněnost nároku na odpočet daně
z přijatých zdanitelných plnění v základní sazbě daně mj. na základě níže uvedených přijatých
dokladů (dle interního označení žalobkyně):
- č. Fp15009 od dodavatele AG MOTORSPORT s.r.o. za splátkový prodej vozu Škoda Superb
dle smlouvy ze dne 25. 3. 2015;
- č. d15057 od dodavatele Ing. V. Š. za úpravu vozidla Renault skříň, VIN: X;
Správce daně dospěl na základě výsledků postupu k odstranění pochybností k závěru,
že žalobkyně neprokázala oprávněnost nároku na odpočet daně u výše uvedených
přijatých zdanitelných plnění, a proto platebním výměrem ze dne 2. 9. 2015,
č. j. 5822215/15/2004-52526-110365, žalobkyni vyměřil daň ve výši 162 787 Kč.
[2] Odvolání žalobkyně proti platebnímu výměru žalovaný zamítl rozhodnutím označeným
v záhlaví a platební výměr potvrdil. Žalovaný se ztotožnil se závěry správce daně, že se žalobkyni
nepodařilo doložit a prokázat faktické dodání (přijetí) sporných zdanitelných plnění ze strany
dodavatelů uvedených na dokladech a v deklarovaném rozsahu a výši, ani doložit a prokázat
použití těchto plnění pro její ekonomickou činnost, tj. pro účely uskutečňování plnění žalobkyně.
[3] K přijatému zdanitelnému plnění, jehož předmětem měl být nákup vozidla Škoda Superb,
žalobkyně předložila správci daně účetní deník, evidenci pro účely DPH za zdaňovací
období březen 2015 a kupní smlouvu se splátkovým kalendářem. Sdělila, že nedisponuje
předávacím protokolem, vše bylo dohodnuto ústně. Cena byla zjištěna dle podmínek na trhu
a schválena Finančním úřadem pro Moravskoslezský kraj, u něhož měl prodávající (společnost
AG MOTORSPORT s.r.o.) vozidlo Škoda Superb v zástavě. Následně žalobkyně doplnila údaje
o SPZ vozidla, stavu tachometru, doložila velký technický průkaz a soupis jízd (bez uvedení doby
a účelu jejich uskutečnění). Poté, co byla seznámena s výsledkem postupu k odstranění
pochybností, doložila daňový doklad k nákupu vozidla a dva doklady Finančního úřadu
pro Moravskoslezský kraj o přijaté platbě v hotovosti dne 29. 4. 2015 a 27. 5. 2015, potvrzující
přijetí dvou plateb po 5 000 Kč na daňový účet společnosti AG MOTORSPORT s.r.o. (k úhradě
příslušenství daní). K podanému odvolání žalobkyně připojila sdělení Finančního úřadu
pro Moravskoslezský kraj ze dne 19. 3. 2015, kterým na základě žádosti společnosti AG
MOTORSPORT s.r.o. svolil k prodeji vozidla Škoda Superb za částku 235 000 Kč (včetně
DPH). Žalovaný dospěl ve shodě se správcem daně k závěru, že žalobkyně neprokázala,
že by byla vlastníkem vozidla Škoda Superb, ani že jí toto vozidlo bylo původním vlastníkem
předáno k užívání. Rovněž nedoložila, že za vozidlo zaplatila kupní cenu. Ani z předložených
dokladů o platbě v hotovosti dle žalovaného neplyne, že by úhradu splátek provedla právě
žalobkyně a že by o úhradách ve splátkách účtovala. Nebylo prokázáno ani konkrétní užití
tohoto plnění v rámci ekonomické činnosti žalobkyně.
[4] Ke zdanitelnému plnění spočívajícímu v provedení technického zhodnocení vozidla
Renault žalobkyně doložila evidenci pro účely DPH za období březen 2015, fakturu č. 15210119
vystavenou dne 27. 3. 2015 Ing. V. Š. na částku 114 013 Kč (včetně DPH) za úpravu vozidla
Renault, daňový doklad č. 15280015 ze dne 29. 3. 2015 od Ing. V. Š. dokládající zaplacení zálohy
za úpravu vozidla Renault ve výši 50 000 Kč (včetně DPH) a související zálohový list.
V odvolacím řízení předložila dvě fotografie zachycující vozidlo Renault a čtyři fotografie
interiéru vozidla s datem 2. 9. 2015. Doplnila stav tachometru, přehled jízd (včetně uvedení místa,
délky, data a účelu jízdy) a rozpis zakázky 4693 – AG Motorsport – RENAULT skříň VIN: X
ze dne 27. 3. 2015. V případě tohoto plnění žalovaný uzavřel, že žalobkyni se nepodařilo
věrohodně prokázat, co konkrétně bylo předmětem tohoto plnění, ani jeho rozsah.
Ani z doložených dokladů o úhradě nebylo zřejmé, za jaké konkrétní plnění byly úhrady
prováděny. Žalobkyně nedoložila důkazní prostředky, které by prokazovaly stav vozidla
před úpravou a po jeho úpravě, ani to, že došlo k faktickému přijetí deklarovaného plnění.
Shodně jako v případě sporného nákupu vozidla Škoda Superb nebylo prokázáno ani využití
tohoto plnění v rámci ekonomické činnosti žalobkyně.
[5] Žalobu proti rozhodnutí žalovaného městský soud zamítl v záhlaví označeným
rozsudkem. Městský soud se nejprve zabýval tím, zda se žalobkyni v průběhu předchozího řízení
podařilo prokázat, že skutečně vykonává tvrzenou ekonomickou činnost. Dále měl ve shodě
se žalovaným za to, že v případě vozidla Škoda Superb žalobkyně neprokázala, že k datu
uskutečnění zdanitelného plnění skutečně došlo k dodání vozidla, že prodávající (společnost AG
MOTORSPORT s.r.o.) žalobkyni vozidlo odevzdala a žalobkyně je převzala, a tedy s ním mohla
nakládat jako vlastník. Ani v případě tvrzeného přijetí plnění v podobě technického zhodnocení
vozidla Renault žalobkyně nedoložila, kdy (k jakému konkrétnímu datu) mělo dojít k přestavbě
vozidla, anebo zda je žalobkyně zakoupila už v této podobě. Městský soud tak ve shodě
s daňovými orgány dospěl k závěru, že žalobkyně u těchto přijatých zdanitelných plnění nebyla
oprávněna uplatnit nárok na odpočet DPH. Nebylo ani prokázáno, že žalobkyně tato plnění
použila v rámci ekonomické činnosti, tj. pro uskutečňování plnění definovaných v §72 odst. 1
písm. a) až e) zákona o dani z přidané hodnoty.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[6] Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) podala proti rozsudku městského soudu kasační
stížnost. Namítala, že správce daně ji zásadně omezil v možnosti prokázat svá tvrzení
už v daňovém řízení. Ve sdělení výsledku postupu k odstranění pochybností byla mj. poučena
o právu podat návrh na pokračování v dokazování společně s návrhem na provedení dalších
důkazních prostředků. Tohoto práva využila a navrhla pokračovat v dokazování, správce daně
však reagoval vydáním platebního výměru.
[7] Stěžovatelka taktéž rozporovala skutečnosti, o které městský soud (ve shodě s daňovými
orgány) opřel svůj závěr, že fakticky nevykonává tvrzenou ekonomickou činnost.
Dle stěžovatelky není zřejmé, jaká je spojitost mezi předmětem jejího podnikání a výší základního
kapitálu a sídla společnosti. Městský soud také nezohlednil, že příslušné zdaňovací období bylo
třetím měsícem provozování stěžovatelčiny činnosti. Během prvního roku aktivní ekonomické
činnosti se snažila stabilizovat své majetkové poměry tím, že pořizovala majetek, a právní poměry
tím, že údaje ve veřejném rejstříku uvedla do souladu se skutečným místem výkonu ekonomické
činnosti.
[8] Domnívala se, že doloženými listinami prokázala pořízení automobilu Škoda Superb.
Údaje obsažené na dokladech o úhradě části splátek jsou dle stěžovatelky dány nastavením
účetního systému správce daně, který stěžovatelka nemůže ovlivnit. Bylo prokázáno, že k vozidlu
Škoda Superb bylo zřízeno zástavní právo a že pořízení tohoto vozidla (včetně úhrady kupní
ceny) probíhalo pod dozorem Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj (správce daně
prodávajícího). Měla za to, že v průběhu řízení prokázala, že s vozidlem nakládala jako vlastník,
předložila také fotografie ostatních automobilů, které měla v majetku, a v soupisu dokladů byla
uvedena řada dokladů na nákup pohonných hmot. Doplnila rovněž velký technický průkaz
vozidla, údaj o stavu tachometru a soupis jízd.
[9] Podle názoru stěžovatelky městský soud pochybil také v případě hodnocení přijatého
zdanitelného plnění spočívajícího v technickém zhodnocení vozidla Renault. V souvislosti s tímto
plněním stěžovatelka namítala, že vedle daňových dokladů doložila fotodokumentaci
provedeného technického zhodnocení, která umožňovala též identifikaci zhodnoceného vozidla.
Stěžovatelka upozornila, že jedna z fotografií umožňuje při zvětšení přečíst registrační značku
vozidla, a proto byla zařazena jako příloha k odvolání. Stěžovatelka nesouhlasila
ani s hodnocením správnosti údajů uvedených v technickém průkazu vozidla Renault. Poznámka
o tom, že na vozidle byla provedena přestavba na obytný automobil, by v technickém průkazu
byla, pokud by technik vyhodnotil, že se o obytný automobil jedná. Technický průkaz byl
vystaven až k datu první registrace vozidla v České republice, k němuž došlo dne 21. 4. 2015.
Stěžovatelka byla přesvědčena o tom, že doložením souboru důkazů prokázala, že úpravy
na vozidle byly provedeny v období a rozsahu deklarovaném na daňovém dokladu.
[10] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti poukázal na skutečnost, že stěžovatelka
v reakci na sdělení výsledku postupu k odstranění pochybností pouze přislíbila doložení dalších
důkazních prostředků, aniž by tak učinila. Vzhledem k tomu, že pochybnosti nebyly odstraněny,
vydal správce daně platební výměr na DPH. V případě přijatého zdanitelného plnění, jehož
předmětem měl být nákup vozidla Škoda Superb, byla reakce stěžovatelky na sdělení výsledku
postupu k odstranění pochybností čistě formálního charakteru. Příjmové doklady Finančního
úřadu pro Moravskoslezský kraj neprokazují, že se jednalo o úhradu kupní ceny vozidla, ani to,
že peněžní prostředky složila stěžovatelka. Stran nároku na odpočet daně z plnění spočívajícího
v úpravě vozidla Renault žalovaný zdůraznil, že veškeré důkazy byly hodnoceny v souladu
se zásadou volného hodnocení důkazů. Stěžovatelkou předložené fotografie nebyly jediným
důkazem, na němž daňové orgány svůj závěr založily. Stran podrobného vylíčení skutkového
a právního stavu žalovaný odkázal na rozhodnutí o odvolání, vyjádření k žalobě, spisový materiál
a napadený rozsudek městského soudu.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[11] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že není důvodná.
[12] V projednávané věci je mezi účastníky řízení veden spor o to, zda stěžovatelka
v předchozím řízení prokázala oprávněnost nároku na odpočet daně ve smyslu §72 a §73 zákona
o dani z přidané hodnoty. Hmotněprávní podmínky vzniku nároku na odpočet daně jsou
vymezeny v §72 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty, podle kterého je plátce oprávněn
k odpočtu daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění, které v rámci svých ekonomických
činností (§5 odst. 2 zákona) použije pro účely uskutečňování plnění vymezených
v tomto ustanovení. Pro přiznání nároku na odpočet daně je plátce povinen splnit rovněž
formální podmínku, která spočívá v předložení daňového dokladu s náležitostmi stanovenými
zákonem, jak plyne z §73 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty.
[13] Prokazování nároku na odpočet daně je tedy primárně záležitostí dokladovou, současně je
však třeba respektovat soulad skutečného stavu se stavem formálněprávním, jak vyplývá
z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek ze dne 25. 9. 2014,
č. j. 9 Afs 57/2013 - 37). Ani daňové doklady se všemi požadovanými náležitostmi tedy nemusejí
být podkladem pro uznání nároku na odpočet DPH, není-li prokázáno, že k uskutečnění
zdanitelného plnění došlo tak, jak je v dokladech deklarováno, či nejsou-li splněny jiné zákonné
podmínky pro jeho uplatnění. Při prokazování nároku na odpočet přitom musí být v prvé řadě
prokázána samotná existence zdanitelného plnění. „Důkaz daňovým dokladem je pouze formálním
důkazem dovršujícím hmotněprávní aspekty skutečného provedení zdanitelného plnění. Jestliže zdanitelné plnění
nebylo uskutečněno, nemůže být důkazní povinnost naplněna pouhým předložením, byť formálně správného,
daňového dokladu. Daňový doklad, který jen simuluje (bez rozdílu, zda jde o simulaci absolutní či relativní)
uskutečnění zdanitelného plnění, není relevantním důkazem a jeho předložení může vést k formulaci požadavku
směřujícího k dokázání hmotněprávního úkonu, tj. k důkazu existence zdanitelného plnění“ (viz již usnesení
Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2004, č. j. III. ÚS 365/04). Samotné doložení daňového dokladu
(byť po formální stránce bezvadného) tedy není dostatečným podkladem pro uznání nároku
na odpočet DPH, který musí být fakticky podložen existujícím zdanitelným plněním.
[14] Nejvyšší správní soud současně připomíná, že je to především krajský soud (zde městský
soud), kdo plní úlohu soudu „nalézacího“ a hodnotí žalobou napadené rozhodnutí v tzv. plné
jurisdikci, včetně otázek skutkových, o nichž si sám učiní úsudek [§73 a násl.
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)]. Intervence ze strany Nejvyššího
správního soudu je v tomto ohledu výjimečná a omezuje se toliko na vady řízení a dokazování
ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 3. 2017,
č. j. 6 As 256/2016 - 79, bod [21]). Takových vad se však městský soud v souzeném případě
nedopustil. Naopak řádně a srozumitelně v napadeném rozsudku odůvodnil a vysvětlil, jak
skutkový stav posoudil a z jakých konkrétních důvodů dospěl k závěru, že stěžovatelka ohledně
sporných plnění důkazní břemeno neunesla.
[15] Stěžovatelka předně v kasační stížnosti namítala, že byla postupem správce daně omezena
v možnosti prokázat svá tvrzení a že správce daně vydal platební výměr na DPH, přestože
navrhla pokračovat v dokazování. Městský soud v této souvislosti správně upozornil
na skutečnost plynoucí z obsahu správního spisu, že stěžovatelka v průběhu postupu
k odstranění pochybností reagovala na výzvy správce daně neúplně a se zpožděním, zpravidla
na základě dalšího pobídnutí ze strany správce daně. Předkládala pouze části dokladů a listin
namísto toho, aby správci daně poskytla komplexní vyjádření a vysvětlení týkající se okolností
provozování ekonomické činnosti a přijetí sporných zdanitelných plnění, včetně doložení
relevantních důkazů. Dne 18. 8. 2015 stěžovatelka doručila správci daně podání nazvané návrh
na pokračování v dokazování, kde sice přislíbila doložit další důkazní prostředky,
to však následně neučinila. Dne 2. 9. 2015 proto správce daně vydal platební výměr,
v jehož odůvodnění konstatoval, že stěžovatelka nedoložila žádné skutečnosti prokazující tvrzené
podnikatelské aktivity v zahraničí, které by jí znemožňovaly včasnou komunikaci se správcem
daně. Stěžovatelka nadto byla v řízení zastoupena, zástupkyně se tvrzených závodů v zahraničí
neúčastnila. Návrh na pokračování v dokazování byl formulován natolik obecně, že nebylo
patrné, zda vůbec a kdy by stěžovatelka případné další podklady doložila, včetně poukazu na to,
že je dosud předkládala pouze v nedostatečné míře. Nejvyšší správní soud se proto ztotožnil
s hodnocením městského soudu, že s ohledem na shora popsané okolnosti nebyla stěžovatelka
omezena v možnosti prokazovat v řízení svá tvrzení. Nadto v situaci, kdy jí byl dán dostatečný
prostor k doložení další důkazních prostředků rovněž v odvolacím řízení, a stěžovatelka
této možnosti využila, není zřejmé, že by namítané pochybení mělo vliv na zákonnost vydaných
správních rozhodnutí.
[16] Nejvyšší správní soud nepřisvědčil ani stěžovatelčiným námitkám stran hodnocení její
ekonomické činnosti. V této souvislosti souhlasí se závěry městského soudu, že stěžovatelka
neprokázala, že přijatá zdanitelná plnění použila v rámci ekonomických činností
pro uskutečňování plnění definovaných v §72 odst. 1 písm. a) až e) zákona o dani z přidané
hodnoty. V podaném daňovém přiznání stěžovatelka jako hlavní ekonomickou činnost uvedla
reklamní služby a v průběhu prvostupňového řízení sdělila, že se zabývá profesionálním
automobilovým závodním sportem (závodní činností), a to na území celé Evropy formou účasti
v seriálu FIA Hill Climb Championship 2015, a že vozidla využívá také k tzv. promo akcím
nebo ke školení řidičů. V rámci podaného odvolání pak stěžovatelka doplnila, že činnost
provozuje tak, že pronajímá reklamní plochu na svém závodním automobilu, s nímž se účastní
jmenovaných závodů, a některá vozidla též využívá k výuce a poskytování tréninkových jízd
v areálu centra bezpečné jízdy LIBROS Ostrava a polygonu TATRA KOPŘIVNICE.
[17] Shora uvedená tvrzená však stěžovatelka věrohodně neprokázala a městský soud
v odůvodnění napadeného rozsudku (viz body 18 až 22) ve shodě s daňovými subjekty
identifikoval řadu skutečností, které reálné provozování tvrzené ekonomické činnosti
stěžovatelky zpochybnily. Prvotními indiciemi byly údaje obsažené v obchodním rejstříku o sídle
a základním kapitálu stěžovatelky ve výši 1 Kč (byť právní úprava umožňuje založení společnosti
se základním kapitálem ve výši 1 Kč, neznamená to, že by tato skutečnost nemohla vzbuzovat
prvotní pochybnosti ohledně reálného výkonu ekonomické činnosti) a pochybnost vyvolala také
skutečnost, že se na chodu společnosti významně personálně podílí Lenka Vítková (jednatelka
společnosti AG MOTORSPORT s.r.o., od které měla stěžovatelka údajně zakoupit vozidlo
Škoda Superb a která měla dispoziční oprávnění k bankovnímu účtu stěžovatelky). Další
pochybnosti vyplynuly z toho, že z účtu stěžovatelky byly pravidelně v hotovosti vybírány částky
v řádech desetitisíců korun ihned po připsání příchozích plateb, přičemž účel přijímání
a vyplácení těchto plateb nebyl zjištěn. Nepodařilo se ověřit (natož prokázat) ani stěžovatelčino
tvrzení, že se pravidelně účastní automobilových závodů, že podniká v oblasti poskytování
reklamy a že ekonomicky působí v centru bezpečné jízdy a polygonu Tatra. V této souvislosti
stěžovatelka ani netvrdila, kdy a komu, za jakých konkrétních podmínek, jakou reklamní plochu
a na kterém ze svých vozidel poskytla či hodlá poskytnout, ani konkrétně nespecifikovala
a žádným způsobem nedoložila, zda a kdy se konkrétní vozidlo účastnilo či zúčastní závodu
či promo akce (např. pořízenou fotodokumentací). Ve svém souhrnu tak uvedené poznatky
vyvolaly významné pochybnosti o tom, zda stěžovatelka skutečně v rozhodném období
vykonávala tvrzenou ekonomickou činnost a co konkrétně bylo jejím předmětem.
[18] V návaznosti na výše uvedené proto nelze nic vytknout závěrům daňových orgánů
a městského soudu, dle kterých stěžovatelka neprokázala přímou vazbu přijatých zdanitelných
plnění na její ekonomickou činnost. Ostatně žádné konkrétní výstupy činnosti (uskutečněná
plnění) stěžovatelka v řízení netvrdila, ani nedoložila. K její argumentaci, že v daném období
směřovaly její kroky především ke stabilizaci ekonomické činnosti, Nejvyšší správní soud
konstatuje, že v řízení nebylo doloženo ani provádění případných přípravných činností.
[19] Pokud se jedná o přijaté zdanitelné plnění, jehož předmětem měl být nákup vozidla Škoda
Superb, i v tomto případě se Nejvyšší správní soud ztotožnil se závěry žalovaného a městského
soudu. Stěžovatelka předložila v odvolacím řízení sdělení Finančního úřadu pro Moravskoslezský
kraj, kterým byl povolen prodej vozidla Škoda Superb. Správce daně ve sdělení zdůraznil,
že zástava váznoucí na vozidle trvá až do uhrazení celé kupní ceny ve splátkách, poté vydá
osvědčení o zániku zástavního práva. Ze sdělení Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj není
zřejmé, kdo měl být kupcem vozidla Škoda Superb, ani zda bylo vozidlo stěžovatelce fakticky
předáno. Nebyl v něm uveden název (obchodní firma) kupujícího. Jak v této souvislosti uvedl již
městský soud, tímto obecným sdělením bylo prokázáno pouze to, že vozidlo mělo být prodáno
za částku 235 000 Kč. Stěžovatelka nedoložila, že by v souladu se splátkovým kalendářem kupní
cenu vozidla skutečně hradila. Se stěžovatelkou sice lze souhlasit do té míry, že nemohla ovlivnit
obsah předložených dokladů o přijaté platbě v hotovosti vystavených Finančním úřadem
pro Moravskoslezský kraj, tato skutečnost však nemá žádný vliv na povinnost stěžovatelky
doložit a prokázat okolnosti a průběh daného plnění, což se stěžovatelce v případě vozidla Škoda
Superb nepodařilo. Podle čl. II předložené kupní smlouvy nadto bylo s ohledem na sjednanou
výhradu vlastnického práva podmínkou převodu vlastnictví až zaplacení plné kupní ceny.
Nebylo-li doloženo úplné zaplacení kupní ceny stěžovatelkou, nemohla prokázat, že se stala
vlastníkem vozidla Škoda Superb, jak tvrdila.
[20] Stěžovatelka nedoložila, že vozidlo skutečně převzala, že s ním nakládala jako vlastník
a že je používala ke své ekonomické činnosti. Jak správně upozornil již městský soud, tato
skutečnost mohla být doložena např. doklady prokazujícími registraci vozidla k silniční dani,
účtováním o odpisech či průkaznou fotodokumentací. Nakládání s vozidlem Škoda Superb
a jeho užívání naopak nemohly prokázat (v rozporu s přesvědčením stěžovatelky) doklady
jako předložený velký technický průkaz (v němž stěžovatelka nebyla zapsána
ani jako provozovatel vozidla), údaj o stavu tachometru, doklady o nákupu pohonných hmot
či soupis jízd, který neobsahoval konkrétní data jejich uskutečnění ani účel. Tvrzené užívání
vozidla pro běžnou činnost stěžovatelky nebyly s to prokázat ani fotografie jiných vozidel,
o nichž stěžovatelka tvrdila, že je jejich vlastníkem. Nejvyšší správní soud doplňuje, že povinností
správce daně není z vlastní iniciativy vyhledávat důkazy ve prospěch daňového subjektu
a vyvracet vlastní pochybnosti (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne
18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 5/2005 - 58, či ze dne 10. 5 2007, č. j. 7 Afs 195/2006 - 123).
Stěžovatelkou tvrzené skutečnosti nemohly být ověřeny ani u Finančního úřadu
pro Moravskoslezský kraj. Potvrzení o zániku zástavního práva zřízeného rozhodnutím správce
daně ze dne 7. 6. 2016 (jež nebylo v rozporu s tvrzením stěžovatelky soudu předloženo) mohlo
osvědčit toliko zánik zástavního práva, nikoli však to, že to byla právě stěžovatelka, kdo uhradil
kupní cenu. Stejně tak souvislost tohoto plnění se stěžovatelčinou ekonomickou činností
by doklady Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj týkající se zástavy osvědčit nemohly.
[21] K uplatněnému nároku na odpočet daně z plnění spočívajícího v úpravě (technickém
zhodnocení) vozidla Renault, pak Nejvyšší správní soud pro stručnost odkazuje na rozhodnutí
žalovaného, který se touto otázkou zabýval pod body 24 až 28, jakož i na napadený rozsudek
městského soudu, který se této otázce podrobně věnoval v bodech 34 až 43 odůvodnění. Daňové
orgány dospěly k závěru, který potvrdil též městský soud, že stěžovatelce se nepodařilo
věrohodně prokázat konkrétní předmět a rozsah tohoto sporného plnění. Předmět plnění nebyl
na dokladu specifikován, nebylo z něj patrné, co přesně mělo být v rámci tohoto plnění
poskytnuto. Zároveň nebyl doložen stav vozidla před úpravou a stav vozidla po jeho úpravě
(patrný např. z pořízené fotodokumentace). Stěžovatelka nedoložila ani to, kdy přesně (k jakému
datu) mělo dojít k uskutečnění zdanitelného plnění v podobě tvrzené přestavby vozidla.
Tyto závěry nemůže zpochybnit ani skutečnost, že na jedné z předložených fotografií exteriéru
vozidla by po přiblížení bylo možno rozpoznat registrační značku vozidla Renault. Daňovým
orgánům ani městskému soudu nelze vytýkat, pokud upozornily na to, že údaje ve stěžovatelkou
předloženém technickém průkazu vozidla neodpovídají tvrzením o přestavbě vozidla za účelem
ubytování závodního týmu a převozu závodního automobilu. Také v tomto případě nebyly
fotografie a technický průkaz vozidla jediným důkazem, na němž byly závěry daňových orgánů
a městského soudu postaveny, stěžovatelce se však detailní hodnocení skutkového stavu
ve vztahu k přestavbě vozidla Renault zpochybnit nepodařilo.
IV. Závěr a náklady řízení
[22] Na základě výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 poslední věty s. ř. s. zamítl.
[23] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60
odst. 1 a 7 ve spojení s §120 s. ř. s. Žalobkyně (stěžovatelka) neměla ve věci úspěch, nemá
proto právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšnému žalovanému žádné náklady nad rámec
obvyklé úřední činnosti nevznikly, náhrada nákladů řízení se mu tudíž nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. března 2022
Mgr. Ing. Veronika Juřičková
předsedkyně senátu