ECLI:CZ:NSS:2022:6.AZS.118.2022:20
sp. zn. 6 Azs 118/2022 - 20
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudce
Filipa Dienstbiera a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobce: O. K., zastoupený JUDr.
Petrem Navrátilem, advokátem, sídlem Joštova 138/4, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 16. srpna 2021 č. j. OAM-223/ZA-ZA11-ZA03-2021, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. května 2022 č. j. 22 Az 44/2021 - 27
takto:
I. Kasační stížnost žalobce se odm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se ne p ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím označeným v návětí žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu.
Žalobce ve vlasti dle žalovaného nevyvíjel činnost směřující k uplatňování politických práv,
za kterou by čelil pronásledování. Neuvedl žádné politické aktivity, kterých by se zúčastnil,
ani nebyl členem politické strany. S Lidovou demokratickou stranou (HDP) pouze sympatizoval.
Z informací o zemi původu však plyne, že pokud někdo v HDP čelí problémům, jde o nejvyšší
představitele, nikoliv řadové členy či sympatizanty. Ani strach žalobce z pronásledování žalovaný
nevyhodnotil jako opodstatněný. Kromě již uvedeného dodal, že žalobce není osobu,
která by po návratu do Turecka měla čelit problémům v souvislosti s politickým názorem.
S odkazem na zprávy o zemi původu žalovaný podotkl, že v Turecku dochází ke zvýšenému
zájmu státních orgánů o příbuzné členů HDP či osoby jinak spřízněné se členy strany.
To však není případ žalobce, který uvedl, že s členy strany HDP přišel do kontaktu při výkonu
svého podnikání (výroba reklamy). Tvrdil sice, že ho opakovaně kontaktovaly dvě osoby
od civilní policie, výhružkou se zbraní ho donutily nasednout do auta, vyptávaly se
ho na funkcionáře strany HDP Ahmeda Alaka a Mustafu Yildize a vyhrožovaly mu, ovšem to,
že šlo o policii, je pouze domněnka žalobce. Na dané osoby žalobce narazil i po návratu ze svého
dřívějšího pobytu v České republice a Německu a dozvěděl se, že Ahmed Alak a Mustafa Yildiz
byli zatčeni a jeho jméno je vedeno ve spisu. Osoby žalobce viděl v autě na křižovatce,
jak mu hrozí prstem, nicméně jim ujel. I pokud skutečně šlo o policisty, nelze jen z toho
dovozovat, že by žalobci hrozil postih, jelikož se nijak neangažoval v politice. Maximálně může
čelit zvýšenému zájmu policejních orgánů, což ale není pronásledování. Žalovaný dodal,
že ani skutečnost, že žalobce je Kurd, nevede bez dalšího k tomu, že by měl čelit pronásledování.
[2] Žalovaný neshledal důvody ani pro udělení dalších forem mezinárodní ochrany.
Konstatoval, že žalobce neuvedl a ani žalovaný nenalezl skutečnosti, na základě
kterých by žalobci v případě návratu do vlasti hrozila vážná újma. Trest smrti byl v Turecké
republice zcela zrušen od roku 2004 a zájem civilní policie, která žalobce údajně kontaktovala,
nepředstavuje hrozbu mučení či jiného špatného zacházení nebo trestání. Žalobci navíc nic
nebrání obrátit se o pomoc na příslušné státní orgány. Pokud jde o ozbrojený konflikt
na jihovýchodě země mezi tureckou armádou a povstalci z PKK, žalobce pobýval ve městě
Adana, které se sice nachází na východě země, avšak nikoliv v přímé blízkosti syrsko-tureckých
hranic. Podle dostupných informací tam nedochází k přesunu vojenské techniky ani aktivní
vojenské činnosti.
[3] Žalobu proti rozhodnutí žalovaného zamítl Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“)
rozsudkem označeným v návětí. Podle krajského soudu není rozhodnutí žalovaného
nepřezkoumatelné, neboť žalovaný uvedl nejen výčet zpráv o zemi původu, nýbrž s nimi
také pracoval a na relevantních místech odůvodnění na ně odkazoval. Informace o zemi původu
jsou zároveň dostatečné a mají vztah k tvrzením žalobce. K obavě žalobce z návratu do vlasti
z důvodu, že v České republice požádal o mezinárodní ochranu, krajský soud konstatoval,
že ji ve správním řízení vůbec neprezentoval. Žalovaný neměl povinnost dané informace
zjišťovat automaticky a žalobce k tomu neuvedl ani nic konkrétního. Podle krajského soudu
žalovaný dostatečně odůvodnil, proč žalobce nesplňuje podmínky pro udělení azylu či doplňkové
ochrany. Ve vztahu k §12 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, je podstatné, že žalobce
ve vlasti neuplatňoval žádná politická práva. Ve vztahu k §12 písm. b) zákona o azylu je zásadní,
že samotná kurdská etnicita pro závěr o pronásledování po návratu nestačí, a to ani v souvislosti
s vojenskými operacemi v turecko-syrském pohraničí. Potencialitu pronásledování žalobce nelze
dovodit ani z toho, že byl dříve v kontaktu se dvěma představiteli strany HDP, kteří byli později
zatčeni. Krajský soud uzavřel, že ve vztahu k humanitárnímu azylu nebo doplňkové ochraně
žalobce žádné relevantní tvrzení nevznesl a žalovaný své související závěry dostatečně zdůvodnil.
[4] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost.
Namítal, že krajský soud dostatečně nevypořádal jeho žalobní námitky, resp. že je posoudil věcně
nesprávně. Stěžovatel zopakoval svou žalobní argumentaci a namítal nepřezkoumatelnost
rozhodnutí žalovaného pro nedostatek odůvodnění a nedostatečné podklady pro závěr o tom,
jaká újma stěžovateli fakticky hrozí v případě, že bude vrácen do země původu. Zároveň
dle stěžovatele rozhodnutí žalovaného nedostatečně pracuje s informacemi o zemi původu
ve spisu, neboť z něj není dostatečně zřetelné, jaké konkrétní informace vedly žalovaného
k jeho závěrům. Dále stěžovatel konstatoval, že v souvislosti s vojenskými operacemi
vůči kurdským osadám v turecko-syrském pohraničí se postoj tureckých úřadů vůči příslušníkům
kurdské menšiny zostřil.
[5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že krajský soud všechny námitky
stěžovatele odpovídajícím způsobem vypořádal a že se s postupem soudu i obsahem napadeného
rozsudku ztotožňuje.
[6] Nejvyšší správní soud zaslal vyjádření žalovaného stěžovateli na vědomí.
[7] Nejvyšší správní soud vyhodnotil kasační stížnost jako nepřijatelnou ve smyslu §104a
odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), neboť svým významem
podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele (k výkladu tohoto pojmu viz usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 26. dubna 2006 č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS, a ze dne
16. června 2021 č. j. 9 As 83/2021 - 28, č. 4219/2021 Sb. NSS).
[8] Stěžovatel namítá nesprávné posouzení námitky nepřezkoumatelnosti rozhodnutí
žalovaného v tom smyslu, že žalovaný uvedl výčet informací o zemi původu, nicméně
už na ně nijak konkrétně nenavázal své závěry. Jinými slovy stěžovatel namítá, že žalovaný
nedostál povinnosti řádně své rozhodnutí odůvodnit. Judikatura označuje odůvodnění správního
rozhodnutí za jeho těžiště, „jež má poskytnout skutkovou a právní oporu výroku
rozhodnutí. Z odůvodnění jakéhokoli správního rozhodnutí tak musí být zřejmé, proč správní
orgán rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části rozhodnutí. Tyto důvody musí vycházet
z provedeného dokazování, musí být jasné a přesvědčivé“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 23. července 2009 č. j. 9 As 71/2008 - 109). V obecné rovině je rozhodující, „aby vydané
rozhodnutí zohledňovalo a řádně se vypořádalo se všemi relevantními vyjádřeními účastníků
a návrhy na provedení důkazů učiněnými v průběhu celého správního řízení,
se všemi shromážděnými podklady pro vydání rozhodnutí a v úplnosti zachycovalo výsledky
dokazování“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 92/2009 – 65 ze dne
16. března 2010). Nejvyšší správní soud konstatuje, že krajský soud zcela v souladu s citovanou
judikaturou dospěl k závěru, že žalovaný své rozhodnutí řádně odůvodnil, shromážděné podklady
reflektoval a dovodil z nich odpovídající konkrétní závěry. Rozhodnutí žalovaného tedy není
nepřezkoumatelné.
[9] Pokud se týče informací o zemi původu obstarávaných žalovaným, ty se mají týkat
především otázek posuzovaných v konkrétním řízení, resp. obsah zjišťovaných informací
je závislý zejména na tvrzeních žadatele o mezinárodní ochranu. Úkolem žalovaného
tedy je obstarat dostatečně přesné a adresné informace o zemi původu tak, aby dostál
své povinnosti zajistit maximální možné množství důkazů, a to jak těch, které vyvracejí tvrzení
žadatele, tak těch, co je podporují (k tomu viz rozsudky Nejvyššího správního soudu
ze dne 30. září 2008 č. j. 5 Azs 66/2008 - 70, č. 1749/2009 Sb. NSS, ze dne 4. února 2009
č. j. 1 Azs 105/2008 - 81, č. 1825/2009 Sb. NSS, nebo ze dne 31. května 2017
č. j. 5 Azs 62/2016 - 87). Krajský soud v duchu popsaných závěrů zhodnotil, že žalovaný opatřil
k zemi původu stěžovatele dostatečné a relevantní informace, které se týkají postavení kurdské
menšiny v Turecku i situace osob spojených se stranou HDP. K argumentaci stěžovatele, že má
obavu z návratu do vlasti z důvodu žádosti o mezinárodní ochranu, krajský soud dále uvedl,
že svou obavu v řízení před žalovaným vůbec neprezentoval. Žalovaný tudíž neměl povinnost
přímo k této okolnosti obstarávat informace. Kromě toho stěžovatel ani v žalobě neuvedl žádné
konkrétní okolnosti, z nichž by vyplývala podloženost jeho obav. Nejvyšší správní soud nemá
takovému hodnocení co vytknout a dodává, že stěžovatel žádné podrobnosti nedoplnil
ani v kasační stížnosti.
[10] Namítá-li stěžovatel obtíže vyplývající z jeho kurdské národnosti, už krajský soud
v daném kontextu správně konstatoval, že to bez dalšího není důvod pro udělení azylu.
K totožnému závěru opakovaně dospěl též Nejvyšší správní soud (viz např. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 7. listopadu 2019 č. j. 2 Azs 75/2019 - 46, ze dne 8. dubna 2021
č. j. 1 Azs 13/2021 - 25 nebo ze dne 3. března 2022 č. j. 9 Azs 228/2021 - 26).
[11] Ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu tak poskytuje odpovědi na otázky
vznesené v kasační stížnosti. Vzhledem k uvedenému Nejvyšší správní soud odmítl kasační
stížnost jako nepřijatelnou podle §104a s. ř. s.
[12] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
odst. 1 a 7 ve spojení s §120 s. ř. s. Ačkoli byla kasační stížnost odmítnuta, což je situace,
na kterou obecně pamatuje §60 odst. 3 s. ř. s., k odmítnutí pro nepřijatelnost dochází na základě
zjednodušeného věcného posouzení případu, a proto je na místě rozhodnout o náhradě nákladů
řízení podle úspěchu ve věci (kromě již citovaného usnesení č. j. 9 As 83/2021 - 28
viz také usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. března 2021
č. j. 8 As 287/2020 - 33, č. 4170/2021 Sb. NSS). Žalobce neměl ve věci úspěch, nemá
proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, nevznikly
mu však žádné náklady nad rámec obvyklé úřední činnosti, pročež se mu náhrada nákladů řízení
nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. června 2022
JUDr. Tomáš Langášek, LL.M.
předseda senátu