ECLI:CZ:NSS:2022:7.AS.35.2022:20
sp. zn. 7 As 35/2022 - 20
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: D. K., zastoupen
Mgr. Michalem Žůrkem, advokátem se sídlem Vrchlického sad 1893/3, Brno, proti žalovanému:
Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117, Ostrava, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 11. 2021,
č. j. 22 A 14/2020 - 52,
takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 11. 2021, č. j. 22 A 14/2020 - 52,
se z r ušuj e a věc se v rac í tomuto soudu k dalšímu řízení.
II. Žalobci se v rací soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, který bude vyplacen z účtu
Nejvyššího správního soudu k rukám zástupce žalobce Mgr. Michala Žůrka, advokáta,
a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I.
[1] Shora označeným rozsudkem Krajský soud v Ostravě (dále též „krajský soud“) zamítl
žalobu, kterou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 1. 2020, č. j. MSK
182660/2019, jímž bylo k jeho odvolání částečně změněno rozhodnutí Městského úřadu Bruntál
(dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 30. 10. 2019, ve věci námitek žalobce proti provedení
záznamu bodů v registru řidičů.
[2] Krajský soud neshledal žalobní námitky důvodnými. Podle jeho názoru se správní orgány
nedopustily žádných vad či nezákonností. Žalobci bylo provedení záznamu 12 bodů v registru
řidičů řádně oznámeno, přičemž toto oznámení žalobce osobně převzal, což prokazuje
doručenka založená ve správním spise. Nedošlo ani k porušení §36 odst. 3 ve spojení s §93
odst. 2 správního řádu, jakož ani dalších ustanovení upravujících postup správních orgánů.
K námitce poukazující na vady podkladových aktů (pokutových bloků) krajský soud uvedl, že ji
považuje za obecnou. Navazující argumentaci uplatněnou při ústním jednání pak krajský soud
vyhodnotil jako opožděnou. Dle konstantní judikatury správních soudů lze nové žalobní body
doplnit jen ve lhůtě k podání žaloby, která má prekluzivní charakter, takže její zmeškání nelze
prominout. K opožděně uplatněným žalobním tvrzením proto soud nepřihlíží (§71, §72 s. ř. s.
a nález Ústavního soudu ze dne 10. 3. 1999, sp. zn. I. ÚS 164/97). Krajský soud dodal, že text
žaloby podané v zákonné lhůtě nepředstavuje předobraz žalobních tvrzení učiněných u ústního
jednání před krajským soudem, přičemž tato tvrzení nelze považovat ani za rozvinutí vznesené
žalobní argumentace. S ohledem na opožděnost uplatněných žalobních tvrzení krajský soud
nepřistoupil ani k provedení důkazních návrhů. Ze stejných důvodů soud u ústního jednání
nezohlednil ani žalobcem odkazovanou judikaturu správních soudů. Ani další námitky neshledal
soud důvodnými, a žalobu proto zamítl. Rozsudek krajského soudu (stejně jako všechna dále
citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu) je v plném znění dostupný na www.nssoud.cz
a soud na něj na tomto místě pro stručnost odkazuje.
II.
[3] Proti rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační stížnost
z důvodů obsahově podřaditelných pod §103 odst. 1 s. ř. s. Podle stěžovatele krajský soud řádně
nevypořádal žalobní námitky poukazující na nezpůsobilost pokutových bloků k záznamu bodů
v registru řidičů a nepřípustně omezil rozsah soudního přezkumu. Z podané žaloby (zejména
ze stran 4 a 5) vyplývá, že stěžovatel uplatnil řadu výtek proti formálním náležitostem pokutových
bloků. Vytknuté nedostatky pokutových bloků v rámci žalobních bodů obsažených v žalobě
pak korespondují s tvrzeními, které byly předneseny při ústním jednání před krajským soudem.
Nelze je tak považovat za nové žalobní body, resp. opožděná žalobní tvrzení, jak nepřípadně
tvrdí krajský soud. Nepřiléhavý je i poukaz na nález Ústavního soudu ze dne 10. 3. 1999,
sp. zn. I. ÚS 164/97. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek
krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Požádal i o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti.
III.
[4] Žalovaný podal ke kasační stížnosti stručné vyjádření, ve kterém navrhl zamítnutí kasační
stížnosti.
IV.
[5] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[6] Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou.
[7] Je pravdou, že stěžovatel v žalobě obecně uvedl, že pokutové bloky nejsou způsobilé
k záznamu bodů do registru, tuto argumentaci však ještě v žalobě (která byla podána v zákonné
lhůtě) rozvedl. Mj. s poukazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2014,
č. j. 4 As 127/2014 - 39 uváděl, že z pokutového bloku musí být patrné, komu, kdy a za jaký
přestupek byla pokuta uložena. Dále poukázal na metodické doporučení Ministerstva vnitra
a další judikaturu Nejvyššího správního soudu a dovozoval, že pokutový blok musí obsahovat
náležitosti uvedené v §92 odst. 2 zákon č. 250/2016 Sb. Stěžovatel tedy v žalobě neuplatnil
pouze jedinou obecnou větu stran vad pokutových bloků, nýbrž uplatnil širší argumentaci.
Krajský soud však přesto shledal, že argumentace stěžovatele je obecná a že stěžovatel
proti vadám pokutových bloků brojí pouze v jedné větě, což pravdou není. K doplňujícím
tvrzením stran vad pokutových bloků (uplatněným při ústním jednání), ve kterých stěžovatel své
námitky konkretizoval, pak krajský soud uvedl, že je považuje za opožděná, neboť byla poprvé
vznesena až po uplynutí zákonné lhůty pro podání žaloby, a proto se jimi nemohl zabývat (§71
odst. 2 a §72 odst. 4 s. ř. s. a nález Ústavního soudu ze dne 10. 3. 1999, sp. zn. I. ÚS 164/97).
Krajský soud výslovně doplnil, že text žaloby podané v zákonné lhůtě nepředstavuje předobraz
žalobních tvrzení učiněných u ústního jednání před krajským soudem. Dodatečná tvrzení
stěžovatele u ústního jednání nelze považovat ani za rozvinutí vznesené žalobní námitky
o nezpůsobilosti pokutových bloků k záznamu bodů v registru, neboť ta byla formulována
natolik obecně, že nemůže v ničem představovat nosný základ opožděné argumentace.
[8] S uvedeným Nejvyšší správní soud nesouhlasí. Jak již bylo uvedeno výše, stěžovatel
v žalobě neuplatnil pouze jednu (obecnou) větu, ale uplatnil širší argumentaci. Jak přitom vyplývá
ze spisu, uvedenou argumentaci dále rozvedl (konkretizoval) při ústním jednání. Zde mj. uvedl,
kterými konkrétními nedostatky pokutové bloky trpí, a proč nemohou sloužit jako poklad
pro předmětná rozhodnutí, resp. v čem spatřuje nezákonnost napadeného rozhodnutí (viz mj.
obsáhlé shrnutí vad v protokolu o ústním jednání). Uplatnil zde i další argumentaci navazující
na tvrzení obsažená v žalobě vč. poukazu na judikaturu správních soudů. Podle judikatury
Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudky rozšířeného senátu ze dne 24. 8. 2010,
č. j. 4 As 3/2008 - 78, publ. pod č. 2162/2011 Sb. NSS, ze dne 20. 12. 2005,
č. j. 2 Azs 92/2005 - 58, publ. pod. č. 835/2006 Sb. NSS, a rozsudek ze dne 27. 10. 2004,
č. j. 4 Azs 149/2004 - 52, publ. pod č. 488/2005 Sb. NSS) představuje žalobní bod vymezení
skutkových i právních důvodů tvrzené nezákonnosti nebo procesních vad správního rozhodnutí
tak, aby bylo zřejmé, v jaké části a z jakých hledisek se má soud věcí zabývat. Žalobní bod musí
obsahovat skutková a právní tvrzení ohledně nezákonnosti napadeného rozhodnutí. Ne každé
žalobcovo tvrzení je však nutno považovat za samostatný žalobní bod a je na soudu,
aby zkoumal, zda konkrétní tvrzení představuje vymezení samostatných důvodů namítané
nezákonnosti. Uplatní-li žalobce po uplynutí lhůty pro podání žaloby zcela nová tvrzení
k důvodům nezákonnosti napadeného správního rozhodnutí, která nebyla v žalobě obsažena, a to
ani v obecné rovině, není soud oprávněn se těmito tvrzeními zabývat (viz např. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2013, č. j. 8 Afs 75/2012 - 46). Je-li však v průběhu
řízení o žalobě uplatněna argumentace, kterou jsou v žalobě obsažené obecně formulované
námitky konkretizovány, nelze je považovat za nová, která by byla možno bez dalšího odmítnout
jako opožděná (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 11. 2011,
č. j. 2 As 119/2011 - 67). Přesně k tomu došlo v dané věci. Stěžovatel obecně formulovanou
argumentaci rozvedl, a to jak v žalobě, tak i následně při ústním jednání. Krajský soud se jí proto
měl zabývat, a nikoliv odmítnout její vypořádání s tím, že argumentace byla uplatněna opožděně.
Tím nepřípustně omezil rozsah soudního přezkumu. Ze stejného důvodu neobstojí
ani argumentace, kterou krajský soud odůvodnil nevyhovění důkazních návrhů stěžovatele.
[9] Oporu pro postup krajského soudu nelze nalézt ani v nálezu Ústavního soudu ze dne
10. 3. 1999, sp. zn. I. ÚS 164/97, o který se krajský soud opřel. Ten neřešil zcela identickou
situaci. Ústavní soud posuzoval situaci, ve které námitka nebyla uplatněna v zákonné lhůtě,
přičemž ji nebylo lze považovat ani za rozvedení včas uplatněné žalobní argumentace. Tímto
se věc posuzovaná Ústavním soudem liší od nyní projednávané věci. Ani z jiné judikatury
Ústavního soudu nevyplývá opora pro výklad krajského soudu. Naopak judikatura Ústavního
soudu i Nejvyššího správního soudu trvá na rozlišování mezi rozvedením včas uplatněné žalobní
argumentace a uplatněním zcela nového žalobního bodu (po uplynutí žalobní lhůty). Jak uvedl
zdejší soud např. v nedávném rozsudku ze dne 12. 2. 2021, č. j. 5 As 77/2020 - 25, je totiž třeba
rozlišovat mezi rozvinutím uplatněného žalobního bodu a uplatněním nového žalobního bodu.
Za žalobní bod lze považovat takové vyjádření žalobce, z něhož lze dovodit, že považuje
napadené rozhodnutí z určitého důvodu za nezákonné. Naproti tomu rozvinutím uplatněného
žalobního bodu se rozumí nová argumentace k bodu, který již by alespoň v hrubých rysech
nastíněn. Zatímco žalobní bod lze uplatnit pouze ve lhůtě pro podání žaloby, rozvinout jej lze
i následně (k žalobním bodům a možnosti jejich rozvedení srov. i rozsudek rozšířeného senátu
Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008 - 78, č. 2162/2011 Sb. NSS,
a na něj navazující rozsudky Nejvyššího správního soudu, jakož i rozhodnutí Ústavního soudu
ve věcech sp. zn. I. ÚS 390/05, sp. zn. I. ÚS 1534/08, sp. zn. IV. ÚS 913/19 atp.).
[10] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou,
a proto napadený rozsudek krajského soudu podle §110 odst. 1 věta první s. ř. s. zrušil a věc mu
vrátil k dalšímu řízení, ve kterém krajský soud výše uvedené vady napraví (§110 odst. 4 s. ř. s.).
O kasační stížnosti bylo rozhodnuto bez jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s.,
podle něhož o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí (§110
odst. 3 s. ř. s.).
[11] Nejvyšší správní soud dodává, že samostatně nerozhodoval o návrhu stěžovatele
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, protože o tomto mimořádném opravném
prostředku bylo rozhodnuto bez zbytečného prodlení po nezbytném poučení účastníků řízení
a dalších procesních úkonech. S ohledem na povahu dané věci rozhodl zdejší soud ve věci
přednostně (§56 s. ř. s. v návaznosti na §120 s. ř. s.).
[12] Protože Nejvyšší správní soud nerozhodl o návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti, rozhodl podle §10 odst. 1 věta prvá zákona č. 549/1991 Sb., ve znění
pozdějších předpisů, o vrácení zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč stěžovateli,
a to k rukám jeho zástupce.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. března 2022
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu