ECLI:CZ:NSS:2022:8.ADS.288.2021:41
sp. zn. 8 Ads 288/2021-41
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců
Petra Mikeše a Milana Podhrázkého v právní věci žalobce: M. K., zastoupený Mgr. Ondřejem
Janouškem, advokátem se sídlem U Tří lvů 296/8, České Budějovice, proti žalované: Česká
správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované
ze dne 4. 9. 2019, čj. X, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 12. 7. 2021, čj. 54 Ad 15/2019-95,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mí t á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a dosavadní průběh řízení
[1] Rozhodnutím z 13. 5. 2019, čj. X, žalovaná zamítla žádost žalobce o přiznání invalidního
důchodu pro nesplnění podmínky potřebné doby pojištění v období rozhodném pro vznik
nároku na invalidní důchod stanovené §38 písm. a) ve spojení s §40 odst. 1 a 2
zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Podle posudku o invaliditě Okresní správy
sociálního zabezpečení České Budějovice (dále „OSSZ“) z 15. 4. 2019 byl sice žalobce uznán
invalidním v prvním stupni invalidity, neboť pokles pracovní schopnosti činil 35 %, avšak datum
vzniku invalidity bylo stanoveno až na 30. 1. 2018. V rozhodném období, které se odvíjelo
od tohoto data, však nezískal potřebnou dobu pojištění. Námitky žalobce žalovaná v záhlaví
uvedeným rozhodnutím zamítla a potvrdila rozhodnutí OSSZ, neboť posudek žalované
o invaliditě z 22. 8. 2019 vypracovaný pro účely námitkového řízení potvrdil datum vzniku
invalidity k 30. 1. 2018.
[2] Toto rozhodnutí žalobce napadl žalobou, kterou Krajský soud v Českých Budějovicích
zamítl rozsudkem z 27. 5. 2020, čj. 54 Ad 15/2019-34. Své závěry opřel o posudek posudkové
komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Českých Budějovicích (dále „posudková komise“)
z 20. 4. 2020, který vyhodnotil jako úplný, objektivní a dostačující ke komplexnímu posouzení
poklesu pracovní schopnosti žalobce, jakož i ke stanovení data vzniku invalidity.
[3] Žalobce napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností, kterou Nejvyšší správní soud
shledal důvodnou a rozsudkem z 22. 12. 2020, čj. 8 Ads 90/2020-44, rozhodnutí krajského soudu
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Podle Nejvyššího správního soudu nebylo z posudků
vypracovaných pro účely správního řízení, respektive z jejich hodnocení ze strany posudkové
komise v posudku z 20. 4. 2020 vyhotoveného v řízení před krajským soudem, jednoznačně
a přesvědčivě seznatelné, jaké příčiny vedly posudkové orgány ke stanovení data vzniku invalidity
k 30. 1. 2018, tedy ke dni kardiologického vyšetření. Posudky pouze vycházejí z výsledků tohoto
vyšetření, aniž se zabývají otázkou, zda mohla invalidita vznikat postupně.
[4] Nejvyšší správní soud proto zavázal krajský soud, aby v dalším řízení učinil kroky
k odstranění vad posudku posudkové komise co do nepřesvědčivosti stanovení data vzniku
žalobcovy invalidity. Předně tedy, aby si vyžádal zpracování doplňujícího posudku, v němž
posudková komise odstraní uvedené nedostatky svého posudku. Při přetrvávajících
pochybnostech o objektivitě a přesvědčivosti doplňujícího posudku lze opatřit srovnávací
posudek od jiné posudkové komise a v krajním případě též zadat vypracování znaleckého
posudku. Vzhledem k přidruženým neurologickým potížím (mozkovému aneurysmatu) žalobce
by bylo vhodné, aby členem posudkové komise byl i neurolog.
II. Nový rozsudek krajského soudu
[5] Krajský soud v dalším řízení v záhlaví označeným rozsudkem žalobu opětovně zamítl.
Vycházel z doplňujícího posudku posudkové komise (v Českých Budějovicích) z 18. 2. 2021 (dále
„doplňující posudek“) a srovnávacího posudku vypracovaného Posudkovou komisí Ministerstva
práce a sociálních věcí v Plzni (dále „posudková komise Plzeň“) ze dne 11. 6. 2021 (dále
„srovnávací posudek“).
[6] Ohledně vad původního posudku z 20. 4. 2020, vytýkaných Nejvyšším správním soudem,
vyšel krajský soud v novém rozsudku především ze závěrů posudkové komise, podle nichž
z doby od února 2015 do ledna 2018 nebyl k dispozici žádný odborný nález, kardiologický
ani neurologický či neurochirurgický, na jehož základě by u žalobce bylo možno konstatovat
přítomnost trvalého kombinovaného zdravotního postižení odůvodňujícího invalidizaci.
Posudková komise proto nemohla stanovit datum vzniku invalidity jinak, než učinila.
A to ani na základě dynamiky vývoje a průběhu žalobcových srdečních potíží, neboť tyto potíže
(jako rozhodující příčina jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu) od srdečního infarktu
(IM) a s tím spojené operace (PCI ACD) v roce 2010 až do roku 2020 žádnou zásadní dynamiku
vývoje neměly. Posudková komise rovněž opakovaně zmínila, že zařazení srdečních potíží
žalobce do kapitoly IX, oddíl A, položky 1b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví
procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje
posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), bylo
proklientské. Důvodem je skutečnost, že ani v této době nedošlo k významné změně zdravotního
stavu stěžovatele, neboť stále ze tří tam uvedených kritérií splňoval pouze jedno (NYHA),
jež je navíc subjektivní. Dále odkázal krajský soud na závěr posudkové komise, podle nějž v roce
2015, kdy bylo u žalobce aneurysma zjištěno, šlo z hlediska dalšího řešení o otázku otevřenou,
a proto neindikovalo použití vyšší taxace míry poklesu pracovní schopnosti. Vzhledem k tomu,
že po roce 2015 není stran rizikovosti aneurysmatu ve zdravotní dokumentaci žalobce žádné
odborné vyjádření, bylo proklientské rovněž navýšení procentní míry poklesu pracovní
schopnosti žalobce v roce 2018 v důsledku přidruženého mozkového aneurysmatu.
[7] Srovnávací posudek posudkové komise Plzeň se s doplňujícím posudkem plně ztotožnil.
Vzhledem k tomu, že podle krajského soudu oba nové posudky splnily požadavky úplnosti
a přesvědčivosti a vypořádaly se se všemi rozhodnými skutečnostmi, čímž došlo k odstranění vad
vytýkaných zrušujícím rozsudkem Nejvyššího správního soudu, nevyhověl žalobcově požadavku
ustanovení znalce za účelem vypracování odborného znaleckého posudku.
III. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalované
[8] Žalobce (dále „stěžovatel“) napadl (nový) rozsudek krajského soudu kasační stížností.
Navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek opět zrušil a věc krajskému soudu vrátil
k dalšímu řízení.
[9] Stěžovatel namítl, že se krajský soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího
správního soudu, neboť vycházel z posudků, jež neodstranily vady vytýkané ve zrušujícím
rozsudku. Posudkové komise totiž doplňujícím ani srovnávacím posudkem nenapravily
nepřesvědčivost původního posudku z 20. 4. 2020 a neodstranily pochybnosti o jeho objektivitě.
Ačkoli stěžovatel posudkovým komisím předal další odborné podklady, tyto se nijak obsahově
nepromítly do vypracovaných posudků. Podle stěžovatele se posudkové komise soustředily
především na obhajobu dřívějšího závěru a vůbec se nezabývaly, či pouze formálně,
zdůvodněním vzniku invalidity až ke dni lékařského vyšetření, možností postupného vzniku
invalidity, dynamikou vývoje zdravotních postižení stěžovatele, nahodilostí data vyšetření
ani vyloučením možnosti, že zdravotním postižením stěžovatel trpěl již před stanoveným datem.
Stěžovatel považuje posudky rovněž za vnitřně rozporné, jelikož uvádějí, že nemají podklady
pro změnu stanoviska, avšak zároveň, že podklady jsou dostatečné. Za paradoxní pak považuje
závěr posudkové komise o vzniku invalidity k 30. 1. 2018, ačkoli posudek současně konstatuje,
že ani v této době nedošlo k významné změně zdravotního stavu. Dále namítl, že posudkové
komise nebyly ani vjednom případě řádně obsazeny neurologem, jak požadoval Nejvyšší správní
soud. Vzhledem k přetrvávajícím vadám doplňujícího i srovnávacího posudku, měl krajský soud
ustanovit znalce za účelem vypracování odborného znaleckého posudku. Skutečnost,
že tak neučinil, podle stěžovatele představuje vadu řízení, pro niž nemůže nyní napadený
rozsudek ve světle předešlého rozsudku Nejvyššího správního soudu obstát.
[10] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti stručně shrnula doplňující i srovnávací
posudek, jakož i závěry, které z nich učinil krajský soud. S napadeným rozsudkem krajského
soudu se plně ztotožnila, a proto navrhla zamítnutí kasační stížnosti.
IV. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[11] Ačkoli krajský soud ve věci rozhodoval znovu po zrušení jeho původního rozsudku
Nejvyšším správním soudem, není tato kasační stížnost nepřípustná ve smyslu §104 odst. 3
písm. a) s. ř. s., neboť stěžovatel výslovně jako důvod kasační stížnosti namítl, že se krajský soud
neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu (srov. též rozsudek NSS
z 13. 9. 2019, čj. 1 Ads 404/2018-28, body 18 a 19).
[12] Podle §104a odst. 1 s. ř. s., s účinností od 1. 4. 2021, platí, že rozhodoval-li po 31. 3. 2021
před krajským soudem o věci specializovaný samosoudce, a kasační stížnost svým významem
podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako
nepřijatelnou. Při rozhodování o přijatelnosti kasační stížnosti Nejvyšší správní soud
vychází z judikaturně ustálených kritérií, která pramení ze závěrů usnesení NSS z 26. 4. 2006,
čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS. Tyto závěry jsou použitelné i po novele
soudního řádu správního zákonem č. 77/2021 Sb. (srov. usnesení NSS z 5. 8. 2021,
čj. 10 Azs 196/2021-30, bod 4).
[13] Stěžovatel výslovně neuvedl, v čem spatřuje důvody zakládající přijatelnost kasační
stížnosti. V případě, že by se krajský soud skutečně neřídil závazným právním názorem
Nejvyššího správního soudu, šlo by o zásadní pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotně-právního postavení stěžovatele, což by zakládalo přijatelnost kasační stížnosti.
K tomu však v projednávaném případě nedošlo.
[14] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[15] Nejvyšší správní soud ve svém zrušujícím rozsudku zavázal krajský soud k tomu,
aby učinil kroky k odstranění vad posudku posudkové komise co do nepřesvědčivosti stanovení
data vzniku stěžovatelovy invalidity (podrobněji viz bod [4] výše). Krajský soud se tím řídil
a vyžádal si od posudkové komise zpracování doplňujícího posudku. S ohledem na to,
že stěžovatel namítal neobjektivitu tohoto posudku, požádal krajský soud o vypracování
srovnávacího posudku posudkovou komisí Plzeň. Vzhledem k tomu, že podle krajského soudu
oba nové posudky splnily požadavky úplnosti a přesvědčivosti a vypořádaly se se všemi
rozhodnými skutečnostmi, čímž došlo k odstranění vad vytýkaných zrušujícím rozsudkem
Nejvyššího správního soudu, nevyhověl požadavku stěžovatele na ustanovení znalce za účelem
vypracování odborného znaleckého posudku. Současně považoval za dostatečné splnění
požadavku Nejvyššího správního soudu to, že posudková komise Plzeň své závěry ohledně
neurologické diagnózy, která není onemocněním invalidizujícím, konzultovala s neurologem.
[16] Vzhledem k tomu, že v soudním řízení ve věcech dávek invalidního důchodu
je pro krajský soud rozhodujícím důkazem posudek posudkové komise, bylo předně třeba,
aby doplňující, resp. srovnávací, posudek odstranil vady, jež Nejvyšší správní soud vytknul
původnímu posudku z 20. 4. 2020.
[17] Podle Nejvyššího správního soudu tomu posudkové komise dostály, přičemž krajský
soud jejich závěry reflektoval v nyní napadeném rozsudku. Posudková komise se vyjádřila
k dynamice vývoje a průběhu žalobcových srdečních potíží (jako rozhodující příčiny jeho
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu), tedy možnosti postupného vzniku invalidity tak,
že od srdečního infarktu (IM) a s tím spojené operace (PCI ACD) v roce 2010 až do roku 2020
žádnou zásadní dynamiku vývoje neměly. Současně uvedla, že od února 2015 do ledna 2018
pro jiný závěr nebyl k dispozici žádný odborný kardiologický nález. Posudková komise tak měla
dostatečné podklady pro stanovení data vzniku invalidity až od 30. 1. 2018, a naopak neměla
žádné podklady pro stanovení data dřívějšího. Takový závěr není vnitřně rozporný, jak namítl
stěžovatel. Posudková komise rovněž opakovaně zmínila, že samotné zařazení srdečních potíží
stěžovatele do kapitoly IX (postižení srdce a oběhové soustavy), oddíl A (postižení srdeční),
položky 1b (chronické srdeční selhání s lehkým poklesem výkonnosti) přílohy k vyhlášce
o posuzování invalidity, k 30. 1. 2018 bylo proklientské. Důvodem je skutečnost, že ani v této
době nedošlo k významné změně zdravotního stavu stěžovatele, neboť stále ze tří tam
uvedených kritérií splňoval pouze jedno (NYHA), jež je navíc subjektivní. K mozkovému
aneurysmatu jako přidruženým zdravotním potížím stěžovatele posudková komise uvedla,
že v roce 2015, kdy u něj bylo aneurysma zjištěno, šlo z hlediska dalšího řešení o otázku
otevřenou, a proto neindikovalo použití vyšší taxace míry poklesu pracovní schopnosti.
Vzhledem k tomu, že po roce 2015 není stran rizikovosti aneurysmatu ve zdravotní dokumentaci
žalobce žádné odborné vyjádření, označila navýšení procentní míry poklesu pracovní schopnosti
žalobce v lednu 2018 právě v důsledku přidruženého mozkového aneurysmatu rovněž
za proklientské. Posudková komise Plzeň se ve svém srovnávacím posudku s doplňujícím
posudkem plně ztotožnila, přičemž své závěry ohledně neurologické diagnózy, která není
onemocněním invalidizujícím, konzultovala s neurologem.
[18] Podle Nejvyššího správního soudu doplňující posudek v kombinaci s posudkem
srovnávacím splňuje požadavky úplnosti a přesvědčivosti a vypořádal se se všemi rozhodnými
skutečnostmi, čímž došlo k odstranění (nápravě) vad vytýkaných původnímu posudku
z 20. 4. 2020 zrušujícím rozsudkem Nejvyššího správního soudu. Posudková komise totiž,
i s přihlédnutím k možnosti dynamiky vývoje stěžovatelových potíží, přesvědčivě zdůvodnila svůj
závěr o nemožnosti postupného vzniku invalidity. Stejně tak přesvědčivě odůvodnila závěr,
že nebylo možné dříve zohlednit přítomnost mozkového aneurysmatu bez možnosti
endovaskulárního ošetření pro navýšení procentní míry poklesu pracovní schopnosti stěžovatele.
Nejvyšší správní soud za vadu nepovažuje ani to, že členem posudkových komisí nebyl neurolog.
Vzhledem k tomu, že neurologické potíže nejsou rozhodující příčinou stěžovatelova dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu, je dostatečné, že posudková Komise Plzeň své závěry
s neurologem konzultovala. Ostatně, Nejvyšší správní soud ve zrušujícím rozsudku nevyslovil
striktní požadavek na to, aby byl neurolog členem posudkové komise, pouze uvedl, že by to bylo
vhodné. Jelikož jsou oba posudky úplné a přesvědčivé, nebyl krajský soud povinen ustanovit
znalce za účelem vypracování odborného znaleckého posudku.
[19] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že posudkové komise, potažmo krajský soud
se řídily závazným právním názorem vysloveným ve zrušujícím rozsudku čj. 8 Ads 90/2020-44,
a nedopustily se tedy zásadního pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního
postavení stěžovatele.
[20] Zbylé stěžovatelovy námitky se týkají otázky zjišťování skutkového stavu. Patří mezi ně
i námitky týkající se nezohlednění lékařských zpráv, sestupného zdravotního stavu stěžovatele
či výhrady proti neustanovení znalce. Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že OSSZ a žalovaná
vypracovaly dva posudky pro účely správního řízení a posudkové komise Ministerstva práce
a sociálních věcí další tři posudky pro účely soudního řízení, přičemž všechny nakonec dospěly
ke stejnému závěru o datu vzniku invalidity stěžovatele.
[21] Je třeba připomenout, že je to především krajský soud, který je oproti Nejvyššímu
správnímu soudu povolán zhodnotit napadené správní rozhodnutí v tzv. plné jurisdikci, včetně
otázek skutkových, o nichž si sám učiní úsudek. Zásah ze strany Nejvyššího správního soudu
je v tomto ohledu výjimečný a omezuje se zpravidla na vady řízení a dokazování ve smyslu §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s. (rozsudky NSS z 1. 3. 2017, čj. 6 As 256/2016-79, bod 21, či z 13. 5. 2020,
čj. 6 Afs 7/2020-52, bod 23). Nejvyšší správní soud má tedy v řízení o kasační stížnosti zasahovat
do hodnocení skutkových otázek, které provedl krajský soud, pouze tehdy, bylo-li řízení
před krajským soudem zatíženo vadou.
[22] Krajský soud dospěl k závěru, že důkazy (posudky), které shromáždil pro účely svého
rozhodnutí, neodůvodňují stanovení dřívějšího data vzniku invalidity stěžovatele. Krajský soud
tyto důkazy zhodnotil a dostatečně se k nim vyjádřil. Krajský soud shledal, že posudkové komise
napravily vady původního posudku z 20. 4. 2020, pro něž Nejvyšší správní soud zrušil předchozí
rozsudek krajského soudu v této věci, neboť dospěl k závěru, že nově vypracované posudky jsou
úplné a přesvědčivé (bod 33 napadeného rozsudku). Plyne z nich závěr, že nebylo prokázáno,
že by stěžovatel před 30. 1. 2018 trpěl zdravotním postižením způsobujícím pokles pracovní
schopnosti (nejméně) o 35 %. Proto krajský soud nevyhověl žalobcově požadavku na ustanovení
znalce. Tyto závěry krajského soudu odpovídají ustálené rozhodovací praxi a Nejvyšší správní
soud k němu nemá výhrady, které by odůvodnily, aby se věcí sám meritorně zabýval.
V. Závěr a náklady řízení
[23] Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost
svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, proto ji v souladu s §104a
odst. 1 s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[24] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti soud rozhodl podle úspěchu ve věci
v souladu s §60 odst. 1 větou první s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. (k tomu srov. usnesení
rozšířeného senátu NSS z 25. 3. 2021, čj. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS, část III. 4.,
a usnesení NSS z 16. 6. 2021, čj. 9 As 83/2021-28, bod 18). Stěžovatel neměl v řízení úspěch,
a právo na náhradu nákladů řízení proto nemá. Žalované, která měla ve věci úspěch, nevznikly
v řízení náklady přesahující rámec nákladů její běžné úřední činnosti, proto jí soud náhradu
nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 31. srpna 2022
Jitka Zavřelová
předsedkyně senátu